Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Další polotovar (Glosa), 23. 2.

Nad transportérní aférou odstartovanou reportérem Kroupou z MfD je pozoruhodné, že jakmile bývalí manažeři Steyeru chtěli peníze, za které byli ochotni sdělit jména českých politiků uplacených nemalými penězi, MfD couvla a odhalila manažerům pozadí svého zájmu. Ti šli přirozeně od toho. Proč jim ty peníze nedali a jména nezískali? Takhle mají provinilci šanci vyváznout a nic se nezjistí. Možná to bylo cílem, není důvod příliš věřit Kroupově touze po spravedlnosti.
    Zase je to celé zpackané a otázek je víc než dost. Proč nikdo z kompetentů nevysvětlí jasně vysokou cenu našich pandurů ve srovnání s těmi portugalskými. To by člověk plakal. Do Afghánistánu se prý ty naše nehodí, anžto tam jsou úzké silnice, jejich schopnost plavat je k ničemu, protože máme výtečné vojsko schopné postavit most za pár minut. Panebože, copak se dělají vozidla podle silnic a před každým transportérem jedou ženisté s mostem?
    Neříkám, že se neuplácelo, neříkám, že volba byla optimální, neříkám, že cena odpovídá, neříkám a neomlouvám nic. Jen ať ze mně nikdo nedělá blbce polovičatými informacemi a nedovařenými závěry.
    Aspoň že se Topolánkovi povedl výraz "Panduřina skříňka".
Za internet bezpečnější (Dsl.cz), 23. 2.

Na počátku citace ze zprávy: "Se stále vyšším využíváním Internetu se zvyšuje také internetová kriminalita, které je třeba čelit. Internet bohužel usnadňuje také páchání některých trestných činností, jako je šíření dětské pornografie, obchodování s dětmi, šíření rasistických a dalších extremistických názorů, kyberšikana, prodej drog a dalších."
    Pominu, že kyberšikana je něco jako kyberútok (viz výše), tedy že jde o věcný nesmysl. Je to klasickou šikanu, která je taková bez ohledu na způsob jejího páchání. Sledovat upachtěnou besedu na ČT o kyberšikaně, kdy všichni, laici i odborníci, moderátorka i tázaní, svorně blábolí cosi o tomto nic neříkajícím slově a požadují pravidla pro rozpoznání tohoto jevu, patřilo k mým nejhorším okamžikům u televizoru.
    Zaměřím se obecně na pokus o prevenci vůči nebezpečnému internetu. Troufám si tvrdit, že internet žádné páchání ani kriminalitu neusnadňuje, jen využívá dalších možností, jak ostatně činil, činí a činiti bude.
    Kdyby někdo chtěl být opravdu opatrný a preventivně všemu bránit, zablokoval by rozvoj čehokoli už v okamžiku, kdy se daná technologie objeví. Belle, vymyslels telefon? A jak nám zaručíš, že nebude zneužitý - voláním v noci, voláním za účelem vydírání, sexuálního obtěžování, nabízení nevyžádaného zboží a služeb? Nevíš? Zakazujeme!
    Národní centrum bezpečnějšího Internetu (NCBI) přišlo s praktickým opatřením zvaným Červené tlačítko. To se nainstaluje do panelu prohlížeče a uživatel, spatřiv nekalý internetový obsah, už nemusí pracně vyplňovat formulář o tom, co viděl, ale odešle stiskem tlačítka podezřelý link rovnou na patologii NCBI. Tam s ním naloží podle zásluhy. NCBI usiluje o tom, aby Červené tlačítko bylo na šech prohlížečích ve všech místech s veřejně přístupným internetem. Připravuje se další verze tlačítka, které umístí na své stránky přímo poskytovatel webové služby. Tím prý dá najevo, že dbá o ochranu uživatelů.
    Říkám rovnou, že nemám rád tyto plošné denunciační aktivity, které u nás v nové době zavedla BSA se svou horkou linkou, kde jste mohli anonymně prásknout toho, kdo podle vás užívá nelegální software. Práskačství má u nás dávnou historii, z níž víme, jak snadno ho lze zneužít. Něco jiného je mimořádně vyhlásit odměnu za dopadení nebezpečného pachatele, něco jiného je vyzývat občany k "preventivnímu" hlášení podezřelých osob a aktivit.
    Plošné nasazení udávání, nebojím se použít toto slovo, je špatné. Stejně špatné je obhajovat plošné nasazování kamerových systémů tím, že poctivý člověk se nemá čeho bát a sledování s radostí přijme. Právě naopak: slušný člověk se nemá co podrobovat preventivním kontrolám sledováním a oznamováním jeho - možná nekalému - jednání. Slušný člověk totiž hlavně nemá mít co dojem, že může jiné šmírovat a udávat proto, že je slušný,.
    Problém internetové kriminality je jedna věc, aktivní účast slušných lidí na falešné prevenci vůči ní je věc jiná. Poukazovat na nešvary nemá být občanu usnadněno tím, že bude mačkat anonymně tlačítko. Ať si hezky udělá čas, vyplní a podepíše formulář nebo zajde na příslušný úřad, a hezky konkrétně a sám za sebe, neschován za tlačítko, podá informaci. A tento akt bude samozřejmě transparentní pro jeho okolí.
    Slušný člověk se přece za to, že bojuje proti nešvarům, nemá co stydět.
    P. S.: Kouzlem nechtěného se záhy ukázalo, že červené tlačítko odesílalo nejen link prohlížené webové stránky, ale i informace o uživateli počítače a historii prohlížených stránek. Výrobce progamu se omluvil a chybu napravil. Opravdu? Opravdu je nápravou to, že po stisku tlačítka už inkriminované informace neodcházejí?
    Jak vlastně znělo zadání programu? Jen naiva by se nechal uchlácholit takovou nápravou či věřil, že autoři programu tam tu funkčnost implementovali "omylem". Ostatně ta náprava je taková polovičatá: adresa uživatele se nadále odesílá, leč prý se nikde nezaznamenává. To se mi opravdu ulevilo.
Ztráta humoru (Pozorovatel), 23. 2.

Nemanželský syn dánského učitele Naslunda van Ecka a české zdravotnice Heleny Sirotkové, hudební skladatel Pjeer van Eck, žijící v Praze, pozoruje okolní vibrace skrze řádky notové osnovy.
Bohužel až s dnešním odstupem vnímám, jak špatně jsem hodnotil působení dřívějšího společenského neřádu na myšlení jednotlivce. Ačkoliv jsem nepoznal jiný život, stejně mi každého rána připadala všední skutečnost jako neuvěřitelný sen. Ač zdá se to podivné, snažil jsem se onu tísnivou atmosféru nasávat plnými doušky, neboť někde ve skrytu duše existovalo přesvědčení, že život v kolumbáriu nemůže trvat věčně.
    V těch bolševníkových časech pravil můj známý, notorický hypochondr, básník, šílenec - Landa: "Sedím na židli, očima bodám do vidlí."
    Jinak básník Landa měl video, což byla tehdy vzácnost. Kromě porna a hororů jednou pustil i Voknoviny. Když došlo na záběry Václava Havla (jehož podobu tenkrát nikdo neznal), kladoucího květiny pod sochu sv. Václava, a následné zatčení tajnými, pravil: "Hele, náš budoucí prezident." Landa holt viděl daleko.
    Není ovšem pravda, že nebylo se čemu smát. Naopak právě humor se stal pojistným ventilem, kterým unikal přetlak z papiňáku absurdity.
Pjeer van Eck, pjeer_van_eck@quick.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání