Gentleman

	Hlavní stránka Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum

Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.

Nepochopení (Komentář), 28. 7.

Jakási baba ze strany pro rovnost pohlaví (Strana rovnosti šancí) se tuhle v ČT rozpálila do běla nad požadovaným výdajem armády na zbraně s vyhřívanou pažbou. Tato dáma hřímala, jak je možné vyhazovat peníze pro libůstky vojáků.
Tady se názorně ukazuje laicismus požadavku na ženy v politice. Když něčemu nerozumím, těžko to pochopím. Ostřelovač bez vyhřívané pažby ztrácí v jistých situacích silně na použitelnosti.

Gentleman

Věci ABL (Poznámka), 28. 7.

Včerejší vystoupení uječeného skřeta, ministra Bárty, v Událostech, bylo k pláči. Nebyl ani v nejmenším schopný odpovědět na otázku, jestli považuje přítomnost pěti bývalých čelních zaměstnanců bezpečnostní agentury ABL ve vládě na postech ministrů a náměstků.
Místo toho pištěl cosi o tom, že ABL je naprosto transparentní, že to není bezpečnostní agentura, protože dělá i jiné věci, a že proč si média nevšímají jakého člověka, o němž nebyl s to říct, proč by se o něj někdo zajímat měl.
To si ještě s veřejnými Věcmi užijeme. Zlatí lidovci.

Gentleman

Jak jsem se rozbrečela (Ze života), 28. 7.

Na svůj první nepřetržitý pláč si vzpomínám matně. Bylo to v nemocnici před pětatřiceti lety, kdy mi trhaly v černé komůrce "dvě ženy" nosní mandli. Rodiče mi, zřejmě pro vzpomínku, nechali svoje fotky u lůžka. A tak jsem ve volném čase držela jejich fotky a brečela a brečela a brečela a brečela... asi bych brečela dodnes, nebýt sestřičky, která promáčená fotky vrátila rodičům a mě přeložili na dětské. Tam už bylo hodně veselo.
    Další významnější pláč si pamatuju z pískoviště, kdy jsme si hráli na olympijské hry a já sem byla reprezentantka NDR. "Němci byli okupanti," řekl mi můj starší a chytřejší bratranec, v tu chvíli sportovec SSSR. Dala jsem mu facku a běžela brečet domů. NDR se tudíž neumístila.
    Pak jsem brečela nejen radostí po porodu (D byla podobná dědovi a měla šelest), decentně jsem obrečela první školní den obou dětí.
    Přišly pohřby a po nich období, kdy už mi brečet nešlo. Několik let. Proto jsem další pláč přivítala s úlevou. Nebyl nijak významný, přesto mne uklidnil.
Naposled jsem se rozbrečela nečekaně o víkendu. Naprosto nekontrolovaně a hystericky. Naštěstí beze svědků, jen internet a tancující žid, přeživší holokaust. Nedovedu vysvětlit proč mne ten klip tak dojal, ale třeba je nás uřvaných víc.

Vaří čtenáři (Recepty), 28. 7.

Paštika bez vaření II
půl kila drůbežích jater,
čtvrt až půl litru mléka,
100 - 150 g slaniny,
cibule,
2 žloutky,
125 g másla,
200 g masa (zbytky hotového jídla),
50 g strouhanky,
koření podle chuti,
lžíce koňaku nebo rumu.
Játra zalejeme mlékem, necháme naložená několik hodin, pak odblaníme. Namáčení do mléka lze vynechat. Slaninu nakrájíme a vyškvaříme, přidáme jemně pokrájenou cibulku a necháme ji zesklovatět. Přidáme játra, okořeníme a podusíme do měkka. Ke konci přidáme nakrájené maso. Do misky dáme podušenou směs, máslo, žloutky, strouhanku, alkohol a rozmixujeme. Konzistenci doladíme vodou či mlékem. Směs dáme do misek a necháme ztuhnout.
Poslal tuším VVS, ale nejsem si jistý.




Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved	:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání