Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
  
Kroužky (Téma), 8. 6.
Mudrlanti rozebírají letošní vydatné kroužkování, které prý ukazuje rostoucí aktivitu občanů při ovlivňování výsledků voleb. Když uvážíme, že pro preferenci stačilo letos jej 5 % kroužků místo původních 7 a že počet udělených kroužků se zdvojnásobil, je nárůst z minulých 2 milionů kroužků na letošních tuším 3,8 de facto snížením využití této preferenční techniky.
Ochrana a la Google (Dsl.cz), 8. 6.

Jestliže Google při natáčení měst "omylem" nahrával i komunikaci bezdrátového provozu osob a institucí, je to problém. Napřed se dušoval, že to nedělá, pak prozkoumal zpětně databáze a zjistil, že tam nepovolené záznamy jsou. Teď to napravuje.
    Upřímně řečeno na takové omyly nevěřím. Nějak mi nejde do hlavy, jak někdo může tvrdit, ba se dušovat, že něco nedělá, a pak, jsa přistižen, obrátí, přizná se, odvolává se na omyl a kaje se, aby se vyhnul postihu.
    Je totiž rozdíl mezi tím, když se někdo náhodou a shodou okolností dostane k utajovaným či běžně nepřístupným informacím, a mezi tím, když se o to někdo usilovně snaží a sem tam se mu to povede.
    Poslání ovšem přichází až teď: Zb. Petráček se ve svém komentáři k této události (LN 17. 5. 2010) servilně přiklání k moudrým americkým právníkům, kteří prohlásili (jak jinak), že k porušení zákona je nutný úmysl. Je to stejní, jako kdyby řidič jedoucí pod vlivem alkoholu prohlásil, že netušil, že v sobě nějaký má a kdyby to věděl, nejel by.
Burky po francouzsku (Komentář), 8. 6.

V Lidovkách se ozval francouzský velvyslanec se stížností na článek od A. Tomského o zákazu zahalování obličeje (LN 1. 6. 2010). Zahalování od hlavy k patě je prý ve sporu s principy, na nichž je vybudována naše společnost. To mě podržte, zajímalo by mě, jak na to přišel. Jedním z principů je svoboda občana a jeho volba vybrat si, jak chce či nechce být zahalen.
    Záhy se ovšem ukázalo, že skutečným smyslem je opravdu "osvobodit" ženy. Zahalování žen je podle velvyslance diskriminací a narušování principů rovnosti, protože muži se nezahalují. Ženy jsou prý nuceny zahalující šat nosit a ty, co říkají, že ho nosí dobrovolně, lžou ze strachu, protože zahalené ženě nelze věřit, protože nemůže ukázat svou tvář.
    Vskutku příkladná ukázka politické logiky. Zahalené ženě v tom případě nesmíme ovšem věřit nic.
    Povídání o ochraně před terorismem jsou tedy jen kecy. Nebo jsou zahalené ženy záminkou pro prosazení kontroverzního zákona.
Bacha na to, o com snivas... (Krajánek), 8. 6.

Autor žije 42 let v Kanadě.
...moze sa (ti) to splnit.
    Lovecka vasen, co ma zachvatila pre par rokmi, stale neuhasla, a ja nesiem nasledky akoby svoj kriz.
    Pred par tyzdnami som urobil (s kamaratovou pomocou a pozorovanim) posed na super silnom starom cedri, co je nadherne schovany od "premavky" ludi, ale zato je v prostriedku krizovatky niekolkych chodnikov zvere. Po par skuskach a dokonceni - kolaudacii? - som natiahol nitky medzi krikmi, co vedu tymi chodnikmi, aby som neskorej mohol vidiet, ci tam ta zver chodi a ktorym smerom. Chodi!
    A taky - tak som videl navstivenku od medveda. Po blizsom skumani som si uvedomil, ze na jeden z tych mohutnych stromov vlastne medvedi musia velmi casto liezt, sudiac podla doskrabanej kory, co bolo vidno aj 20 stop vysoko, naproti mojho posedu. Bol som tam 5-6krat, po veceroch, naostro, teda s puskou, a pozoroval, ci sa nieco bude hybat.
    Jednoho vecera v mociari, co uz nemozno pre tazke vetve vidiet, sa ozyvalo "cpluch-cpluch", ako sa zabaraju a vytahuju silne noziska. Na chodnikoch som videl velke stopy po jelenovi, usudil som, ze su tam este doteraz, cez den zalahnu, k veceru sa daju na pochod a na pastvu. Co vcera? Plny nabity den! kvasok, namiesat super bohate cesto na chlieb a upiect. Pripravit obed a utekali sme do mesta pre zeleninu, stavili sa u (stejneho) kamosa na poharik a na nieco, co by sluzilo ako navnada na medveda.
    Tuziac po tom "stretnuti" s medvedom, zbalil som fidlatka a okolo piatej som uz mal ten kilometrovy pochod za sebou a sedel 20 stop nad zemou. Vytiahol pusku na provazku, nastavil dalekohlad na najmensie zvacsovanie, nabil, zaistil a zavesil. Sedim... sedim, pocuvam vtacikov, vzdialene a tlmene zvuky civilizacie a... "cpluch-cpluch", ovsem teraz velmi slaby, akoby opatrny.
    Po chvili sa vystveram na tu labilnu sedacku a stojim na spickach. V bazine predo mnou sa pomalilinky, ako slimak, priblizuje velika srna. Nemohol som pochopit, ze jej trvalo snad 20 minut sa prebrodit a vystupit na pevnejsiu zem. Celych 20 metrov? Keby bola sezona, tak absolutne bez problemu je "ulovena", ovsem takymto sposobom? Zakernym? No, neviem.
    Sedim, sedim, pozriem na hodinky, tym ze slnko zaliezlo za hory a svetlo sa rozptylilo a zmizli tiene. No, sedim tu uz 1 a 3/4 hodiny a ani neviem, ci svet existuje, co sa deje v politike. Zato pocujem, ako sa nieco "sype" dolu zo stromu, co je vlastne dvojca toho, na ktorom sedim ja, mohutnejsi, so super silnymi vetvami. A co, snad veverica? Vtak? Ved som nic nepocul, Tak krutim hlavou, krutim a snazim sa stravit, co sa vlastne deje, co sa sype, tecie, a co to je ta velka "bulva" prilepena snad 4-5 metrov vyssie.
    Skulim a zaostruem moje chabe oci a vidim, ze aj to "tam hore" na mna pozera! Panenka Maria, ratuj! ved to je medved! Ja cakam na medveda, ci on caka na mna? I ked hlboko v dusi som v ten moment vedel, ze mi nehrozi nebezpecie, chvilu trvalo, nez sa mi utisi srdce, a zacal som zvazovat situaciu. Ak zleziem dolu ja a pokusim sa ho strelit zdola, katastrofalne ho doranim, ak ho vobec medzi tie vetve trafim. Ak budem cakat, polezie, vyssie a vyssie. Prehliadol som, na kolko vetvi narazi, co vsetko spomali jeho pad.
    Mam to vobec robit? Ako je mozne, ze som nepocul ani jediny naznak jeho pritomnosti? To predsa nie je mozne? Ci mi harasi? Ak zleziem a odidem, eventualne medved pojde tiez, ale pochybujem, ze sa ukaze naspat v tomto okoli - to nemozem prisahat.
    Rana! Nic! Za par sekund na mna prsi jemna sprcha cervenej.Vidim, ze termoska, z ktorej som nacucaval, meni farbu. Praskanie vetvi... ZDUUUCH! Ticho.
    A to mam teraz zliezt dolu, on sa preberie a polezie za mnou a ja budem teraz vyssie a s plnymi gatami? Rana! Pre istotu.
    Zbalil som vsetko, i istiaci provaz a zavlacku, ruksak na chrbat, spustim pusku a chce nechce- leziem naspat,odkial som tak nevedomky a ignorantne liezol prv, nez zdvihnem hlavu a prehliadnem, kam to vobez leziem. Medvedica velika, snad 3rocna. Zrusil som si karticku (licenciu), teda povypichoval datum, miesto. V puske posledny naboj a klusam na parkovicko, aby som hladal pomoc. Za 18 minut sedim v aute a mierim ku kamosovi. Maju hrat karty. Busim na dvere, oni pozamykani, prave bezi tretie kolo mariasu.
    Po oznameni par detailov a podani ziadosti o pomoc dostavam odpoved, ci mozu to kolo mariasu dokoncit. Vyhovujem a pravim, ze zatial vyhadzem naklad nejakych palet z pick-upu, aby som urychlil proces. Za par minut neskorej nalozime karu zo super lahkeho hliniku s terennymi bicyklovymi kolami, provazy atd. a mierim naspat na parkovisko (4 km) Cestou ku miestu "cinu" opisujem vsetko vzrusenie, okolnosti, hovorim, ze poctivo to (korist) nejak na tri casti rozdelime...
    Nuze, eventualne sme vykuchali, pracne dotiahli cez les ku kare, doteperili k autu, nalozili a neskorej povesili na kladku a stiahli z koze. Kozuch bol nadherny, velka skoda (az do placu?) zahodit. Lenze, kozuch vydrzi tak 10 rokov a ja nie som zazobany tak, aby som vysolil 9 stoviek za pripravu. A kam by som to vobec dal?
    A tak masko visi par dni, aby to povolilo, a porcovat budeme v piatok rano, zakial je chladno.
    Mal som prilis dlhy den, a po neobycajne neskorej veceri som zalieval cervenym vinkom a cistil pusku, organizoval ruksak a mentalne (v sprche) hodnotil vsetko, co sa zomlelo.
    Posledny (pol)poharik na dobru noc, dakujem Bohu, ze som tuto lekciu prezil, a snazim sa prijat, ze takychto a podobnych lekcii urcite bude este vela. Budem sa ucit, neostava nic ine.
    Fotka: Vlavo klucenka, vpravo naboj .308 Winchester, dva nechtiky z prednej labky a "centimeter" pre meritko.

Frank, Creston, Britska Columbia.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání