Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
  
Já a průměr (Téma), 11. 12.
Opravdu mě vytáčí skutečnost, že průměrná nemocenská u nás je 32 dní, což slouží jako záminka pro zpřísnění výplaty nemocenské (snížení). Já jsem za celý pracovní život strávil na nemocenské asi půl den ročně a nechápu, proč mám být postihován kvůli těm, kdo to zneužívají.
Málo žen v médiích (Glosa), 11. 12.

Podle jakéhosi průzkumu prezentovaného v MFD (25. 11. 2003) se v médiích ženy objevují 3x častěji než muži. To neodpovídá poměru obou pohlaví, tudíž je to špatně. Zajímalo by mě, proč bojovníci za rovné postavení žen nejdou dál: je třeba chtít poměrné zastoupení všech věkových, profesních, zájmových a jiných skupin, včetně nemocí, barvy vlasů atd.
    Prý se o ženách ve vrcholných pozicích (myšlena zřejmě politika) nejčastěji píše v případě, že se jim nedaří. Podle mého se tak píše o všech, bez ohledu na pohlaví, a právem: ti lidé tam nejsou od toho, aby byli chváleni, ale aby dělali pořádně svou práci. Když ji dělají špatně, je to špatně pro všechny. Politici nejsou malé děti, které je třeba chválit za každé vykakání. Důkazem, že muži jsou na tom líp, má být vystupování V. Klause - ten je v médiích často bez ohledu, jak se mu daří. Opravdu dobrý příklad - prezident už jaksi ze své funkce vystupuje častěji, přesněji je vystupován.
    Média by prý měla svůj přístup změnit, protože ženy v politice jsou plaché a neumějí se vyjadřovat kontroverzně, jednoduše rázně. Inu, asi mám štěstí na jiné ženy než ty plaché.
    Když už rovnost, tak všude: proč uklízečky, učitelky, kadeřnice, prostitutky, modelky a jiné profese dominantně obsazují ženy? Je třeba dát prostor i mužům. Když už, tak už.
Nebude-li pršet, nezmoknem (Komentář), 11. 12.

V těchto dnech zaměstnává média studie OSN o vývoji světové populace. Experti mj. prognózují, že počet obyvatel planety do roku 2050 pravděpodobně stoupne na 9 miliard (předchozí "reálný" odhad činil 10 - 12 miliard) a tento stav potrvá až do roku 2300. Ale možná nás taky bude 36 miliard, v úvahu přichází též pokles na 2,3 miliardy. V nejhorším případě se nevyhneme fatálnímu přelidnění na mizerných 134 bilionů (při zachování stávající porodnosti).
    Pokud jde o naši republiku, bude nás v roce 2050 jen 8,5 milionu, v roce 2100, ó ta hrůza, ještě o dva miliony míň, ale nebojte, do roku 2300(!!!) se o milionek zmnožíme. Titíž experti současně nevylučují, že nás v té době, tedy za 300 let, může taky být jen čtvrtina (ne každého, myslí se celý stát), popřípadě skoro až 3x tolik. Údaje v duchu osvědčeného rčení "nebude-li pršet, nezmoknem".
    Zajímalo by mě, kolik taková studie stojí: s ohledem na rozptyl údajů je vypovídací hodnota prakticky nulová a za setinu vynaložení částky bych odborníkům z OSN podobná čísla sdělil také. A se zárukou (kdyby to nevyšlo, omluvil bych se a eventuálně bych odstoupil).
    Mnohem víc mě však zaráží, že studie má posloužit vládám k "přijímání opatření k zamezení" - nežádoucích dopadů, rozvaze o budoucnosti země atd. To se opravdu někdo hodlá něčím takovým zabývat? Vysmívané poroučení větru dešti teď nahrazuje vážně se tvářící materiál jdoucí do neuvěřitelných podrobností (rozvrstvení obyvatel podle věku, průměrný věk v jednotlivých lokalitách a podobně).
    Demografické prognózy, ať katastrofické či ne, jsou nesmyslné, pokud jdou za hranici byť i desetiletí. Stejně tak je od základů pochybená každá populační politika. Jednak není znám žádný optimální stav populace, jednak i - snad - použitelná ekonomická kritéria jsou značně nespolehlivá už proto, že také odhady vývoje ekonomiky stojí za bačkoru. Lidé se množí naprosto neukázněně a výslednice počtu obyvatel je kolísavá tu na jednu, tu na druhou stranu. Stát tudíž jen zmateně a zbytečně přijímá nefunkční pro- a protipopulační opatření.
    Jediný údaj, který má celkem jasné důsledky a nevyžaduje žádná opatření, je extrémní prognóza 134 bilionů obyvatel. V tom případě by byla Zeměkoule tak těžká, že by spadla na Slunce a byl by konečně klid.
Zápisky z blázince 36 (Bohnice), 11. 12.

Mladá žena, deprese a pokus o sebevraždu, následně hospitalizace v Bohnicích. Víc není třeba vědět. G.
22. 8. 2003 - ráno
    Ráno blbější večera, noc zase nic moc a k snídani ty hnusné, gumové rohlíky. Tak jo. Na ranním komunitním sezení je přítomen pan primář a hodnotí se uplynulý týden. Během sezení si tak trochu přestavuji žebříček hodnot a posouvám klidný spánek do předních pozic: když přijde klidná noc, vážíme si jí tady všichni, protože poruchy spánku jsou průvodním znakem většiny psychických problémů. Se spánkem mají problémy všichni pacienti. Když přijdu na řadu, přiznávám, že se teprve vzpamatovávám ze skutečnosti, že zase žiju mezi lidmi.
    Dopoledne máme psychodrama. Ano, deníčku, musíme hrát divadlo o svých problémech. Já, pro niž neexistuje horší mučení než postavit se doprostřed jeviště, tady musím hrát divadlo, v němž mám prý ventilovat emoce. Pchá. Prší. Protože se komunita protáhla, uháním do budovy centrálních terapií na koloběžce, abych nepřišla na to psychodrama pozdě. Ostatní už šli. Nakonec jsem tam první.
    Bloudím budovou a hledám, kde by to mohlo být. Nad schodištěm stojí taková vcelku ježibaba v bílém plášti. Ptám se jí, jestli neví, kde je psychodrama. Dává si ruce v bok a říká: "Zase jdete pozdě. Tak pojďte dál. Co to máte v ruce? Koloběžku? Kde jsou ostatní? Zase nic nestihneme. Takhle je to vždycky. Vždycky chodíte pozdě. To není možné...." a s tímhle doprovodem vstupujeme do malé místnosti s kruhem z židlí.
Dilberta
Holandský deník 84 (Krajánek), 11. 12.

Sinterklaas
    V sobotu 15. listopadu přijela do Alkmaaru nejen nová posila českého týmu, ale i Sint Nicolaas, respektive Sinterklaas. Mikuláše zde nedoprovází anděl a čert, ale banda černochů navlečených do barokních oblečků s okružími a naditými kraťasy, takže vypadají jako to, co si představíte pod pojmem "černoušek Bubu". Černochy kupodivu nedělají černoši, ale napatlaní běloši, a jejich úkolem je rozdávat dětem drobné sladkosti. Oficiálně se jmenují "Zwarte Piets" - Černí Petři.
    Příjezd Sinterklaase lodí je velká událost a na nábřeží bylo narváno. Firma UNOX rozdávala zdarma konzervy rajské polévky. Když se nad tím tak zamýšlím, tak si uvědomuji, že na nábřeží byli i opravdoví černoši s dětmi. Zajímalo by mě, jak opravdový malý černoch přistupuje k tomu, že mu velký umělý černoch dává cukroví.
Sint Nicolaas do Nizozemí přijíždí lodí ze Španělska, potom krouží po velkých městech a 5. 12. dorazí do Amsterdamu a potom rozdělí dárky do připravených punčoch. Mikuláš je v zásadě hlavním holandským dárkovým dnem, na Štědrý den se rozdávají už jen sladkosti a praktičnosti jako svetry, ponožky a podobné věci, po kterých každé dítě bezpochyby touží.
    V reakci na zprávy z novin (např. iDnes), že v Evropě čert k Mikuláši nepatří, jsem provedl bleskový průzkum. Ve Francii a Itálii Mikuláš s čertem chodí. Ve Vlámsku chodí Zwarte Piets jako v Holandsku, ale obcházejí až 6. 12. a chronické zlobivce cpou rovněž do pytlů a nosí do pekla jako čerti. Ve Vlámsku se jedná hlavně o svátek pro děti, v Nizozemí je to více pro dospělé. Tradičně se píšou verše na vybraného člena domácnosti. Obyčejně se jména losují, aby se zachoval moment překvapení. Sinterklaas doveršovává v kritickém duchu, rozdávají se dárky, ale i překvapivé dárky typu modelů z papíru poukazující na špatné, či pofidérní vlastnosti obdarovaného.
    Cesta do Česka opět přinesla spoustu zážitků, ve vlaku z Ostravy do Prahy jsem ochutnal hned dva druhy domácích pálenek. Tím jsem se před místními raději ani nechlubil. Po cestě zpět jsme narazili na pumpu, kde nechtěli zaplatit. MK natankoval, já jsem se řádně postavil do fronty, a když na mě došla řada, tak říkám: "Dvanáct."
    Pokladní mi odpověděl: "Ne, jiné číslo!", jak jsem se tedy pokřikovati na MK, co že mi to nahlásil za blbost. Výsledkem bylo, že jsem dostal vynadáno, že dvanáct vypadá úplně jako 1 a hned za ní 2.
    Zopakoval jsem: "Dvanáct", a pro jistotu i tahy prstem naznačil číslice 1 a 2. Bylo to celkem zbytečné, anglické "twelve" se od holandského "twaalf" liší minimálně, i ve výslovnosti. Znova to neprošlo. Zkusil jsem to přes popis barvy vozu, dotyčný trouba však seděl tak, že mu stínil stojan 11. To už se mě zastal i domorodec za mnou: "Modré auto, jediné modré auto které tu stojí!"
    Nepomohlo. Prodavač otočil monitor a začal mi předvádět všechny vozy v počítači. Ano, každé auto, které začne tankovat, je vyfoceno a značka je automaticky načtena do příslušné kolonky. A tak jsem tam stál, on mi ukazoval různá auta a já jsem říkal: "Tohle ne, tohle také ne." Až to došlo tak daleko, že už nebylo z čeho nabízet.
    Potom filutu napadlo optat se, za kolik jsme načepovali. MK se dobrotivě přiznal, ale ani v seznamu částek k zaplacení jsme nebyli nalezeni. Nakonec to vyřešila žena za pultem, vidouc kolegovu beznaděj, naklepala do své kasy kýženou sumu, my jsme ji zaplatili a oni si peníze po šichtě rozdělili, protože na účtu bylo jen 30,94 EU, bez druhu zboží, beze všeho.
    Ve čtvrtek na můj byt zaútočil vibrační démon. Být pověrčivý, řekl bych poltergeist. Odpoledne přijdu z práce a všechny věci z poličky v koupelně ležely na zemi nebo v umyvadle. Pravda, nemám tolik křehké kosmetiky, ale kolínská ve skle od M. přece jen nemusí výsadek z půl metru do umyvadla vydržet vždy. Původně jsem se dokonce domníval, že věci shodil RN, který v koupelně ráno zhasínal, ale den na to se situace opět opakovala. Tentokrát i s následky. Davidoff sice vyrobil paradesantní nerozbitné sklo, avšak s plastovým rozprašovačem si už tolik práce nedal. Doufám, že panu vrtákovi to příště utrhne prsty nebo alespoň dostane rakovinu.
    Stránky:  Sinterklaas a jeho zvyky, slovensky, podnětná stránka slovenské rodiny žijící taktéž v Severním Hollandu.
Jarek Kopeček, kopecek@fzu.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2006: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání