Jak se Čarodějka toulala (Magie), 11. 3.
Kdo to píše? Čarodějka, čarodějnice, striga, nebo prostě mágyně. Ač škodolibá a zákeřná mrcha, je stále ještě bílou čarodějkou, a tudíž koná dobro, ať se to komu líbí nebo ne. Pokud zrovna nečaruje, věnuje se poezii, jízdě na koni, matematice, programování, cizím jazykům, zpěvu, alkoholu a chlapům. Má nepravidelné rysy obličeje, nepravidelnou docházku, nepravidelný sexuální život, nepravidelně si čistí zuby a nepravidelně jí. Je zkrátka rozená vzpoura proti jakémukoli systému.
    Jak už jsem se zmínila, Čarodějka prostě vzala roha. Co dělala celou tu dobu, co se toulala mimo své fýzis? A proč vlastně? A víte že "vzít roha" znamená podle některých mých moravských kamarádůch počátek erotických hrátek?
    Jak to tedy bylo? To nikdo neví, jediný svědek mlčí. Každopádně od té doby, co jsem zase kompletní Čarodějkou, se mi zdají sny o výletech do Ruska, které končí mým utopením (a bůhvíproč má to topení v tom snu erotický podtext), či o partičce moderních kanibalů, jejíž součástí ve snu jsem (lidské maso ve snu chutná jako jemňoučké uzené, ale radši to doma nezkoušejte, děti!).
    Takže jediné, co můžu říct o době, kdy mě mé magické já nechalo na holičkách, je, že nechci vědět, kde se toulalo. Každopádně v období jeho nepřítomnosti jsem ztratila mnoho schopností, jako například odolnost vůči alkoholu (díky odhodlanému úsilí mých drahých bratrancůch jsem se onehdá probudila s pusou plnou chilli omáčky a příííšernou kocovinou), schopnost prohlédnout člověka na první pohled (do melounů a do ženskejch běžný člověk opravdu nevidí, jak to probůh vy smrtelníci řešíte???) nebo schopnost děsit malé děti (co já se nautíkala před nájezdy malých tyranůch capkajících ke mně s rozpřaženýma ručičkama!!!).
    Některé schopnosti mi zase přibyly, například schopnost podléhat depresím, schopnost neudržet v paměti ani důležité věci, schopnost dělat větší hluk, než si myslím, že dělám, schopnost ztrácet čas plkáním s naprostými pablby o naprostých nesmyslech atd.
    Poznala jsem také kupodivu spoustu nových lidí (pacíček, takové veselé stvoření, které mi píše krásné maily a tuhle mě vzalo po letech na jízdárnu!, acmík, rozverný linuxák, který se mnou odhodlaně trávil každou volnou chvilku místo školy, až ho z ní vyhodili, také báječný masér zad, Evička, drogově závislá dívenka, ale léčí se, vždycky z ní mám pocit, že jsem relativně šťastný člověk, pan L., tajný agent, který ví všechno o všem a rád mi o tom povídá, doufám, že jsem teď nevykecala víc, než smím!, v neposlední řadě jsem poznala svoji spolubydlící, která už se vrátila z Japonska a kterou jsem předtím znala vcelku povrchně) a o pár lidí ze svého života jsem přišla (nejmenovat!!!).
    Co se lautr nezměnilo, je můj vztah k pejsánkovi Krustymu, můj účes ve větrném dni, můj talent vykecat to tajné a to důležité si nechat pro sebe (dobré zvláště na zkoušce), moje rodina včetně potrhlých bratránkůch a roztržitých rodičůch, moje schopnost vytočit se při prvním našlápnutí a také záliba ve zdánlivě nesmyslných skutcích.
    Za dobu, kdy jsem se jen bezcílně kopala do zadku, jsem shlédla přes 300 filmů a několik kompletních seriálů, snědla několik hlávek zelí, asi pět kilo vietnamských polévek, naštvala cca 100 lidí a 40 x použila pleťovou masku. Také jsem zjistila, že si nedovedu olíznout vlastní loket a že jeden z mých sousedůch z chodby umí močit s rukama za hlavou (a nikdo mi nevysvětlil, jak to chlapi dělaj).
    Tak schválně, kdo z vás to teď zkusil? A komu se to povedlo, he? Myslím to olíznutí loktu samozřejmě!!!
    A teď jsem zpátky a život zase začíná. Nutno uznat že můj život se podobá spíš sitkomu (a místy zase venezuelskému seriálu), snad právě proto se mi do něj plete tolik divákůch. Proto prosím diváky, aby zůstali na vyznačených částech scény a nelezli před kameru!
    Děkuji, kamera běží, background action!, klapka, jedééém!