Čarodějčina pověst v ohrožení! (Magie), 10. 6.
Kdo to píše? Čarodějka, čarodějnice, striga, nebo prostě mágyně. Ač škodolibá a zákeřná mrcha, je stále ještě bílou čarodějkou, a tudíž koná dobro, ať se to komu líbí nebo ne. Pokud zrovna nečaruje, věnuje se poezii, jízdě na koni, matematice, programování, cizím jazykům, zpěvu, alkoholu a chlapům. Má nepravidelné rysy obličeje, nepravidelnou docházku, nepravidelný sexuální život, nepravidelně si čistí zuby a nepravidelně jí. Je zkrátka rozená vzpoura proti jakémukoli systému.
    Jak jistě všichni víte, žiju si teď na Strahovských kolejích ne zcela nemístně nazývaných Silicon hill. Protože je tu dívek jako šafránu, inteligentně jsem mezi domorodce infiltrovala v převlečení za studentku, takže nikdo vlastně netuší, s kým má tu čest. Jakožto dívka jsem si snadno získala pozornost obyvatel této lokality a jakožto kontroverzní tvůrkyně zábavných anket na převážně sexuální témata i sympatie většiny z nich. Většiny.
    Je tu samozřejmě i skupina strahováků, kterým lezu na nervy, koneckonců od toho jsem Čarodějka, že? A tak se dnes stalo, že na diskusní skupině chat.popelnice, kam svoje perly těm s...tudentům házím, se objevil příspěvek s názvem "fest anketa o Hucul" (Hucul jsem jako já, oni přece nevědí, že jsem Čarodějka!), obsahující tento text:

    Ještě dodám, že Schneider je jiná zdejší postavička, která se zaměřuje na hovory o análním sexu s lahví od okurek.
    Udělalo se mi špatně - jak může být někdo tak nechutný a hulvátský? Jak si někdo dovolí takto hovořit o mně? Psal to jakýsi KuBitchEq. Toho člověka jsem v životě neviděla, pokud vím, tak jsem s ním neměla ani žádné spory. Zkrátka jsem netušila že existuje. Co byste udělali na mém místě? Já se sebrala a šla si s ním promluvit.
    Zjistit podle IP adresy jeho jméno a kolejní bydliště byla hračka, a tak jsem si sbalila džbánek na vodu, sprej na sebeobranu (za oboje děkuji spolubydlící, která samozřejmě všechno prospala) a kolejenku (bez ní vás nepustí nikdo nikam, s ní dost možná taky ne) a vyrazila na patřičný blok. Navštívila jsem ještě kamaráda, který se uvolil mi pomoci vylákat oběť z pokoje. Já zatím naplnila džbánek vodou, a tak jsme poprvé vpadli do místa přechodného bydliště toho člověka, pokud se mu tak dá říkat. Otevřel jakýsi člověk předstírající ospalost a prohlásil, že osobu toho jména nezná a že tam určitě nikdo takový nebydlí. Šli jsme si na vrátnici ještě jednou ověřit správnost pokoje. Vrátná se sice trochu divila, ale několikrát nám zopakovala, kdeže onen proklatec bydlí. Pak jsme se vrátili na tentýž pokoj. Po zaklepání už neotevřel nikdo, jen vykoukl soused a prohlásil, že nikoho takového nezná, ovšem že tam bydlí jen 14 dní (až na to, že poslední zájemci o kolej ji dostali už před dvěma měsíci). Vzdali jsme to, ten člověk se nejen bál konfrontace, ale přímo se mi vysmíval. Poté v popelnici veřejně prohlásil, že u něj nikdo nebyl.
    Protože si ale myslím, že překročil jisté hranice, rozhodla jsem se co nejvíce lidí informovat o tom, že Ondřej Mackovič, student ČVUT je lhář. A pokud máte zájem se na lháře podívat, bydlí na Strahově na bloku 5 na pokoji číslo 14. Tímto vás prosím, abyste to řekli alespoň pěti dalším lidem. Je to jediné, co můžu dělat, tak to dělám.