Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
  
Rozhodnutí-nerozhodnutí (Téma), 26. 2.
Soud rozhodl, že stát nebude muset firmám vracet žádné pojistné za zaměstnance, protože zákon byl sice napsaný špatně, ale dalo se z něj dovodit, jak stanovit výši odvodů. Zajímavé, že když se občan dovolává logiky zákona, což je totéž jako odvodit ze zákona to, co měl na mysli, je mu tato možnost upírána a poukazuje se na literu zákona. Z tohoto hlediska soud nic nevyřešil.
Život je pes, a co je pes? (Glosa), 26. 2.

K těmto úvahám mě přiměl článek o psech v relaxové příloze Lidovek (16. 1. 2010). Kromě postřehu z panelákového vytí nešťastníků zavřených přes den po chvatném ranním venčení, které (to vytí) mohu potvrdit, mě rozvrkočily jiné aspekty.
    Ještě k tomu panelákovému chovu venčení. Sice psa nemám, ale občas s ním přijdu do styku. Troufám si tedy tvrdit, že nemlátím prázdnou slámu. Každý pes je jiný, jako člověk. To, že pes jeden panelák a přítomnost pánů ráno a pak až večer snáší, není důvodem pro tvrzení, že pes si zvykne. Je nutné vycházet z těch případů, kdy si nezvykne, protože pak to konkrétní zvíře trpí a bohulibý záměr mít doma živou přírodu je projevem neúcty k životu. Byť psího.
    Pořídit si psa není totéž jako si koupit auto. Je třeba mít na něj ohledy, protože on k majiteli přišel jako slepý k houslím. Zatímco jeden extrém představují ti, kdo psa mají ze společenských či jinak pochybných důvodů a při venčení stačí zavřít oči, abyste podle zvuků měli dojem, že se poblíž nachází hysterická matka nezvládající své dítě, na druhém pólu je adorace psa. Vše se mu podřizuje, od zařízení bytu přes sledování televizních programů po dominanci psího režimu nad člověčím.
    V onom článku je zmiňován případ, kdy si rodina pořídila psa padnoucího barvou k zařízení bytu... Obecně pes jako módní doplněk je něco, s čím se osobně nemůžu popasovat.
    Je přirozené, že o nemocného psa se majitel postará, včetně nelevných zvěrolékařských zákroků. Ovšem pořídit svému miláčkovi po jeho skonu důstojné rozloučení, včetně obřadu a uložení na psím hřbitově, to už je patologické.
Dokonalý poměr (Dsl.cz), 26. 2.

S nástupem plazmových, LCD a LED televizorů se dramaticky změnil obrazový formát. Běžný poměr stran 4:3 byl vytlačený širokoúhlým obrazem s poměrem stran 16:9. Všichni ho začali houfně vychvalovat jako oku bližší, protože tak ono prý vnímá svět kolem nás. Taky nové podoby webů předních médií začaly používat fotografie v "moderním" (to je klišé až na půdu) formátu 16:9.
    Myslel jsem si své. Kdysi jsem se totiž zabýval rozměry kinopláten a zjistil jsem, že formátů obrazu je tolik, že nějaká širokoúhlost je jen mýtus. Pro jednoduchost: základní poměr stran je 4:3, širokoúhlý má 16:9, superširokoúhlý (cinemascope) nasbízí 21:9 (také však 22:9 a 23:9); existuje ještě řada jiných.
    Proto jsem se zájmem sledoval zasvěcené mediální rozbory výhod moderního poměru 16:9, v němž je údajně natočena "většina" filmů. Většina novějších a nových filmů je naopak natočena v některé superširokoúhlé variantě, jak lze snadno zjistit pohledem na zadní stranu krabice s DVD. Ani tato prostá informace, zjistitelná dnes snadno přes internet, se však v médiích prakticky neobjeví a všichni blábolí o spásném formátu 16:9. A když se podíváte na tv program, zjistíte, že většina filmů je dokonce v "zastaralém" formátu 4:3.
    Čím to je, nevím a přiznám se, že jsem líný po příčině pátrat, protože je to celkem jedno. Spekuluju, že film ve formátu 4:3 je levnější při nákupu; praxe byla totiž dřív taková, že se film točil více kamerami s různým obrazovým formátem. Bylo to levnější než následná postprodukce. Ostatně hodně lidí si dnes film 4:3 roztáhne na celou obrazovku a vůbec jim nevadí sledovat tlusté, krátkonohé a prdelaté postavy. Některé televizory nabízejí "inteligentní" roztažení obrazu, kdy střed zůstane prakticky stejný a natáhnou se jen okraje. Co to udělá se scénou při horizontálním pohybu kamerou, si umí jistě každý představit.
    Až si někdy říkám, k čemu ten veškerý digitální pokrok je, když televizní lidi sledují divně barevné a deformované obrazy, zhusta s mizerným plastovým zvukem zabudovaných reproduktorů?
Je olympiáda, máme zlatou, hala bude! (Komentář), 26. 2.

Muž nacházející se v krizi středního věku, neochotný smířit se s typicky českým pojetím svobody, řeší svou potřebu vyjádřit se k dění kolem sebe rejpavým psaním a pošťuchováním.
Sáblíková je talent a dříč od boha, jako člověku jí držím palce. V tomto okamžiku však již není obyčejná holka či majitelka zlaté olympijské medaile, je zlatou husou a dá se z ní vydolovat nejen těch 25 melounů za reklamní smlouvu, ale také 1,5 miliardy za rychlobruslařskou halu. Prý soukromý investor zafinancuje stavbu, ale ne provoz. Ten sám o sobě stojí desetimilióny ročně a malá vesnička na ně samozřejmě nemá. Arogance trenéra Sáblíkové je neuvěřitelná, najděte si na webu jeho rozhovor na téma hala, stojí za zamyšlení nad jeho sociální inteligencí.
    Jsme odsouzení k nekonečnému opakování historie, k nekonečným lžím? Kongresové centrum Praha, Sazka aréna, Rychlobruslařská hala? Národní fotbalový stadion? Když dojdou peníze, nějak se to udělá, buď dá stát, nebo daňový poplatník, nebo se to přeprodává a přeprodává, až všechno vyhnije. Protože bychom ztratili co? No přece prestiž! Dnes se vydávají miliardy na olympijský "lobbing", vznešené to slovo, Coubertin se musí v hrobě otáčet.
    P. S.: Mimochodem, Kanada splatila teprve v roce 2006, tedy po třiceti letech, náklady na olympiádu z roku 1986 v Montrealu. Nyní má opět dluhy a opět je bude splácet 30 let. Navážel se sníh, náklaďáky, vrtulníky, čert vem nějakou logiku, rozum či ekologii. To vše kvůli sportovním tanečkům trvajícím pouhopouhých 17 dní ...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání