Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
4 % (Poznámka), 20. 12.

Proti sňatkům homosexuálů jsou lidé nejčastěji proto, že se domnívají, že tolerance něčeho, co není úplně košer, otevře dveře rozšíření tohoto jevu. Stejně tak se argumentuje v případě snižování věku pro trestní odpovědnost, zvýšení povolené rychlosti či tolerování nenulového minipromile u řidičů.
    Vždycky se někdo ozve s tím, že uvolnění znamená zneužití a rozšíření nežádoucího jevu. Myslím, že takto uvažuje jistá specifická skupina lidí, jíž buďto slepá víra či slepota uvažovat brání v pochopení.
    Abych se vrátil k začátku. Inspirovala mě poznámka jinak věcného P. Bratinky v MFD (12. 12. 2005), který je proti registrovanému partnerství homosexuálů s argumentem, který jen chabě zastírá jeho souznění s lidovcem Karasem či Tollnerem. Povolením registrovaného partnerství by prý byl oceněn "výkon spočívající v prostém podlehnutím vlastním sklonům". Rozuměj, homosexualita je záliba a slabost charakteru. Jinak řečeno: prasárna.
Nejsem moc tlustá? (Glosa), 20. 12.

Po milióny let bylo hlavním problémem lidí sehnat nějaké jídlo. Byli většinu času hladoví a proto i hubení. Pravděpodobně víte, že když žena zhubne pod určitou míru, nedostane měsíčky - je neplodná (je to přírodní antikoncepce, která chrání populaci před přemnožením a následným vymřením z nedostatku potravy). Když se ženě podařilo sehnat tolik jídla, že trochu přibrala (v období hojnosti - v létě), okamžitě otěhotněla.
    Dnes jsme ve shánění jídla mnohem úspěšnější. Naprostá většina žen je dostatečně vykrmená, a tedy plodná. Taková se pozoruje v zrcadle a vzadu v hlavě jí šeptá hlásek zkušeností jejích babiček: "Jsi dost vykrmená, ale nejsi těhotná!" Nerozumí tomu a tuší, že je něco špatně! Je nespokojená, a proto se zeptá svého partnera, "Nejsem moc tlustá?" Je třeba ji uklidnit, vysvětlit jí, jak se věci mají a připomenout jí, že zrovna s tímto problémem jí můžete lehce (a příjemně) pomoci.
    A pak už se jen těšit, až se zeptá znova.
Opravy (Editorial), 20. 12.

Jak jsem včera slíbil, tak dnes plním. Nějak jsem to včera nestihl.
    Nejprve musím opravit identitu záhadného cizince z VGG2. Není záhadný, protože jde o KB, a není to Rakušan, ale Němec. Zmátl mě jeho přízvuk, zněl mi rakousky. Zbytek souhlasí.
    K zpívání ve Velké. Nejprve decentní snímek slovenských milenců - foceno odrazem v okně na chodbě, kam jsem posléze z kupé utekl. Následuje detail trámu v chalupě, kde jsme nocovali. Spali je poněkud nadnesené, neboť pan domácí se zapomněl na pozpěváckém posezení (viz malý obrázek) a nepřiložil. Při návratu kolem druhé už nebylo po ohni ani památky a nemělo cenu roztápět na těch pár hodin.
    Následují fotky souboru Ženičky, který vyplňoval mezery mezi jednotlivými bloky, tady s M. Hrbáčem. Basistka je malá, kontráška velká. Takže velká nosila malé basu a malá velké housle - odchody a příchody vypadaly kouzelně. Tady je soubor z Hrubé Vrbky, zde mužáci z Buchlovic a nakonec zpěváci ze St. Hrozenkova. Dalšími mezihráči byli Vl. Merta s J. Lewitovou a senátor J. Vaculík.
    Ten, kdo všechno spáchal, Tonda Vrba, si až po ússpěšné akci konečně dal něco na posilněnou a kolem půlnoci mu to takto zpívalo (AVI 7 MB).
Under film - 21. projekce (Pozorovatel), 20. 12.

Nemanželský syn dánského učitele Naslunda van Ecka a české zdravotnice Heleny Sirotkové, hudební skladatel Pjeer van Eck, žijící v Praze (mimo jiné též autor první MP3 opery Baltazooro), pozoruje okolní vibrace skrze řádky notové osnovy.
I když ničemu nerozumím - pletu se do všeho.
    Městem vláčení tvůrci neprofesionálního filmu protentokrát zakotvili v baru Krásný ztráty. Dřív tam bývala galerie našeho kámoše Jana Go, která si zahrála i ve filmu Sedlák ve městě. (Scéna vyhození harmoniku hudoucího Sedláka.)
    Na projekci tentokrát byly představeny pouze dva snímky. Hodinové Pricolici od vsetínského studia Vafis a klip z Rock café, pořízený Hawlisem, autorem proslulého Macháčka. Šel jsem tam ze zvědavosti, neboť hodinový amatérský film je výjimkou, a když se přec jen urodí, není většinou ke koukání.
    Upířina Pricolici hned v úvodu překvapila velmi dobrou kamerou. Někteří pánové z Under filmu byli kvalitou obrazu natolik zaskočeni, že při závěrečné diskusi podezírali autory, že jim někdo hodně povolaný stál za zády. Ale jak se ukázalo, autor, režisér a operatér Aleš Koňařík to už ve svých jednadvaceti prostě umí. Čímž se ostatně potvrzuje stará teorie, že některé věci se nedají naučit, nýbrž je nutno se s nimi narodit. Projekce sama však bohužel byla narušena výpadky zvuku, způsobenými zřejmě vadnou elektronkou E 35 v přehrávacím zařízení, a ani houf techniků Under filmu nedokázal závadu odstranit.
    K filmu samému nutno říci, že byl přece jen dlouhý. Autor v tradiční kumulované funkci režisér, kameraman, scénárista příliš propadl kouzlu svých dokonalých obrazů a šetřil globálním střihem ku škodě věci. Výběr herců tzv. z jedné třídy je bohužel častou neřestí teen-movies. Bezesporu zaujala představitelka Kláry. Milena měla trošku problémy s výslovností (snad si to dobře pamatuji). Zdeněk v roli přírodozpytce rostl postupně.
    Škoda nedotažených fórů s vloženými animacemi a plyšovými zvířátky, které vyzněly poněkud samoúčelně.
    Na celém díle nejvíce překvapil potenciál studia Vafis, které pojalo projekt velmi zodpovědně a dokázalo jej zajistit i sponzorsky. V tomto jsou pražští tvůrci poněkud v nevýhodě. Ani mně se doposud z místních podnikatelů nepodařilo vypáčit alespoň korunu.
    Příště bych kladl větší důraz na samotný příběh, i když před technickým provedením je nutno smeknout klobouk. Pro ostatní budiž tento velkofilm příkladem, že i v amatérských podmínkách lze udělat kvalitu.
    Následný Hawlisův klip byl ukázkou, že tento mladý extrémě přetalentovaný autor zatím doposud hledá svůj žánr i výraz. Hafo záběrů sešmikaných z koncertu v Rock café mě nepřišlo nijak zvlášť zajímavé a kupodivu i autor tentokrát skromně mlčel. Kam se ztratily ony kaskadérské dotáčky ze sloupu elektrické stožáru 420 kV, ptám se? Tady měly své místo.
    Hawlisův mladistvý zápal se však uhasil v bezkrevné kašírce vystřižené jak ze studia Noc s Andělem. Kde je bláznivé běhání s kamerou z Macháčka? Nikde nic.
    Mám výčitky, zda jsme Hawlise naší předchozí dobře míněnou kritikou neposlali špatným směrem a neudělali z něj nakonec konformního slušňáka. To jsme tedy opravdu nechtěli.
Pjeer van Eck, pjeer_van_eck@quick.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2006: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání