Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
|
Hlavní stránka
Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum | |
|
|
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení. Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne. |
 |
|
|
Ohlédnutí
(A týden uplynul),
7. 7.
* Farmářka Havránková těsně před podpisem zmizela a nikdo nevěděl, kde je – drama kolem dálnice D1 vrcholí. * R. John (VV) získal ministerstvo vnitra a jeho soukmenovec skřet Bárta ministerstvo dopravy – nevím, co je pro mě méně stravitelné. * Ministerstvo zdravotnictví se chystá dětem na táborech zajistit přiměřený luxus a zdravé a bezpečné pobývání – proto žádné mytí v potoce, bez teplé vody, spaní ve spacácích, malé stany... * Kvůli ochraně lelka lesního má vést silnice R55 tunelem a stavba se už pět let blokuje – jenže co když se mezitím lelek rozhodne, nezodpovědně, odstěhovat se jinam. * Lidovky objevily, že ženám důchod nestačí, a proto dále pracují – a muži snad ne? * Nečas (ODS) odmítl ochranku, Kramářovu vilu a auto – to první ho jako premiéra diskvalifikuje, to druhé je neúcta k tradicím a to třetí to už nespasí. * Nečasova vláda hodlá přidat učitelům tak, by nenastupovali za méně než 20 tisíc, v podobě náborového příspěvku a a uvázání se na pět let – no, to mi nezní příliš průchodně. * Týž Nečas ovšem také prohlásil něco v tom smyslu, že státní maturity nebudou – tak to také není dvakrát dobrý počin. * Unie plánuje zavést jednotné školní prázdniny, prý to pomůže turistice – jasně, prázdniny děti stráví v autech na cestě tam a zpět, takže důkladně poznají jiný kraj. * Státní podpora stavebního spoření se radikálně sníží až na třetinu původní hodnoty – proč ne, akorát že už i uzavřených smluv. * Ministři bývalé vlády budou konečně vypovídat ohledně nákupu pandurů – jen aby si vzpomněli. * Ministrem kultury je bývalý komunista – proč ne, ale konečně by jednou mohl někdo soudný pochopit, že to zatím občané pořád neberou jako dobré. *
Ryby
(Editorial),
7. 7.
Pondělí. Ráno přijela mladá DD a přivezla psa, abych měl společnost. Pak se jala pokračovat v natírání vrat. Já jsem na půdě srovnával bordel po zateplování a objevil dost kusů kachlů z krbu či kachlových kamen. Odpoledne mi MN ukázal, jak se stříhá a zastrkuje réva, což jsem učinil a posléze vinohrad postříkal. Vypadá to bídně, oidium a perenospora řádí vydatně. Rozhodl jsem se, že se vinohradničení budu věnovat jen v rámci svých 40 hlav a víno budu dělat z kupovaných hroznů. Specializovat se budu na růžové. Jednak ho mám rád, jednak ho dělá málo vinařů, takže konkurence bude malá. Úterý. Začal jsem malovat budoucí ložnici. Zbytek nechám udělat profíkem, protože se bude muset hodně škrábat, ale tady to zvládnu, protože zdi jsou tam tak křivé, že se ani pokazit ani zlepšit nedají. Odvozil jsem z vinohradu ořezanou révu a všechno spálil na zahradě. Přitom jsem si tak zasvinil kufr od auta, že jsem toho litoval. Středa. Pes se choval divně. Málo jedl a nudil se. Loni byl spokojený a coural po zahradě, letos chtěl chodit na procházku! Když jsem uklízel vodítko, nečekaně přiběhl a nastrkoval hlavu. Přestože byl pořád venku, chtěl ven. Večer jsem šel do zámku na koncert big bandu Eager Swingers, složeného z dubňanských učitelů místní ZUŠ. Pěkným oživením bylo spontánní (žádného dospělého, co by je dirigoval, jsem neviděl) mňoukání dětiček v písni Malé kotě. Po koncertě jsem odjel do V poklábosit s místními vinaři. OM tam být neměl, ale pak se objevil. Naštěstí se po pár hodinách objevili zájemci o víno, takže jsem zmizel těsně před opitím. Čtvrtek. Ráno jsem absolvoval pohovor v redakci týdeníku Zelené Slovácko (dříve Naše Slovácko), kde shánějí redaktory. Tím být nechci, ale nabídl jsem jim editora a korektora plus nahodilého reportéra. Externě, uvazovat se nechci. To jsem ovšem netušil, že vedoucí redakce pár dní předtím skončil a noviny zažívají druhou agónii po odchodu redakce na konci minulého roku. Uvidíme, co se z toho vyvine. Odpoledne se nás sešlo asi pět na hřišti u hospody a hráli jsme pétanque. Je to demokratická hra, protože v nevalném terénu si stejně koule dělají, co chtějí, i když ne všem. Ale vrtkavá Štěstěna dohlíží na to, aby hra potěšila všechny. Posléze přišel PK, který měl techniku známou z kuliček, takže neházel, ale kutálel, ale kupodivu ho to i nás také bavilo. Ozval se dávný známý JD, že cestuje po republice na kole a mohl by se zastavit na gruntu. Naposledy jsme se shodou okolností viděli podle všeho právě v Miloticích. To jsem ovšem ještě netušil, že tady zakotvím. Domluvili jsme se a já jsem večer zajel do Šidlen pro víno. Poseděli jsme s VK a čekali na příjezd JD. Ten po příjezdu, kdy už nás venku žrali komáři, vybalil vaječný koňak a štrůdl, jako že to dá do placu. Pokud si vzpomínám, zajímavou logiku měl i dřív. Pak se ovšem vytasil s repelentem, což se hodilo, a tak jsme si – poněkud netradičně obřadně při postřiku –všichni potykali. Na gruntu jsme s JD ještě poseděli, a pak byl ubytován v hostinském pokoji s matrací na zemi. 
Pátek. Ráno přijeli JL a PK s udicemi, měli jsme v plánu jít na ryby. JD odjel do Kyjova a my do Kelčan, kde se dá koupit povolenka na den. Pokud si chcete chycenou rybu ponechat, musíte zaplatit předem, což je riskantní. Rozhodně v našem případě. Nikdo nechytil nic. Tomuto úspěchu ovšem předcházela dramatická příprava. PK sakroval, jakže se vlastně navazuje háček a splávek a kam se dává olůvko, jak se nahazuje, naříkal, že to neví a nerozumí tomu. JL kurvoval, protože se mu zamotával vlasec a okřikoval PK, aby nehysterčil, že on je pak také neklidný. Já se svojí dětskou udičkou jsem sice nahazoval, ale splávek mi pořád mířil ke břehu a ryby ožíraly zakoupené krmivo z háčku tak rychle, že mě to přestávalo bavit. Proto jsem tu a tam odjížděl hledat žížaly, protože ty novoty k ničemu nejsou. Marně, žížaly nebyly. Odjel jsem dřív než ostatní, protože mě to nebavilo. Poslední, co jsem viděl, byl JL s rukama zmizelýma pod chuchvalci vlasce a řešící, jestli má vlasec odříznou a navázat, nebo rozmotat a navinout... Ukázal se technik od zateplení stropu a domluvili jsme se na tom, co je třeba ještě udělat. Konečně tak budu moct podat žádost o dotace. Odpoledne jsem vyzvedl DD v UB, nakoupili jsme, dovezli psa do B. a večer jeli zpátky přes Vracov, kde jsme se stihli vykoupat. Z gruntu jsem odjel na zkoušku sboru, která byla ve znamení příprav na milocké folklórní slavnosti, jinak řečeno ve výběru písniček a jejich řazení. Jinak řečeno vypukaly spory o to, jak se která zpívá. Mám někdy dojem, že pro některé členy sboru je zkouška především možností dohlížet na slova a frázování, samozřejmě na to jediné správné podání. Jako kdyby se nestávalo, že na jednom konci vsi se zpívá stejná písnička jinak než na dolním. Sobota. Na gruntu se objevila zvláštní černá včela. Žije individuálně, vyhryže i hnízdo ve stromě, asi 15 mm v průměru a 30 - 40 cm dlouhé. Snese jen pár vajíček. Jmenuje se drvodělka. V bývalém chlévě se uhnízdily jiřičky, ale mláďata nepiští a zobáčky neotvírají. Navečer jsme s DD odjeli přes koupaliště ve Vracově do nedalekých Hýsel, kde místní ochotníci dávali hru Pražáci na vinařských steskách, s úžasným obsazením několika desítek herců. Drobnou vadou na kráse byl skoro o hodinu opožděný začátek kvůli pomalejšímu zvukaři, nechápu, jak se může takový člověk uživit. Větší vadou byla absence vína. Víno – jak jinak než svoje – měli účinkující, měli ho i místní, ale návštěvníci z okolí měli smůlu. Víno nebylo k mání ani v hospodě, kde ho nevedou, ale klidně by ho v tomto případě prodávali. Nemá každý v povaze loudit pohárek, takže příznivci vína zůstali na suchu. Asi po hodině dorazili J+ L, ale ani oni si víno s sebou nevzali. Samotná hra byla překvapivě dobrá, jak scénářem, tak provedením. Není to ani tak satira na Pražáky, jak by se zdálo z názvu, ale spíše na místní vinaře. Proto je v názvu "stesky", nikoli "stezky" a proto ta barevná vína na pódiu. Během hry se citelně ochladilo, takže jsme museli oželet besedu u cimbálu a odjeli jsme na grunt, kde jsme ještě chvíli poseděli. U vína. Svého. Neděle. Parný den nepřál pracím venku, takže jsme spojili výlet za vodou s návštěvou pouti na Nákle, poutnímu místu mezi Ratíškovicemi a Miloticemi. Měli jsme tam původně zpívat, ale nesoulad mezi členy sboru byl příliš silný. Pro bylo asi pět, jeden nechtěl jít z ideových důvodů (pouť je poslední roky příliš zneužívána nacionalistickými moravisty a konstrukce, že tam umřel, je pochovaný či upadlo při jízdě na Velehrad kopyto jednoho ze soluňských bratrů), zbytek měl v plánu výlety na koupaliště. Mně to také vadí, ale tentokrát jsem tam musel kvůli reportáži pro ZS. Když jsme s DD dorazili, poutníci už byli na místě. Mnoho jich nebylo, i s pár sbory (dorazily jen dvě pětiny z anoncovaných) asi stovka lidí. V projevy zazněly s prominutím hlouposti jako že na Nákle je jediná socha Sáma na světě (a kde by tak měla ještě být – na Aljašce?), že Češi mají sochy bájných neexistujících panovníků, zatímco Moravané nemají ani ty skutečné a podobně. Jeden muž třímal prapor s nápisem "Morava – země EU". Oblečen byl stylově: kraťasy a kovbojský klobouk opravdu zapadaly k okolostojícím členů řádu moravských rytířů). Nicméně růžové víno byl znamenitě chlazené, a kdyby nebylo takové vedro, zůstali bychom na posezení s cimbálkou déle. Takto jsme vyjeli a po hřebenu dojeli do kempu Josef, kde je minikoupaliště asi 5x5 metrů. Stačilo na osvěžení, po kterém jsme se vydali zpět po neskutečně rozbité cyklostezce k Šidlenám. Poslední kilometr jsme jeli už po asfaltové stezce za dotačních deset milionů. Za ty peníze by se postavilo normálně kilometrů aspoň 10, kdyby se povrch stávajících jen srovnal a položil koberec, tak mnohem víc. Na konci stezky jsme chvíli poseděli u LM a pak jeli na grunt. Nedojeli jsme, neb jsme jeli kolem J+ L a zašli jsme na kus řeči. Výsledkem bylo domluvení jejich návštěvy druhý den u nás. Celé to pak v pondělí dopadlo jinak, ale to už patří do dalšího týdne.
Manželka a herec
(Meditorial),
7. 7.
Opět musím pochválit ČT24: v reportáži o první klapce filmu podle Havlovy hry Odcházení jsme mohli opakovaně slyšet, že ve filmu hraje "Havlova manželka Dagmar a herec J. Abrhám". Konotace nechám na vás, tato bída je nad mé síly. Před pár dny jsme četli o tom, že parlamentu vládnou ženy, abychom po sestavení vlády četli debilní rozvahy o tom, že ve vládě není žádná žena. Není – no a? Přineste mi rozbor o tom, jak a jaký počet žen má jaký vliv, pak se můžeme bavit. Jinak jděte do háje! |
| |
| |
| |
| Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved |
:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání |
