Problém?
(Poznámka),
27. 1.
Problém s definováním nadstandardů ve zdravotnictví je mimo mé chápání.
Zdálo by se, že to není problém, protože jde o totéž jako u ubytování čí
zájezdů. Jenže opak je pravdou. Problémy vznikají z toho, že seznam se
má aktualizovat jednou ročně. Ministerstvo proto zařazuje na seznam i to,
co by se mohlo během roku objevit, čímž vznikají zmatky. Nebylo by lepší
aktualizovat seznam podle potřeby?
Investor leští zbroj
(Komentář),
27. 1.
V Lidovkách se pravidelně objevuje nezáživný sloupek Diář investora.
Tuhle jsem se do něj začetl a žasl jsem (19. 12. 2011).
Jakýsi odborník předložil text o dívce, která je
mladá, svobodná a velmi bystrá, vystudovala filozofii a během studií se
intenzivně zajímala o diskriminaci, sociální spravedlnost a účastnila se
protijaderných demonstrací. Otázka zní, která varianta je pravděpodobnější?
Dotyčná pracuje jako pokladní versus pracuje jako pokladní a je aktivní
feministkou.
Správná je prý varianta druhá, zatímco volba první
je důkazem stereotypního myšlení. A víte proč? Protože je "logické", že
ta druhá je specifičtější, užší, zatímco první je obecná. Dotyčný expert
dokonce tvrdí, že je matematicky méně pravděpodobná.
Možná je pravděpodobnější i fyzikálně či biologicky,
rozhodně je zjevné, že ten pán neví, o čem mluví. A to jde o hlavního ekonoma
ČS! S pravděpodobností nemá zaručeně tato úloha nic společného, ba dokonce
ani s logikou, se kterou je zmíněný pán na štíru.
Jistě, dá se odvodit, že užší výběr zahrnuje méně
možností, tudíž menší šance, ale to se týká množinového přístupu. V žádném
případě ne existujících souvislostí v úloze. Dívka pár let po škole bude
mnohem "pravděpodobněji" (samozřejmě matematicky), v případě, že dělá po
absolvování filozofie v pokladně, pokračovat ve svých aktivitách, které
ji "logicky" naplní, což se o profesi pokladní říct nedá. Až se vdá, změní
místo a pořídí si děti, možná od nich upustí. bude-li naplněna novými příležitostmi.
Sociální karta
(poznámka),
26. 1.
Pochyby vzbuzuje obhajoba tvrdící, že karta přináší klientům komfort.
Příjemci sociální dávek, předpokládám, komfort očekávají až na dalších
místech. Takhle mají další kartu, která má jediný výběr zdarma, to je veškerý
komfort.
Když příjemce kartu ztratí a nebude mít 240 korun
na novou, třeba v proto, že čeká na další dávku, bude se to dle zástupce
ČS přítomného na tiskovce řešit "individuálně", jinými slovy Spořitelna
nemá pro tuto situaci pravidlo. Může "individuálně" kartu odmítnout vydat,
což bude pro příjemce fatální. Čekal bych odpověď typu "bude-li mít na
účtu postačující hotovost, bude karta vydána a poplatek stržen následně".
Karta sociálních dávek tedy ani v dalších parametrech
komfort nezvyšuje.
Jediné, co zvyšuje, je sebevědomí ministra Drábka,
který dosud nefungující systém (počítače kolabují, data se nenahrávají,
dávky se vyplácejí všem, kdo požádají s tím, že přezkum následně rozhodne,
kdo bude vracet), který nepovedený a nepřipomínkovaný systém označuje za
dobře fungující. Připomíná tak našeho nejspokojenějšího ministra, který
je dle některých současně naším nejlepším, jakého školství kdy mělo.
Vysokoškoláci
(Komentář),
26. 1.
Pražák, bydlící již více než půl života v malém pohraničním městečku,
podlehl touze podělit se o své myšlenky. Jsou mnohdy kontroverzní a rád
se pustí do debaty s případnými oponenty.
Abych nebyl podezříván z podjatosti předesílám, že proti vzdělání nic
nemám, naopak. Sám mám vzdělání jen středoškolské, leč vysokoškoláků, alespoň
těch, kteří skutečně vlastní pílí dosáhli tohoto vzdělání na solidních
vysokých školách, si velmi vážím. Neboť i ze středoškolských studií vím,
jaké „buňky“ musí mít člověk na to, aby penzum znalostí vstřebal, a pak
u zkoušek (neřku-li v životě) uplatnil.
Také mám jakous takous představu, jaký je profil
národa, co se týče vloh ke studiu. Myslím, že i tady platí Gaussova křivka,
že tedy nejvíce je lidí průměrných a k nižší či vyšší schopnosti úspěšně
studovat se počty snižují.
Proto mě velmi překvapila informace, kterou jsem
si přečetl v sobotních Lidovkách v rozhovoru s profesorem Cyrilem Höschlem.
Že totiž u nás více než 60 % populačního ročníku jde na vysoké školy. Na
Slovensku a v Polsku je to dokonce 80 %. Sám profesor Höschel dvě třetiny
populačního ročníku nastupujícího na Vysoké školy považuje za tak akorát.
Nevím, není to tak trochu pragocentrický pohled?
Tam, kde se soustřeďuje nejvíce vysokých škol, výzkumných ústavů, ústředních
úřadů a generálních ředitelství, je snad takový počet vysokoškolsky vzdělaných
lidí potřeba. Ale Česko není jen Praha a velká města. A z vlastní zkušenosti
pobytu a práce v malém městě vím, že uplatnění vysokoškoláků není až tak
velké.
V závodě, kde jsem pracoval, byli ze 120 zaměstnanců
tři inženýři, a to počítám i majitele. A přesto fabrika šlape. A tak je
to myslím plus minus ve všech menších a středních výrobních závodech, které
nemají vlastní výzkum, vývoj a konstrukci. A předpokládám, že i v těch
velkých závodech nebude polovina vysokoškoláků. Podobné to bude asi i v
zemědělství.
Hovoří se o útlumu průmyslu a zemědělství a o přesunu
pracovních sil do terciární sféry, pod kterou si představuji cestovní ruch,
pohostinství, opravárenství a servis čehokoli, kadeřnictví a celou další
paletu služeb, dopravu a logistiku (a jistě by se našly další obory). Je
tam potřeba tolik vysokoškoláků? Konec konců ani každá pošťačka, pracovnice
u přepážky v bance, účetní nebo úřednice nemusí mít vysokoškolské vzdělání,
aby perfektně zvládala svou práci. Myslím, že i ve zdravotnictví netvoří
vysokoškoláci, tj. převážně lékaři, většinu zaměstnanců.
Znovu se ptám, potřebujeme tolik vysokoškoláků?
Sám profesor Höschl přiznává, že v Německu (které já pokládám za velmi
vyspělou zemi) nastupuje na vysoké školy asi 35 % populačního ročníku.
To považuji za přiměřené. (Může se namítnout, že za totality bylo proti
vyspělým zemím u nás málo vysokoškoláků a je to třeba dohnat. Ale dohnat
stůj co stůj tím, že půjdou na vysoké školy i ti, kteří na to objektivně
nemají? Nižší náročností studia? To snad ne!)
Ale dejme tomu, že opravdu ty dvě třetiny vysokoškoláků,
které preferuje profesor Höschl, se objeví na trhu práce. A budou požadovat
pracovní zařazení adekvátní svému vzdělání. Bude tolik pracovních míst?
Nebudou nakonec muset vzít za vděk i pracovním (a platovým!) zařazením
středoškoláků? Budou chtít dělat u pásu v automobilce, sedět u šaltru na
poště, roznášet polévku v hospodě nebo řídit kamion? Proto přece nestudovali.
Ale někdo tu práci bude muset dělat.
Před 11 lety
(Deníček),
26. 1.
Texty z knižně vydaného deníčku Gentleman miluje mlčky z doby před
11 lety. Někdy jsou zajímavě aktuální.
Lídrem 4k byl zvolen po dvoudenním maratónu jednání lidovec C. Svoboda,
ačkoli se očekával unionista Kühnl. KDU však tvrdě trvala na tom, že to
bude někdo od ní. A ČTK se sekla a před půl devátou večer nedočkavě oznámila,
že lídrem se stal Kühnl: to jsou ty zprávy napsané předem. (–) Vozíčkářům
musí jejich porouchaný elektrický vozík nejprve prohlédnout lékař!!! a
vyčíslit předběžnou cenu opravy. Spolu s dalšími podobnými akty a potvrzeními
pak oprava trvá měsíce. Podle úředníků pojišťovny je samozřejmě všechno
v pořádku, prý jde o drahé pomůcky. Jestlipak mají ti posudkoví lékaři
aprobaci "mechanik elektrických vozíků"? (–) Nejen v EU existují magoři
určující, jak má komu co chutnat, být barevné a rozměrné. V USA zjistili,
že díry v sýru typu ementálu jsou "moc velké"! Je tam prý moc vzduchu a
málo hmoty. A stanovili na díry normu. Americká ementálská díra musí mít
místo 11/16 – 13/16 palce průměr jen 3/8 palce, tedy poloviční velikost.
Dementní argumenty, že se takhle jí moc vzduchu a málo sýra, nejsou bohužel
vlastní jen Američanům. I někteří z našich tázaných občanů tvrdili, že
je v dírách moc vzduchu (podle jedné paní dokonce "kyslíku"). Achich, achich.
Akademická faleš?
(Glosa),
25. 1.
Protesty studentů a profesorů proti připravované reformě vysokých škol
nečekaně napadl a shodil premiér Nečas. Podpořil tím nepřímo ministra Dobeše,
který s akademickou obcí nemůže najít společnou řeč.
Argumenty Nečase jsou podivné: návrhy nejsou dopracované,
nemají paragrafové znění, nebyly projednány vládou... jsou zkrátka nehotové
a protestovat proti nim je tedy dětinské. Ještě mohl dodat, že máme počkat
na schválení zákona poslanci a senátem.
Dost mě tím Nečas zaskočil. Protesty vysokých škol
jsou decentní a přiměřené, stejně jako povědomí o návrzích. Není přece
třeba čekat na finalizovanou podobu v případě, že už návrh obsahuje zjevně
rozporné a nevhodné prvky. Nemusím vařit guláš z masa, které je zkažené,
abych zjistil, že guláš není k jídlu.
A že se přidal Klaus, to mnozí považují za jeho
konzistentní projev, ale není tomu tak. Nehotovost a nepřipravenost návrhů,
pokud lze soudit dle publikovaných výhrad (původně rozumně definované parametry
školného se neuvěřitelně rozplizly) a Dobešových vyjádřeních (on školné
nezavádí, jen určuje, že bude nula až deset tisíc, ať si každá škola vybere...)
vede logicky k výhradám.
Klausovo zjednodušení a výroky o falešných akademických
svobodách si nic jiného než další kritiku nezaslouží. To už je kompetentnější
v hodnocení vlivu lidí na globální oteplování a možnosti ho ovlivnit žádoucím
(neznámým) směrem.
Zeptej se táty
(Ze života),
25. 1.
Tuto útlou knihu jsem si koupila až po smrti Jana Balabána. Mediální
vzkříšení a hysterie mne zaujala.
Začaly tehdy prázdniny. V tu dobu mám pocit, že
stihnu cokoliv.
Útlá kniha mi ale dala zabrat.
Opakovaně jsem ji odkládala, jako bych se bála do
šedobílého příběhu začíst.
Po čtyřech měsících jsem příběh tří sourozenců,
loučících se s otcem, s retrospektivou do dětství, dospívání, vlastních
soukromých dramat, přece jen dočetla.
Cítila jsem se "vysátá" a dojatá.
Nejde ani tak o umírání cizího otce, ale o smrt
každého z nás, o smrt našich nejbližších, o prázdnotě po jejich odchodu.
A to nevratné odcházení Jan Balabán pochopil. Jeho kniha nám může otevřít
oči. Rodinné vztahy musíme posilovat i za cenu nepohodlí a ztráty času,
dokud to jde.
DD
Před 11 lety
(Deníček),
25. 1.
Texty z knižně vydaného deníčku Gentleman miluje mlčky z doby před
11 lety. Někdy jsou zajímavě aktuální.
I v Kalifornii poukazovali odpůrci stavění elektráren na to, že spotřeba
elektřiny bude klesat: ale ona nečekaně stoupla o čtvrtinu přes veškeré
ohánění se úsporami a moderními technologiemi. A teď elektřina není… Takže
si dejme pozor také. (–) O zatím neschválenou metodu léčení rakovinných
nádorů podvazováním je takový zájem, že někteří politici se už "neformálně"
zajímají, jestli by nemohli někoho v neexistujících pořadnících předběhnout.
(–) Britští vědci smějí klonovat buňky embrya pro léčebné účely. Takže
aspoň pro tkáně a orgány svitla naděje. Samozřejmě někteří lidé křičí,
že i embryo má svá práva. A nemocný člověk ne?
Jepičí aféra
(Glosa),
24. 1.
Problém s exekucí majetku Prahy sice média náležitě amatérsky rozmázla
rozpitváváním prodeje Karlova mostu. nicméně to podstatné naštěstí nezapadlo:
nepřiměřenost toho aktu. Mluvčí exekutorů sice snaživě blábolila cosi o
předběžnosti toho opatření a psychologickém nátlaku na dlužníka, ale to
bylo jen takové slohové cvičení.
Podstatné je, že byla porušena zákonem nařízená
přiměřenost a posloupnost vymáhacích aktů, jimiž je obstavení účtu a z
něj stržení dluhu, což v případě Prahy jistě zafunguje. Takhle je zjevné,
že jde buď o mstivé ukázání silných ramen, protože stát se enormní moc
exekutorů snaží omezit, nebo o politické půtku na pražském magistrátu.
Dvěstětisícová opomenutá faktura, máme-li věřit
zápletce, za to opravdu nestála.
V každém případě je nejvyšší čas zatnout exekutorské
zpupnosti tipec.
Před 11 lety
(Deníček),
24. 1.
Texty z knižně vydaného deníčku Gentleman miluje mlčky z doby před
11 lety. Někdy jsou zajímavě aktuální.
"Budoucnost už přišla. Včerejškem počínaje naše soukromé videotéky
zoufale zastaraly." To je titulek a věta z komentáře zoufale zastaralého
experta M. Zvěřiny k uvedení prvního filmu na Internetu. Za hodinu až dvě
(v USA, u nás déle) si stáhnete film a můžete si ho prohlížet 24 hodiny.
A jasnozřivci hned blábolí o zániku videoték. (–) Nový zákoník práce nařizuje
volno po 4,5 hodinách práce a zaměstnavateli určil povinnost jeho evidence!
Navíc zaměstnanec musí v době přestávky opustit pracoviště. U lidí pracujících
doma tak bude muset zaměstnavatel do výkazu napsat třeba "odešli na chodbu".
Budou muset hasiči přestat hasit? Teoreticky ano.
|
|
