Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
 
pátek 27. 5. 2016
ISSN 1212-9380
 

 

 
 
pátek 27. 5.
Samozvanci
Křižácké tažení

čtvrtek 26. 5.
Maggi je mi putna
Homo

středa 25. 5.
Bláznů svátek
Hrr na ně

úterý 24. 5.
Nové daně
Město budoucnosti?

pondělí 23. 5.
Ohlédnutí
Víno, jídlo a zpěv
Peníze a závist

pátek 20. 5.
Neúčinné tablety
Rum

čtvrtek 19. 5.
Meze prognóz
Nesoudnost politika

středa 18. 5.
OKD není samo
Někdo má problém

 
 
 Geeklandia Romana   Staňka
 Dag Jeger a jeho web
 Gurmán
 CharismaSeeker
 Jak sbalit ženu
 magazín Click!
 Malý zápisník Víta Blahy
 Neviditelný pes
 Nezávislý film
 Reflex
 Ricarderonův blog
 Server Tomáše Bobka
 Start Zwentendorf
 TotEM
 Ubytování v Alpách
 Vážky Dana Bárty
 Z kuličky prd

H u d b a

Kapely:
 Dan Bárta
 Docuku
 Fleret
 František Kop Quartet
 Gothart
 Hradišťan
 Ilustratosphere
 Janis Joplin Revival
 Jan Kořínek & Groove
 J.A.R.
 Jarret
 Koňaboj
 Led Zeppelin Revival
 Moberg Ensemble
 Professor
 Robert Balzar Trio
 Roman Pokorný Trio
 Skandovat Oranž
 Svatý pluk
 Trombenik
 Vesna Cáceres
 Vinohradský quintet
 Vladimír Mišík
 Vlasta Redl
 XXL Blues Band

Kluby:
 Akord
 BlueNight
 Blues Sklep
 Bordo
 Joe´s Garage
 Matrix
 Popocafepetl
 Retro
 Rock Café
 Rybanaruby
 Vagon
 XT3

 
 


 
Citát týdne
Zatímco ženy přikládají velký význam již pouhému rozmlouvání o problému, muži ho raději začnou hned řešit.
E. Lábusová, poradkyně pro rodinu a výchovu

Samozvanci (Komentář), 27. 5.

Z hodnocení pokrmů mám dojem, že kritika je převážně subjektivní. Ve Vařeno! skoro každý brble, že v pórkové polévce má rád sýr, v bramborovém salátu naložená zelenina a v náplni do rolády játra.
    V odborných recenzích se zase dočteme, že nabídka piva (kozel a plzeň) by se měla doplnit pivem z místního pivovaru – proč? Třeba nestojí za to, a i kdyby stálo, copak je to důvod k výtce? V bramborovém salátu by recenzent omezil mrkev, sekanou prošpikovanou, zákusek se mu nehodí k prostředí!
    Co jsou to za lidi? Namyšlení géniové uznávající jen tu jedinou přípravu a podobu. Budiž, proč ne. Doma ať si ji dělají podle sebe, ale na návštěvě a v restauraci ať drží hubu, nebo jdou jinam.
Křižácké tažení (Glosa), 27. 5.

V koalici nastal rozkol ohledně protikuřáckého zákona. Spousta pozměňovacích návrhů předlohu značně pozměnila, poslanci hlasovali jinak, než měli, koalice je na rozpadnutí, ozývají se hlasy o typické české snaze cokoli znevážit a obejít.
    Samé lži. Začněme od konce: polovina zemí v Evropě má v této oblasti zmírňující výjimky v podobě kuřáckých místností (12 ze všech!) či jiných únikových řešení jako rozhodnutí majitele či bary (3). Polovina!!! V podstatě to, co náš modifikovaný návrh. Přesto tento fakt interpretují včerejší Lidovky tak, že jsme jediní hříšníci.
    Na celosvětovém tažení proti kuřákům (vedoucím až k falšování historie, viz retušování cigarety z rukou předních osobností, navíc známých kuřáků) je zarážející ta umanutost, až nelidská. Nedůstojné vyhánění těch, co legálně konzumují státem schválený a výtečně daněný produkt, do komůrek či na ulici, je za hranicí slušnosti a etiky.
    Nejhorší ovšem je, že zavilí odpůrci nechápou, že kouření není jen ta konzumace, stejně jako sex není jen výron semene a orgasmus po několika mechanických pohybech těl či rukou a jídlo není jen energie k udržení organismu na živu. Kouření je sociální akt, s mnoha rituály, závislý značně na prostředí, rozpoložení a mnoha dalších faktorech. Není to sex na WC či zhltnutí kusu pizzy v běhu na tramvaj.
    Je zřejmé, že kouření, ale i řada dalších aktivit jako jídlo, pití, rizikové sportování atd. atd., je třeba omezit. Jenže nikoli restrikcemi, postihy, zákazy. Jako má každý právo na nezakouřený prostor pro posezení má i kuřák právo se věnovat své neřesti. Jako každý nemá právo omezovat jiné.
    Jenže zatímco se politici snaží o další a další populistické zákony, aniž by šli po podstatě, život si cestu k nápravě hledá a nachází sám. Nekuřácké restaurace, cukrárny, vinárny, klub ad. vznikají bez toho, aby je někdo nařizoval. A tady je kámen úrazu. Politici, potažmo stát, si to nemůže připsat na konto a zužitkovat to politicky ve volbách. A to jim vadí nejvíc. Mají plnou hubu občanské společnosti a odpovědnosti jedince, ale zajídá se jím velice.
    To je pravý důvod přijímání zákonů na ochranu zdraví, přírody a nevím čeho.
    (jsem přirozený nekuřák)
Maggi je mi putna (Glosa), 26. 5.

Martin C. Putna se ukázal jako nadřazenec. Je to kasta lidí, kteří se cítí být povolání jiné poučovat, ale ne proto, aby věděli, ale proto, aby znali toho, kdo ví. Informační nadřazenost. Znáte ji všichni od lidí, co diskutují pomocí linků na myšlenky jiných, aniž by se namáhali je pochopit. Často by se jim to ani nepovedlo...
    Jen nadřazenec může sepsat pohrdavý článek o libečku a maggi jako on v jednom Posledním slovu (LN). Nemá ho rád, evokuje mu „školní jídelny a špatné hospody“. Kdyby byl na vojně, tak by měl další vzpomínku. Jenže to není problém maggi, ale lidí. Já jsem maggi nepoužíval, protože mi nechutnalo, tudíž mi ani nemohlo vadit. Jiní si ho lili do polévek litry. No a?
    Jsou lidé, kteří monotématicky valí do každého jídla něco: hořčici, kečup, tatarku, maggi. Ale také třeba pažitku, petrželovou nať, zeleninovou přílohu atd. atd. Je to jejich zvyk. Hodlá snad někdo řadit ty přísady podle „kvality“? Jedině namyšlenec jiné kategorie.
    Maggi je dochucovadlo, používané zdaleka ne jenom u nás (a Německu či Rakousku), ale prakticky v celém světě. Nejde o českou malost, ale o Putnovu malost. A neznalost, protože netuší, z čeho je, protože se vysmívá nějakému návodu na maggi z libečku. Jenže právě z něj (a dalších přísad) se maggi dělá!
    Maggi je ovšem také lidové označení pro koncentrovaný čistý masový vývar (bujón) – „polévka z kostky“, u nás vyráběný pod názvem Masox. Polévkový přípravek nevznikl kupodivu kvůli zásobování armády, ale z nápadu připravit hotový a levný pokrm pro zaměstnance továren.
    Švýcar Julius Maggi nezačal s polévkou, před ní už v roce 1884 začal vyrábět směs z luštěnin bohatých na bílkoviny. Hotovou polévku spatřil svět o dva roky později. Další rok Maggi vyráběl 22 druhů polévek. Maggi jako dochucovadlo vzniklo také v roce 1886. V roce 1887 Maggi přesídlil do Německa, kde založil MAGGI GmbH.
    Maggi není tedy žádný pokleslý produkt, pokleslým ho udělali někteří spotřebitelé a pisatelé.
Homo (Poznámka), 26. 5.

Proběhl zase nějaký den či akt nebo připomínka týkající se sexuálních menšin. V souvislosti s tím se objevovalo slovo homofobie, což se mi nezdálo. Předpokládal jsem, že homofobie je strach z lidí, analogicky klaustrofobii, xenofobii a dalším fobiím konstruovaným na stejném principu „-fobie“.
    Až pohled do slovníku ukázal, že nejde o omyl těch, co slovo používají, ale o můj. Chorobný strach z lidí je antropofobie, homofobie je opravdu strach ze stejnopohlavních lidí či odpor vůči nim. Ve složeninách typu „homo-“ má homo význam člověk, ale při setkání dvou pravidel je homo deformováno fobií.
    Jak se asi řekne strach z fobie?
Bláznů svátek (Poznámka), 25. 5.

V debatách kolem zákazu prodeje o svátcích, s argumenty o potřebě odpočinku, soudržnosti rodiny, trávení času a podobně, zapadlo jedno. Že nejen prodavači tráví neděle a svátky v zaměstnání. Jsou i jiné profese, a teď samozřejmě nemám na mysli ty nutné jako hasiči, policisté, lékaři atd. atd.
    Co třeba restaurace, kavárny, cukrárny...? Co mají lidé co dělat ve sváteční den v hospodě? Mají přece sedět a povídat si, nebo jít na procházku, třeba do zoo, kde personál také musí být. I číšníci a kuchaři jsou lidé, mají rodiny a touží být s nimi pohromadě...
Hrr na ně (Glosa), 25. 5.

Řada politiků opět vytáhla s neuvěřitelným požadavkem na zdanění náhrad za církevní restituce. Člověku se dělá až špatně od žaludku, když vidí ty bafuňářské ksichty tvrdící rádoby logické argumenty o potřebě rovnosti. Všichni daníme, proč církve ne?
    Jakápak rovnost? V čem? Že někomu něco vrátíme, co jsme mu sebrali, a financ mu to zdaní, aby toho neměl moc? Když rovnost, tak proč nesebrat všem? Když někomu dlužník splatí dluh, mělo by se to také zdanit, ne?
    Bylo dost času během přípravy a schvalování zákona na oponování metodiky náhrad. Po pracném jednání se strany a církve dohodly. Může se nám to líbit, a nemusí, ale je to na stole jako uzavřená věc. Budu-li chtít někdy volit konkrétního politika, vím, na co se ho zeptám: chcete danit náhrady?
    Prý to je reakce na církevní snahy dosíci se náhrad za již upřené nároky. Bůh mě chraň jako umírněného ateistu, ale to je přece záležitost světská. Soudy si s ní zajisté poradí. Politikům do toho nic není.
Nové daně (Poznámka), 24. 5.

Chystají se nové daně pro živnostníky, protože polovina neplatí žádné daně. Může prý za to Topolánkova vláda svým systémem slev a paušálů a zrušením minimální daně. Jenže slevy a paušály jsou nějaké všude, problém je v jejich nastavení.
    Minimální daň je nemravná – když nic nevydělám, z čeho a zač mám platit? Zrušení je správný krok. Příklady odjinud prokázaly, že přitvrzení vede k tomu, že živnostníků ubude, ale současně klesne objem vybraných daní.
Město budoucnosti? (Glosa), 24. 5.

Ve Vídni se zbláznili. V okrajové čtvrti Aspern Seestadt vybudovali sídliště, jaké by ji mohli komunističtí ideologové s myšlenkou kolektivních domů závidět. Maximum nejrůznějších technologií má optimalizovat provoz města a štěstí obyvatel.
    Žádné nákupní centrum, ale živá nákupní ulice plná obchodů, kam to budou mít všichni stejně daleko. Současně však jen minimum automobilů, pětina vídeňské hustoty, úzké silnice a široké chodníky, maximální rychlost 30 km/h. A spousta kol, zřejmě, aby si lidé ty nákupy měli jak odvézt domů. Tvůrci ostatně míří i do „staré“ Vídně, kde hodlají do roku 2030 auta zakázat úplně.
    Nepřejí však ani elektroautům a neplánují stavbu žádných dobíjecích stanic. Prostě auta pryč. Udělají všechno pro to, a nijak se s tím netají, aby se jezdit po Vídni autem lidem nevyplácelo. Prostě jim to znepříjemní, třeba totálním zákazem parkování. A ten, kdo je snad přece jen nebude moci oželet, třeba když bude chtít jet někam jinak s rodinou, může využít bájného sdílení aut. Zatím sice nijak moc nefunguje, ale to se do budoucna zlepší.
    Musí, protože to bude nařízené! Však ono se to dobré pro lidi do nich dostane třeba i násilím...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání