Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Výlet (Život), 24. 12.

Jako už několik posledních let vyrážíme s dcerou Lucií (jak vidíte, už jí neříkám veřejně Žížalka) na několikahodinovou předštědrovečerní vycházku ven z Prahy. Snažíme se jít někam, kde jsme nebyli, aspoň jeden. Letos padla volba na hrad Točník, resp. jeho okolí. Zaparkovali jsme auto v centru obce Točník, nechávat ho na vyhrazeném leč nehlídaném parkovišti se mi nechtělo, a vydali jsme se do kopce k hradu. Rozcestník nabídl ideální variantu - protože se nám nechtělo obejít asi 20km okruh a protože se neradi vracíme stejnou cestou, bylo milým zjištěním, že lze dojít do obce Hředly asi 4 km vzdálené, a to po dvou trasách: červené a žluté. Dvě trasy tvoří smyčku, a to se nám hodilo.
    Počasí bylo nádherné, a tak hrady Točník i blízký Žebrák se skvěly v zimním slunci pod kýčovitě modrou oblohou. Po žluté "hřebenovkové" trase jsme došli do Hředel, příjemné vesničce s jednou anoncovanou památkou v podobě barokní usedlosti a jednou neanoncovanou. Tou byla pamětní tabule k průtrži mračen a následné záplavě z roku 1872. Tehdy za hodinu napadlo 250 mm srážek, místní potok se rozvodnil, okolní rybníky se protrhly a velká voda zničila celou obec. Všechny domy byly postiženy - strženy nebo poškozeny. Na tabuli je zmíněna památná hruška, která zachránila, jsouc přitom na břehu potoka, devět lidí.
    Další pozoruhodností v poměrně velice dobře zachované vesničce bez paneliho baračků a jiných zhovadilostí je hospoda kousek od místa, kde ona hruška stávala. Poloha hospody - náměstíčko, smíšené zboží a obecní úřad - a předzahrádka napovídala, že se tam zastavují cestou z práce všichni normální mužský na žejdlík a pokecání.
    Po červené jsme se vrátili zpět k Točníku, ale před ním se naše cesty rozdělily. Nechtělo se mi šplhat k hradu, abych pracně nabytou výšku zase promrhal sestupem a navrhoval jsem kopec obejít. Shora bylo totiž patrné, že to jde. Lucie se bránila tím, že bůhví kam dojdeme a že to raději vyleze. Tak jsme se rozhodli prozkoumat obě varianty. Moje kupodivu vedla velice rozumně, kopec jsem obešel lesní cestou po vrstevnici a vyšel asi 100 od auta. Cestou jsem narazil na zvláštní úkaz: na silnici stálo auto, motor běžel, okénko bylo stažené a v autě seděl muž a kouřil. Zvláštní koníček... Když dorazila Lucie, shodli jsme se na tom, že oba nás napadlo totéž: "a netušili, že se vidí naposledy". Oba jsme si představovali, že dojdeme k autu a ten druhý nikde. Po hodině, dvou čekání a šplhání k Točníku (já) či obcházení kopce (ona) nás tlak blížícího se stmívání přiměje obrátit se na policii, to vysvětlování, na Štědrý den... Prostě máme moc velkou fantazii.
    Pak klasické chystání večeře, balení dárků, a vůbec. Fantazie Lucie vykouzlila z čokoládové kolekce delegaci trpaslíků, kteří nám dělali společnost.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2006: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání