Holandský deník (Krajánek), 29. 8.
Zakazovací
    Při příchodu do Holandska mne překvapilo, co věcí se tu smí. Do samoobsluhy se chodí se psem, v některých obchodech se běžně kouří. To se tu dělá vůbec dost hodně, když si ve vlaku sednete do kuřáku, můžete se rovnou vsadit, že tam bude od dýmu modro a kdo přijde, ten si zapálí, než si sedne. I v kavárně naší kantýny se kouřilo. Až nečekaně, asi před měsícem vyrostla před budovou Marlboro country, ohrazený okrsek hanby, aby se měli slušní, nekouřící hosté u kafíčka na co dívat. Dokonce je vybaven hasicím přístrojem, pro případ, že by se někomu podařilo vajglem podpálit betonovou podlahu nebo skleněnou stěnu. Pikantní na celé situaci je, že již celá léta se mimo budovy nesmí kouřit z požárních důvodů - na příbřežní písčiny a hlavně trávu na nich jsou Holanďani strašlivě citliví.
    Vypečený šach-mat si však nedali jen naši lokální byrokrati, před pár týdny držela EU "týden boje proti stresu". Nečekaně přestali praví eurovitamíni, zvyklí blízko bruselského zdroje následovat trendy, s odporným zlozvykem kouření a výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. Všichni mají plíce jako zvon a potenciál žít do devadesáti, ale jsou nervózní jako pes, nestíhají a je otázka, zde je nakonec neklepne dřív, než by dostali rakovinu. Oficiální eurorecept je měkký míček, který můžete drtit v pěsti, vždy, kdy to na vás přijde. Jediný skutečně použitelný recept na narůstající nervozitou jsou samozřejmě prášky. Netřeba být ani prorokem, aby člověk zjistil, proto čemu budeme bojovat za 10 let.
    Zatímco ještě před pár lety Evropa bojovala spíše za legalizaci marihuany, dnes bojuje za zákaz cigaret. Bohužel i Evropani už objevili, že největší svoboda je někomu něco zakázat. Kdepak, prapor spravedlivého boje za lepší a čistší svět jde do ruky mnohem lépe než lopata. Anebo už má někdo skutečně připravenu linku na tabletky na postnikotinový stres?
    Jestliže stojí léčení kuřáku skutečně více než kolik zaplatí, proč se jednoduše nepřihodí daň, jako se to dělá u pojištění aut a podobně? Jelikož tato elementární metoda vůbec není slyšet, není to spíše tak, že si někdo navyknul sníst včera to, co se mělo sníst až zítra, tj. rozdělit si peníze z cigaretové daně, a teď mu prachy na kuřáky chybí? Není pak divu, že se připravuje daň z mastnoty.
    Ale od peněz přímo ke zdraví. V Holandsku zdravotnictví před nemocnými brání huisdoctor - domácí lékař, pán bumášky, bez níž se ke skutečné lékařské pomoci nedostanete. O službách huisdoctorů se tradují legendy, nyní jsem se dověděl i jejich důvod: Pokud huisdoctor předepíše odborné vyšetření, které se ukáže jako negativní, dostane pokutu, až se mu zatmí před očima. Důsledky jsou nasnadě, s léčením počkáme, až se nemoc pořádně vybarví...
    Kapitolou samou pro sebe jsou zubaři. Křivé zuby jsou i u vysokoškoláků na pozicích vysokoškoláků zcela běžné. Od sociální pracovnice přes šéfa až po kolegy mne všichni varovali před holandským zubařstvím. Ne, že by bylo tak příšerné, je prostě nedostupné. Můj šéf jezdí k zubaři do Rotterdamu (při pohledu na mapu zjistíte, že cestou mine tři jiná velká města), jinde ho nevzali. Podotýkám, že jeho plat odhaduji na minimálně 3 průměrné.
    I zubaři totiž mají jistá pravidla: Zubař nesmí mít více pacientů, než je norma a zároveň je počet zubařů regulován, na rozdíl od muflonů nikoliv odstřelem, ale zubařskou komorou, která nevydá patřičný diplom, dokud se neuvolní pašalík.