I bez diakritiky...
(Došlá pošta),
26. 12.
Krajani a druzi moji,
ach, smutno mi je, trudno, neveselo, chmurami jsem
zavalen, hanbou jsem zdrcen a jest mi za co pykat. Maje na mysli jen dobro,
bez rozmyslu jsem vnesl do jazyka velkou lotrovinu, a tak zavinil historickou
nehodu. Dlouho se to tutlalo, teprve tato epocha celou moji vinu naplno
vyjevila. Uznal jsem to a kaji se. V troufalosti ducha, a usiluje pouze
o to, aby bylo lze rychleji rozmluvy, ano i knihy, skripta a lejstra zapisovati,
jsem vymyslel potrhlou a krutou fintu. Brkem z husy jsem litery a, c, d,
e, i, n, o, r, s, r, u, y, z pobodal a zle poranil.
"Je to jako bobky od much, co si nad linkami v letu
ulevily, fuj!" podotkli k diakritice kritici z univerzity, ledva ohrnuli
nos.
Tehdy se lid proti tomu moc neohrazoval, ale myslel
si svoji a brblal: "Pche, zase jeden trouba, aby se zviditelnil, navrhl
reformu. Ale co bychom s panstvem vedli spor. Zase holt dali shora befelem
akademickou stolici nedoukovi a my si to odneseme. Aby ho kat spral!"
A tak se tak najednou psalo. Co jsem to provedl!
Jejda, to jsem tomu dál, to jsem to zpackal! Zaujat plky z kazatelny, do
toho doby shon, bez koncepce, bez projektu, nedbaje na dopady, zavrhl jsem
kompatibilitu s latinskou abecedou. Byl to ode mne omyl, hloupost a nedbalost.
Omluvou mi snad je jen neznalost toho, kudy se pokrok
v budoucnu bude pohybovat. Nemaje potuchy, co jednou bude znamenat ASCII,
znesnadnil jsem vlasti vstup do Evropy a zatarasil pohodlnou cestu do e-mailu
i do Internetu. Za ten skutek by informatici i po letech dozajista souhlasili
s onou klatbou, kterou na mou hlavu uvalil koncil v Kostnici, a nejeden
znalec by bezpochyby na hranici i poleno donesl.
Ouha, ale co dnes poradit vlastenci, chce-li cosi
kamsi poslat a je nucen oholit znaky o diakritiku, a pochroumat tak jazyk,
jindy pln kouzla a vtipu?
Dumal jsem tuze dlouho, zda mohu malinko napravit,
co jsem v minulosti zpackal, a lze-li vyklouznout z pasti diakritiky.
A ejhle - z toho kruhu se vymanit lze! Vynech, zanedbej,
obejdi, rovnou do pekel uvrhni ta slova, co jsem zbabral, a spisuje cos,
vol jen ta, co zbyla mnou netknuta! Neboj se a nelekej, je jich kupodivu
spousta! Vylov si je z mozku, vychytej z knih, vyber si je v proudu slov
na ulici, na rynku i v pajzlu, i tam v rozhlase, naslouchej, po libosti
se slovy si hrej, ale dbej, abys nemluvil a nepsal jako robot, co nikdy
nenabyl ducha a citu! S rozmyslem a odvahou cpi ta slova na listy, do stroje
i do e-mailu!
Linkami, pery a editory lehce prolezou a neoloupeny
o smysl donesou vzkazy kamkoli bez vady a kazu. Pak bude na odiv, co za
kejkle tenhle jazyk dovede - a o tom je samosebou i tento list. Jeho obmyslnou
podstatu jste dozajista hnedlinko zkraje prokoukli, nebo snad ne?
S pozdravem, pokorou a notnou omluvou
Mistr Jan
Body v prostoru
(Vánoce),
26. 12.
Dnes byl den pravidelných setkání v Rybce, je posunutý na zítřek. Nedá
mi to však, bych nevzpomněl na minulou debatu. RR se tázal přítomných,
kolik bodů je potřeba pro popis tři bodů v prostoru, a přitom zdůraznil,
že neexistují souřadnice. Takto formulovaná otázka je výsledkem mnoha úvah
přítomných, protože jeho otázka zněla mnohem chaotičtěji. Nicméně tautologický
dadaismus "kolik bodů je třeba pro popis bodů" tam bylo. Naštěstí dorazil
JK, dosud značně orientován ve vysokoškolském učivu, a vysvětlil RR, že
se ptá na kravinu, navíc nesmyslnou. Leč RR hájil ztracenou pozici stylem
hráče, jenž nabízí remízu, maje jen krále proti třem dámám. Jak se ukázalo,
na jakémsi webu se vedou diskuse o jakési scifi sáze, která se zabývá černými
a červími dírami. Spor se vede, kolik je potřeba bodů pro popis... čehosi
týkající se oné díry. Je to něco jako když si dospělí hrají na Indiány
ne jenom jednou za rok, ale žijí tak celý rok. Prostě jsou to laikové,
kteří zručně operují s pojmy, jimž rozumí 50 lidí na světě, kosmologii
a kvantovou fyziku mají v malíčku a teorii strun by mohli přednášet z fleku.
|