Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
|
Hlavní stránka
Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum | |
|
|
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení. Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne. |
 |
|
|
Ohlédnutí
(A týden uplynul),
12. 7.
* Přes veškerou mediální snahu si občané myslí pravý opak toho, co se jim pilně podsouvalo – podle nich na rozdělování ministerských postů nejvíc získala ODS. * Práce doma už prý není v módě, tvrdí Lidovky, protože doma se člověk fláká – jenže inzerovaný coworking zase zavání prokecáním času. * Třetí propadnutí zeminy na stavbě tunelu Blanka se neskutečně rychle zpolitizovalo. * Zjistilo se, že většina výzkumů týkajících se populace probíhá na studentech univerzit – ti ovšem nejsou ani zdaleka reprezentativní. * Naprosto nechápu, jak se může někdo vážně zabývat úvahami o tom, proč německá chobotnice "předpovídá" tak přesně výsledky fotbalového mistrovství světa. * Dopravní policie má problém s tím, co je bruslař: chodec, nebo auto? * Nic proti zdravotnickým poplatkům, ale minimálně stovka za den pobytu v nemocnici je nesmyslná – copak lze odhlásit elektřinu, plyn, vodu, televizi, pojištění další fixní poplatky? * Na závěr dramatický snímek z nedávných povodní na Slovensku. *
Parno, vedro, hic
(Meditorial),
Pondělí. V rámci reportérské činnosti pro Zelené Slovácko jsem od poledne sledoval pouliční turnaj v Miloticích, kterého se zúčastnilo 8 místních částí. Jde o memoriálový seriál věnovaný každý rok některému z hráčů místního mančaftu. Boj byl místy lítý. Mezi hráči byla i řada krásných dívek, jde o záměr pořadatelů polidštit tuto brutální hru. Rozhodně se to daří. Dramatická byla mezihra v podobě losování tomboly, kdy chabý mikrofon musel při vyvolávání čísel zastoupit místní borec s hlasem, před kterým by závistí bledla i vuvuzela. Zeptal jsem se ho, jestli náhodou není učitel, protože jeho akustická autorita byla nepřeslechnutelná; nikoli, byl to brankář. I tady se samozřejmě takový hlas hodí. Losování bylo napínavé a objektivní, jak dokazuje moje nezávislá výhra zámku na kolo, svítilny a lahve slivovice. 
Z původně malé večerní návštěvy domluvené s J+ L se nakonec stal velký mejdan. Došlo k tomu tak, že jsem odpoledne zastavivšímu se MN řekl, aby také přišel. Pak jsem poslal esemesku pár přátelům – a večer nás bylo podle skleniček skoro dvacet, jak ostatně ukazuje i snímek z rána následujícího dne. Už potmě se objevili "mladí", kteří se doslechli, že u Straků je mejdan. Vypilo se všechno, došlo i na již tradiční jízdu traktůrkem. Bylo to zajímavé – už byla tma, takže jezdci záhy zmizeli v temnotách zahrady a jen podle zvuků kácejících se předmětů, nárazů a sakrování jsme uhadovali, co se asi děje. Úterý. Protože jsem nestačil v pondělí postříkat vinohrad, udělal jsem tak teď. Je to bída, asi se nic neurodí, ale ošetřit se réva musí, jinak bych zaplakal i za rok. Část dne jsem strávil na půdě, blíží se zateplovací finále, část dne jsme s DD proleželi na vracovském koupališti. Středa. Opět jsem nesehnal Lidovky, ani DD, která jela z B, takže jedna noha mých pohledů na zpět už několikátý den chybí. Zaráží mě, že trafikanti tvrdí, že nevyšly a že je nedostali. Tak či tak se ukazuje, že papírové médium je pořád vhodnější a příjemnější – na WC, na zahradní houpačku, jen tak hodit do tašky do vlaku... Čtvrtek. Hned po ránu mě zaskočila ČT24, když při probírání denního tisku "konzervativně" založený M. Korecký z týdne prohlásil, jak jinak, než bez důkazu, že poplatky ve zdravotnictví jsou levicové a kdo je prosazuje, je levičák. Netušil jsem, že jsem levičák, ale den mi to nezkazilo. I tak jsem začal vedrem trpět jako tuleň. Začal jsem malovat nejmenší místnost na gruntu, kapličku, jinak ložnici. Ukázalo se, že původní malba, kterou jsem odmítl seškrabat, poráží současné nátěrové hity. Už jsem spotřeboval barvy na několik tělocvičen a pořád modrá prosvítá. Pátek a víkend. Odpoledne byla redakční porada v Hodoníně, čehož jsem využil a nakoupil modré dlaždice do modrého pokoje. Odpoledne jsme jeli zase na koupaliště a odtud do Ratíškovic, kde hrál Čechomor a jako host CM M. Hrbáče. Cestou z Vracova do Ratíškovic se nám podařilo v této obci úspěšně zabloudit, takže jsme se museli ptát, a to hned třikrát. Jedna z odpovědí místního občana na dotaz po areálu Baníka Ratíškovice, kde se koncert konal, zněla: "Dete taky na tých Čechomorů?". Jazykový půvab jí upřít nelze a současně předznamenala zážitek z koncertu. Byl jsem před lety na prvním společném koncertě obou skupin. Tehdy to byl zajímavý projekt, podle řady posluchačů sice zajímavý, ale poněkud neorganický. Po několika letech se ovšem švy a spojení uhladily a poslouchat obě kapely, jak jim to nádherně hraje, byla opravdu lahůdka a hudební rozkoš v délce půl třetí hodiny. 
V sobotu jsme pojali ideu jet na hrad Cimburk u Koryčan, kde byl košt vína, a cestou zpět se zastavit na biotopovém koupališti v Bohuslavicích. Hodláme na gruntu mít rybníček, tak jsem to chtěl vidět. Vedro mě inspirovalo k tomu, jet do Koryčen s koly autem a zbytek cesty zvládnout na kolech, pro auto zajet v neděli. To se ukázalo jako nanejvýš rozumné, protože jinak bychom cestou zhynuli. Sice nás ohrozila objížďka před Koryčany, která nás hnala kamsi do prdele, ale jak známo, místní si cestu vždycky najdou. I my jsme tudíž asi stometrový úsek opravované cesty objeli po poli. V Koryčanech jsme se osvěžili na koupališti a doplahočili se na Cimburk, resp. jeho ruiny. Ty opravuje za nesmyslného dozoru památkářů skupina nadšenců. Nesmějí nic dostavět, ani když by to pomohlo cílu – konzervovat zříceninu v současné podobě. To jsou ty paradoxy. Na koštu bylo asi 60 vzorků vína, zábavu obstarala šermířská skupina. Boje vadily přítomným psům, kteří to brali vážně a chtěli pomoct slabším. Bohuslavické koupaliště s přírodní úpravou vody je výtečné, akorát by nemuselo být tak vysoko. Voda je lehce nazelenalá, absence chemie svědčí i pulcům a žábám, které při plavání potkáte. Další výhodou je hloubka – dosahuje skoro tří metrů, takže nemusíte jen chodit po dně. Technologická část je jednoduchá, jedno esíčko "toboganu" s mírným sklonem, kde voda samospádem teče a čistí se. Takový svah mám na zahradě taky, takže je rozhodnuto. Příjemné prostředí, kupodivu dobré pivo z dílen litovelského pivovaru, chutné hranolky. V neděli před polednem se objevil ohlášený kamarád MV, jedoucí z dalekého Východniarska. V mých plánech sehrál zásadní roli, neb mě zavezl do Koryčan pro auto. Poseděli jsme, poklábosili. Pak odjel na Prahu, my s DD do Vracova se ochladit a DD do B a já na grunt. Večer mě čekala zkouška sboru a postříkání vinohradu, neb v pondělí odpoledne jedu do Prahy, kde jsem tři týdny nebyl.
Lákadlo
(Meditorial),
12. 7.
Daniel Kaiser ve svém článku (LN 10. 7. 2010) o příčinách popularity K. Schwarzenberga nešetřil pojmem"Čecháček". Právě u nich jsou podle něj kořeny oné popularity. Nesnáším slovo Čecháček. Používají ho totiž dnes právě ti, kdo jimi jsou a domnívají se, že používáním toho slova jimi nebudou. Marně. Z prdu kulička se musí dělat v okurkové sezóně za každou cenu. Důkazem je i titulek v MfD (10. 7. 2010), že "Registrované partnerství láká, ano si řeklo již tisíc párů". Tisíc za čtyři roky, tedy 250 ročně, ani ne jeden denně, to je opravdu lákadlo. |
| |
| |
| |
| Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved |
:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání |
