Holandský deník 11 (Krajánek), 16. 5.
Předlouhý víkend v zemi tulipánů
    Do Holandska dorazil soumrak tulipánů. Bizarní, zhruba metr a půl široké kombajny vyrazily do pestrobarevných lanu a očesaly květy, což je praktika známá i českým zahrádkářům, ovšem na ploše několika desítek hektarů připomíná počínání vpravdě herodesovské. Po několik následujících dní tak může návštěvník namísto barevných lánů obdivovat barevné hromady a ujišťuji vás, že pohled na 2 m vysokou hromadu jedovatě žlutých květů je stejně netradiční jako pohled na rozkvetlý lán.
    Kromě toho dorazila i moje přítelkyně, naprosto překvapivě ne vlakem, kterým jsem očekával, že dorazí, ale vlakem, o kterém jsem si myslel, že jím dorazit nemůže, alias další epizoda z doufám už ukončeného seriálu "Míjení na stanovištích". Čest se mi podařilo zachránit až na poslední chvíli překvapivým vítězstvím v Osadnících z Katanu, když jsem chytře přetaktizoval rozsahem dominující italsko-španělské protihráče (vynikající stolní hra, zájemcům vřele doporučuji).
    Do třetice dorazilo nečekaně stabilní počasí - pět dní bylo hnusně, mlha a šedivo, s výjimkou pozdních odpolední, kdy se občas ukázalo Slunce. Díky tomu padl můj pečlivě připravovaný plán návštěvy skanzenu v Enkhuizenu.
    První náhradní program představovala cesta do Den Helderu, který, mimo jiné, obsahuje i několik pevnosti. Nejzachovalejší je pevnost Kijkduin, vybudována Napoleonem proti Angličanům a posléze v osmdesátých letech, po sloupání betonového krytu, kterým ji vybavili za války Němci, zpřístupněna jakožto vojenské muzeum a mořské akvárium.
    Obratně se mi podařilo potvrdit platnost přísloví "líná huba hotové neštěstí", když jsem za optání se na cestu k pevnosti obdržel v turistickém středisku poukázky na puleurovou slevu na vstupné.
    Do pevnosti jsme dorazili okolo poledne, takže jsme stihli i krmení dravých platýsů a rejnoků. Nejsilnějším zážitkem bylo bezesporu drbání malých žraloků v jednom z nekrytých akvárií. Skutečně jsou na omak drsní, přesně jak tvrdí znalci a poučná literatura. V nejspodnějším podlaží pevnosti je umístěna kostra vorvaně uhynulého na holandském pobřeží, nainstalována v poněkud surrealistické kompozici s vycpanými pobřežními ptáky. Dlouhé betonové tunely okolních podpůrných pevnůstek, mají vynikající ozvěnnou akustiku, takže může dokonale vyniknout pro mne překvapivá tendence Holanďanů k hlučností. V pevnosti to člověku ani tak nevadí, ale skupinka dvaceti pištících Holanďanů ve vlaku z Asterdamu do Alkmaaru - to dá jednomu pěkně zabrat. Vlastně i dvěma.