Pod Dagovou pokličkou (Recepty), 21. 2.
Pivní polévka podle hostinské Dáši ze Svaté (4 porce)
3/4 l silného masového vývaru,
1/2 l světlého piva,
200 g brambor,
200 g hub (čerstvých nebo sušených),
100 g kysané smetany,
2 žloutky,
kmín, pepř, sůl, pažitka.
    Do vývaru vložíme na plátky nakrájené brambory, houby, přidáme pepř, kmín, sůl a vaříme, dokud brambory nezměknou. Mezitím v pivu rozmícháme smetanu a žloutky. Zlehka zavaříme, přidáme jemně nastrouhanou pažitku a podáváme.

Kazišuk moravský (Poznámka), 21. 2.
S blížícím se sčítáním lidu se v médiích objevují články kritizující či zesměšňující hlášení se některých občanů k moravské národnosti. Ta není v seznamu úředně uznávaných národností, takže ti, co se cítí býti Moravany, tak nemohou učinit. Nevím, jaký je v tomto ohledu mediální a občanský tlak na Moravě, v celostátních médiích žádné separatistické, nacionalistické či rozbíječské tendence nepozoruju.
    Nechápu proto autory ostrých až zavilých článků typu "Moravský národ je fikce" (jak jinak, LN), jehož autor "objektivně dokazuje", že Moravané nikdy neexistovali. Opírá se, jak jinak, o citace věhlasných mužů tuzemských i zahraničních, a domýšlivě konstatuje, že moravský národ ve smysly definice národa neexistoval a neexistuje. Titíž a /nebo jiní velikáni by ostatně byli použitelní i pro důkaz existence moravanství vzhledem k tomu, že i velikáni se vyvíjeli.
    Jeho vlastní názor reprezentuje výrok, že on, ač sám původem z Brna se nehodlá "kvůli pochybnému moravanství zříct lidí jako Smetana, Němcová, Dvořák a další".
Tím mě dostal. Jak přišel na to, že hlásit se k jednomu národu znamená se někoho zříct? Ostatně jsem zvědav, jak si dotazníky poradí s našinci, kteří se hlásí například k národnosti "indiánské".
    Jsem také z Moravy, ale nenapadlo by mě bojovat ani za její uzákonění, ani proti němu. My Moravané jsme totiž velice smířliví a cítíme se být jak Čechy, tak Moravany. My s tím problém nemáme.
    A pro úplnost: ten pán je původem z Brna. To je na Moravě jen čirou náhodou a ke svému jménu přišlo výmluvně. Praotec Morava hledaje, kde by se Moravané usídlili, uondán se na chvíli usadil na špilberském kopci. Když popatřil vůkol, otřásl se a pravil: "Br, no tady to vypadá, jdeme dál."
    Hlásit se k národnosti - a význam tohoto slova se odvíjí od slova rod - není přece apriori nic špatného, stejně jako cítit se kosmopolitně není apriori nic dobrého.

Sám si o to říká (Poznámka), 21. 2.
Podle genové mapy mají lidé jen o málo genů než myši, navíc prostředí člověka ovlivňuje mnohem víc, než se předpokládalo. Pomiňme, že jde o čerstvou informaci na základě nedávno uveřejněné zprávy o zmapování genetické výbavy člověka. Pomiňme, kolikrát se už věda stojící na počátku nějakého objevu mýlila při odhadu možností, jež přináší.
    Komentátor M. Schmarz došel v LN k burcujícímu závěru, že v tom případě je hroznou představou, co všechno našeho občana ovlivňuje a formuje. Vidí ty vlivy "v parlamentních představeních, ve Volejte řediteli a článcích plných nenávisti a hlouposti". Jeho sebereflexe je potěšující. Zejména toho druhého jsou ty jeho komentáře plné.

Jedna krátká zdánlivě lékařská (Broučkoviny), 21. 2.
Tichá, milá, nenápadná, když chce, usměvavá, uchlámaná, šílená, když je to potřeba. Velice rychlá. A ještě hodná, šikovná, výborná herečka. A studuje. Nekonečně trpělivá.
    Musím začít trochu zeširoka. Můj otec pracuje v nemocnici jako kontrolor. Můj bratr pracuje v elektroskladě a společně s mamkou jezdí do práce a z práce jedním autem, protože všichni pracují v Olomouci. Jeli nedávno kolem rybníka a vypadalo to, že tam je zamrzlá labuť. Tak chtěli zavolat do přerovské ornitologické stanice. Našla jsem číslo, napsala na papírek, taťka že zavolá z práce, aby se na to případně mrkli.
    Pak byl v práci. Hovoří s kolegyní magistrou (nějaká podobně uhozená práce) a najednou si vzpomene na tu labuť, tak vytáhne lísteček z kapsy a povídá: "Musím zavolat na tu ornitologii." A paní magistra zvedla nevinně hozenou rukavici: "Proč, máte něco s ptákem?"