Gentleman

	Hlavní stránka Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum

Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.

Americký táta (Glosa), 8. 7.

K článkům psaným s lehkým pohrdáním daným neschopností pochopit jiný než vlastní svět patří text napsaný Aviezerem Tuckerem (LN 5. 6. 2010), jenž se považuje za Američana. Samozřejmě vím, že Američan není národnost v tradičním slova smyslu, nicméně jméno (a v článku zmíněné skutečnosti) dotyčného ladí s pojetím článku natolik, že si troufám tvrdit, že jde o Novoameričana.
    Člověka, který se cítí být někým, kým při nejlepší vůli být nemůže, protože tradice je něco, co ani nadšení lidí, v češtině zvaných výstižně Poturčenci, nezmění. Jak praví klasik, doma jsme někde, kde jsme hráli kuličky, přeneseně věřím na národnostní domov tehdy, když se pobývání v nějakém prostředí promítne aspoň dílem do genetické výbavy. Pak teprve má dotyčný právo dělat soudy o národnostních zvyklostech.
    Už začátek článku, zdánlivě psaného lehkou rukou, naznačuje hodně: "Být cizincem v Česku není jednoduché. A co teprve, když se rozhodnete přivést tu na svět dítě. Pro Čecha běžné záležitosti, jako je registrace v porodnici nebo přísný dohled sester nad frekvencí kojení a vážení jsou pro cizince hlavolamem."
    Stačí? Už tady je důvod dál nečíst, protože těch pár vět je zaplevelených tolika nesmysly, předsudky a generalizováními, že to vypovídá o autorovi víc než dostatečně. Zřejmě přivést dítě kdekoli jinde na světě je hračkou, myslím tím samozřejmě to, že v jiném kulturním a správním prostředí je pro člověka novinkou řada věcí – novinkou samozřejmou a přirozenou.
    Četl jsem dál, ale charakter článku se nezměnil. Cizinec se ocitl v jiném prostředí a to, že ho nechápe, je podle něj důkazem jeho kvalit. A nadřazenosti, dodejme rovnou.

Gentleman

Složitost (Úvaha), 8. 7.

"Je to pre mnohych pomerne zlozite."
(Tuto úvahu napsal autor na základě mé poznámky, že jeho díla jsou pro mnohé poměrně složitá – pozn. G.)
    Pravdou je to, ze vsetky nove a nezname veci sa zdaju byt na prvy pohlad zlozite. A to prave preto, ze su nove a nezname. Za pokus to ale stoji.
    Moj otec, Augustin Sokol I., ktory bol jednym zo zakladatelov Vysokej skoly veterinarnej v Kosiciach, dnesnej Univerzity veterinarneho lekarstva v Kosiciach, povedal, ze k rieseniu danej problematiky mozno vedie sto ciest. Dajme tomu, ze sme vyskusali jednu cestu, ktora nas ale nedoviedla k vyrieseniu problemu. Ale aj to uz je uspech, lebo nam zostava vyskusat iba devatdesiat devat ciest!
    By the way, Augustin Sokol II., som ja a Augustin Sokol III., je moj syn, ktory participoval aj na nasej spolocnej prezentacii s nazvom Lucie Bila a Asgardi. Moj jediny syn Augustin je moj najlepsi priatel a kolega. Lebo aj on je programator. Ma sice len strnast rokov, ale je to uz Pan Programator na profesionalnej urovni. Viem to posudit, lebo aj ja som programator.
    Nuz a prave moj syn Augustin je pre mna hlavnou motivaciou pri tychto mojich experimentoch. Vzniklo to tak, ze sa mu jeho spoluziacka vysmievala, ze ma stareho ocina. V podstate vlastne mala pravdu. Lebo babicky a dedkovia jeho spoluziacok a spoluziakov su mladsi ako som ja.
    Syn spoluziacke povedal, ze sice som starsi, ale nie som plesaty ako jej ocino a ani nemam take velke a ovisnute pivne brucho a mam vysportovanu stihlu atleticku postavu, takze dokonca vyzeram mladsie ako jej ocino. Zo zaciatku sa mi zdalo, ze ma syn idealizuje. Potom som sa ale neskor stretol s otcom jeho spoluziacky.
    A tak som zistil, ze moj syn az tak velmi s tym idealizovanim neprehanal. Aby som bol In aj pre mladu synovu generaciu, tak som sa prave kvoli synovi zacal zucastnovat roznych akcii. Hlavne roznych Conov, ako boli napriklad Parcon, Slavcon, Istrocon a Comics Salon, ako aj na dalsich roznych podobnych akciach. Nuz a nakoniec sa mi to aj samemu celkom zapacilo.

Augustin Sokol, asokol@seznam.cz

Dny, kdy bych měla mlčet (Ze života), 8. 7.

Občas jsem tak protivná, že nemůžu být ani sama se sebou. Věkem protivnost (a nejen ta) košatí.
    Už předem vím, že budu litovat!
    A co teprve když se ty kecy rozplácnou do ticha a odrazí se zase zpátky.
    Marně hledám klíč jak té slaboduchosti předcházet. Částečně je to výsledek spiknutí genů, únavy či kompenzace bezvýchodnosti diagnóz.
    Nevím.
    Ale co vím určitě, je, že jsou dny, kdy je třeba mlčet.




Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved	:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání