Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Volby dopadly dobře, a my? (Glosa), 22. 7.

Registrovaných véčkařů je 17 tisíc, e-referendum musí mít minimálně 10% účast. 1700 lidí tedy rozhoduje o koalici. Poté, co jím prošla koaliční dohoda, John blábolil cosi o tom, že škarohlídi sýčkovali zbytečně, neboť se ukázalo, že véčkaři nejsou béčka a mají smysl pro politiku.
    Je opravdu potěšující, že se politik Johnova formátu spokojí s jednou a jedinou příznivou zprávou o internetovém hlasování a bere ji za důkaz toho, že se není čeho bát. Asi mu uniklo, co by se dělo, kdyby véčkaři hlasovali opačně. To by pal byl šrumec.
    A jaképak byl! Tady šlo o koaliční dohodu, kde se strany ještě dohodnout více méně musely. Jenže až se bude hlasovat o nějakém konkrétním kroku, politická odpovědnost minispolku může snadno vymizet a principiální otázka "co teď?" bude na stole v celé své kráse.
    Pánové, sice jsme se dohodli, že prosadíme tohle a tohle, jenže naši registrovaní se rozhodli/nerozhodli (bylo jich málo) jinak. Sorry, to na čem jsme měsíce makali, padá.
    Plán B v tomto případě z definice situace totiž neexistuje.
    Radek John je kardinálním omylem v čele politické strany. Neměl jsem ho v oblibě ani v době, kdy na privátní televizi dělal nezávislou publicistiku. Už toto spojení slov je v rozporu, a to říká člověk, který kdysi pravici považoval za zhoubu lidstva. Tak či tak se ministerstva vnitra ujal člověk, kterému intuitivně bytostně nevěřím. Kardinální omyl se opakuje.
    Právě jsem se dodíval na Události komentáře, kde byl John jako host. Plakal bych, kdyby v tomto počasí byl tento emoční projev aspoň trochu racionální. To, co předvádí, je docela obyčejná šmíra – míním "umělecký" dojem. Je to kopie Grosse, blahé paměti, jenže to byl cucák, což John bohužel není. Je to samolibý ješita, který považuje veřejnost, k níž prostřednictvím médií, za stádo. Odborně na tom není o nic líp.
    Malá ukázka: mluvilo se o dalším pochybném náměstkovi na vnitru, jakémsi Morozovi, kterého John zná pár týdnů, ale už toho o něm ví tolik, aby mohl suverénně tvrdit, že Morozov projde prověrkou na přísně tajné. To je proces v řádu půl roku a maká na něm spousta lidí. Morozov je mj. dalším z lidí, kteří působí/li v bezpečnostních agenturách.
    Vidím to černě.
Ostrava v barvach (Hlášení), 22. 7.

Zdar jak cyp, zde zasílám pall-mall info a postřehů z proběhlého festíku. O5 se potfrdilo, že Ostrawa jest region razowity: počas vyšel a aji pro nečas zbyl prostor,  tak nějak to vyšlo, že jsme sledovali zejména a jen punk nebo to, co se kolem točilo.
    A tedy. Visací Zámek - podle mě jeden z vrcholů festu. Úžasný set, úžasné výkony a krásný dárek pro všechny, kdo čekají příchod padesátky. Refrén "kurva drát – padesát" se dá tesat do mramoru.
    Chancers - ska v 50 stupních potěší. Klávesy v roli bicího nástroje. přiznávací dechová sekce a hezké sóla na tenor. Anglický frontman do půl pasu... potěcha pro dámy.
    P. S.: Martensky z nohou nesundal. I když jim více sedí klub a tma, dali to krásně i za světla a na větší ploše.
    Marky Ramone and His Blitzkrieg. Původní a dosud žijící Ramone se svým projektem. Hrají, jak jinak, Ramones. Znají 2 tempa. Zběsilé a zběsilejší. Mezi skladbami nejsou pauzy, jen odpočítání one - two - three - four, případně se ječí hey ho - lets go. Zazněla klasika Blitzkrieg Bop, Pet Cemetary, Sheena is a punk rocker a 27 dalších kusů. Velká lahoda.
    Regina Spektor. Není to punk muzikálně, ale přístupem: if ya don´t dig it, fuck off! Piáno, rusko-židovský původ okořeněný pobytem a výchovou v new yorských klubech. příjemné, moc fajn. Těšil jsem se na ni moc, leč a bohužel: pořadatelé ji dali na hlavní stage a ještě před Iggyho Popa... takže to nevyznělo, jak mohlo... ne každý to kousal. Mě se líbilo, moc.
    Iggy Pop and his Stooges - vrchol večera i festivalu. Zvukař nestíhal, ale to je jediné negativum. Iggy s Tupci hráli jak o život, basák měl ortézu na noze a musel být na jeviště přivezen a přiveden. Na hukot basy neměl handicap nohy vliv. Zahráli krásně vše od I wanna be your dog přes Cock in My Pocket a No Fun konče...
    Iggy už má 63 a energie stále dost. ale jednoho dne se ztratí..., kdo bude místo něj a dalších bardů???
    Bude tu prázdno
    A propos, zašel jsem před kolory (jak se festu v Ově praví) na ty poloviční Doors do lidojemu na Vyšehradě. Měl jsem strach, jak to pánové pojmou, aby se to nezvrhlo v revival či tak něco. No, obava byla zbytečná. Čekal mě plný zvuk a hlasitý tak, že jsem druhý den slyšel v levém uchu jen šum... hráli krásně... L. A. Woman výtečně, Touch me - místo saxofonového sóla parádní kytarové, jako přídavek moc hezká verze Light My Fire.
    Jsem rád, že ještě stále hrají, mají lidem co dát. Zjevně je to baví a neživí...
Co politika rozděluje… (Komentář), 22. 7.

Pražák, bydlící již více než půl života v malém pohraničním městečku, podlehl touze podělit se o své myšlenky. Jsou mnohdy kontroverzní a rád se pustí do debaty s případnými oponenty.
Někdy v sedmdesátých létech minulého století přišel příkaz vyřadit z odborářské knihovny závodu, kde jsem tehdy pracoval, knihy, které by mohly pracující zviklat ve víře v neomylnost nového vedení KSČ v boji za krásnější zítřky. Bylo to v době normalizace Strany a společnosti po revizionistické ráně, kterou utrpěla v roce 1968.
    Podařilo se mně před likvidací zachránit knihu „ČSR a KSČ“. Překvapilo mě, proč se dostala mezi libri prohibiti, když ji napsal kovaný bolševik Václav Kopecký. Dal jsem se do jejího čtení. Dozvěděl jsem se například, že Kopecký popisuje Jana Masaryka skoro jako svého kamaráda, který se mu krátce před smrtí svěřil, že se vším praští a „zastří“, což si Kopecký přeložil, jako že spáchá sebevraždu.
    To jistě nebyl důvod k likvidaci knihy. Ten pravý důvod jsem se dozvěděl až v kapitole o slovenských nacionalistech, kde se Kopecký neuctivě vyjádřil o Gustávu Husákovi. Není divu, v době, kdy Kopecký knihu psal, absolvoval Husák zrovna v kriminále přípravku na vedoucí funkci ve straně. Dodnes mi utkvěla v paměti věta (bohužel knihu už nemám, dal jsem ji nebožtíku tátovi a kde jí je dnes konec), kde Kopecký píše, že v době fašistického Slovenského štátu se Husák v bratislavských viechách scházel s ľuďáky pod heslem „Co politika rozděluje, slivovice spojuje“.
    Mnohokrát jsem si v poslední době na tuto větu vzpomněl. Jen bych ji trochu pozměnil: „Co politika rozděluje, kšefty a prachy spojují“. Kolik jen vysokých nomenklaturních komunistů po Sametu založilo firmy, které čile kšeftují s firmami odpůrců komunismu. Možná, že mnohde jsou tito antagonisté i ve společné firmě. Jeden čas se hodně psalo o tom, že Paroubek ve funkci na pražském magistrátě si velmi dobře rozuměl, když šlo o kšefty, i se členy ODS. A pokud jde o různé výhody (třeba poslanců), možnost se dostat k lizu a kšeftům (třeba si včas koupit zemědělskou půdu, kterou později moji kamarádi mnohonásobně zhodnotí prohlášením za stavební parcely), pak ten slogan funguje stoprocentně.
    Naposledy jsem si na ten slogan vzpomněl při sledování kauzy justiční mafie. Žalující stranu tam zastupují renomovaní advokáti. A v dojemné shodě je jeden z nich komunistobijec, požadující svého času z titulu ministra vnitra zákaz Komunistické strany, a druhým je bývalý vysoký představitel Levého bloku, strany, jejíž kořeny jsou v KSČM.
    Snad jediný všeobecně známý politik se vymyká tomuto schématu. Je to Petr Cibulka. Však to také nikam nedotáhl a pragmatikům je spíš k smíchu.
Jan Hajský, jan.hajsky@volny.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání