Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
  
Fotobanky (Téma), 18. 2.
Média už asi opravdu nevědí, o čem psát. Soudím tak podle "objevu", že existují fotobanky. Nemám nejmenší důvod stranit Paroubkovi, ale to že si ČSSD pořídila na předvolební plakát místo reálných českých voličů zahraniční modely z fotobanky, nestojí za zmínku v okresním plátku zahrádkářů. Pokus udělat z toho senzaci je tak slaboduchý, že se k tomu nedá nic říct. .
Genderová lingvistika 2 (Poznámka), 18. 2.

Nějakou dobu teď bude mou mysl zaměstnávat podivná příručka o správném genderovém vyjadřování. Zejména pokud jde o názory v ní a na ni. Rozebírá například slova mužný a zbabělý, resp. mužnost a zbabělost. Jde prý o genderový stereotyp, protože přece neplatí, že muži jsou obecně mužní a ženy (baby) obecně bojácné, slova to s přídomkem nečestnosti.
    Jistě, že to neplatí. Tato slova mají svou historii, která sahá do dob, kdy jazyky pravidla genderově správného vyjadřování neznaly a jestli to tehdy někoho napadlo, pud záchovy ho umravnil. Hledat ve slovech to, co už tam dávno není, násilně interpretovat a do nepravých souvislostí slova klást je jazykový zločin, jemuž odpovídá ve společnosti termín genocida.
    Mužné chování je vlastní i řadě žen, zatímco nemálo mužů je bojácných a zbabělých. Kde je tedy, prosím, vážení zastánci/kyně genderově korektního vyjadřování problém? O co vám jde? Víte vůbec, co za problém vytváříte a řešíte?
    Nevíte, máte pouze pocit mesiášství a hodláte nevědomé okolí spasit. A že už takových pokusů bylo. A jak skončily, je známo. Proto jste nebezpeční a proto se vám nesmí ustupovat. Proto vyzývám ministerstvo mládeže, aby urychleně vydalo příručku varující před horkou jehlou, z hlediska idejí a názorů, šitých a jím vydávaných příruček.
Kam s nimi? (Dsl.cz), 18. 2.

Tisková zpráva "Ročně se rozroste množství dat na firemních discích až o 60 procent. Příští rok se bude celosvětový objem elektronicky uchovávaných informací rovnat sloupci knih, který dosáhne od Slunce na Pluto a zpět. Až 90 procent záložních dat ukládají firmy zbytečně." mě zaujala. Zejména klišé příměru objemu knih, které jsem už zaručeně před nějakou dobu četl a dokonce jej zpochybňoval (Pluto má dost excentrickou oběžnou dráhu – která vzdálenost se míní?) pro jeho odbornou nekompetenci a nekonzistenci. Zaprasení odborného či odbornějšího tisku podobnými stylistickými nešvary jen ukazuje hloubku mediálního marasmu, v němž e nacházíme.
    Podívejme se na pandémii růstu dat (pandémií se označuje nekontrolované šíření infekce, což v tomto případě znamenitě sedí). Podle analýzy EMC a S&T CZ začíná nashromážděný objem dat firmy dusit. A ty, kdo pilně zálohovaly, poslušny rad expertů, dvojnásob. Průměrný objem dat vyprodukovaný průměrným zaměstnancem průměrné firmy za rok vychází na 40 GB. Zpráva bohužel neříká, co v těchto datech všechno je. Toto zdánlivě velké číslo představuje třičtvrtě giga za týden, 150 mega denně. Pár prezentací s obrázky a máte to. Tak či tak, uvedený objem se každé 4 roky zpětinásobí, což je mnohem zajímavější. Odpovídá to docela dobře zvětšování rozlišení fotoaparátů a podílu HD videokamer.
    Co se zbytnělými daty? Odborníci nabízejí deduplikaci, neboli opak toho, co se doporučovalo dříve. Odstranění duplicit je podle dnešních trendů jediná efektivní možnost, jak se v datech ještě vyznat. Množství dat a nosičů navíc přináší zvýšenou možnost chyb a selhání médií. Deduplikace například sníží objem videí ve formátu MPEG až o 20 %. Je to hodně, nebo málo? Rozhodně to nahrává mé spekulaci o povaze bujících a ukládaných dat.
    Jsme na stejné cestě jako u zpracování videa. Od VHS k DVD se zvýšil značně datový tok i kvalita filmů, stejně tak při přechodu od DVD k Blu-ray. Co však platno veškeré zlepšování, když ho jednak naprostá většina lidí nezaznamená (jak kvůli schopnosti očí, tak proto, že naprostá většina zdrojů vznikla převzorkováním těch méně kvalitních), jednak to neumožní ani nabízená komerční zobrazovací zařízení.
Prohibice (Komentář), 18. 2.

Pražák, bydlící již více než půl života v malém pohraničním městečku, podlehl touze podělit se o své myšlenky. Jsou mnohdy kontroverzní a rád se pustí do debaty s případnými oponenty.
V souvislosti s 90. výročím zavedení prohibice v USA jsem v LN četl článek Zbyňka Petráčka příznačně nazvaný „Cestu do pekel dláždí prohibice“. I když se prohibicí většinou myslí ta alkoholová, obecně je to zákaz, zamezení, omezení, výroby, prodeje, dovozu a vývozu některých konkrétních výrobků. V citovaném článku se konstatuje, že prohibice alkoholických nápojů v USA, ač zavedená s nejušlechtilejšími úmysly, měla za následek vesměs samá negativa.
    Lidská povaha se totiž dá jen obtížně změnit, ač se o to pokoušejí už po staletí spousty sociálních inženýrů. Proto pijáci alkoholických nápojů našli cestičky, jak se ke své vášni dostat - údajně se v USA nikdy s takovým gustem nepilo jako v době prohibice. Restrikce totiž vždy zvyšuje zájem (viz zájem o „západní“ hodnoty na totáče). A jelikož požívání, dovoz, výroba a prodej alkoholických nápojů byla kriminalizována, nesmírně v období prohibice vzrostla i zločinnost.
    Zbyněk Petráček končí svůj článek slovy, cituji: „Vznešený experiment, jak se americké prohibici oficiálně říkalo, zůstává ukázkou dobrého úmyslu, který dláždí cestu do pekla. Pomohl k výdělku mafiím a gangsterům (…) ale stát jako takový na něm pouze prodělal, ač ho sám motivoval starostí o veřejné zdraví a blaho. Stát se poučil. Dnes sice motivuje starostí o veřejné blaho a zdraví plošné zákazy kouření, ale zatím nikde na světě - s výjimkou Bhútánu - nepřikročil k zákazu výroby, distribuce a prodeje tabákových výrobků. V tomto smyslu je varování americké prohibice účinné.“
    Opravdu se stát (a to bez ohledu na to zda USA, nebo třeba naše republika) poučil? Příměr s kouřením není zrovna nejlepší, kouřením totiž kuřák neškodí jen sobě, ale obtěžuje a ohrožuje i druhé. Což se tak poučit z neúspěchu prohibice alkoholu a zaměřit se na zrušení prohibice omamných jedů, kterými jejich konzumenti škodí sami jen sobě, stejně jako alkoholici pitím alkoholu (nepřímo samozřejmě škodí i druhým, třeba své rodině, ale to je stejné u narkomanů jako u alkoholiků) .
    Myslí si snad někdo, že by se po zrušení prohibice omamných jedů u jejich prodejen tvořili stametrové fronty i těch, kteří o marihuanu, kokain, pervitin a další sračky nikdy neměli zájem? Kdepak, klientela by zůstala stejná, jen by byla pod kontrolou a stát by nemálo vydělal na daních. A strach z ohrožení nezletilých? Řešit stejně jako u alkoholu, který se nezletilým také podávat nesmí. Říkám to jako člověk, který požívání omamných jedů neschvaluje a sám s nimi ani jedenkrát neexperimentoval.
    Když už jsem načal téma prohibice, což taková prohibice myšlenek. Není také škodlivá? My starší pamatujeme, jak neskonale obrovská byla za totáče paleta politických vtipů, na které byla také prohibice. Když jejich šíření přestalo být trestné (nebo alespoň „vo držku“), jako by se po nich zem slehla. A příklad z poslední doby. U příležitosti soudu o zákaz Dělnické strany a prohibice jejich myšlenek se na webu roztrhl pytel s názory pisatelů, že budou na just volit Dělnickou stranu, právě že je zakazována.
Jan Hajský, jan.hajsky@volny.cz
Služba (Krajánka), 18. 2.

Lenku život zavál až k polárnímu kruhu. No zavál... odtransportovala se tam sama. Je 41letou matkou 6letého kluka. Ráda maluje a cestuje.
Tento týden sloužím, a dlužno říct, že je to jedna z peprnějších služeb... Pátek a neděle noc... Přesto musím říct, že se ani zdaleka nepodobá množstvím práce hektickým službám, které jsem zažila dřív.
    Hlavní příčinou bude jistě velikost nemocnice a to, že oblast není tak husté osídlená, jako v Čechách, ale je to trochu i stylem a organizací práce ve zdejší nemocnici.
Jelikož anesteziologické i resuscitační sestry mají podstatně více kompetenci než v Čechách, dělají mnoho výkonu samy, aniž bych já musela něco říct, a nebo dokonce hlídat. To obnáší sice na jednu stranu podstatné ulehčení běžné rutinní práce, ale na druhou stranu, pokud je nějaká chyba a hledá se, je vždy těžší najít chybu po někom, když nevíme, co dělal, než když člověk udělá chybu sám a ví, co prováděl...
    Dále je velmi ulehčující, že nemusím psát otrocky veškeré zápisy do pacientského chorobopisu, ale můžu jenom diktovat a sekretářka to posléze přepíše. Člověk tím ušetří denně určitě aspoň hodinu. Zvlášť když je někdo tak ukecanej jako já.
    Jak vypadala moje služba v pátek: dva příjmy během jedné hodiny okolo oběda v pátek, sedm žádosti o centrální žilní katetr či dialyzační katetr – stihla jsem tři, no a operace do půl čtvrté v noci. K tomu tři epidurální katetry na porodnici. Spala jsem od půl čtvrté do půl osmé. To mám na starost jak 6lůžkové ARO, tak celou anestezii, kde pracují dva operační týmy.
    Přišla jsem ráno domů a padla, a spala a spala... asi do půl jedné.
    Dnes už zase běhám, opět dva příjmy během dopoledne, transport jednoho pacienta na vyšší pracoviště, no a několik operaci okolo... Je skvělé, že ráno můžu jít domů. S příchodem nového evropského zákonů o pracovní době musíme do budoucna předělat služební schéma a budeme chodit v den služby do práce až ve tři odpoledne a z práce ráno v devět. To má jednoznačně skvělou výhodu, že člověk půjde do služby čerstvý a bude mít doma čas na to, co jinak kvůli službě nestíhá. Na druhou stranu budeme trochu ztrácet tzv. kompenzační volno, které jsme si teď vybírali k prodloužení dovolené – až 12 týdnů ročně. Jak kdo, někdo si bere část v penězích.
    Co mne hodně překvapilo, je, že zaměstnavatel velmi hlídá, aby náhodou někdo neměl více než 400 placených přesčasových hodin za rok. Když si vezmu svého chudáka otce v českém zdravotnictví, který jich má třeba 200 za měsíc, asi pochopíte, že je to trošku rozdíl.
Lenka Katila, lenkav@yahoo.com
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání