Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Chráněný Slavkov (Poznámka), 14. 12.

I laik ví, že některá slova nelze chránit ochrannou známkou. Přesto Úřad průmyslového vlastnictví zaregistroval zeměpisný pojem, a sice německý název Slavkova (Austerlitz) podnikateli, který pořádá každoroční slavkovské oslavy.
    Mluvčí úřadu se nejapně vymlouvala na to, že sice jde o zeměpisný název, který chránit dle zákona nelze, nicméně je třeba brát v úvahu i "hledisko českého spotřebitele".
    Pochybuju, že by nějaký zákon stavěl jakékoli takové prapodivné "hledisko" nad právo. Jde o lajdáckost, spíše však o úplatek.
Smažený hrášek 2 (Ohlas), 14. 12.

Ozval se mi jeden čtenář, že ho mají běžně v Normě, tak jsem zakoupil dva pytlíky. Musím bohužel konstatovat, že během doby, co nebyl k mání, se změnila receptura. Stejně jako ten z B. je méně chutný, až mdlý, a jeho nasákavost hraničí s vodovzdorností. Zřejmě nevyhověl nějakým unijním předpisům, ověřím na zahraniční produkci. Kdyby někdo jel do Němec či Rakous, uvítám, když mi testovací vzorek přiveze. Samozřejmě se vyrovnáme.
Trhliny západní civilizace (Komentář), 14. 12.

Muž nacházející se v krizi středního věku, neochotný smířit se s typicky českým pojetím svobody, řeší svou potřebu vyjádřit se k dění kolem sebe rejpavým psaním a pošťuchováním.
Tragédie s hurikánem v americkém New Orleans otevřela Pandořinu skříňku, jejíž obsah každý soudný občan zná, ale politici ho veskrze přehlížejí. Budu k Američanům poněkud jedovatý, ale vše uvedené se začíná již dnes týkat Evropy, neboť svorně spěje ke stejným výsledkům.
    Především se zcela logicky ukázalo, že pokud dojde ke krizové situaci a lidé na velkém území náhle dostanou svobodu bez jakýchkoliv omezení, začnou se chovat podle hesla silnější vyhrává. A protože ve městě je obrovská převaha nebělošského obyvatelstva, barevné klany si okamžitě začaly vyřizovat účty, drancovat a zabíjet. Slušnost a snaha o demokracii, byla-li vůbec nějaká, dostaly na frak. Bylo smutné slyšet po několika dnech guvernérku říkat, že do města byly povolány jednotky zvyklé zabíjet.
    Přesuňme se z amerického kontinentu na evropský. Skoro čtrnáct dní plnila hlavní čas zpráv skoro regulérní válka, probíhající v Paříži a jejím okolí. Je zcela lhostejné, zda ji vyvolaly dva zlodějíčci, kteří se nepříliš šťastně schovali do trafostanice. Podstatou celé situace je neschopnost západní společnosti udělat s "nedemokratickým" řešením krátký proces. Ono takové dočasné vyhlášení stanného práva s plným povolením pro policisty střílet ostrou municí by vyřešilo daný stav během jediné noci. To by ovšem byli mrtví a to naše společnost nemůže připustit.
    Takže se jako správní pitomci necháme vydírat bojůvkami z rozvojových zemí. Zatímco slušní lidé se doma třesou strachy, největší agresoři, místo aby dostali přes hubu, jednají s prezidentem země. Přijde vám to alespoň trochu logické? S hrůzou zjišťuji, že politici ztrácejí poslední zbytky zdravého rozumu a hledají důvod vzniklých problémů v povětšinou slušně se chovající většinové populaci. Proboha, kam chtějí ještě ustupovat, když již teď stojí na hraně útesu?
    V New Orleans před několika týdny umřely ideály řady snílků, v Paříži zmírají v posledních pár dnech. V praxi se bez obalu ukazuje, kam nás jednou dovede uplatňování nesmyslného termínu "multikulturalismus". Není to jen americký problém, je to i náš, evropský problém. Osobně mi přijde, že cesta do pekel nemůže být za bohatého přispění ochránců typu Havla, Uhla a jim podobných přímější.
Pracující inženýři (Broučkoviny), 14. 12.

Zrozena na (neexistující) střední Moravě, vystudována na Moravě Severní, pracuje v Praze. Snad až příliš samostatná zůstává dál usměvavá a rychlá, ve volných chvílích píšíc pro GD, aby středeční kafe nebylo tak kyselé. Miluje chození do kina, divadla a časná rána. Maluje na hedvábí.
Oba moji rodiče jsou promovaní inženýři. Něco jako zemědělští ekonomové a za socialismu pracovali v JZD D.n.M. Jednou za rok si vzali v sobotu ráno montérky a šli okovávat řepu - lépe řečeno - jednotit. Pokaždé, když přišli domů, nadávali jako staří chlapi, byli sprostí a donesli nám svačinku do zajíčka. Moc jsme sice nechápali, co je špatného na jednocení řepy, ale vím, že od té doby, co si pamatuji, že tam chodí, nesladí. Ani trochu.
    Když jsem nastoupila do práce já v té úžasné kosmetické firmě na krásu, byl leden. Kolegyně říkaly, že léto je sice krásné, ale je poznamenáno inventurou a že to se mi moc líbit nebude. A také že ne. Coby stoprocentní kancelářská krysa s ekonomickým vysokoškolským vzděláním jsem jedné soboty navlékla montérky a byla jsem odvezena za Prahu do skladů našich výrobků a tyto jsem zde celý dlouhý boží den počítala. Řeknu vám - když spočítáte čtyři sta rtěnek, pět set řasenek po kuse, když vám rukama projde pár kusů špinavých drahých krémů zaprášených jak jetel, když vidíte, kolik palet barev se dá objednat a neprodat, tak pomalu stejně jako já začnete uvažovat o tom, že používat kosmetiku je jaksi odporné, nemorální a málokdo to vidí za tím pozlátkem krásy a účinnosti kosmetiky.
    Samozřejmě jsem tuto celou tragédii vylíčila rodičům, kteří, jsouce již zaměstnáni jinde než v JZD, vzpomněli na svoje léta otročiny na řepných plantážích a říkali, ať si to užiju. I já po příchodu domů nadávala jako staří chlapi a bylo sprostá jako dlaždič a donesla jsem nějaký krém místo svačinky, protože se nám jich na skladě octla celá paleta a my nevěděli, co s nimi (lépe řečeno - nejlevnější bylo je rozdat).
    Nepřestala jsem sice kosmetiku totálně používat, ale můj respekt k ní je zaprášen prachem ze skladu, na reklamy v televizi se dívám poněkud skepticky a obchody s kosmetikou jsem prostě přestala navštěvovat.
Australský deník 33 (Cestování), 14. 12.

Autorka je ředitelkou marketinku, miluje IT, motorky, lidi a dobré víno. Nabízím její mailem denně posílané zážitky z jarního výletu.
2. 5. 2005
Subject: Den třicátý čtvrtý - rozloučení
    Dneska jsem si říkala, že náš cestovatelský deník skončil tak nějak bez závěru a asi bychom to měli napravit.
    Možná to bude znít hloupě, ale tahle cesta nás tak trochu změnila. Naštěstí k lepšímu, takže doufáme, že třeba zanechala něco i ve vás.
    Poznali jsme, že jinde se žije jinak. Určitě ne lépe, ale jinak. Zjistili jsme, že když k sobě budeme milejší, tak nás to nic nestojí a pozdravit s úsměvem prostě není náročný úkol.
    Já osobně jsem se odnaučila házet vajgly na zem, protože se tam prostě nepoflakují a ten můj by kazil dojem.
    Co jsme se vrátili, tak jsme se shodli na tom, že je to tu nějaké hezčí. Stejné a nezměněné, ale jako bychom najednou jinýma očima viděli věci, které nám dřív připadaly samozřejmé.
    Zjistili jsme, že jinde mají lidé větší problémy, neřešíme po návratu tolik malicherností a přijdou nám úsměvné.
    Zjistili jsme, že všude dobře, ale doma nejlíp a jak by nám to tady hrozně chybělo.
    Špatně se to vysvětluje, ale prostě "něco" se změnilo.
    Třeba vás naše cesta inspirovala k tomu taky se vypravit do Austrálie, na Zéland nebo do Malajsie. Jeďte! Jeďte, mějte oči dokořán, vyzkoušejte maximum a hlavně nezapomeňte psát pravidelně zprávy.
    Věra P.
Jedenácté přikázání (Zážitky), 14. 12.

Skromná studentka vysoké školy, která si vedle studia přivydělává prací u jedné renomované firmy. Jejím osudem je být malou pracovitou včelkou, ač touží být dlouhou línou kočkou. Ovšem taky mohla skončit jako malé líné kuře.
...Hned na začátku předesílám, že se jedná o příhodu z období mezi 2. a 3. sérií fotek...
    Tak jak jsem čekala ty 2 roky, než po mně brouček opět zatouží, resp. po sexu se mnou, představovala jsem si, jaké to jako bude... až nastane chvíle CH, okamžik O a onen sex s velkým S. Mám bujnou fantazii, ale tady jsem se držela při zemi - čím delší byl ten interval, tím víc jsem ubírala z oněch hořících svíček, aromatické vůně, příjemné večeře, dlouhého svádění a dlouhého milování.. Brouček však i tentokrát překvapil, jak jen on to umí.
    Přijela jsem za ním do kanceláře - té, kde jsme spolu přes dva roky bydleli, kam si přivedl do našeho lože tu cizí paní a já už tam pak nikdy nebydlela - přijela jsem za ním s tím, že večer pojedu zpět k rodičům. Brouček, klasika, programoval, takže jsem se začala nudit a, proč to nepřiznat, vytuhla jsem přímo ukázkově..
    "Šmudlo, budeš mít zmačkaný oblečení," hučel do mě už asi potřetí brouček.
    "Hmm... uhmm..." bylo jediné, co jsem ze sebe v onom komatózním stavu byla schopná dostat. Začala jsem se ale vysvlékat, skládat (!) a podávat broučkovi k odložení kamsi na bezpečné místo.
    Pak, v rouše Evině, jsem sebrala deku, která ležela pode mnou a suveréně se pod ní zachumlala a vrátila se zpět do blaženého kóma plného nádherných snů...
    Ráno, ještě napůl ve snu, který byl notně sugestivní a spěl k pěknému uspokojivému probuzení, jsem začala tulivě odpovídat na ručku šátralku. Broučkovu ručku šátralku... Otevřu oči a co nevidím - BROUČEK... a zasouvá... He??
    "Karle, co tu děláš?" málem ze mě vylétlo, ale to jen proto, že v mých snech už jeho tvář delší dobu nefigurovala - kde bych si udělala zvyk vídat jeho tvář. Ne, v mých snech už byli nějací cizí pánové.
    'Kuře, tohle bude ten sex po 2 letech. Jupííí!!! Hlavně si to nepokaž... Super!' rozradostňovala jsem se v duchu a přizpůsobovala se onomu nečekanému probuzení.
    Musela jsem zhodnotit, že se brouček snažil - nejspíš se mu do toho nechtělo - ale bohužel ač jsem se sebevíc snažila, nebyla jsem schopná chytit jeho rychle se měnící rytmus. Sotva to vypadalo, že už bych to jako mohla stihnout, ten bídák změnil tempo, úhel, co já vím a já i zbytek mého těla jsme začínali nanovo. Začínal se mi hroutit onen sen ohledně toho vytouženého sexu po 2 letech - základním přepokladem totiž samozřejmě bylo, že BUDE USPOKOJUJÍCÍ (pokud by se zadařilo, přímo vyšťavující). Zatím to na něco takového nevypadalo...
    "Šmudlo?" usmála jsem co nejsvůdněji na broučka nade mnou.
    "Hm?" brouček se dál snažil.
    "Lehni si na záda..." přece ho nenechám se dřít a ani nepomohu, ruku k dílu nepřiložím... snahu neprojevím.
    "NE, mně se to takhle líbí víc," pokud bych něco v komunikaci při sexu považovala za nekompromisní, pak by to byla tato odpověď.
    'Sakra, a kvůli komu si myslíš, že tu jsi????' jestli jsem do této chvíle měla úpornou snahu 'lupnout tam jeden vrcholek, aby si mohl i brouček užít', teď mě absolutně opustila a nenastat některé zvlhčující procesy již dřív, byl by brouček sedřený až... až moc.
    'Kuře, ale on se snaží - třeba kvůli tobě - třeba má trému... To by nebylo citlivé, ho teď shodit nebo mu to jinak verbálně vpálit zpátky,' hučelo v mé hlavě ono 'pochopení celého světa'.
    "Zkus to," 'pochopení' bylo nebývale úporné, ale to prostě fakt nešlo.
    A tak jsem poprvé v životě udělala něco, co jsem doufala (fyzické předpoklady k tomu, myslím, mám dostatečné), že nebudu muset udělat...
    "Kuře, vydrž a podrž... ať z toho alespoň jeden z vás něco má... tak dlouho mu to trvat nemůže..." Když si žena jako já řekne něco podobného, už z toho nic mít ani nemůže...
    Dokonáno jest... Ležím tam jak trubka, s pocitem největší osamělosti na světě... je mi zima a chci pryč... jenže nemůžu - "to se nesluší"...
    "Šmudlo? Tak co?" naprosto jsem nechápala, proč se mnou brouček třese jak s osikou a na co se mě ptá?
    "Co je?" ležím, zavřené oči, protože navázat oční kontakt mi přijde neskutečně těžké...
    "Hned to na tobě pozná, že jsi z toho neměla nic, vůbec nic..." - 'pochopení' si dál vedlo svoji chápavou... "Šmudlo! Tak jaký bylo probuzení??? Hmm?" brouček měl zjevně radostnou a komunikativní... ajaj, co mu říct a nelhat?
    "No... vlhký", to lež není.
    "Šmudlo!" brouček se tvářil radostně a radost se třásl i s mými rameny - nesnáším takhle rychlé, rušivé pohyby po ránu... proč to dělá??
    "Šmudlo!" Ajaj - to vypadá špatně...
    "Hmm...?"
    "Tak co? Jaký bylo probuzení?" Ajajaj - "klidně lži" - konečně i 'pochopení' se začalo vyjadřovat konstruktivně.
    "Jo, pěkný," nedovedu generovat superlativy, když není proč... rozhodně není...
    "ŠMUDLO!" Ať už se mnou netřese!!! Prosím... 'Přemýšlej, jak ho umlčet... Kuře...'
    "Necheš namasírovat záda?" to ho umlčí a zapomene na hloupé otázky...
    "Super. Ty už jsi mě dlouho nemasírovala..." a brouček se okamžitě otočil do polohy "čumákem do polštářů"...
    "Tak dlouho jsem tu nebyla..." začala jsem s masáží a užívala si to krásné ticho bez otázek...
* * *
    "Už musím jít. Jsem psaná na fitko a odpoledne jedeme s našima na chalupu. A musím ještě Sama hodit domů..." těšila jsem se, že si ve fitku psychicky vyčistím hlavu od 'hloupých myšlenek'... uvolním ztuhlé svaly... křeče na duši...
    "Hodím tě k Vašim a do fitka." Super, ušetřím trošku času.
    Vše by bylo O.K. a brouček by to nejspíš nezjistil, ale bohužel ho 'třeseme osikou' nepřešlo a ještě na odchodu mezi dveřmi... on prostě musel...
    "Šmudlo! Tak co? Jaký to bylo?!?!?" A tehdy se to ve mně zlomilo... a já poslala 'pochopení celého světa' k čertu...
    "Šmudlo? A myslíš, že příště to bude i s koncovkou? " Kdyby ano, tak Kuře je schopné selektivně některé akce vytěsnit z paměti... například dnešní ráno.
    "A ty něco bereš?" He??? Co je to za otázku??
    "Ne, vždyť to poslední 2 roky nebylo potřeba... Proč???"
    "No, abys neotěhotněla..." Co to mele??? Jak neo... - BUM - právě mě někdo musel bacit obrovským kladivem do hlavy a já pochopila, že ani teď brouček nemyslel na mě.
    "ŠMUDLO, JÁ MYSLÍM TU MOJI KONCOVKU... Nebo si myslíš, že jsem z toho něco měla??"
    "No, tak dělal jsem to dost dlouho... a chlap nepozná, jestli měla holka orgasmus..." Řekněte mi, že se mi to jen zdá... tohle, že jsem si vybrala sama??? ne, tohle mi musel přidělit národní výbor...
    "Já myslím, že u mě se to celkem pozná..." ale to už jsem byla v půli cesty po schodech dolů ... a pryč...
    Pak jsme cestou na Vinohrady a do fitka už měli opět jen 'tichou domácnost'...
    Bohužel tento zážitek způsobil, že už jsem po dalším "vydrž a podrž" netoužila, a tak jsem zavedla jedenácté přikázání - Kuřecí přikázání - NEZASUNEŠ.
    Brouček se pravda jednou pokusil ráno, kdy až dost důrazné "NE, já nechci!" ho nasralo a do práce jsme jeli za naprostého ticha... jediná komunikace byla stylu "Dostal pes granule?" "Ano. Karle, zavřeš ho do stájí?" "Ne, zavři ho ty. A otevři bránu."
    Asi až za měsíc na to, jako že v legraci a pošťuchování jsme skončili v posteli. Měl přijet Karlův tatínek - během chvíle - normálně, když jsem již zhublá chtěla 'zasvěcovat ložnici', byla jsem odmítnuta s tím, že "Šmudlo, venku je tatík... co když přijde?" "Tak se dovtípí a nebude rušit, ne?"
    Sakra statek je náš a nejsme tam na návštěvě... 'zasvěcování' se nekonalo, nikdy... ne se mnou. Pošťuchujeme se v posteli a najednou to začíná spadávat do oblasti 'že by sex?', tak jsem vyloudila jediné pohodové odmítnutí...
    "Šmudlo... venku je tak krásně... sluníčko svítí... kytky smrdí... ptáci řvou... Přeci si takovýhle krásný ráno nebudeme kazit sexem, že ne?"
    Tehdy se brouček naštěstí neurazil a přešli jsme to humorně... a tím jsme sekli se sexem... myslím naším společným... brouček už má náhradu.
Něžné Kuře, nezne.kure@atlas.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2006: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání