Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
MDŽ (Glosa), 9. 3.

Mezinárodní den žen, kterýžto svátek byl před několika dny, je přes své poměrné mládí opředen řadou mýtů, povýtce mediálních. A já se opakovaně ptám, kdo a co jsou dnešní žurnalisté? Co a kdo a kde je vlastně učí, resp. jaké získali vzdělání a kde berou tu drzost cpát se do médií, když na to nemají?
    Tady je totiž zakopán pes mediální bídy. Nevzdělanost, neznalost a nezájem o vzdělání a znalosti. Ten ovšem nespadl z nebe, ale podílí se na něm náš bezzubý vzdělávací systém. Děti se neučí, ale opravují si známky. Z řady žáků nevypadne kloudná věta, ale málokdo ji po nich chce. Máme přece ty úžasné testy a-b-c-d, nehodící se škrtněte. Věty adolescentů se hemží ukazovacími zájmeny a slovy, jejich kategorizace je dosud neznámá.
    K MDŽ. Když čtu titulek "Na MDŽ si dnes už málokdo vzpomene", vidím vejce, které se domnívá, že ono stvořilo svět. Od roku 1989 uplynulo 20 let, je nás 10 milionů, onu dobu pamatuje si dejme tomu každý od 30 výš, těch lidí bude určitě aspoň polovina. To je "málokdo"? Psal to zjevně mlaďoch pod 30, líný se podívat do historie.
    Ani jiné články o MDŽ nejsou novinářskou perlou. Klišé, klišé, klišé – řekl by dnešní Hamlet jsa tázán, co to čte. Bláboly o tom, jak se chlapi v práci od rána opíjeli, aby pozdě v noci dopravili domů sebe a zmačkaný tulipán s napůl vysypanou bonboniérou pro ženu. MDŽ byl zejména jeden z mála oficiálně povolených důvodů se na pracovišti v pracovní době poveselit, požít pár chlebíčků, něco vína a kořalky, oslintávat spolupracovnice a spolupracovníky. Neříkám, že to bylo půl na půl, genderová osvěta prakticky neexistovala, ale žen na těchto mecheche bylo nemálo. no, ty s dětmi museli dříve domů, ale která měla hlídání a chtěla, ráda se zúčastnila.
    Taková byla doba a vsadím se, že uspořádat oslavu dnes, pozvat striptéra, podávat odborářské chlebíčky a víno z petek, bylo by v zasedačkách opět narváno.
Nemilá milost (Komentář), 9. 3.

Upozornění prezidentské kanceláře, že na odsouzenou komunistickou prokurátorku Polednovou se podle všeho vztahují tři amnestie a že by tudíž měla být propuštěna, vzbudilo logicky ohlasy nevole.
    Prezidentskou kancelář je zbytečné z něčeho vinit. Když si toho všimla ona, všimli by si jiní. Ostatně nejde o rozhodnutí, ba ani Klausovo, jak si mnozí myslí. Věc bude projednávat soud a teprve pak se uvidí. Ostatně jak se dalo čekat, právníci nemají na věc shodný názor,, někteří tvrdí, že amnestie krátí Polednové trest jen úměrně. To by byla klika, protože jinak by mohla žádat odškodnění, jehož by se jí minimálně v míře nevypláceného důchodu asi dostalo.
    Chápu výhrady vězněných a pronásledovaných, kteří si za panování Polednové užili svoje. Ale zejména oni by měli pochopit, že porušování zákona není cesta k nápravě pořádků. Nakonec ta bába byla odsouzena, rok si odseděla, poznala aspoň trochu, že Božím mlýnům neunikla.
    Na závěr něco, co nevím jak nazvat. Humus, opravdový humus a podlost. Publicista Vl. Kučera neodolala a nevypustil poťouchlost, jíž není široko daleko rovno. Ve svém redakčním komentáři pro MfD napsal (3. 3. 2010): "Vtírá se možná pocit, že prezidentská kancelář poté, co se Václav Klaus ostýchal udělit Polednové milost, dostala za úkol nalézt obchvat, jak ji dostat ven."
Sněhuláci (Pozorovatel), 9. 3.

Nemanželský syn dánského učitele Naslunda van Ecka a české zdravotnice Heleny Sirotkové, hudební skladatel Pjeer van Eck, žijící v Praze, pozoruje okolní vibrace skrze řádky notové osnovy.
Loni i letos napadlo. Napadlo sněhu dost, mnoho, jako dlouho ne. Krásná zima. Tedy skoro. Avšak k úplné idyle mi stále něco chybělo. Co jen to je? Ono typické - české, co ztratilo se z našich luk a polí, co bývalo chloubou návsí a dvorků? Ano, zmizeli Sněhuláci!
    Což ta naše děcka už jsou tak líná, že ani těch pár koulí neuválejí? Cožpak je snad mrkev drahá, není uhlí na knoflíky a starý plecháč na makovici? Ale což....
    I sepsal jsem žádost o dotaci a založil společnost Na záchranu Sněhuláků. Přijedeme kamkoliv a uválíme naším otylým děckám Sněhuláka v cuku letu - za pár kaček. Umíme i pětimetrové! Neváhejte dokud padá...
Pjeer van Eck, pjeer_van_eck@quick.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání