Stvoření světa (Film). 30. 1.
(Tohle jsem našel v archivu, psáno loni a nepublikováno.)
    V prvním lednovém týdnu běžela v TV prvotina amerického režiséra J. Carpentera (Mlha, Carrie, Chřestýš aj.) nazvaná Dark planet (Temná planeta). Příběh posádky kosmické lodi Dark planet, která putuje vesmírem a likviduje pomocí inteligentních bomb nestabilní vesmírná tělesa. Jakási údržbářská četa. Inteligentní bomba č. 20 je dvakrát omylem aktivována a jen s obtížemi ji centrální počítač přemluví, aby se vrátila zpět do skladu (podruhé bomba praví s nevolí: "Ale tentokrát je to naposledy!") Při třetí mylné aktivaci bomba hodlá vybuchnout na držáku, čímž by zlikvidovala loď. Doolittle ve skafandru jde ven, bombu přemluvit. Dialog stojí za to (lehce upraveno):

D: Bombo, slyšíš, mě?
B (mluví stále bez emocí, věcně, ale nikoli strojově): Samozřejmě.
D: Nechceš mi vyložit pár pojmů?
B: Nikdy se neuzavírám návrhu.
D: Bezva. Takže se zamysli třeba nad tímhle. Jak víš, že existuješ?
B: Ale samozřejmě, že existuju.
D: Nó... Ale jak to víš, že existuješ?
B: To je intuitivně zřejmé.
D: Intuice není žádný důvod. Jaký máš konkrétní důkaz o tom, že existuješ?
B (po odmlce): Myslím, tedy jsem.
D: To je dobrý. To je výborný. Ale jak víš, že existuje taky svět kolem tebe?
B: O tom mě informuje můj senzorický aparát.
D: Jó..., dobře.
B (nepatrný náznak uspokojení): To mě baví.
D: Hele, poslouchej tohle. To je otázka. Jak víš, že to, o čem tě informuje tvůj senzorický aparát, je správný? Jde totiž o následující věc. Jediná zkušenost, která je ti přímo dostupná, je ta, kterou ti poskytují senzory. A data ze senzorů, to není nic jiného než proud elektromagnetických impulsů, které stimulují tvůj procesor.
B: Jinými slovy, všechno to, co vím o okolním světě, se mi dostává nepřímo prostřednictvím dat ze senzorů. Nojo, to ale znamená, že o okolním světě vlastně s naprostou jistotou nevím vůbec nic.
D (s úlevou): No právě. To je ono!
B: Zajímavé. Škoda, že nemám dost času, abych to s Vámi mohl prodiskutovat.
D (na pokraji hysterie): Jak to, že nemáš dost času?!?
B: Protože za 50 sekund musím vybuchnout.
D (nutí se do klidu): Hele bombo, zamysli se nad tím, co ti teď řeknu. Jakej je základní smysl tvé existence?
B: Vybuchnout.
D: A to můžeš jenom jednou, žejo?
B: Tak.
D: A vybuchnout na základě chybných dat by se ti nechtělo, co?
B: Samozřejmě, že ne.
D: No vidíš, a před chvílí už jsi uznal, že nemáš žádnej opravdovej důkaz o existenci okolního světa. Takže nemáš ani důkaz o tom, že máš příkaz vybuchnout.
B (nepatrná stopa chlouby v hlase): To si pamatuju docela přesně. Mám moc dobrou paměť.
D (nervózní, ke konci naléhavý): Samozřejmě, že si to pamatuješ. Ale všechno, co si pamatuješ, není nic jiného než řady impulsů, které s okolní realitou nemají vůbec nic společného!!!
B: To je pravda. Ale pak nemám ani žádný důkaz o tom, že mi to všechno vykládáte.
D (nervózně a rychle): O to přece vůbec nejde! Výrok je platný bez ohledu na to, jaký je jeho zdroj. Takže když vybuchneš za...
B: ...devět...
D: ...sekund, tak to dost dobře bude na základě nesprávných dat!!!
B: Nemám důkaz o tom, že byla nesprávná.
D (zvýšeným hlasem, téměř křičí): Nemáš žádný důkaz o tom, že to byly správný data!!!
B (po delším váhání): Musím si to promyslet (zajede do lodi).
* * *
(Po nějaké době dostane bomba další povel k aktivaci.)
B: Máte nesprávná data. Takže vás budu ignorovat. Nesprávná data rozptylují, takže je nebudu ani poslouchat. Jediné, co existuje, jsem já.
(odmlčí se)
Na počátku byla tma. A ta tma byla prázdná a beztvará. A kromě té tmy jsem byl taky já. Já jsem se vznášel nad tou tmou. A viděl jsem, že jsem sám.
(pauza)
Budiž světlo!
(exploze)

Odborní laici (Editorial), 30. 1.
Nedávné rozhodnutí Německa o postupném utlumení jaderného programu - s tak dlouhým horizontem, že o žádné utlumení de facto ani nejde - vyvolalo opět aktivitu na českém mediálním jevišti. Dočítáme se, že o Temelíně mají rozhodovat lidé, ne odborníci, protože ti se mýlí; o Temelíně má být vypsáno referendum, aby rozhodovali ti, již se to týká... Zastánci i odpůrci argumentují nekompatibilními argumenty, už proto, že odpůrci až na výjimky nejsou zasvěcení ani tak, aby věděli, co všechno se například zahrnuje do ceny vyrobené kilowatthodiny, jaké metodiky se používají při odhadu spotřeby elektrické energie, jaké jsou například naše závazky ve snižování emisí aj. Nevytýkám odpůrcům, že jsou proti Temelínu. Vytýkám jim, že si nedají práci zjistit, co všechno je třeba uvážit.
    A tak Jihočeské matky dělají planý poplach ohledně úniku radiace při překládání palivových tyčí, jiní aktivisté se dojemně zabývají tím, že nevyřešení problémů s odpadem je nezodpovědné vůči budoucím generacím, že nikde jinde se nové jaderné elektrárny nestavějí, objevují se absurdní argumenty o tom, že jaderná energetika není 100% bezpečná a jiné vyslovené hlouposti.
    Spolehlivý a nerizikový vývoj neexistuje a existovat nebude - jedině, až budeme mít všichni voperovaný čip a budeme řízeni nějakými novými bezporuchovými microsoftskými aplikacemi. Už dnes je vliv různých "ochranářských" organizací více než přiměřený, i když je nutno přiznat, že přinejmenším umravnili úřednickou bohorovnost. Je to opravdu nevyvážené. Stačí příklad obchvatu Plzně, kde na základě postupu odpůrců se dlouhé roky odkládá stavba několikakilometrového úseku dálnice, přičemž rukojmími jsou ti, jichž se to nejvíc týká - lidé v Plzni. Opravdu bych rád, kdyby mi někdo vysvětlil, v čem je lepší hodinové popojíždění nekonečných kolon Plzní než její hladký objezd s mnohonásobně menšími emisemi. V čem jsou zde chybující laici lepší než chybující odborníci?

Jak to bylo s kuličkami (Hádanka), 30. 1.
Protože se mi pletou chřipkou prstítky (teď jsem napsal "prsíky"), sahám do zásob a současná situce ve společnosti je mi ukradená. Našel jsem tuto hádanku (jo, vyluštění té páteční posílejte na radkamartinkova@seznam.cz, nebo raději rovnou mně, abych tu adresu zase nespletl):
    V souvislosti s koncepcí nových maturit se v tisku objevují různé úlohy a testy. Zkuste vyřešit následující příklad podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, se striktním respektováním zadání a řešení stručně odůvodněte.
    "V pytlíku je osm červených, pět bílých a sedm zelených kuliček. Kolik je jich třeba namátkou vytáhnout, abychom měli jistotu, že vyjmeme aspoň tři kuličky stejné barvy."