Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
|
Hlavní stránka
Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum | |
|
|
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení. Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne. |
 |
|
|
Ohlédnutí
(A týden uplynul),
8. 12.
Odpověď týdne Protože nechci. (poslanec Vymětal, KSČM, na otázku reportérky, neřekne,
které bezpečnostní důvody vedly k zákazu přístupu novinářů do poslanecké
místnosti?)
Otázka týdne:
Na čem sedávali ptáci, když nebyly dráty elektrického vedení? Surovost týdne: "Chřipka na Vánoce by byla surová." (M. Otavová z Národní referenční laboratoře, MFD 3.
12. 2003 - jindy surová není, a je nemoc vůbec surová?. pozn. G.)
Opakování týdne:
To, že polský premiér si zlomil při pádu vrtulníku obratle, bylo u třikrát: v titulku, popisce obrázku a v článku. Opravdu informace pro blbé. (MFD 5. 12. 2003)
Titulek týdne
"Na rakovinu lze vyzrát" (stejná kravina jako "na slepotu lze vyzrát", pozn.
G.)
* Přívrženci Husejna zatápějí už nejen Američanům, ale všem - můžeme
se jen modlit, na víc ani vyspělá euroatlantická hi-tech civilizace nemá.
* Jednání zemí a kandidátů Unie skončilo tím, že každá země bude mít svého
komisaře, ale právo první noci, tedy výběru z předložených, si uzurpoval
předseda komise Prodi - chápu, jsme si všichni rovni. *
Názory-nenázory
(Editorial),
8. 12.
Pondělí. Na videu jsem si pustil před delší dobou v tv běžící americký film  Vražedná
pole o Kambodži v období nástupu Pol Pota. Zjišťuju, že kromě známého faktu
o přímé úměře mezi zajímavým filmem a pozdní dobou jeho promítání je tu
další: Prima jasně vede. Film je zajímavou připomínkou "úspěšných" zahraničních
politicko vojenských aktivit USA. Nechvalně proslulý americký prezident
Nixon tenkrát také chtěl importovat atlantickou kulturu do Kambodže a hájit
tamější americké zájmy, tajně tam Američané bombardovali, pak zbaběle prchli
ze země a nechali Rudé Kméry řádit a (hrůzný nápad byl dát dětem moc: vzaly
to smrtelně vážně a rozhodovaly o životech). A že to nebyla žádná selanka,
to byla genocida, Hitler by se mohl poučit. Z ní se ostatně země dodnes
nevzpamatovala a Američané z podobných akcí ani trochu nepoučili.
Úterý. Po posezení v Růžové s ON, KŠ a PK, kde posledně jmenovaná ON vysvětlila, že má krátkou trubičku, a proto mu ve flakónu zůstane nespotřebovaná část obsahu, čímž výrobce prodá víc, jsme se s PK odebrali do Lucerna music baru na křest CD skupiny XXL. Odhalení nosiče zajistila se svým vysokým IQ (viz Ohlédnutí) Čarodějka, jejíž hruď jsem smočil coby krstný otec osobně šampaňským. Moje řeč se prý líbila, byla nepřipravená a já z ní moc dobrý pocit neměl. Koncert měl výtečnou atmosféru a líbil se. CD doporučuji ke koupi. Podařilo se mi během koncertu udělat první dvojexpozici s digitálním foťákem, fotku ukážu během dne. 
Středa. Další křest, tentokrát znamenité povídkové knížky ON Pravda o pekle, spojený s autogramiádou, byl v knihkupectví Kanzelsberger na Václaváku. Dorazil jsem později, neb jsem mu chtěl přinést figurku čerta, což se ukázalo být šíleným nápadem, protože sehnat na předvánočním trhu čerta byl nadlidský výkon. ON byl vyfešákovaný a na jedné fotce vypadal jako prezident připravující si novoroční projev (kliknutím se fotka zvětší). Pak vzal ON LK a já PK a šli jsme na ochutnávku moravských vín, teď si nemůžu vzpomenout, odkud. ON neustále polohlasem hodnotil vína slovem "břečka", tak jsem mu jemně připomunul jeho krabčákové období... Faktem je, že většina vín byla bezvýrazná. Čtvrtek. V Rybce mi MČ opět vytkl, že zkresluju jeho názory a po iksté se zeptal, jestli otisknu jeho článek pro mě nelichotivý. Já mu po iksté řekl, že ano, nicméně podotýkám, že k tomu nedojde, protože ho nikdy nenapíše. Ilustrativní pro náš letitý spor ohledně zastávání názorů je následující věc. MČ přišel s tím, že ve filmu Casablanca je chyba (to má od RR, ten taky sleduje filmy primárně z hlediska detekce chyb), sice ani jeden nevíme, 
jestli v Maroku mlha je či není, ale MČ to někde četl a jeho argument byl,
že v Africe mlha není. Nicméně Maroko je pobřežní stát, Casablanca je u
moře, startovalo se večer, kdy se země ochlazuje rychleji než voda a tvorba
mlhy na pobřeží je celkem logická. Proti tomu stavěl MČ pouze svoje přesvědčení
a citovaný názor, že mlha ve filmu je chyba. Nakonec je to jedno, film
si více lidí plete s dokumentem, viz znalecké pochechtávání se nad Mission
Impossible, natáčeném v Praze, kde "experti" poukazovali na to, že Cruise
nemohl putovat Prahou tím způsobem. Přitom většinou vědí prd o reáliích
ve filmech točených mimo pražskou lokalitu, o zahraničních nemluvě. Tam
jsou pro ně podobné "nelogičnosti" v pořádku, protože o skutečnosti nemají
ani potuchy. Nicméně PD, který do Maroka jede, se jednak podívá, jednak
našel na webu důkazy, že mlha na pobřeží je: tady je Casablanca
,
tady Dakhla,
město na úplném jihu.
Pak jsem šel na mejdan PR agentury H., z něj na večírek R, kde jsem vyfotil MČ s doutníkem a kouřem, uznejte, že se povedl. On mě na oplátku zase podsvítil baterkou a vyfotil mobilofoťákem. Taky jsem vyfotil JXD, když se mi motal před objektivem. Z večírku jsem se přesunul do baru kina L., kde byla rok neviděná LM s přáteli, a tím putovací večer skončil. Víkend bude zítra, z neděle stojí za zmínku, že bruslení na Ovocném trhu letos Oskar zpoplatnil, tedy půjčování bruslí, pro ty, kdo nejsou jeho klienty. Kromě toho pro účastníky VGG je důležitá informace, že od 19 do 19.30 je údržba ledu. Letos je to vůbec jiné, neboť návštěvníci jsou povinni se seznámit s pravidly pro užívání kluziště, což si ovšem přečtou až na konci cedule s Pravidly... V pravidlech je, že vás můžou natáčet kamerou a fotit a použít pro marketingové účely a není odvolání. A pozor: na Náměstí Republiky jsou letos stánky dva, ten blíže Kotvě nic moc, svařák jsem ani nedopil.
Téměř informace
(Meditorial),
8. 12.
MFD se v poslední době začíná lišit od sestry, Lidovek, zejména v bulvárnosti témat a jejich vypichování. Opravdu je svatba Železného se jeho asistentkou tak důležitá, aby se i příchod dotyčných na premiéru ochotnické hry v nějaké vesničce 
na Znojemsku musela prezentovat na první i druhé straně, včetně fotek?
Nebo MFD teče do bot, a tak sahá do arzenálu Blesku.
Tipy na našeho komisaře v Unii, které přinesla pondělní MFD (1. 12. 2003) jsou jeden horší než druhý. Kavan, Zeman, Svoboda, Pilip... Se snad posrali? Zbylí dva, Mertlík a Roithová, jsou přijatelnější, což ovšem v takové společnosti není žádný problém - i Kájinek by vypadal přijatelně. Laicky žasnu nad postupem práva. Jeden klient H-Systemu se rozhodl, že se spolu s řadou ostatních napálených klientů pokusí rozestavěné domy dostavět. Na vlastní - další - náklady. Tím podle jakéhosi debilního výkladu zákona poškodil ostatní, kteří se stavem smířili a doufají, že něco dostanou - dotyčný bezúhonný člověk, světoznámý vědec, je nyní ve vazbě. Dalším nepochopitelným postupem je snaha Generálního ředitelství cel žádat po řidičích, kteří převáželi cisterny s naftou ze Slovenska k nám a neproclívali je, ušlé clo. Přitom řidiči měli celní povolení s razítkem, že clít nemají, dokonce ti pilnější si to na celnicích ověřovali a vše bylo OK. Teď celníci tvrdí, že potvrzení je falešné a že to není jejich problém. A čí? To si měli obstarat potvrzení, že potvrzení je pravé? Politolog Pehe (i další) hájí odvolanou kuvajtskou velvyslankyni Hybáškovou (kritizovala v MFD stažení vojenské nemocnice z Iráku), prý by za svůj postoj byla jinde povýšena či vyznamenána, nebo by jí dokonce nabídli post komisařky EU (jak na tohle přišel?). Sama velvyslankyně však uznala, že její postup nebyl v souladu s diplomatickou zvyklostí a odvolání jako neodpovídající nebere; navíc kritizovala něco týkající se jiného státu, tudíž jiného velvyslance. Pehe má peh. Děti prý "téměř neumějí číst", tvrdí titulek MFD (5. 12. 2003). Článek vychází z průzkumu OECD a grafy ukazují, že denně čte 25 % dětí a alespoň jednou týdně 55 %. Tak nevím, čemu vlastně MFD říká "téměř"? Umějí její redaktoři vůbec psát?
Zprávy z Indonézie 4
(Cestopis),
8. 12.
Bohdanina muže vyslala pražská univerzita na téměř roční misi na Institut of Technology Bandung na indonézské Jávě. Singapur 2 Singapur je město i země zároveň a ze všech stran je obklopen širým mořem, jen na severu je to přes most blízko do Malajsie. Takže odtud není snadného úniku. Místní nemohou tak jako třeba Pražáci utéct před velkoměstem na víkend někam do přírody nebo na chatu. Nejbližší příroda je v jiném státě. Proto Singapuřané nejsou zvyklí opouštět svůj domov. Ve volných dnech využívají sportovní facility a především pořádají rodinné procházky po početných shopping mallech. Maximálně vyrazí na přilehlý, mostem připojený ostrov Sentosa, plný komerčních atrakcí a uměle vytvořených pláží (na pozadí se zaoceánskými nákladními loděmi a ohni plápolajícími z komínů rafinérie). Až doteď však v Singapuru problém s programem na víkend neměli, neboť tu byl šestidenní pracovní týden, což v praxi znamenalo, že většina zaměstnanců agilně chodila makat i v neděli. Právě nyní byla pracovní sobota k radosti všech v Singapuru žijících Čechů zrušena, zbývají poslední dvě a pak již mohou místňáci poznat krásy volného víkendu. "To se tedy otevírají nové komerční příležitosti a vůbec přichází nová definice víkendu! Na neděli nemělo smysl někam vyrážet, ale celý volný víkend, to už s sebou nese potenciál," raduju se, ale Zdeněk, který v Singapuru už druhý rok studuje, mě hned zaráží: "No počkej, většina z nich stejně dobrovolně přišupajdí do práce i v sobotu. Oni jsou tady fakt magoři." To se teda s Indonésany taky nedá vůbec srovnat. Ti vysedávají na ulici a pokuřují jak na začátku pracovního týdne, tak v jeho polovině a v pátek před polednem si sbalí kobereček na hlavní modlitbu a až do pondělí je už nikdo nevidí. Sobota je sice v Indonésii taky pracovní, ale není pracovní o nic víc než ostatní dny v týdnu . 
Jak to že to tady v Singapuru všechno tak bezvadně funguje? Nikde se neválí odpad, nikoho nenapadne odhodit papírek. Na červenou se všichni zastaví, na zelenou se jede. Spořádaně se tu stojí ve frontách. Je tu nulová pouliční kriminalita. V podchodech to nesmrdí výkaly. Všichni jednají zodpovědně. Teda je fakt, že místní vláda nešetří penězi na veřejné kampaně. "I wish you all peace, said Mak the rabbit. His friends gave him drugs. Now he can't kick the habit," říká varovná básnička na citylightech s králíkem v bílém obleku chovance psychiatrické léčebny. "If you are a smoker, this is the amount of tar you get into your lungs in 1 year," čtete si nápis na kraji silnice, zatímco čekáte, než vám naskočí zelený panáček. Při jízdě metrem se nechte inspirovat reklamou na armádu běžící v metro-TV, anebo nápisy typu "Healthy food is a conscious choice" či "You don't have time to exercise? Do simple pushups while watching tv". Když jim klesala porodnost, vypravila vláda lodě, které pluly nočním mořem kolem Singapuru a mládež se na nich zdarma bavila na velkolepých mejdanech. Říkalo se jim "love boats". Škoda, že už to zrušili. Když se dívám na roztodivné místní obyvatelstvo, jež je pestrou směsí Číňanů, Malajců, Indů a všeho možného z "bílých" kontinentů, napadá mě, že to tady asi dřív vypadalo stejně jako v Indonésii. Koneckonců žvýkačky tu zakázali proto, že jimi byly zalepeny celé prostory metra včetně eskalátorů. Takže to není tím, že by tu lidé byli uvědoměnější nebo měli více respektu k druhým. Vláda tu prostě měla velmi funkční nápad napařit za odhození papírku, žvýkačky či za kouření na veřejnosti tak neúnosné pokuty, že si rázem každý dával pozor. Pořádek a slušnost není v lidské přirozenosti. Může být jen výsledkem tvrdých kroků nekompromisní vlády. Ačkoli za vlastnictví drog je tu stále trest smrti a policie podle tvrzení jejích vlastních příslušníků namátkově podrobuje lidi přímo na ulici testu moči na přítomnost omamných látek, ta současná singapurská vláda je považována již za velmi demokratickou. Za odhození papírku či odplivnutí už vám ruku neuseknou, přesto to tady prostě už skoro nikdo neudělá. Stále se však nesmí jíst a pít v metru pod pokutou 500 sing. dolarů, stále sem nesmíte dovážet žvýkačky a na červenou není radno přecházet. Hranice trestní zodpovědnosti je tu sedm let! Asi by to na zkažené zlenivělé Indonésany taky chtělo pořádný bič. Pod hrozbou doživotního uvěznění celé rodiny by snad přestali házet odpadky z kuchyně přímo do řeky a na červenou by na křižovatce alespoň někteří z nich skutečně zastavili. Mezilidskému respektu je třeba lidi učit s pořádným bejkovcem v ruce. Singapur je přehledný, user friendly, jeho sídliště zajímavá a vůbec ne hrozná. Přesto po týdnu obdivu mi zase začíná ta správná indonéská špína a smrad chybět. To je ta pravá Asie, jak o ní člověk odevšud slyší a jakou ji očekává. Jenže ve skutečnosti to není ani tak "pravý asijský kolorit" jako spíš pouhá turistická atrakce pro lidi z uklizené Evropy. Indonésii by se bez špíny a smradu žilo jistě mnohem snadněji. Jen by to chtělo odvážnou postavu, která krásné ostrovy indonéského archipelága včetně duší jeho obyvatel vyčistí. Mohl by v tom třeba uspět nový prezident, kterého si Indonésané v září zvolili jako náhradu příliš mírné Megawati Sukarnoputri. Susilo, seš generál, tak se předveď! Bohdana Rambousková, bohdana_r@yahoo.com
Zprávy z Japonska 19a
(Postřehy),
8. 12.
Všechno v našich zprávách z Japonska je nestatistické, neporovnáváme všechno možné k dosažení ideálního a vyváženého obrazu. To, co budete číst, je jen to, jak to vnímáme my a naši známí. Statistiky a jiné blbosti jsou k mání na Internetu. (2003/11/12) Asi před 2,5 měsíci jsme začali pravidelně chodit do o-fura, tedy do koupele. V Kyotu se dá najít koupel kdekoli do několika minut chůze - v hotelech, koupelích a podobně. Japonci se koupou a drhnou pořád. Koupel večer v ve 22.00 člověka buď uspí, nebo probudí k další práci a dá se makat do rána, volím to první. Naše ofuro je za 350 jenů s neomezenou dobou, pěšky asi 5 min. od ústavku a je nenápadné. Otvírají někdy ráno a zavírají 23.00, jinak je doba návštěvy a pobytu neomezená. Skříňky na boty (pokud se použijí) nemají klíče, ale jen malé dřevěné destičky s několika zářezy, které se vsunou do díry. Voda je hodně horká, 75 C a více (85 C, podle polohy v bazénu) a je problém do ní vlézt na začátku. Předtím omytí, ale sprcha není o moc chladnější a mám pořád problémy pod ni na začátku vlézt, tak to chce trochu zvyk. Bazén je s křesly a masáží v kříži, na lýtkách a zespod chodidel, bublinkový a elektrický - prostě část se dvěma elektrodami a pěkně silnými pulzy. Když se přiblížím, cítím po chvíli všechna stará zranění, co jsem kdy měl - ale nebolí to. V elektrickém jen paběrkuju na okraji, ale jsou lidí, co si tam vlezou celí a ještě jdou ke stěně, kde je to fakt maso, celé tělo se škube. Střídám horký bazén s ledovým (1 - 2 C) a saunou. Po nějakém čase se mi přestane dařit soustředit oči na pevný bod. Možná za to může i ta elektrika. Dorazím se ve smrdícím manganistanovém bubliňáku. Ve studené vodě bývám tak dlouho, až už cítím chladný dech, pak horká a zpátky, sauna, elektrika, ledová... Pak se dostavuje dost zoufalý pocit, že musím pryč, protože je mi horko a zima zároveň. Pak sprcha a odchod. Tahle šílenost se dá v Japonsku zažít skoro na každém kroku a večer se tam Japonci jdou normálně koupat a umýt (sedí u nízké sprchy na stoličce před zrcadlem). Paráda je v tom, že je to vždycky jen kousek od domů. Do o-fura chodí taky Yakuzáci. Mají složité tetování a ti starší kompletně celé tělo. Všude, fakt všude. Do toho našeho nechodí moc často, ale v Kyotu známe jedno, kde jsou spolehlivě večer vždy. U nás asi tak na 50 %, někdy přijde jich více a to pak ti mladší myjí záda starším. Po jídle se říká gochisosama deshita a Japonci moc nevědí, proč. Je to proto, že jiso je běhat a idaten-san (oshaka-san) je ten, kdo běhá rychle pro jídlo (v noci?), které jíme. Proto gochisosama jsou díky za rychle běhání. Jeho socha je třeba v Mamkupiji temple v Ují a je obrácen zády k přicházejícím od brány na opačně straně oltáře tak, aby byl celém k další stavbě (tam bývají bohoslužby). Mrtvý leží doma v urně 49 dní, a dává se mu tam jídlo, jako kdyby jedl. Strýc Haru pokaždé, když přišel domů věděl, co je za jídlo. Ptali se, jestli to tak voní, a on řekl, že se chodí dívat k dědovi v urně, že tam už je jídlo vždycky připravené. Ivo + Petra Opršalovi, ivo@seismo.ifg.ethz.ch
|
| |
| |
| |
| Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2006: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved |
:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání |
Jak
je možné, že Gross nemusí zbavit mlčenlivosti svědka, jenž hodlá dokázat
Liznerovu nevinu, s poukazem na ohrožení svědkova života, jež ovšem tento
popírá - takto se snad může soud dobrat spravedlivého rozsudku? * Iráčtí
vědci prohlásili, že svému panovníkovi lhali o vývoji atomových zbraní,
aby měli klid - a americké tajné služby se na to tak spoléhaly... * Ječmenná
sláma, která se odpradávna házela do rybníků, aby je čistila od řas, je
podle EU produktem, a musí se tedy registrovat za poplatek 280000 euro
- paráda. * V Malajsii se už dá koupit připravovaný operační systém od
Microsoftu zvaný Longhorn - další Gatesova finta? * Američtí psychologové
na základě průzkumu (1200 osob) zjistili, že velká prsa rovná se vyšší
IQ, malokubaturní ženy jsou blbky (plastika se nepočítá!!!) - z toho se
rovnoprávnice pominou, asi právem. * Kožený Viktor se hodlá ucházet o posty
europoslancem - při vší neúctě k němu raději jeho než jiné. * Unie plánuje
zavedení pasů pro psy a kočky, jejichž součástí bude čip zvířeti implementovaný
- pak ovšem nechápou, k čemu ten nesmysl s pasem a fotkou? * Ministerstvo
průmyslu hodlá zavést standardy pro používání softwaru, aby tak podpořilo
konkurence schopnost českých výrobců - bože, to je kravina. * Klaus hodlá
udělit do Vánoc první milosti. * Vládě prošel, za pomoci hlasů komunistů,
státní rozpočet na další rok se schodkem 115 miliard. * Buzková na poslední
chvíli vyšašila za pomoci škrtů 150 milionů pro vysoké školy - hezké, ale
dopad úspor "zatím" MŠ neumí odhadnout. * Zamýšlené zvýšení pokut za dopravní
přestupky povede k jedinému: zvýšení korupce - a příliš mnoho přestupníků
na ně má. * Poslanec Laštůvka (ČSSD) je v oficiálním seznamu MVČR
vedený jako informátor, Špidla se nechal slyšet, že ty seznamy jsou
humus - to poznal až teď? *
