Blues křtěné Saharou i slivovicí (Palác Akropolis), 21. 4.
Pondělí 24 dubna: Boubacar Traoré
    Když získal západoafrický stát Mali roku 1960 nezávislost, tak lidé v ulicích hlavního města Bamaka netančili žádné africké rituály, ale naopak módní dobové tance ze Západu - twist, cha-cha a madison - a k tomu vyhrával z radia kytarista a zpěvák Boubacar Traoré, zvaný Kar Kar, který byl považován za místního Chucka Berryho. V tomto případě se ovšem jednalo mnohem víc než o novinářskou nadsázku: hudba z Mali a dalších států, které leží pod jižním okrajem Sahary, bývá považována za zcela legitimní pramen amerického blues.
    V době otrokářství přistávaly lodě lovců lidí v Gambii a Senegalu; když ale vyplenili přímořské kraje, jejich pozornost se přesouvala hlouběji do vnitrozemských oblastí, které ve středověku tvořily s Mali jeden kulturní celek. Hudba západní Afriky se tehdy rozvětvila: zatímco v Americe vytvořili potomci černošských otroků blues a jazz, nositeli původní africké linie zůstali lidoví vypravěči a hudebníci, kterým se říká grioti.
    Tato tradice se dodnes promítá do velké části západoafrického popu: čerpá z ní Youssou N'Dour, Baaba Maal, Salif Keita i celá plejáda majestátních, ale u nás dosud neznámých zpěvaček. Přibližně šedesátiletý Boubacar Traoré - stejně jako jeho krajan Ali Farka Toure - z tohoto proudu poněkud vybočuje. Na rozdíl od energického městského stylu Youssou N'Doura není jeho hudba smrští rytmů, ale preferuje volné vypravěčské tempo a v mnohém připomíná mistry akustického blues z amerického Jihu. Podobně jako oni si Boubacar Traore vystačí s komorním doprovodem kytary, kterou někdy obohatí bubeník, odměřující čas sporými, ale velmi ostrými údery konečků prstů do vysušené tykve.
    Zatímco americké blues vzniklo v drsných podmínkách bavlníkových plantáží, "afričtí bluesmani" se naopak rekrutovali ze vzdělanějších vrstev společnosti - alespoň dle afrických měřítek. Otec africké rumby Wendo Kolosoy se živil jako strojník na parníku, Ali Farka Toure je zámožným farmářem a Boubacar Traore pracoval jako zvukový technik v Radiu Mali, kde mimo jiné pomáhal Ali Farkovi Touremu natočit jeho nejstarší sólové nahrávky.
    Hledání ztracených spojitostí mezi černošskou hudbou z Afriky a Ameriky se možná stane jedním z trendů blízké budoucnosti: zatím nejzajímavějším počinem je album Kulanjan, které natočil americký bluesman Taj Mahal s muzikanty z Mali. "Oba styly vycházejí ze stejných kořenů, ale v Mali najdete daleko bohatší okruh témat a emocí. Zdejší hudba není poznamenána tím, že by někoho násilím zavlekli tisíce mil daleko, kde potom musel v neuvěřitelně krutých podmínkách začínat znova. Ta melancholická barva, z níž se později v Americe vyvinulo v blues, v Mali samozřejmě existuje také, ale vedle ní tam najdete spoustu dalších myšlenek - a zpravidla to jsou jiná témata než špatná whisky a mizerné ženské," prohlásil Mahal v rozhlasovém interview - a odpověděl tak i na jednu nevyřčenou otázku: proč hudba Boubacara Traoreho tolik připomíná blues, když i každý začínající kytarista pozná, že se nejedná o bluesovou dvanáctku?

* * *
Úterý 25. dubna: Nightlosers
    Zcela opačný přístup zvolila skupina Nightlosers, další z exotických hostů koncertní série United Colours of Akropolis, která o své hudbě tvrdí, že se "zakládá na skutečných faktech, zážitcích, místech, osobách a nástrojích. Jakákoli shoda s původními písněmi je zcela záměrná a nikoli náhodná." Těmi původními písněmi jsou tentokrát bluesové dvanáctky, ale na rozdíl od bluesových kapel z jiných krajů Evropy je Nightlosers obohacují vydatnou dávkou místního koloritu - transylvánskými houslemi či anebo autentickým romským cimbálem. Skupina totiž pochází z podhůří rumunských Karpat, tedy z míst, kde vedle sebe žijí Romové, Maďaři i Rumuni, a odkud vydatně čerpá například Muzsikás s Martou Sebestyén. Album, které Nightlosers nazvali "Plum Brandy Blues", prozrazuje nejen velmi dobré znalosti bluesového repertoáru, ale i značnou dávku nadhledu a humoru - a naznačuje, jak by asi hrál Muddy Waters, pokud by ovšem žil v krajích, kde se pije plum brandy, jinak též známá jako slivovice.
Petr Dorůžka (psáno pro Exit 04/2000)
 

Přišlo jaro (Došlá pošta), 21. 4.
Tak zase prislo jaro, jako kazdy rok. Slunce sviti, kvetiny rozkvetaji a pod nohama nam krupaji mrtva ptacatka, cerstve vypadla z hnizd. Vetve stromu a zkazene potraviny na nasem balkone se zelenaji. Vstric slunci vyletaji ze smrdutych popelnic chuchvalce mladickych much, aby oslavily nejkrasnejsi cas roku a porozhledly se po chutnem vykalu.
    Vetsina lidi jaro miluje. Cloveka fascinuje probouzejici se priroda tak, ze na oslavu jejiho znovuzrozeni oskube kere zlateho deste, vytrha ze zeme snezenky, bledule, olame vetvicky stromu, nareze je a hodi do vazy s chlorovanou vodou. Zvlastni oblibe se tesi rozkosne chlupate kocicky, ktere za ucelem zkrasleni sveho pribytku uzurpuje zimou vyhladovelym vcelam, a pripravuje je tak o prvni moznost obzivy.
    Symbolem jara jsou bezesporu chlupata zlutoucka kuratka nemotorne se batolici v zelene trave. Clovek jim ovsem neda prilezitost k vylihnuti protoze slepice pripravi o moznost sexualniho zivota separaci od kohouta. Na Velikonoce jim navic sebere vejce, uvari neoplodnena kuratka natvrdo a za pomoci chemickych sloucenin jejich rakvicky oblece do barev, ktere slepice urcite puvodne nemely v umyslu. Pak orve vrby a z jejich proutku uplete pomlazky, ktere lze zakoupit u starych babek na trhu mezi panelaky za 25 korun za kus. Usetri se tak spousta casu, ktery se da stravit doma u televize.
    Obarvena vejce nasledne prechazeji do vlastnictvi zen, zatimco pomlazky do vlastnictvi muzu. Zvlastni je, ze vejce mohou podle tradice prejit z vlastnictvi zen do vlastnictvi muzu za pomoci mirneho fyzickeho nasili s pouzitim pomlazky, zatimco metoda pro transfer pomlazek do vlastnictvi zen podle tradice neexistuje. Na zaver nutno poznamenat, ze v posledni dobe clovek dava pred skutecnymi prednost vajickum cokoladovym. Zvlaste pak, pokud v sobe skryvaji nejakou plastikovou ohavnost, rucne kolorovanou levnou asijskou pracovni silou.
    Nedilnou soucasti jara jsou take kotatka. Kocky vylakane teplou frontou si v nocnich ulicich zadelavaji na mlade, kterymi nas pak nekdy uprostred kvetna potesi. Kotatka vypadaji jako droboucka, roztomila a bezmocna klubicka a clovek se nad nimi mnohdy roznezni natolik, ze mu da i nekolik hodin premahani, nez je v zajmu prirozeneho vyberu druhu utopi.
    Topeni kotatek je mozno chapat jako soucast velkolepeho jarniho uklidu, kdy se clovek zbavuje nepotrebnych kramu. Poctive hospodynky oloupou z detskych zidli zaschle zvykacky a vyluxuji pavouky, umyji okna, nalesti linoleum, zametou a ze skrini vyhodi odevy, ktere jsou jim uz male. Vysokoskolsti studenti si na kolejich otevrou okno a vynesou kos. Programatori si rukavem otrou obrazovku monitoru.
    Obrovskou zmenu zazivaji na jare lavicky v parku. Zatimco pres noc skytaji loze bezdomovcum, ktere teplo vyhnalo z kanalu a zatuchlych nadraznich cekaren, pres den jsou zpovednici milencum, kteri se na nich objimaji a muzska cast do nich v zachvatu lasky ryje kosoctverce.
    Ano, malem bych zapomnel - romantika je, samozrejme, dalsim synonymem jara. V touze po romantickem vztahu nektere divky na svuj oblicej aplikuji kosmetiku a make-up za nekolik set az tisic korun a natahuji si sukne, ktere zakryvaji jen ty casti tela, za jejichz odhaleni by mohly byt stihany pro mravni ohrozovani nezletilych. To je s povdekem kvitovano jak stejne romanticky zamerenymi vilnymi starci, kteri se celou zimu na prichod jara jen trasli a ted se vystavuji riziku selhani srdce, tak ostatnimi muzi, kteri se nestaci divit, co vsechno pres zimu narostlo a zvou to do kin za ucelem tmy.
    Muzi a zeny, kteri uz nemaji vek, chut ci sily venovat se takovym cinnostem, mohou vyuzit ziskaneho casu k praci na zahradce. Zeminu je treba po zime vhodne upravit, rozryt a nadopovat umelymi hnojivy, ziravinami a chemikaliemi proti skudcum, a nakonec i zeleninou, pripadne kvetenou, ktera ma uz spadeno na alergiky. Totez, ale ve velkem, praktikuji zemedelci, kterym na konci sezony uroda stejne shnije, uschne, zmrzne, nebo ji museji prodat za smesnou cenu. Alergikum na jare zacina sezona, a tak musi polykat prasky, chodit na injekce, nechodit ven, malo vetrat, vyhybat se vcelam a vosam, prachu, pylu, roztocum a proklinat prirodu se vsemi jejimi rocnimi obdobimi, ovsem se zvlastnim durazem na jaro.
    Uz aby zase byla zima!!!!!

 

Esence netolerance (Recenze), 21. 4.
Zakoupil jsem "Příručku militantního feminismu" od Johany Sukové. Kniha vykazuje grafickou podobu s knížkou J. Hausmanna "Základy mužského šovinismu" (obě vydala stejná firma) a je podobně nechutná. Hausmann psal rádobyvtipně o ženách, které považuje za hloupá stvoření a dokazuje, že to mají vrozené. Knížka by byla vtipná, kdyby si autor udržel nadhled. Neudržel, takže ani vtipně znějící postřehy vtipné či laskavé nebyly. Knížka je to poměrně oblíbená, mě přijde hloupá.
    Suková jde o značný kus dál, její knížka je hrubá, primitivní, zjednodušující a nenávistná. Charakterizoval by ji takto: stačilo by nahradit slovo "muž" slovem "žid" a máme Mein Kampf jako vyšitý. Suková se snaží "dokazovat" lepší biologickou a duševní kvalitu žen na vědecky znějících pseudofaktech a pseudozávěrech. Umím si velice snadno představit ženské hnutí, které by si tuto knihu vzalo jako program. Když už něco zakazovat, tak podobné návodné knihy.
    Uznejte sami, nejsou věty jako "Příroda určila muže pouze k hrubým fyzickým pracem a krátkodobým výkonům vyžadujícím sílu; je jasné, že by jim neměl být povolen přístup k vyššímu vzdělání a do intelektuálních ani duchovních sfér, ty by měly zůstat vyhrazeny ženám.", jimiž se knížka jen hemží, tak krásně jasné? Muži jsou biologický odpad, stavba mozku a procesy myšlení jsou podřadné. Rasismus jako bejk.
    Tvrdit, že mobilní telefon je nápadně podobný penisu, neboť muži jsou svými penisy posedlí, je neuvěřitelně pitomé - penisu je v tom případě podobná i větev, které se prapředci lidí drželi, a proto se předměty podlouhlé líp drží. Je-li někdo posedlý penisy, je to Suková. Ženy dokazují mužskou posedlost penisy nadměrným výskytem falických symbolů: věže, telegrafní sloupy, komíny, rakety či - jako Suková - mobily. Nic jiného, než fyzikální důvody, tedy přírodní zákonitosti, v tom není. Představme si jen, jak by uvedené a další věci vypadaly a jak by se s nimi pracovalo, kdyby měly tvar vaginy.
    Protože kniha je v podstatě složená z citátů - jednoduchost vyjadřování připomíná bojovou příručku - bude mi sloužit dlouhé měsíce jako zdroj citátů ilustrující zášť a netoleranci.
    Doporučuji a nabádám: kupte si tuto knihu, bez rozdílu pohlaví. Abyste později neříkali, že jste nevěděli...
    Dodatek: Ve středu 19. 4. byla v Rádiu 1 beseda s Evou Hauserovou, známou feministkou, autorkou knihy "Jsi přece ženská". Jedna z mých výhrad vůči feministkám je poměrně chudá výrazová zásoba - Suková i Hauserová omílají pár "argumentů" pořád dokola. Hle, Suková jest Hauserová. V besedě prohlásila, že feminismus je o toleranci a návratu k harmonii a jeho snahou je předefinovat roli muže a ženy. Jak, o tom nepadlo slovo.
    Učinil jsem mailový dotaz v duchu této recenze a dověděl jsem se, že Příručka "má být humorná nadsázka" a že můj dotaz ukazuje, že s mužským smyslem pro humor to není tak slavné. Jen kdyby Hauserová-Suková na úvod netvrdila, že kniha je "návodem pro militantní feministky, jak se mají chovat". Takže tato kniha je humor, zatímco její vlastní "Jsi přece ženská" je míněna vážně. Ovšem, jak jsem se zmínil, rétorika obou knih je více než stejná, stejně jako "fakta".
    Hauserová pracovala mj. jako molekulární bioložka, tedy je vysokoškolsky vzdělaná žena. O to víc jsou její "důkazy" o lepší "biologické kvalitě" žen nebezpečné. Na dotaz, proč argumentují feministky penisovou posedlostí ve smyslu tvaru předmětů, mi - samozřejmě - neodpověděla, ani vtip neutrousila.
    Hauserová-Suková je typickou představitelkou žen, které mají vždycky pravdu. Neodpovídá na otázku, ale na své hodnocení položené otázky, něco ji pudí napřed zjistit, oč tazateli jde, a odpovídá na to, co vydedukuje, a to způsobem, kdy předjímá následnou reakci tazatele. Přitom se neustále chichotá, aby ukázala, že je nad věcí.
    Naštěstí jsou i jiné ženy.