Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
|
Hlavní stránka
Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum | |
|
|
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení. Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne. |
 |
|
|
Ohlédnutí
(A týden uplynul),
19. 7.
* Pandur, komu pandur – zdá se, že vyšetřování podezření z úplatků při nákupu pandurů se konečně rozjede i u nás, ale na co policie čekala půl roku, těžko říct (jasně, volny). * ČSSD objevila, že angažování zpěváka M. Davida do předvolební kampaně bylo chybou, která jim Pyrrhově vyhrála volby – jen tak dál, tyto úvahy vedou spolehlivě do... * Ministr Bára hodlá omezit korupční prostředí při přidělování SPZ, ale k možnosti vybrat si značku se staví rezervovaně – přitom právě zavedení této možnosti by korupci znemožnilo. * Rozšíření klíšťat do větších nadmořských výšek, přičítané "globálnímu oteplování", naopak zavinily lepšící se přírodní podmínky: zdravější lesy - zpátky ke smrkovým monokulturám? * Ministerstvo školství stáhlo partyzánskou genderovou lingvistickou příručku ze svého webu, zřejmě proto, aby nemuselo řešit způsob, jakým vznikla a na web se dostala – nicméně kdo si ji chce prohlédnout, najde ji tady. * Úřad ombudsmana vytáhl do boje proti přetáčení tachometrů v autobazarech – ten, kdo věří tomu, o na něm stojí, si žádnu ochranu nezaslouží. *
Hudební týden
(Editorial),
19. 7.
Pondělí. Probudil jsem se po páté, tedy hodině, jinak asi po třetí. Horkem. Předpověď na další dny hrozila saharským klimatem. Toto počasí mi paralyzuje tělo i mozek. Rozhoduju se, jestli mám něco udělat nebo ne, ale je to jedno, protože dělání i nic nedělání je stejně nepříjemné. Z redakce ZS přišel vzkaz, že mé přítomnosti není třeba, neb se nestíhá. Zní to nelogicky, ake rozumím tomu: méně lidí na place znamená méně rozhodovacích problémů, neboť méně hlav méně ví. Svoji bazální činnost jsem odvedl v noci, kdy přišla várka textů v často podprůměrné kvalitě. Holt mnoho noviců se teprve učí, a to za pochodu. Mohl jsem teoreticky vyjet do Prahy přes Hodonín, je to i rychlejší, ale pasivně jsem čekal, jak se to vyvine. Čekání jsem si zpestřil pokládáním pochozí lávky na půdě, až tam nafoukají vlnu, nebude se dát chodit. Na půdě bylo jako v sauně, navíc jsem šlápl v sandále (bez ponožek) na prkno s hřebíkem, který poslušen zákona trčel nahoru. Vzal jsem to jako znamení, abych toho nechal. Raději jsem poiksté a definitivně vymaloval kapličku. Židle, na níž jsem stál, vratce vrzala, což jsem už jako varování vzal a po dokonalosti běloby neprahl. Kytky jsem tentokrát nezaléval skoro tři týdny, leč jako hit se ukázala varianta nesnažit se je zalít, co to jde, nýbrž je dát z parapetu okna na zem. Předtím, i když byly zatažené žaluzie, po deseti dnech začaly vadnout. Takhle byly svěží, nanejvýš obětovaly podle svého zvyku pár listů na jedné větvičce. 
Úterý. Den jsem strávil doma, vesměs šlo o vyřizování různých detailů, nic zásadního. Odpoledne jsem vyjel do Prahy podepsat honorářovou smlouvu, aby byly penízky (už mám pohledávky cca 40 tisíc) a pak se vydal na Staroměstské náměstí, kde začínal první den Bohemia Jazz Festu, akce pořádané obětavě pátým rokem českým jazzmanem emigračního původu Rudy Linkou. Zastihl jsem rakouskou sestavu Blue Brass (foto z webu), hrající zaujatě krásný jazz s moc pěkně znějící dechovou sekcí. O pauze jsem se prospal ve stínu na lavičce, vedro si to vyžádalo. Pak nastoupila skupina bubeníka Stanleyho Clarka s hostem, japonskou pianistkou Hiromi Uehara. Úžasná žena, křehká, ale jako hráčka na klavír dračice. Rukama hrála, tělem a mimikou se doprovázela a byl to orgasmus! Středa. Dopoledne jsem se vydal na Mníšek za Myší a dětmi. Poseděli jsme bezvládně na terase u vinného střiku, zatímco Šimon vykazoval neskutečnou energii a Lea rozumně spala. Po návratu do Prahy jsme se sešli se strýčkem, TD, JV a MV, který jest slaměným vdovcem a má tedy čas na kamarády. Popili jsme v Růžové jen lehce, protože počasí jasně dávalo najevo, kdo je pánem. Na Staroměstské náměstí jsem se dostal na větší část vystoupení norského saxofonisty Hakona Kornstadta, který hrál za pomocí krabiček. V tom vedru to kupodivu působilo uklidňujícím dojmem. Po něm se večera ujali Španělé, tedy Španělky Alba Carmona a Marina Albero. Jejich koncert byl v podstatě pojatý jako klasické flamencové vystoupení, jen místo kytar hrála jazzová skupina. Možná pro někoho neobvyklé, ale rozhodně poslouchatelné a výborné. Čtvrtek. Začala téct teplá voda, tak jsem konečně umyl nádobí a před polednem se vydal do Prahy na Budějovické náměstí. Kousek od něj jsem měl sraz s MV, který mířil na rodné Slovensko, takže jsem měl cestu na grunt pohodlnou – D1 byla hladce průjezdná. Na gruntu jem se moc neohřál - pardon – neochladil, a vydal jsem se do UH pro DD, protože jsme jeli na koncert houslisty P. Šporcla s bratislavskou cikánskou skupinou Romano Stilo. Hráli v zánovním areálu Bukovina v blízkých Popovicích. Pěkné prostředí, zajímavý večer. Šporcl nestatuje, převzal nad cimbálkou vládu a výsledek byl příjemným překvapením. 
Pátek a víkend. Při sledování zpráv na ČT24 jsem v reportáži o festivalu Colours of Ostrava slyšel, že jedna z kapel hrála například s Ellou Fitzgerald či Eltonem Johnem. I poslal jsem jim dotaz, na základě jakých gramatických pravidel je Fitzgerald nesklonné. Samozřejmě odpověď neočekávám, ale už mě to sere. Odpoledne přijela DD, zašli jsme na koupaliště a já pak na besedu o tom, jak získat dotace Zelená úsporám. Ve schránce jsme totiž měli dopis s pozvánkou, kde se psalo, že " jsme našli způsob, jak čerpat dotaci Zelená úsporám, i když chcete jen vyměnit okna a neplánujete jiné stavební úpravy", dokonce prý ani nepotřebujete vlastní peníze. Z tohoto anonymního oznámení se vyklubal projekt jedné firmy, která nic "nenašla", protože samozřejmě nabízí jen to, co dotační program. Akorát všechno vyřídí a zařídí, což je pohodlné. Zařídí i půjčku, pokud nemáte peníze – takže je stejně potřebujete. Pak jsme odjeli do UH, kde byl druhý den jazzového festiválku CZ&SK Jazz Weekend. Poslední tři roky začíná ve čtvrtek v Hodoníně a pátek a sobota se odehraje v UH. Hrály tři sestavy: pražští Madfinger, slovensko česká formace East European Artensemble a band Yvonny Sanchez. Pro mě byla největším potěšením kapela druhá, která v septetu de facto simulovala mini big band. Hráli složitější kompozice zjevně ambiciózního šéfa, ale stálo to za to. Celý večer byl ostatně povedený, akorát slíbený jam se neuskutečnil. V UH se ten víkend pořádal turnaj v plážovém volejbalu a ještě po půlnoci se hrálo. Už jsem psal, že UH je úžasné město se šmrncem přímořského letoviska. I po půlnoci je otevřená řada podniků, včetně zahrádek, a je to moc příjemné. Protože z domluveného ubytování se nečekaně stala ubytovna pro zahraniční dělníky, přespali jsme bez problémů v autě. Ráno jsme opět využili možnosti posedět pod slunečníkem v jedné z kaváren, dopoledne si poslechli na náměstí místní jazzový kvartet nesoucí vysvětlující název Jiné trio a pak se vydali na grunt. V Moravském Písku jsme udělali zastávku na ochlazení v místním bazénu a na gruntu přemýšleli, kam večer. Zvítězilo nejisté počasí a lenost, která zabránila jakékoli velké aktivitě, čímž jsme unikli bouřce. Pustili jsme si doma film Protektor a nutno konstatovat, že jde opravdu o velice zdařilé dílo. Konečně film pořádně připravený a poctivě zpracovaný, včetně dobových reálií. Jen před pražským rozhlasem nebyla za Protektorátu tramvajová trať opatřená betonovými panely a dlouhohrající desky s příslušnými gramofony opravdu k mání nebyly. Neděle byla ve znamení poměrně značného ochlazení, pouhých 25 bylo pěknou Sibérií. Pracovali jsme na zahradě a odpoledne odjeli do Šidlen, podívat se na sklep. Tam jsme narazili na JN s JL, kteří po návratu z dovolené obhlíželi vinohrady. Využili jsme toho, půjčili si koštýř a natáhl jsem vzorek vína z demižonu, co nám zbyl ve sklepě. Víno s převahou tramínu se ukázalo velice nadějné, po zasíření půjde část do lahví a zbytek vypijeme s kamarády. I pouhých pár skleniček se ukázalo velmi účinných, takže spěch DD na odjezd do B zabránil přílišné vinné únavě. Mě ještě čekala večerní zkouška mužáků, ale netěšil jsem se, protože únava z veder přetrvávala. Co nadělám...
Never more
(Meditorial),
19. 7.
Už jsem o tom psal, takže jen zopakuju: je sterilně servilní psát o filmu V. Havla, který ho natáčí podle své hry Odcházení, že v něm hraje jeho žena Dagmar a pak herci Abrhám a další. D. Havlová v něm hraje proto, že je herečka. Z Reflexu jsem si vypůjčil cenu Never more a uděluji ji všem, naposledy víkendové příloze MfD. |
| |
| |
| |
| Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved |
:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání |
