Máma je tu sama.
Ta se má!
Maluje si u lesa.
Jí salát.
Ale, ale!
Je tu teta Ola.
Mele a mele.
"Moje milá, já jím maso.
Máte salám?"
"Táto! Je tam teta Ola!"
"o jé! Tome, Mate, sem!"
Mete sem i Sam.
"Táto, to se máme!"
Musíme se tomu smát.
Ale mámu litujeme.
Máma je sama.
Teta jela.

Hmmm, překvapil jste mně, jak jste na pana Kinského načuřený. Asi proto, že si říkáte Gentleman – právě to mě udivuje. Mám pocit, že vám chybí špetka nadhledu. Ne že bych byla nějaká lady, ale jeho články a rady mě opravdu baví a čtu si je velmi ráda. Zobrazují postoj aristokrata, gentlemana v každém coulu, kultivovaného muže, který si potrpí na jemnost, decentní vystupování, slušnost, eleganci v širším slova smyslu atd. Mnohdy mají jeho postřehy a osobní zkušenosti i obecnou platnost a říkám si, jen více takových mužů.
    Pohybuje se sice v úplně jiném prostředí než já, ale přesto si docela dobře mnohdy dovedu aplikovat jeho „vzorce“ na muže, s kterými přicházím do styku. „Do Boha, to by bylo fajné,“ setkávat se s takovými charaktery... ale nestěžuju si, jen konstatuji...
    Jeho rady pro gentlemany mi osobně přijdou velmi decentní a hlavně nepůsobí na mě jako diktát. Uvádějí mě do světa společnosti, která je mi sice na hony vzdálena, ale fascinuje mě tím, že má nejen svá pravidla, ale i své zvláštnosti a kuriozity a staví na osobitosti. Proč nemít pro ně vlídné pochopení, svět krajina lidé jsou krásní svou rozmanitostí...

Zdenka