Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
|
Hlavní stránka
Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum | |
|
|
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení. Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne. |
 |
|
|
Fér neplej
(Glosa),
22. 12.
Harry Potter se měl u nás začít prodávat o minulém víkendu, o půlnoci na pondělí, jenže někteří prodejci začali už o několik dní později. Jejich argumentace byla více či méně vymlouváním se na neexistující smlouvy. Je smutné, že kšeft zlikvidoval tradici, která se s touto knihou objevila a dosud trvala. Říkám to, aniž bych byl příznivcem této literatury.
Jiná otázka
(Komentář),
22. 12.
V pátečních Lidovkách byl rozhovor O. Neffa s prezidentem Klausem. Ten se v pondělním vydání ohradil proti úvodnímu textu s tím, že neodpovídá skutečnosti. Podle citace přepisu z diktafonu má - bohužel (pro odpůrce VK) - pravdu. Ondřej Neff se totiž jednoznačně ptal na Klausovo hodnocení sebe sama v prezidentské funkci. Klaus upozornil, že je nutné oddělit hodnocení roku sebe a hodnocení roku pro republiku. Ondřej v opakované otázce zdůraznil, že má jít o Klausovo sebehodnocení. V tom, co vyšlo v LN, byla i přes běžnou redakční úpravu Klausova odpověd zachována, tady problém není. Jenže uvozující otázka zněla: "Jak hodnotíte rok, který se chýlí ke konci?" Logicky tedy vypadá následné hodnocení Klausovo jako nafoukanost a sebestřednost, tedy přesně to, co se mu vytýká. Jenže v tomto případě jde o zkreslení či manipulaci, ať už vědomou (což ze strany Ondřeje nepředpokládám ani náhodou) či nevědomou. Přiřadit k odpovědi jinou otázku manipulace prostě je. Píšu to s vědomím toho, že dostanu zase ploché ohlasy typu "Klausův kamarád" aj., zpravidla od lidí bez názoru. Nepředpokládám navíc, že by Ondřej takto text upravil sám. Soudím tak podle jeho vyjádření ke Klausově výtce. V první ocitoval část Klausovy výhrady, v druhé se omluvil za nechtěně způsobenou roztrpčenost. Meritu věci, přeformulované otázky k odpovědi, se vyhnul.
Gordický uzel D1
(Glosa),
22. 12.
Dálnice D1 byla minulou sobotu uzavřena v úseku několika desítek kilometrů. Prý za to mohou kamiony s letními pneumatikami. Dovolím si oponovat. Primárně za to mohou silničáři (a ti, jimž tito podléhají), kteří byli opět zaskočeni tím, že je zima a že v souladu s předpovědí sněží. Podle fotek nebyla dálnice projetá, což odpovídá mým zkušenostem - pluhy vídávám jen ve zpravodajství ze zahraničí. Nekázeň řidičů kamionů, kteří předjíždějí stylem šnek-rychlý šnek, a ojeté gumy, padají zase na triko policistů, kteří monitorují kde co, ale tento nešvar nikoli. Pokud jde o zimní gumy pro náklaďáky, vyskytly se v médiích dvě fámy. Jednak že prý např. v Rakousku jsou zimní pneumatiky povinností - nejsou, i když se o tom letos začíná mluvit, protože tam mají se sjízdností také problémy. Druhá fáma praví, že zimní pneu pro náklaďáky neexistují, prý jenom speciální pro země jako Island, Grónsko a podobně. Nikam jinam se s nimi nesmí, neb se okamžitě zničí, není-li třeskutá zima. Zimní obutí pro nákladní auta přirozeně existuje, stačí se podívat na web a nabídku. Kdo za to může? Ten, kdo spravuje silnice a má dbát na dodržování dopravních pravidel. Nesmysly typu rozšíření dálnice o další pruh, odkládání výstavby dalšího tahu západ-východ (za vydatné "pomoci" ekologistů), pitomosti v podobě hlášení situace pro řidiče formou speciálních přijímačů za tisíce korun a podobně nepomohou.
Poznámky ze Saudské Arábie 3
(Krajánek),
22. 12.
Clovek, ktory nikdy netuzil vela cestovat, a napriek tomu za posledny stvrtrok navstivil niekolko krajin. Ponukam niekolko poznamok z pracovnej cesty do Saudskej Arabie. V lietadle z Dubaia do Dammamu som si cital saudskoarabske noviny. Boli tam dva velmi zaujimave clanky. V jednom boli popisovane nebezpecenstva tykajuce sa Internetu. Tych zlych pouzivatelov rozdelili do skupin : 1. zvrhlici(perverts), ktori navstevuju pornostranky, pripadne diskusne skupiny s takymto obsahom, 2. zlodeji penazi (kradnutie cisel kreditnych kariet a pod), 3. skupiny, ktore su proti saudskemu sposobu zivota(ake pripomenutie cias komunizmu u nas), 4. softwerovi pirati Druhy clanok bol este zaujimavejsi, riesili tam sucasny trend, ked na sukromnych skolach v Saudskej Arabii sa zacina vyucovat hra na hudobne nastroje, a ci je to podla Koranu haram(zakazane) alebo halal(povolene). Nevedia sa zhodnut, ale vecsina vykladacov Koranu je za to, ze je to nezlucitelne s islamom. Mnoho rodicov presuva svoje deti zo skol, kde sa zacalo s vyucbou hudobnych nastrojov do tradicnejsich skol. Marián Gašparovič, marosg@gmail.com
Ohlédnutí šedesátníkovo 4
(Vzpomínky),
22. 12.
Pražák, bydlící již více než půl života v malém pohraničním městečku, podlehl touze podělit se o své myšlenky. Nevadí mu, že jsou mnohdy kontroverzní, a rád se pustí do debaty s případnými oponenty. Zaniklé obchody a řemesla II Nebo uhlíři. Protože se tenkrát, jak jsem se zmínil už na začátku mého vzpomínání, topilo většinou uhlím, musel se někdo o jeho dovoz postarat. A to byli právě uhlíři, kteří uhlí rozváželi nejdříve koňskými potahy, později auty a nosili do sklepa, kde měl každý byt svou dřevěnou kóji. Nosili uhlí v putnách, často hodně sešlapaných, aby se do nich vešlo o něco méně než předepsaných 50 kg. Uhlíři sice s sebou vozili váhu, kde si nájemník mohl nechat putnu převážit, ale málokdo toho využil, spíš jen počítal, zda se do sklepa odnesl plný počet puten. Uhlí bylo na příděl a mnoho ho nebylo. Nikdo si nechtěl uhlíře rozzlobit, protože věděl, že je bude potřebovat, až si bude chtít koupit nějaké uhlí pod rukou. Uhlíři na tom dost rejžovali, ne nadarmo se jim říkalo "uhlobaroni". A bylo víc takových dnes už zaniklých povolání. Třeba průvodčí v tramvajích, o kterých bude v některém z dalších pokračování také zmínka. Některá povolání přetrvávají, ale jsou vykonávána trochu jinak. Mám na mysli pošťáky (tenkrát opravdu "pošťáky" - byli to většinou muži), kteří při neexistenci poštovních schránek ve vestibulech domů v každém domě vyšlapávali schody, aby dopis hodili do schránky v bytových dveřích. Dnes často se neobtěžují ani zazvonit, aby si adresát dolů sešel pro doporučenou zásilku nebo peníze a jen vhodí do schránky výzvu k cestě na poštu. Nakonec jsem chtěl mezi vymizelá povolání zařadit také domovníky. V domě, kde jsem v mládí bydlel měl domovník u sklepa služební byt, každý týden umýval schody od pátého patra až ke sklepu (opravdu poctivě - lezl po kolenou s kýblem a hadrem), otevíral v noci po zamčení dům cizím a v zimě před domem odklízel sníh. Pak domovníky nahradili "blokové čety" a "socialistická péče nájemníků" jak hlásaly tabulky u vchodu. To už jsem v Praze nebydlel, tak tu "socialistickou péči" nemohu posoudit. Už jsem myslel, že domovníkům odzvonilo. Ale když jsem se po sedmiletém bydlení v rodinném domku ve východních Čechách přestěhoval v roce 1977 do našeho městečka do paneláku, zjistil jsem, že domovník je stále potřebná funkce. V našem (i v ostatních) panelácích domovníci jsou. Starají se sice jen o sklepy, sušárny a kočárkárny (o čistotu schodiště se dělí obyvatelé) a o výtah, mají domovnictví jako "vedlejšák", ale všechna čest, jsou to domovníci většinou s autoritou jako za starých dob. Jan Hajský, jan.hajsky@volny.cz
Zprávy z Indonézie 6
(Cestopis),
22. 12.
Bohdanina muže vyslala pražská univerzita na téměř roční misi na Institut of Technology Bandung na indonézské Jávě. Ramadán Když počátkem listopadu začal muslimský postní měsíc ramadán, přineslo to významné zásahy i do života nás pohanských psů. Všechny čtyři mešity v našem sousedství zesílily reproduktory na maximum, takže nám každé ráno ve 4:00 přerušilo asi na hodinu spánek burácející volání k modlitbě a recitace textů z Koránu. Během dne se pak z mešit kromě hlasu muezzina linulo další vysílání jako přednes dlouhých litanií náboženských textů, dětský zpěv, anebo prostě hráli stále dokola hudební hit letošního ramadánu pěný slavnými rockery s doprovodem dívčího muslimského pěveckého sboru. Začal půst, z ulic zmizely všechny warungy (stánky) a pojízdné kredence kaki lima. Muslim nesmí jíst, kouřit a dokonce ani pít od úsvitu až do soumraku, což je tady přesně chvíle zhruba deset minut před šestou večer. Tou dobou již na ulici vyrostlo warungů jak hub po dešti. Po celodenním strádání se již po páté vypravují tisíce lidí do ulic a číhají na chvíli, kdy konečně budou moci vložit sousto do úst. Nastává zmatek a radostné veselí. U stánku se smaženými kuřaty dostanete speciální ramadánový bonus - dva kuřecí pařátky zdarma! Také McDonnald's se navečer náhle zaplnil. Zákazníci si nosí plné tácy ke stolům, usadí se a čekají. Na televizi u stropu běží videoklipy. Někteří lidé občas kouknou na hodinky. Ve skupinkách probíhá lehká konverzace nebo hladové ticho. Náhle je hudební produkce přerušena záběry na modlící se muslimy a zpěvem. Za pár minut šest. Zašustí papírové sáčky a všichni se rázem pustí do dvojitých hranolek a velkých coca-col. Se začátkem půstu přišlo do Bandungu nebývale horké slunečné počasí, takže své muslimské kolegy lituji. K ramadánu jsem se i přes přátelské výzvy nepřipojila. Jednak už jsem kdysi získala Orlí pero za 24hodinovou hladovku, jednak nechci riskovat zdraví tím, že svůj ještě ne zcela aklimatizovaný organismus ponechám nějakých 14 hodin bez vody. To podle mě Mohamed moc dobře nevymyslel. Pročistit si organismus půstem je rozhodně občas blahodárné. Ale odepřít mu tekutiny? Však také sklenice přeslazeného čaje je to první, co letušky servírují cestujícím na palubě letadla s časem odletu 17:55. Roznášejí čaj dokonce ještě během startu, kdy svítí červená výstraha, že máte mít zapnuté pásy. Po dlouhém čekání na letišti jsme žízniví, a proto se taky dožadujeme pití, jež nám letuška sama nenabídla. "Vy taky držíte půst?" zeptá se překvapeně, "nejdřív dostanou ti, co drží ramadán." K nám se vrátí až za deset minut a dá nám obyčejnou vodu. Oslabení organismu v důsledku měsíčního půstu se dá i politicky využít. Thajský premiér se jím nezdráhal vysvětlit strašlivou smrt desítek muslimů zajatých při nepokojích na jihu země, kteří zemřeli při následném několikahodinovém policejním transportu v přeplněných nákladních vozech. Premiér použil argument fyzického vyčerpání i přesto, že některé oběti byly zadušeny nebo měly zlomený vaz, jak ukázala pitva. Během ramadánu pro nás nebyl problémem jen náhlý nedostatek míst, kde se dá přes den koupit jídlo, ale také nedostatek míst, kde se může člověk skrýt a najíst se. Je totiž považováno za vrcholně neslušné, když nemuslimové během ramadánu něco konzumují na veřejnosti. A tak s sebou sice občas mám v batohu místní housku roti plněnou oblíbenou trojkombinací banán-čokoláda-sýr, ale prostě se do ní během dne nemám kde zakousnout. Tudíž držím půst s ostatními. Ve školním kabinetu mi kolegyně nabízejí banány. Zdráhám se, i když se mi na ně sbíhá chuť. Vysvětluji, že nemám dobrý pocit, když mám jíst, zatímco ostatní čeká ještě půl dne hladovění. "Ale klidně si vezmi, mně to nevadí, protože vím, že když dodržím půst, dopadne to se mnou mnohem líp než s tebou," nabízí mi nevinně Euis. Ta to teda umí podat! Banán, po němž jsem už už chtěla sáhnout, nechávám ležet na talíři. Ramadán je pro muslimy především měsícem rodinných setkání. Příbuzní roztroušení po celé Indonésii se navracejí do svých domovů. A kdo nejede za rodinou, jede na Bali. Proto jsou už koncem září vyprodány všechny jízdenky, místenky a letenky. Navíc jim podnikaví dopravci na tuto dobu roku nasazují nehorázné ceny. Letenka z Jakarty na Bali je k dostání jen za 600.000 rupií, ačkoli jindy lze letět i za 258.000. Největším svátkem ramadánu je Idul Fitri - konec půstu. Tomuto dni předchází obdobné bláznění jako u nás na Vánoce. Celý ramadán probíhají v obchodních domech, u mešit i jen tak na ulici obrovské trhy, kde nakoupíte rozmanité zboží za výhodné ceny. Na samotný Idul Fitri se všichni již ráno obléknou do krásných nových šatů, jež si pořídili na ramadánových trzích, a s rozkoší konzumují spousty pokrmů a nápojů, jež si od tohoto dne zase budou moci dopřávat i přes den. Na rozdíl od českých Vánoc muslimové nedostávají žádné dárky. Celý den se chodí po návštěvách, přicházejí desítky vystrojených členů rozvětvené rodiny, sousedů, představitelů lokální komunity. Mešita zpívá, odevšad zní radostné přání "Selamat Idul Fitri!" Letošní ramadán a Idul Fitri roku 1425 muslimského kalendáře skončil. Zase se můžeme v klidu najíst u četných pouličních stánků a ranní volání mešity se nám daří zaspat. Nicméně v obchodech již začaly přípravy na Vánoce. O předvánočním běsnění v křesťanském Manadu se už píše i v novinách. Ale i v muslimském Bandungu se v obchodním domě na místě, kde před měsícem probíhal ramadánový trh, vyrojili plyšoví sobi a červenozelená prostírání. Včera jsem, mám pocit, odkudsi zaslechla "Jingle bells, jingle bells". Bohdana Rambousková, bohdana_r@yahoo.com
Mužský manifest
(Došlá pošta),
22. 12.
Ženo! Jestliže si myslíš, že jsi tlustá, možná je to pravda. Neptej se mě na to, stejně ti na to neodpovím. Jestliže něco chceš, stačí to říct. Upřesněme si jednu věc: jsme jednoduší. Nerozumíme jemným nepřímým žádostem. Na nás neplatí žádost nepřímo přímá. Žádost viditelně nepřímá také ne. Říkej věci tak, jak jsou. Jestliže se ptáš na něco, na co neočekáváš odpověď, nediv se, když dostaneš odpověď, která se ti nebude líbit. Jsme JEDNODUŠÍ. Když tě požádám, abys mi podala chleba, nechci tím rozhodně říct nic jiného. Nechci ti vyčítat, že není na stole. Není v tom nic skrytého ani vyčítavého, jsme vážně jednoduší. Jsme JEDNODUŠÍ. Není k ničemu se mě ptát, na co myslím, v 96, 5% případů je to sex. A nejsme posedlí sexem, jenom je to něco, co se nám nejvíc líbí, bohužel. Jsme JEDNODUŠÍ. Někdy na tebe nemyslím. Není to nic vážného. Prosím, zvykni si na to. Neptej se na co myslím, pokud nejsi připravena mluvit o věcech, jako je politika, ekonomika, fotbal nebo sportovní auta. Neděle = jídlo = kamarádi = fotbal u televize. Je to jako úplněk nebo příliv a odliv, je to nevyhnutelné. Nakupování není zábavné a nikdy to pro mne zábavné nebude. Když někam půjdeme, jakékoliv šaty, které si na sebe vezmeš, ti budou perfektně sedět. Tím si buď si jistá. Máš dostatek oblečení. Máš hodně bot. Plakat je v takovém případě vydírání. Většina mužů má tři páry bot. Trvám na tom, jsme JEDNODUŠÍ. Co tě vede k tomu, že ti mohu pomoci při rozhodování, který z tvých třiceti párů se ti nejvíce hodí? Jednoduché odpovědi jako ANO nebo NE jsou pro nás vynikající. Ať už byla otázka jakákoliv. Jestliže máš nějaký problém, nechoď s ním za mnou, pokud nechceš pomoci s řešením. Nechtěj po mně, abych se s tebou nad ním trápil jako tvoje kamarádky. Bolest hlavy, která trvá 17 měsíců, není bolest hlavy. Dojdi si k doktorovi. Jestliže ti řeknu něco, co by mohlo být dvojsmyslné a jedno z toho by ti ubližovalo, tak jsem určitě chtěl říct to druhé. KAŽDÝ muž vidí jen 16 barev. A tak švestka je ovoce, ne barva. A co je to za blbou barvu fuchsiová? A ještě hůř, jak se to svinstvo vlastně píše? Pivo se nám líbí zrovna tak, jako vám kabelky. Když se tě zeptám, co se děje a ty odpovíš, že nic, věřím ti, a chovám se tak, jako by vše bylo v pořádku. Neptej se mě, jestli tě mám rád. Buď si jistá, že kdyby tomu tak nebylo, tak s tebou nejsem. Základní pravidlo, budeš-li někdy na pochybách, co se nás týká: udělej to nejjednodušší. Jsme opravdu jednoduší. Modlitba pro ženy...
GD
| ||||||||||||||||||||||||||||
| |
| |
| |
| Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2006: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved |
:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání |
