Na plachetnici po moři 5/18 (Cestopis), 10. 7.
23. večer balím nejnutnější věci do jednoho batohu. Věci na 14 dní. A večer se naloduji. Juan mne taxíkem odváží, spolu s ještě jedním novým členem posádky, na molo do Arguineguinu. Juan pak s Albertem Riverem pokračují někam na pivo a zanechávají nás na molu. Je odliv, a tak je molo pěkně vysoké. Armas, co kotví pár metrů od nás duní agregáty a svítí jak pouťový kolotoč. Nás domov na budoucích nejméně 14 dní.
    Domluveno bylo vyplutí v 0:01 v pondělí 24.7. Protože se prý nemá vyplouvat v pátek, sobotu a v neděli. Jenže už nevím, co se přihodilo, vypluli jsme až v pondělí odpoledne. Kousek od ostrova nás provází Saša, Rus, co tu žije už hodně let, se svou lodí. Sbohem Gran Canaria! A zase nashledanou. Je krásné odpoledne, slunečno a vaně mírný vítr, protože jsme závětří ostrova. Čekáme, že nás po určitě době chytne pasátový vítr. Slunce se postupně sklání k obzoru níž a nám se konečně napínají plachty. Tak dobrý vítr Viktorko!!! (http://www.cestovatele.cz/afrika/kapverdy2002/0724/)
    V úterý 25. postupně začínám chápat princip točení služeb. Střídá se následujícím způsobem:

00:00-04:00 skupina I (nejhorší wachta)
04:00-08:00 skupina II (pak vaří snídani)
08:00-12:00 skupina III (pak vaří oběd)
12:00-14:00 skupina I (wachta jen dvouhodinová)
14:00-16:00 skupina II (wachta jen dvouhodinová)
16:00-20:00 skupina III (pak vaří večeři)
20:00-24:00 skupina I
00:00-04:00 skupina II (a je to šoupnuté, aby se vystřídaly...)
    Ze začátku je cyklus vpohode. Lidí jsou odpočinutí, a tak se noční služby dají vydržet v pohodě. Jak ale dny přibývají, je to čím dál tím únavnější. Poslední dny před připlutím do přístavu se režim sestává z cyklu: wachta-jídlo-spánek... A je to na všech znát. Představa obeplutí světa sám na lodi, to musí být náročné.
    Plujeme průměrnou rychlostí 6 uzlů. 1 uzel je jedna námořní míle za hodinu. Jedna námořní míle je 1852 metrů (neboli odpovídá délce jedné úhlové minuty zemského poledníku). Jsi-li na palubě, ani ti to nepřipadá, ale zkus si ponořit ruku do vody, když se loď nakloní na stranu a hladina se přiblíží na dosah. Pochopíš, že pokud spadneš do vody, nemáš šanci. I když loď stojí v proudu bez plachet, natočena zádí ke směru větru, nikdy k ní nedoplaveš.
    Pokud se chceš vykoupat, zbývá jen se pořádně přivázat k lanu a opatrně slézt přes bort do vody. Pokud skočíš, utrhne ti to, za co ji přivázáno, nebo to s tebou silně škubne, stáhne pod vodu, nebo stáhne smyčku. A na plavky zapomeň. Voda by ti je stáhla... Vylézt zpátky na palubu taky stojí značně úsilí. Voda, jak proudí kolem tebe a lodi, způsobí podtlak a přisaje tě na bok takovou silou, že se těžko odlepíš. Musíš se vzepřít a šplhat nahoru po laně... Z vody vylezeš pěkně utahaný... Voda má sílu a přesto, že 6 uzlů se zdá málo, je to přes 11 km za hodinu. Za deset hodin jeden úhlový stupeň zeměpisné délky či šířky. Za příznivého větru a situace by teoreticky bylo možné obeplout celý svět za neuvěřitelných 3600 hodin (pouhých 150 dní = pět měsíců).