Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
 
pátek 7. 12. 2018
ISSN 1212-9380
 

 

 
 
pátek 7. 12.
Mediální negramotnost
Zbytečné přehánění

čtvrtek 6. 12.
Role státu

středa 5. 12.
Když něco nejde

úterý 4. 12.
A bude hůř

pondělí 3. 12.
Ohlédnutí
Oslava je za mnou
Mediální negramotnost

pátek 30. 11.
Není podvod jako podvod
George končí

čtvrtek 29. 11.
Adaptace
Bankovní omalovánky

středa 28. 11.
Když se nedaří
Ševče, drž se svého kopyta

 
 


 
Citát týdne
Za stejnou práci má být stejná odměna. Takže, když mají být ženy stejně placeny, měly by hrát na grandslamech také pět setů.
názor v diskusi o stejných platech tenistů a tenistek

  
Mediální negramotnost (Téma), 7. 12.
Perfektní ukázka sterility naší žurnalistiky: „Th. Mayová musí protlačit brexit parlamentem, jinak to bude její konec.“ Ne proto, že tak rozhodli občané v referendu, ale proto, aby neskončila jako politik. A tak je to se vším.
    Fakta: pro brexit bylo sice „jen“ 52 % voličů, ale 79 % volebních obvodů a hlasovalo 72 % oprávněných voličů. Selháním britské demokracie je v tom, že se ozývají hlasy po opakování referenda. V duchu hesla „dokud se nerozhodneme správně“.
Gentleman
 
Zbytečné přehánění (Poznámka), 7. 12.

Přes 70 % našich řidičů prý špatně vidí, ale nemají odpovídající brýle. Tato zpráva však není tak katastrofická, jak by se zdálo. Podobně jako u alkoholu je i tady použita špatná metodika a vyhodnocení faktů. Řidič s dobrým zrakem zaregistruje (což není totéž, co vidět) chodce na 200 metrů, s 0,75dioptrií ho zaznamená (další termín) na 100 metrů a při dvou dioptriích prý jen na 20 metrů.
    Máme tu pojmy zaregistrovat a zaznamenat, nerad bych rozvíjel jejich synonymitu, ale rozhodně to není totéž co vidět. Tam se implicitně předpokládá, že ho vidíme dobře. Proč? Dopravní značku musíme vidět ve smyslu poznat, co na ní je – zaregistrovat ji nestačí. Zaregistrovat auto neznamená poznat, jestli jede či stojí, nota bene jakým směrem.
    Nosím brýle, dvě dioptrie a půl, takže můžu kriticky prohlásit, že výše uvedené hodnoty jsou nesmysl. Bez brýlí poznám chodce na mnohem delší vzdálenost – samozřejmě se bavíme o situaci ve dne. Tipnu si minimálně sto metrů. Spíš víc.
Role státu (Komentář), 6. 12.

Dějí se u nás jiné znepokojivé záležitosti, než je osud syna jednoho politika. Například často omílaná finanční gramotnost, bankroty, exekuce, nesplácené půjčky. Ta čísla jsou děsivá, lidé si půjčují jako zběsilí, opravdu to vypadá, že ztratili zdravý rozum a pud sebezáchovy. Půjčovat si na splacení půjčky brané na zaplacení jiné půjčky, která měla pomoc srovnat tu předchozí... To je absurdnější než současné dění na politické scéně. Otázka je přitom jednoduchá: KDO těm lidem půjčuje? Není to žádný lichvář v přítmí špeluňky kdesi na periferii. Jsou to de facto vážení, dobře oblečení bankéři a... a stát.
    Otevřete-li jakékoli noviny, webovou stránku, reklamní leták supermarketu, vypadne na „Půjčíme“. První půjčka bez úroků, 50 tisíc bez dokladů, přivezeme peníze až domů. Přetlak nabídky je obrovský a není divu, že si lidé půjčují, protože jsou přesvědčováni, že na tom nic není. Půjčit si je přece úplně běžné, normální, jednoduché jako vyzvednout recept v lékárně, jako dát boty do opravny. Tam také nechtějí žádný doklad...
    Nesnesitelná lehkost půjčování – tak zní parafrázované motto dneška. Nemáš mobil, televizor, lepší auto? Půjčíš si a je to. Cože, splátky? Přece mi slíbili, že budu splácet až za tři měsíce. Do té doby se to nějak vyřeší, když tak si půjčím, těch pár korun. Exekutoři by mohli vyprávět, kam vede „pár korun“. A kam vede ona lehkost půjčky, prakticky bez dokladů a anonymně. Exekutoři a rodiče, manželé (ženy v domácnosti jsou mimořádně snadný terč), sourozenci, kamarádi.
    Role státu je zcela pasivní a bezzubá. Sice pořád vznikají nějaká pravidla, zákony, omezení, ale nikdo kompetentní se jaksi neobtěžuje podívat se na výsledek.
Když něco nejde (Glosa), 5. 12.

Ve Zlíně zrenovovali svého času proslulý Obchodní dům (ano, s „O“, tak se jmenoval, je na tom asi jako Solnohrady). Když ho tupě přejmenovali na Prior, bylo ve Zlíně málem povstání jako když tradiční modré trolejbusy a autobusy natřeli na červeno – „aby to bylo stejné jako jinde“. Tenkrát se to vydávalo za ukázku myšlení bolševika, jenže tento modus operandi bohužel přetrval dodnes. Byly v něm „jezdící schody“, atrakce vedoucí do prvního patra, a pouštěly se jen v neděli. Bylo narváno.
    Po roce 1989 postupně obchody upadaly a odcházely. Konec výroby ve Svitu a architektonické změny bývalého centra vedly zákonitě k tomu, že ta lokalita pustla. Podílel se na tom i úpadek kin, Velké kino také nelákalo a jiný důvod s ohledem na to, že třetí prvek, Tržnice, chřadl podobně, tam pobýt či dokonce projí (centrální zastávka MHD se posunula výhodně z centra) tam nebyl.
    Obchoďák osiřel, kino také a tržnice živoří. Pochybuju velice, že chvályhodný krok rekonstrukce Obchodního domu bude mít jakýkoli další dopad, než že proběhla. To místo potřebuje víc. Mohla tam být univerzita, která je o několik set metrů dál, takže už nemá smysl. Další multikino by Zlín neutáhl (jedině cenami, v Gold Apple jsou nehorázné – od 180 do 220 Kč).
A bude hůř (Glosa), 4. 12.

Zpráva: Amazon uvolnil svůj vyhlášený personalizační a doporučovací software veřejnosti. Systém je založený na strojovém učení a podle preferencí koncového zákazníka doporučuje další produkty.
    To jsme opravdu rádi. Teď už to fakt nebude k vydržení a otravovat nabídkami nás bude kde kdo. Rád bych mluvil s autory, jichž bych se s chutí zeptal, jak přišli na to, že když si člověk koupí letadlo, tak za několik dní bude mít zájem o další? Jak vědí, že koupě matrace znamená cokoli jiného v oblasti nejen zájmu o podobné produkty, ale také že dotyčný bude chtít cokoli koupit?
    Co to je za zvrácenou logiku? Řemeslník zajisté nakupuje výrobky související s jeho činností, ale sortiment není jednotný ve frekvenci obměny. Většina lidí kupuje běžně jednorázově, nikoli po tuctech. Předměty nikoli denní potřeby zkrátka není třeba otravně doporučovat. Opravdu chytrý systém si zjistí, že jste nakoupili, a dá vám pokoj. Vycházet z toho, že co jste koupili dnes, budete chtít pořizovat neustále, je projevem nikoli inteligence, ale demence.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání