Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
(Nabubřelost týdne)
Já nevím o žádném ústavním právu mít dítě
poslanec Koudelka (ČSSD) na otázku, proč zakázali umělé oplodnění pro lidi nad 40

Naletěl jsem (Doznání), 6. 2.

V posledních dnech jsem několikrát naletěl médiím a kaji se. Opravdu se nedá věřit ničemu, jenže z toho plyne, že je nutné věřit všemu, protože jinak by se člověk u-ujišťoval a u-ověřoval. Nastává doba, kdy nelze věřit ani datu, které média prohlašují za platné.
    Situaci s informacemi kolem havárie raketoplánu jsou důkazem globální informační zmatenosti - kolik lidí je s to věnovat čas a mít schopnosti louskat tzv. primární zdroje a dosíci se té správné informace. Nejvíce se mi samozřejmě smějí ti, kdo se "včas" dověděli, že ta a ta informace byla v médiích prezentována chybně. To "chybně" se dověděli ze zdrojů důvěryhodnějších, ale zdaleka ne důvěryhodných, protože mlží, z neznalosti, úplně všichni. Kdybych psal ty nesmysly o týden později, mohl bych být taky chytrý...
    Informace jsou zboží, tudíž kšeft, kromě toho je lze použít proti tomu, kdo je uvolnil. Proto sázet na prohlášení renomovaných odborníků, CNN či NASA atd. je omyl pouze menší, nikoli jistota. Být lépe informován neznamená nic jiného, než vsadit, doslova vsadit, na věrohodnější zdroj, a ocitnout se pak v roli Pepíčka ze známého vtipu (maminko, dnes jsem byl ve škole pochválený, že jsem byl nejlepší - a v čem jsi byl nejlepší? - věděl jsem nejlíp, kolik má slepice nohou - a kolik jsi řekl, že má? - tři - ale Pepíčku, slepice má přece dvě nohy! - ale ostatní říkali, že má čtyři...).
    Informace o našich tramvajácích jsou pak důkazem informační zmatenosti lokální. Nejsou to prý řidiči, nemají řidičský průkaz, to je přece jasné. Náročným pátráním (Zákon o provozu na pozemních komunikacích) jsem zjistil, že řidič je účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj. Dále že existuje řidičské oprávnění, které opravňuje jeho držitele k řízení motorového vozidla zařazeného do příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění, a že něco jiného je řidičský průkaz, což je veřejná listina, která osvědčuje udělení řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel zařazených do příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění. Pokud jde o řidiče tramvaje, je povinen mít při řízení tramvaje u sebe občanský průkaz a průkaz způsobilosti k řízení drážního vozidla podle zvláštního právního předpisu. Pro řidiče tramvaje platí všechny povinnosti jako pro řidiče jiných vozidel, s výjimkou, že nesmí obtěžovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích ani jiné osoby zejména nadměrným hlukem, znečišťováním ovzduší, rozstřikováním kaluží nebo bláta, zbytečným ponecháním motoru stojícího vozidla v chodu nebo bezdůvodným pojížděním s motorovým vozidlem.
    Takže: řidič tramvaje opravdu nemusí mít řidičský průkaz, který je toliko osvědčením o tom, že má řidičské oprávnění. Má jiné oprávnění, a sice řídit tramvaj, navíc ze zákona je přímo jako řidič definován. Mudrlantské argumenty, že není řidičem, nemaje řidičský průkaz, jsou scestné. Faktem zůstává, že je plno lidí, i uvážlivých, jako věrohodnou informaci přebíralo.
Odvoláváme... (Poznámka), 6. 2.

Před řadou měsíců švédští vědci alarmovali svět informací, že hranolky, potažmo chleba a jiné pokrmy vzniklé teplotním zpracování látek obsahujících škrob jsou nebezpečné. Obsahují totiž rakovinotvorný akrylamid. Teď je všechno jinak. Jiní (titíž?) švédští vědci na základě jiných výzkumů zjistili, že to není pravda. Nic takového se neprokázalo.
    Jak k tomu došlo? První výsledky pocházely z výzkumů pouze na zvířatech, jimž navíc byly podávány dávky zmíněných potravin nesrovnatelně větší, než jaké sežere člověk. Je známo, že zvířata reagují jinak než lidé, že neexistuje zvíře, jež by se blížilo co do reakcí člověku. Prakticky každý projev u člověka se srovnává s reakcí u jiného zvířete.
    Od švédských vědců je to amatérismus a profesní selhání. Pokud ovšem za tím vším není "aktivní prevence". Je přece lépe se vyhnout tomu, co by třeba jen potenciálně škodilo, ne?
Proč utloukl svou ženu? (Došlá pošta), 6. 2.

Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu.
    Soudce: "To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu."
    Muž: "Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít."
    Soudce: "Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení."
    Nato se muž rozhovořil. "Odehrálo se to následovně. Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra, která má tři děti. Je ovšem strašné, že jejich děti zůstaly od přírody neobyčejně malé. Ten dvanáctiletý měří 80 cm a ten devatenáctiletý 90 cm.
    Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: "V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové."
    Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové."
    "Ne," říká moje žena, "pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy."
    Já říkám: "To je pigment."
    "Ne," říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané."
    Já říkám: "To je pergamen!"
    "Ne," říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí..."
    Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec.
    Tedy moje žena: "Miláčku, koukni se, co zde stojí!" Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: "Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15."
    Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je fracouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV."
    "Ne," říká moje žena, "to musíš překládat doslovně: La Marquise - slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV - pasák 15. (Pozn.: franc. Lése čti Luis značí přeneseně označení pasáka prostitutek). Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře."
    Já říkám: "Ty myslíš lektora."
    "Ne," říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina."
    Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje."
    "Ne," říká moje žena, "Hektor je plošná míra."
    Já říkám: "To je hektar."
    "Ne," říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů."
    Já říkám: "To je nektar".
    "Ne," říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu."
    Já říkám: "To je Neckar."
    Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo."
    Já říkám: "To se jmenuje duet."
    "Ne," říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí."
    Já říkám: "To je duel."
    "Ne," říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."
    A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil..."
    Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel: "Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora..."
GD
Holandský deník 44 (Poznámka), 6. 2.

Harry Potter for premier!
    Minulotýdenní výlev částečně na téma holandské politiky mi nedal, abych místní scénu neprozkoumal poněkud podrobněji. Dověděl jsem se, že sestavením vlády není pověřen rovnou předseda nejsilnější strany, ale že královna nejprve jmenuje jakéhosi ochutnavače politického spektra, který to obejde, poklábosí, a potom královně doporučí, koho má vybrat, aby se hlava pomazaná neblamovala.
    Volby sice těsně, ale přeci jen vyhráli Křesťanští demokrati (CDU) a jejich předseda, Jan Peter Balkenende (46), bývalý politolog a profesor křesťanství, přezdívaný Harry Potter, je i horkým kandidátem na sestavování vlády nové. Aritmetika platí i v Nizozemí, a tak navzdory prohlášením, že s Pimovci už teda jako ne, se do vlády asi opět dostane i LPF. CDU nastřádala jen 44 křesel a s 28 poslanci Liberálů (VVD) jim to na většinu (76 poslanců ze 150) stačit nebude.
    Velmi si polepšili, respektive posledně propadli, sociální demokrati (PvdA), konkrétně z 23 na 42 míst. Mají nového charismatického... vůdce se u soc-dem asi neříká, tak... předsedu, Woutera Bose (39), kterému prý pomohlo i to, že v případě vítězství sliboval premiérské místo Jobu Cohenovi (55), starostovi Amsterdamu. Bylo-li by se podařilo, byl by to první Žid, který by se stal nizozemským premiérem. To jsou ty spletitosti života, PvdA je zároveň jediná strana, která má na kandidátce i turecké a arabské kandidáty.
    Těmito dvěma odstavci se slušná politická scéna Nizozemí vyčerpala a je načase věnovat se místním obskuritám. List Pima Fortuyna už byl zmíněn, do češtiny se překládá jako Listina P.F., zřejmě podle vzoru Schindlerova listina. Strana bývalého profesora sociologie, rodáka z Rotterdamu, známého již dlouhá léta rasovou nevraživostí, je zmítána boji o koryto. Jejich loňské tříhodinové účastenství ve vládě jim na popularitě také nepřidalo. Kandidátka LPF na post ministryně pro rodinu ještě před obědem tvrdila, že nebyla členkou bojůvky proti nezávislosti Surinamu, potom si potřásla rukou s královnou, a večer už si to rozmyslela, omluvila se, že se spletla, že byla členkou bojůvky proti osamostatnění Surinamu a odstoupila. Tato taškařice stranu stála 300.000 eur, které zde musí strana za svého strašáka ve vládě zaplatit jako zálohu, aby si to potom nerozmyslel. Kolegu z ECN to loni rozzuřilo tak, že cestou do práce zapomněl zapnout antiradar, ba i hlídat rychlost, a za Alkmaarem si ho zvěčnila statická policejní kamera. Věru netušil, že ho LPF bude stát bratru 100 eur. Je to hodný člověk, ani mě potom nevysadil z auta. Postpimovci poklesli z 26 na 8 křesel, ale stále ještě dýchají.
    O jedno křeslo více získali místní stalinisti, "Socialist Party". Mají údajně velmi vzdělaného a charismatického vůdce, pochází z "chudých" poměrů. Žije jen politikou a pečuje o něj maminka. Jejich symbolem je rajče, podle jejich starších kampaní (kolem roku 1990) pod heslem: "Do politika rajčetem!" Kdo ví, jestli i místním nacistům maže chleba maminka?
    GreenLeft, tvrdí environmentalisti upletení z různých komunistických a radikálních, tj. hyperkomunistických, skupin a bojůvek mají také 8 křesel.
    Nezanedbatelný počet křesel - 6 - vyválčili ještě D'66, občas centristi, občas leví liberálové, prostě další pohrobci šedesátejch. Našel jsem charakteristiku, že je to strana, kterou volí ti, kteří nevědí, koho mají volit, alias trucistrana. Jak už to u podobných stran bývá, bývají často ve vládě.
    O zbývajícím 5 křesel se poperou ještě 3 strany z následujícího seznamu:
    ChristenUnie - strana křesťanských fundamentalistů, vznikla sloučením GPV a RPF,
    SGP - jiná strana křesťanských fundamentalistů, která se odmítla sloučit kvůli věroučným třenicím. Jedna z nich dokonce nepřipouští ženy ani jako kandidátky na zvolení. Volby byly tentokrát ideologicky velmi vyhraněné mezi PvdA a CDU, a tak mnoho křesťanských radikálů dalo hlas raději CDU, do teď měla ChristenUnie 4 a SGP 2 křesla.
    Poslední parlamentní perlou je (nebo možná byla) Liveable Netherlands (LN), strana vzniklá na zelené louce a svolná k libovolným experimentům. Než ho vykopali, byl jejich předsedou krátce Pim Fortuyn, pak založil LPF. Po "ohromující sérii interních diskusí" v jejím čele stojí jakýsi teenager a je považována za ještě méně důvěryhodnou než LPF.
Jarek Kopeček, kopecek@fcu.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2006: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání