Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Zbytečná ochrana (Poznámka), 27. 7.

Protikuřácký zákon doznal změny, na nekrytých zastávkách kouřil lze. Tedy i na nástupištích železničních stanic. Je to hloupost, protože to smrdí stejně a vajgly se zase budou válet všude. Restauratéři musí opatřit povinně své podniky samolepkou s vyznačením kuřácké orientace. To je samozřejmě kravina, každý pozná, když tam vleze, na čem je. Jsou kuřácké, kde kouř nevadí, jsou nekuřácké, kam bych nešel. Takové vodění za ručičku z nás dělá dementy.
    To ostatně jsme, protože týž stát, který tabákové výrobky vyrábí a těží z nehorázných daní, současně kouření postihuje. Tomu říkám rafinovanost. Lidem něco podstrčit, tahat z nich peníze, pak je za to postihovat s tím, že je musí chránit před sebe sama – tož to tedy přesahuje moje chápání.
    Poslanci-odpůrci kouření jsou na můj vkus příliš mesiášští, plni ušlechtilých prohlášení. Prostě nás budou chránit, ať chceme, nebo ne, ale navíc jen tehdy a v těch oblastech, které si sami vyberou.
Zase pršelo! (Víkend), 27. 7.

Takže jak vypadal závěr minulého týdne. Na DD dopadl náročný týden, takže jsem ji ráno zavezl na vlak s tím, odpoledne se sejdeme v L, nakoupíme a přejedeme do B, odkud se já sólo vydám do Velké a DD se dospí a ráno přijede. Do Velké jsem dorazil před sedmou, zaparkoval za kostelem a vydal se do válcového mlýna na výstavu. Vernisáž už skončila, v zahrádce hráli Kubíci, seděly a zpívaly Marcelky. Prošel jsem mlýn, spatřil několik zajímavých děl jako tohoto hydrocefala, velkoformátové plátno s mnoha výjevy a vznášející se andělku. Marcelky jsem na letošních slavnostech viděl poprvé a naposledy.
    Byl čas posunout se do areálu, protože se blížil začátek očekávaného pořadu o pálení kořalek "Juro, vypal to!". Cestou mi bylo jest projít kolem domu Petra Kubíka, kde jsme spolu tradičně popili kořauku a vedli řeči. Petra bolí noha a od každého známého vyžadoval, aby slíbil, že mu půjde na pohřeb. Měl jsem podmínku: pokud tam taky nebude, nepřijdu. V areálu dobíhal ještě předchozí pořad, i usadil jsem se pod pódiem a sledoval cvrkot. Pomalu jsem nasával zadrhávající až synkopový horňácký styl hraní a zdravil se se známými. Páleničářská scéna byla dlouhá, leč nikoli zdlouhavá a spočívala v tom, že kromě ovoce se pálilo postupně všechno, co se na scéně šustlo.
    Po jedenácté večerní program skončil a na scénu se vrátila cimbálka M. Hrbáča, nasáčkovali se diváci a začalo se zpívat. Asi po půl hodině se začalo blýskat, následovaly mocné kapky a začalo pršet. Část lidí se, včetně muzikantů, nacpala do místnostní za pódiem, určených pro vystupující, část pod nedaleký stan, zbytek ke stánkům a část odešla. Noc hudců tedy ohrožena nebyla, hrálo se a zpívalo, popíjelo, zatímco venku vytrvale pršelo. Po druhé ranní jsem se vydal na cestu k autu, ale ještě mě čekala zastávka u Petra Kubíka, kde byla a zpívala tlupa lidí pod návratím a pak u Jagošů, kde v zahradní restauraci hrála další sestava muzikantů. Asi ve tři jsem promočený došel k autu, vlezl dovnitř a při usínání zaznamenal, že déšť ustal. "Poležím si a vrátím se," byla moje poslední myšlenka.
    Nevrátil. Probudil jsem se až v sedm. Bylo vidět, jak tělo týrané nezvyklými vedry uvítalo ochlazení a déšť. Coural jsem po návsi, kde už vyrostly stánky a čekal, až se uvaří ranní polévka. Počasí dávalo tušit to, co jsem nechtěl vědět: že večer bude mokrá varianta, tj. program v kulturáku. To není ono, horňácké jsou nejlepší tím, když jsou venku, kdy se z nich stane všelidová zábava v tom nejlepším slova smyslu. DD se ozvala až před polednem. Spala 12 hodin a měla toho taky dost. Akorát jí to vyšlo stihnout odpolední pořad na Fňukalovém, já jsem se ještě na hodinu lehl do auta.
    Po poledni jsem ji vyzvedl na zastávce, podívali jsme se do válcového mlýna a odtud na zahradu, kde záhy začal pořad věnovaný legendárnímu primášovi Jarkovi Miškeříkovi. Tento odpolední blok uvedl kdysi v život Tonda Vrba a i když se ho letos účastnil pouze jako účinkující, je dobře, že pořad ustál nepřízeň některých lidí – prý odlákával lidi od hlavního programu, nehodil se a kdesi cosi. Byl pravda, a je, takový neformální. Ostatně i J. Miškeřík takový byl, takže vzpomínka na něj byla všechno jen ne pietní. Bavili se diváci i účinkující. Ve vzpomínkové knize je tento Miškeříkův rodokmen.
    Když jsme odcházeli, začalo pomalu mrholit. Před mlýnem jsme si dali vařené koleno a poslechli si opět Kubíky. V hospodě sedělo pár skinů a brblali něco o Cikánech; doufám, že pochopili, že s touto notou ve Velké neuspějí a nanejvýš dostanou na budku. Ještě jsme zašli na výstavu zahrádkářů, kde byli papoušci a jiná havěť, nakoupili na jarmaku pár nesmyslů a učinili zásadní rozhodnutí, že pojedeme na grunt. Přispělo k tomu i to, že za měsíc tam budeme se sborem vystupovat, takže – snad – nám bude počasí přát a nočního zpívání na Hůrce si užijeme za sucha. Auto u kostela nedošlo úhony jako loni, postihlo to vůz přede mnou (propíchlá guma) a za mnou (vypuštěné kolo). Někteří lidi prostě jsou jiní.
    Cestou se rozpršelo pořádně, v M jsme se zastavili u J+ L, abych vyzvedl opravovaný hliněný akt, který jsem chtěl poglazovat a dát na zahradu. JL se obával, že se mu v peci rozpadne, já jsem mezitím objevil lak barvy pálené hlíny a rozhodl jsem se, že akt zatmelím a vypálení nahradím nátěrem. Ještě večer jsem začal, výsledek uvidíte za týden.
    V neděli po poledni DD odjela, majíc nějakou povinnost v B, já jsem chvíli šukal na gruntu, načež jsem jel na vernisáž plastik z proběhlého sochařského sympózia. Tam jsme s JL chvíli koketovali s myšlenkou zajet do Kuželova na závěrečný program Horňáckých, ale počasí, které na půlhodinku vypadalo příznivě, se opět zhoršilo, tak jsme zajeli do Šidlen zkontrolovat vinohrad a víno. Zkouška sboru byla dřív, protože zpívání na blížících se slavnostech bude dost, k tomu přibyla veselá scénka, ve které jsem neunikl třem větám. To zase bude tréma.
Lucie Bíla v kúpeľoch 2/11 (Prezentace), 27. 7.

Prezentácia s anotáciou a poznámkami.
Vij a horror classic of 1967 youtube (1)
Little Richard Lucille 1964 (2)
Troy first eight entry of Achilles Brad Pitt battle for Thessaly youtube (3)
1000inventions hybrid unipolar magnetic optoelectronic and rotating connector (4)
Sister act 2 Joyfull joyfull interpretazione coro St Francis youtube (5)
Nosferatu music by Jeremy Redthorn 1922 youtube (6)
Kúpele Brusno (7)
Stargate sg1 the Asgard song youtube (8)
Manfred mann 5-4-3-2-1 youtube (9)
Japonské číslovky (10)
Little big man Chief Dan George goes up to the mountain to (11)
Pocahontas colors of the wind youtube (12)
Rossini the Barber of seville Figaro's aria youtube (13)
Poznámky:
    Samotné karaoke by malo trvať približne 2 minúty. Priemerné časy na prečítanie hore uvedených odkazov po zadaní kľúčových slov do počítačového prehliadača, očíslované ako (4), (7) a (10), sú po 10 sekúnd, teda spolu 30 sekúnd.
    Časy na zhliadnutie a vypočutie ďalších odkazov (1), (2), (3), (5), (6), (8), (9), (11), (12) a (13) sú 619, 164, 148, 422, 86, 118, 118, 379, 204 a 291 sekúnd, teda spolu 2579 sekúnd, čo je približne 43 minút.
Augustin Sokol, asokol@seznam.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání