Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
|
Hlavní stránka
Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum | |
|
|
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení. Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne. |
 |
|
|
Ohlédnutí
(A týden uplynul),
1. 3.
* Poslanci nečekaně schválili změnu zákona a matky dostanou původní mateřskou - prý by rodiny jinak nemohly mít děti. * Rakouské úřady provedly razii ve steyerské zbrojovce a vyslýchali i ty dva exmanažery, co je vytěžil Janek Kroupa - myslím, že počet stažených prdelí u nás pandemicky vzrostl. * Zato prasečí chřipka nadále má status pandemie, protože podle WHO by se mohla někdy vrátit - kdy už se přizná, že z hodnocení "vypadly" dva základní parametry: počet nakažených a úmrtnost? * Obecní zabijačky jsou v ohrožení, protože se kdesi nepovedlo prase stoprocentně správně zabít, takže omámené snad "trpělo" při píchnutí - ochránci už brojí. * K argumentům o prolomení limitů těžby přibylo, že H. Jiřetín získal dotace na kanalizaci a ty by přišly vniveč - s takovou se nikam nedostaneme. * Šetření aféry kolem pandurů se ubírá tím nejhorším směrem: premiér Fischer požádal příslušné orgány, aby to vzaly jako svou nejvyšší prioritu - nejvyšší prioritou má být šetření všech nepravostí. * Novému filmu režiséra Scorseseho Prokletý ostrov vytýká Spáčilová dvojsečnou pointu (rozuměj: někomu se líbí, někomu ne) - to je snad naopak dobře, ne? * Slibuju, že o hale pro Sáblíkovou nebudu psát, jen bych jí nepřál, aby letošní medaile byly její poslední. * Americké námořnictvo otevřelo u nás zastoupení, pro svou výzkumnou sekci - přes rok už nemáme amerického velvyslance, takže aspoň něco... *
Bude jaro
(Editorial),
1. 3.
Pondělí. Vyzvedl jsem si notebook a začal experimentovat s obnovením obsahu starého disku. Časově bych na tom byl líp, kdybych všechno nainstaloval znovu, ale ze studijních i praktických důvodů jsem využil možnosti projít dosud neprobádanou cestou. Freewarový klonovací program potřeboval na vytvoření či obnovení zálohy asi tři hodiny, takže jsem s tím zabil den. Protože pracoval jen s celým diskem, došlo paradoxně k tomu, že záloha 160BG disku na 250GB při obnovení hlásila nebezpečí ztráty dat. Nebylo co ztratit, takže jsem zálohu na nový 160GB provedl. Pak mi lezly oči z důlků, neboť programy pracující s diskem hlásily, že má kapacitu 250 GB! Odkud braly informace, těžko říct, BIOS samozřejmě poskytoval údaje skutečné. Jen program pro práci s diskovými oddíly z toho byl rozpačitý a hlásil dvě různé hodnoty pro počet sektorů a nabídl hodnotu třetí. Neměl jsem co ztratit a nechal jsem ho, ať dělám, co umí. Disk měl ovšem pořád 250 GB a udělat na něm nový oddíl nešlo. Tak jsem ho nechal zmenšit na 160 GB a od té doby je všechno OK. Vyvinul jsem tak technologii pro zpřístupnění disku či obnovení OS na něm, aniž bych musel mít specializovaný program, jediná podmínka je záloha původního disku, operační systém a nastavení (čím víc, tím líp) a instalační CD Windows. Jakákoli, protože slouží jen k zpřístupnění média. Úterý. Genderová problematika není ani zdaleka spravedlivě posuzovaná ani ze strany jejích zastánců. Místo rozčilování se nad termínem "mateřská dovolená" (od kdy za něco mohou termíny?) by dotyční měli zasadit o tom, aby i muži starající se o děti mohli například odejít do důchodu dříve. Žena jde z titulu matky automaticky, bez ohledu, jak se dětem věnovala, muži pečující o děti nárok na tuto úlevu nemají. Už aby bylo jaro a mohl jsem se věnovat jiným záležitostem, to sezení doma je nebezpečné - poslouchám ČT14 nebo Radiožurnál (jedním uchem) a je to pro psychiku oboje nebezpečné. Být nemohoucí a muset být odkázaný na tyto zdroje informací je určitě příčinou předčasných úmrtí. 
Odpoledne jsme se setkali na víně, kromě strýčka přišel na skok TD a na delší dobu MV. Nekuřácká vinárna byla narvaná, běžící televizor s OH však na vině nebyl. Čert ví, čím to bylo. MV byl zaujatý přítomností oštěpařky BŠ, ale coby plachý chlapec si ji netroufal oslovit, nota bene ani nevěděl, proč by to dělal. Podepsat ani sbalit ji nechtěl. To druhé ani nemohl, protože bude záhy podruhé otcem a my bychom ho práskli. Došlo na preventivní oslavu nového potomka a protože na jeho či matčino zdraví jsme připíjet nemohli, připíjeli jsme na kontrakce. Středa. Kromě problému se skříní, která, jak jsem ukazoval, ač má úhly přísně pravoúhlé a rozměry obdélníků správné, vykazuje u všech dvířek dole asi centimetrovou škvíru, mám problém s kobercem. Ten se opakuje z předchozího bytu. Tam také položený koberec o své vlastní vůli ujížděl k jedné stěně, aniž by se po něm chodilo. Nakonec pomohlo jen masivní podlepení oboustranně lepicí páskou. Tady to selhává. koberec se sune k jedné zdi, během dne o několik cm, takže pak dělá vlnky. Nemá to logiku, asi ho přišroubuju k podlaze. Zjistil jsem, že řada lidí s účtem u ČS nevyužívá body z programu Bonus a nechává je propadnout. Já mám doma několik desítek výtisků svých úžasných knih z edice Gentleman. Tak jsem si řekl: někde leží body, někde knížky, což to vyměnit? Kdyby měl někdo zájem, ať se ozve. Odpoledne projekce nového českého filmu Jarmareční bouda, remake filmu starého 30 let, který skončil v trezoru. Jakési podobenství. Ničemu jsme nerozuměl, nelíbilo se mi to ani z hlediska hereckých výkonů jedině hudba byla zajímavá. Po projekci byla tiskovka, zůstal jsem, i když to běžně nedělám. Chtěl jsem se něco dovědět. Dověděl. Byli tam herci a tvůrci a nadšení diváci. Nastalo klišé ušlechtilostí, až jsem se v něm topil. Řeči o tom, jak jsou mentálně postižení lidé čistí, jak jsou diváci pokleslí, jak jsou telenovely a sitcomy špatné, jak je dobře, že máme ČT2, které vysílá umělecky náročné filmy, jak je tento film dobrý a důležitý, akorát ne každý ho pochopí hned a musí se na něj jít víckrát, než vás osloví a najdete si v něm to pravé... Jasně říkám: nepůjdu. Člověk, který nemá rád česnek, není povinen jej opakovaně konzumovat, aby mu zachutnal. Mně film nijak neoslovil a diskuse s tvůrci mě nepřesvědčila. Někomu jinému se bude líbit a já takové diváky nijak neshazuju v jejich umělecké náročnosti. Trvám však na svém právu hodnotit a vnímat podle svého. Původní délka filmu je 35 minut, remake je dvaapůlkrát delší. Možná je problém právě tady... Čtvrtek. Sledoval jsem opět dopoledne přenos z parlamentu, je to opravdu nakažlivé, ještě že už se blíží jaro a budu dělat na gruntu, kde na takové blbosti nebude čas ani chuť. Pátek a víkend. Přes den jsem makal na jedné zakázce, odpoledne jsem vyrazil do Prahy, předal zeťákovi zapůjčený notebook a šel na Můstek, kde jsem vyzvedl AC. Zašli jsme na Staromák, kde byl jarmark. Lidí tam bylo málo, hrála tam jedna cimbálka docela slušně, i když cokoli, předražené jídlo v obřích pánvích, zakoupil jsem medovinu a zmizeli jsme k Jiráskovu mostu. Při jeho přecházení k jazzovému klubu Jazz dock jsme ve vodě nad jezem viděli racka, jak se marně snaží udržet na něčem, co vypadalo jako hlava potápěče ve skafandru, při přiblížení foťákem spíše jako artefakt v podobě ptačí hlavy. Už se stmívalo, takže fotka nic moc. V Jazz docku hrávají čtvrtek až sobota od sedmi za příjemných 90 korun, za stejnou cenu je nedělní a pondělní večer. Na pořadu dne byla skupina Zeurítia hrající bossa novu (kytara, bezpražcová baskytara a bicí), která doprovázela milou zpěvačku s pěkným hlasem a osmiměsíčním bříškem. Zpívalo jí to tak pěkně, až jsme musel opět zalitovat toho, že se nenajde někdo, kdo by ty písničky otextoval. Mínusem jsou nadprůměrné ceny pití i jídla, nejlevnější víno za 30 korun deci bylo dost troufalé nabízet. Po koncertě jsem se vrátili zpět do centra, poblíž Masarykova nádraží, kde jsme zbylý čas strávili v restauraci Republika, opět s hudebním doprovodem. Tentokrát trio Jana Smigmatora (klávesy, kontrabas) doprovázelo poněkud playbojsky působícího uhlazeného elegána s hlasem hodným Franka Sinatry či Karla Hály. Zpíval jazzové standardy a když se do toho opřel, schovával mikrofon, aby ho nestrhnul. Zase, opakuju se, jsem litoval, že nepěje aspoň něco česky - tady by se kongeniální české texty našly snadno. Inu, snad se někdy dočkám. Víno bylo o poznání levnější (22 korun deci) a rozhodně té ceně chuťově bližší. Když se uváží, že hudební produkce jsou tam zdarma, je to více než přijatelný podnik. V sobotu jsem se dověděl, že moje páteční mnohahodinová práce je zbytečná, protože autor po měsíční urgenci nečekaně dílo dodal. Venku bylo jásavě a moje nenaložení bylo tím větší, že se ozval JL z gruntu, jdu-li na košt, že by mě vzal. Když jsem si představil modrou oblohu, vonící přírodu, dobré víno a poklábosení s kamarády a úsměv DD, zarputil jsem se a celý den jsem nevylezl z bytu. Dodělal jsem přiznání a jiné nezáživné práce. Večer jsem usínal u nepovedeného Já, robot (napsal jsem do Primy, proč sakra promítají tolik filmů v "nemoderním" formátu 4:3, když tento a řada dalších je širokoúhlých! A to na kanálu s rozlišením HD. Nedělní ráno mě počasí usmířilo s mým osudem, bylo zataženo a mrholilo, i když DD psala, že u nich je jako v sobotu. Vydal jsem se za Myšima na Mníšek, v plánu byla oprava omítky u rohů sporáku (vyřešeno nečekaně invenčně jejich zaoblením podle keramických dlaždic, čímž se sníží pravděpodobnost jejich omlácení) a výlet na Skalku. Obojí se povedlo, i když počasí bylo spíše proti, podzimní melancholie na jaře. Dali jsme si na Skalce bramboráčky, horkou griotku a opekli (já) buřtík. Takže den se díky tomu povedl. U Smíchovského nádraží je zajímavý vstup do moderní prosklené budovy (žlutý obrázek). Nevymyslel jsem, proč takový je, ale když se podíváme na budovu s odstupem, možná to dohromady něco naznačuje. Za to u Masarykova nádraží vyrůstá nenápadně další jazyková hrůza. Opravdu nevím, jestli je lepší Myšák Gallery nebo Havlickova Plaza. To si opravdu může kdokoli vymyslet jakoukoli kravinu a ostatní se na to musí dívat? Poslední den před nástupem do důchodu...
Ach jo
(Meditorial),
1. 3.
Vrcholem ztráty soudnosti je titulek MfD z 24. 2. 2010. Cituji bez komentáře: "Hladil Obamu, teď prohrál soud o zvláštní školu". Druhý příspěvek není mediální, ale reklamní. Opravdu je majonéza Hellmans tak úžasná a "vytuněná"? Vždyť je k blití, o tatarce nemluvě... |
| |
| |
| |
| Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved |
:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání |
