Koňské zážitky 6 (Zážitky), 5. 11.
Skromná studentka vysoké školy, která si vedle studia přivydělává prací u jedné renomované firmy. Jejím osudem je být malou pracovitou včelkou, ač touží být dlouhou línou kočkou. Ovšem taky mohla skončit jako malé líné kuře.
 ...nebe a dudy.
    Je spousta koní. Je spousta koní různých cenových hladin a různé šikovnosti. Neplatí, že čím dražší kůň, tím lepší kůň. Vždy je důležité, co od koně očekáváte. Když vezmete toto v potaz, nikdy se nebudete cítit zklamaní.
    Přítel Karel je vlastníkem dvou sportovních (pro parkurové skákání) koní. Brit a Sion jsou však jakoby každý z jiného konce škály možností.
    Brit je osmiletý ryzák, klidný ba dokonce bych i řekla, že má občas pohled mudrce, kterému je všechno jasné a tudíž ví, že nemá cenu se vzrušovat. Na parkurového koně je středního vzrůstu (cca 400 kg živé váhy), který si ještě jako hřebec prožil své, díky jeho mnohdy tvrdošíjné a zarputilé povaze. Je to silový skokan a dříč - nic si stylem neulehčí.
    Sion je jiné kafe. Sion je sedmiletý hnědák, povahy dobromyslné, leč bez velkých zkušeností, jak životních tak i sportovních. Sion má dle pana Vencoura skákací um od pána boha. Jakoby sám od přírody, skáče Sion velice ladně - hřbetem - a tím pádem nemusí skákat silou jako Brit. Sion ale není také žádný drobek - jeho více než 700 kilo je občas těžké zklidnit. Duševně mi přijde někdy jako dítě - trošku rošťák, trošku neviňátko, ale hlavně, někdy se chová prostě hloupě (asi jako když se malé dítě potřebuje co nejblíže seznámit s každým kamínkem, lístečkem, vším - všechno vezme do ruky, pořádně prostuduje, odhodí, opět vezme špinavé do ruky, nejlépe ocumlá, prostuduje ocumlané a znovu odhodí). Ano, Sion je malé děcko.
    To, že Brit má za sebou již nejednu závodní sezónu, se projevuje i při odjezdu na závody. Brit nastoupí do vozejku a zůstane stát jak socha, ani se nehne. Sion nikoli, Sion sice taky nastoupí bez potíží, ale pak nastává velké otáčení a zkoumání výhledu dopředu i dozadu, testování pevnosti horní plachty čumákem, hlasité loučení s dalšími koni ve stáji a neustálé přešlapování a přenášení váhy, které znatelně hýbe celý vozejkem, ržání při každém zastavení (ržání tak silné, že otřásá opět celým vozejkem).
    Na závodech je Brit opět starým pardálem, který všechno ví, všechno zná a nejraději by všechno i sežral, takže na závodech jen luxuje trávu s hlavou u země. Sion je opět jako malé děcko - ze všeho vyjevený, na všechno kouká, jeho ržání musí slyšet celá širá veřejnost a tráva ho zajímá kousíček tu a kousíček o dva metry dál - držet ho na závodech je souboj.
    I s výhramy a dekorováním je legrace - Brit naprosto zkušeně ponoří čumák do ošatky s ovsem (div, že nesežere i tu ošatku), zatímco Sion na ni kouká a než se rozkouká, bum, ošatka je pryč... kdo zaváhá, má smůlu.
    Vzato výkonnostně je lepší Sion, i když jeho stylu projetí parkuru by se dalo ledascos vytknout. Brit nastoupí, cválá, už z dálky kouká na překážky, přemýšlí si o nich, kdy a jak je skočit (a občas se před nima silně kroutí, jako že se mu moc nechce). Sion vběhne v ležérním poklusu na parkuru a podobným ležérním cvalem parkur absolvuje. Záhadou je mi však jeho skákání - přicválá ke skoku a jak se blíží, postupně zpomaluje, až před skokem skoro stojí, pak najednou z místa skočí bez problémů cokoliv do 130 cm (u Brita je 110 cm výška, kdy bez pořádné rychlosti skočit odmítá).
    Celkově je tedy sportovně lepší kůň Sion, ale možná proto, že je dražší, možná proto, že je to takové tele - zkrátka nevím proč, ale stejně mám srdeční slabost pro Britíka - možná pro tu jeho moudrost v pohledu nebo prostě proto, že je to taková moje Popelka.