Gentleman

	Hlavní stránka Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum

Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.

Absolutní blbost (Glosa), 30. 6.

Věci veřejné hodlají prosadit praxi jako v zahraničí, kdy chodec musí mávnout na řidiče, aby ten pochopil, že mu má zastavením umožnit přechod. Od zavedení nového pravidla totiž narostl počet mrtvých chodců na přechodech.
    Lživé je ovšem tvrzení, že se chodci mylně domnívají, že mají absolutní přednost. To jim nabušila, s logikou sobě vlastní, do hlav média, což jim nikdy nezapomenu a budu neustále připomínat – že Pavle Barochu? Vás si pamatuju z nabubřelého tónu v mailu, jímž jste odbyl mou poznámku, že chodec absolutní přednost podle nového zákona nemá.
    A vy pro mě jste a zůstanete představitelem toho zoufalého úpadku naší žurnalistiky.
    A jedním z těch, kdo za zbytečnou smrt naivních a médii zblblých chodců mohou.

Gentleman

Komáři (Víkend), 30. 6.

Slíbený minulý víkend letmo a ve fotografii. Minulý čtvrtek jsme si nechali s DD ověřit v Z podpisy na kupní smlouvě, v pátek pak s prodávajícím VL totéž v M. Dostal jsem klíče a bylo to. V pátek ráno přijeli maníci vyměnit vnější skla za tepelně i zvukově lepší. Vnější sklo se vyřízne a do otvoru se vsadí dvojsklo s argonem uvnitř (prostup 1,1). Vypadá to kupodivu zdařile, líp než jsem čekal. Tady je detail rohu a detail s okapničkou.
Odpoledne, po dokončení, jsem odjel busem do Strážnice na folklórní festival. Letos kvůli opožděnému nástupu léta mám v termínech zmatek a festival mi málem unikl. Aspoň že vyšel pátek. Stihl jsem krásně zahájení, pošmákl si na tlačence a dalších pochoutkách, včetně vína. Výzdoba skanzenu byla netradiční, jak ukazují fotky: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9. U testu na střízlivost mi ochotně zapózovaly tři krojované cérky.

    Navečer přijela DD, prošli jsme areál, poklábosili s kamarády a přešli do zámeckého areálu, kde Pod šancama hrála cimbálka M. Hrbáče. Na program jsme nešli, jednak nám v deset jel poslední spoj na grunt, jednak horňácká cimbálka je holt lahůdka. Na pódiu se motal chlapeček, vnuk MH, zjevně talentovaný jako děda i otec.
    V sobotu se vývoj trochu zdramatizoval. Kamarádi P+OO a M+MK nezvládli odjezd z B a na grunt dorazili až v půl desáté, takže jsme vyjeli asi v deset. Měli jsme jet na akci Krajem André z Hustopečí přes Starovičky, Velké Pavlovice, Bořetice, Vrbice, Kobylí, atd. zpět do Hustopečí. Start byl mezi 9. a 12., vzdálenost 42 km s kopcovitým terénem před H. I laik pochopí, že časově to nehrálo.
Přesto jsme vyjeli podle plánu. V Terezíně bylo zjevné, že doH to nestihneme, i dali jsme si malou zastávku v hospodě. Jenže v Horních Bojanovicích, kdy do H zbývalo 14 km a 45 minut svitla naděje.     Oslovil jsem vpředu neustále nekolegionálně jedoucí DD a MK, jestli by nejely sólo do H a nekoupili startovací kupony. Prý se to nedá.
    Z časových odhadů mi to vycházelo nadějně, nechal jsem team být a vydal jsem se na stíhací jízdu sám. Bylo mi jasné, že kopce musí jednou skončit, okolí H je na rovině. Jel jsem jako o život, místy 40 po rovině. Zkrátím to, v H na startu jsem byl úderem dvanácté. Zapsal jsem se jako předposlední, pán s nebezpečně vypadajícím kolem dojel po mě.
    Ve Velkých Pavlovicích jsme narazili na první otevřený sklep (Reichman + Reichman, lahodné růžové) a dověděli se pozadí letošní jízdy, jež nám posléze potvrdil vinař v nedalekých Bořeticích (pension Pod Kraví horou). Hustopeče si letos holt udělaly z jízdy privátní podnik, do nějž namočily asi devět obcí z okolí. Doslova namočily, protože vinaři se na seznamu otevřených sklepů objevili, aniž by je někdo informoval – kdyby v pátek nezajeli do H. se poptat, nevěděli by vůbec nic. Řada sklepů ostatně byla už zavřená.
    I osvěta byla mizivá, v Bořeticích, kam jsem vzpurný team zatáhl asi ve čtyři odpoledne, jsme dokonce byli prvními hosty!!! Letos poprvé byla akce pojata jako kruhová, končilo se v H., kde byl odpoledne jakýsi program. Snaha nalákat cyklisty na razítka a dostat je zpět, bez ohledu na hostitelské obce po trase, byla zjevná a pořadatelé by si to měli příště rozmyslet.
    Z B jsme jeli už rovnou na grunt, skóre cca 85 km si PO ještě zaokrouhlil na stovku. Zbytek mezitím hodoval a odpočíval.
    V neděli dopoledne si hosté prohlédli náš nový sklep a odjeli, my jsme zvažovali možnosti a zvítězilo koupaliště ve Vracově, po trase, kterou chtěla DD dojet do B. Protivítr byl ovšem tak silný a protivný, že jsme se vrátili a DD jela odpoledne vlakem. Být takto v sobotu, byla by to řehole, ne výlet. Večer jsem vzal na zkoušku sboru vínovici na oslavu svátku, leč bylo nás jen pět, z toho dva pondělní řidiči, takže se i jen půlka flašky na některých projevila. Nicméně jsme snad konečně vypracovali program na srpnové slavnosti.
    Předbíhám, ale musím ukázat vinohrad, jak vypadal v neděli a jak vypadal v pondělí po prostříhání. Od loňské podzimní sklizně se v něm nepracovalo, takže zvlčil a probrat ho a postříkat proti plísním bylo akutně nutné.

Gentleman

Pohoda? (Ze života), 30. 6.

"Tak sem posral komisionální zkoušku z matiky," objevilo se mi jednoho krásného letního dne na displeji mobilu od J. V tu chvíli se mi nenávratně vytratila dobrá nálada. Následným doplněním údajů třídní učitelkou jsem se dostala do několik dnů trvající deprese. Sekretářka se mne snažila povzbudit mou oblíbenou větou "hlavně že jsme zdraví", která měla úplně opačný účinek.
    Domů jsem se netěšila. D smskou oznámila, že raděj spí u kamarádky a moje kolo (nejlepší antidepresivum) přiveze zítra. Nezapomněla podotknout, že její dvoudenní nepřítomnost je velmi výhodná pro všechny strany.
    Následovalo okamžité předání týden starého dopisu ředitele adresovaného mně, který J ztopil, a jeho rychlý úprk na hodinu kytary. Po jeho přišourání se domů byl zbytek večera v mojí režii. Nebudu zacházet do podrobností, ale výsledek byl ten, že můj vztek narůstal a já měla pocit, že brzo exploduju. Pachuť podrazu už zůstane.
    P. S.: Důvodem komisionální zkoušky je absence, což už díky internetu vím. V našem případě kromě angíny i zaspávání! A protože se nám ještě nestalo, že bychom nějakou závěrečnou zkoušku podělali, nota bene z matiky, která je v "poho a triviální", nebyl žádný důvod předávat dopis o zkoušce adresátovi.
    Takže na vysvědčení bude pro drobnou chybku a znaménkové lineární parametrické nedopatření 4 z matiky a 1 z fyziky. Což nechápeme, protože v matice to byly skutečně jen drobné chyby, zato špatně celý výsledek. Někdy mám pocit, že dospívající děti žijou na jiné, nezodpovědné a samozřejmé pohoplanetě...
    A já bych chtěla aspoň na pár dnů vystřelit, třeba na Měsíc. A třeba na měsíc.

Vaříme dobře (Recepty), 30. 6.

Valašská kyselica
Uzené koleno,
kysané zelí,
brambory,
mléko, smetana,
hladká mouka,
kořenová zelenina,
sterilované krájené žampiony,
cibule, česnek,
nové koření, bobkový list,
pepř, sůl.
Uvaříme do měkka uzené koleno spolu s kořenovou zeleninou, cibulí a kořením. Koleno obereme a nakrájíme i s kůží na kousky. Vývar přecedíme a přidáme do něj na kostičky nakrájené brambory, žampiony a zelí i lákem, podle nároku na kyselost. Po uvaření brambor vlijeme ve smetaně a mléku rozmíchanou hladkou mouku. Do hotové polévky přidáme trochu rozetřeného česneku a majoránku.
Valašská kyselica se dělá na Valašsku jinak než kyselica jinde. Chutí jde spíše do sladka, smetana ji dále zjemňuje. Nečekané jsou sterilované žampiony, ale ty pravé ji posouvají jinam. Záměrně neuvádím váhové či objemové poměry ingrediencí. Záleží na chuti.

Gentleman




Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved	:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání