Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
 
pátek 21. 9. 2018
ISSN 1212-9380
 

 

 
 
pátek 21. 9.
Každý začátek je těžký

čtvrtek 20. 9.
Vševědoucnost

středa 19. 9.
Gordický uzel

úterý 18. 9.
Horká kaše
Boj o piedestal

pondělí 17. 9.
Ohlédnutí
No passaran!
Na GD se usilovně pracuje

pátek 14. 9.
A sakra
Utváření názorů na svět

čtvrtek 13. 9.

středa 12. 9.
Kdo co umí?

 
 


 
Citát týdne
Kdo má strach stopovat, ten by neměl stopovat.
S. Babčáková, herečka

Každý začátek je těžký (Glosa), 21. 9.

První přešlap Nového deníku: „Zákaz billboardů u dálnic a silnic první třídy platí už přes rok; ale jak víme, pořád tam jsou, byť bez reklamy, jen s brutálně zneužitou českou vlajkou.“ Inu, takových „brutálně zneužitou“ bez vysvětlení jsou plná média. Autor si mohl snadno zjistit, jak to je.
    Zákon 352/2001 Sb. praví v § 7 odst. 6: „Ostatní fyzické a právnické osoby a organizační složky státu mohou užít státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv.“ V § 9 písm. j pak výslovně zakazuje, aby na vlajce byl jakýkoli text či grafika.
    Jestli je použití vyobrazení státní vlajky na ne zcela vyjasněně zakázaných billboardech (platí pro ně např. jiná pravidla než pro jiné stavby podobného druhu) vhodné či ne, není zřejmé. Právníci se neshodnou. Není divu – co třeba vlaječky namalované na tvářích fanoušků, zapichované do dortů, zobrazované a vyvěšované ve sporu se zákonem?
    Vnucuje se rčení o zametání a prahu.
    P. S. První odstavec tohoto článku jsem dal na FB. Reagovali dva členové týmu ND, způsobem, který dobře známe z internetových diskusí. Považují tu formulaci a přístup k tématu za naprosto v pořádku. Tím ovšem má očekávání o kvalitě obsahu ND nabrala strmý pád k nule. Ne
Vševědoucnost (Glosa), 20. 9.

Libeňský most se opět dostal do popředí médií díky nápadu postavit na něm (nové konstrukci) byty. Je to idea, nikoli záměr nebo projekt, což se ne vždy uvádí, natož rozlišuje. Na zamlčování byly ostatně z velké části postaveny i argumenty ohledně zbourání/opravě mostu. Uvádělo se, že Libeňský most není kubistický, protože byl projektovaný v sobě. Jeden z jeho architektů ho prý projektoval v době, kdy sám "kubismus už dávno opustil", podle jedné expertizy byl postavený zastaralou metodou a nekvalitně. Jiná ho považovala za technický unikát vykazující „vysokou architektonickou kvalitu, která spočívá v kubizujícím tvarosloví“.
    Na webu jsem našel například, že jde o „sebevědomé dílo avantgardní architektury, která je pro meziválečné Československo tohoto období symptomatická a těší se dnes stejné pozornosti expertů jako kubismus“ (arch. Zd. Lukeš) „Jde o jediný kubistický most na světě.“ (arch. V. Máslo). Celá záležitost byla a je zjevně i po odborné stránce příliš složitá na to, aby se odbyla zesměšněním nepoučených a neznalých laiků.
    Na ideu bytového mostu se také objevila řada protichůdných názorů od renomovaných architektů, podobně jako na knihovnu na Letné či před lety na Tančící dům. Je navýsost zajímavé číst si dobové přestřelky. A vědět, že jsme nepoučitelní a víme hned všechno o všem.
Gordický uzel (Komentář), 18. 9.

Poprask na ČVUT ohledně odvolání šéfa kybernetického oddělení Maříka na počátku června se dostal i do televize. Odvolal jej rektor Petráček pro problémy s komunikací a domluvou. Mezi řádky se dalo přečíst, že Mařík propadl pocitu vlastní důležitosti a dělal si, co chtěl. Toho člověka znám, občas nám psal on nebo jeho kolegové něco do Softwarových novin. Neznám ho samozřejmě natolik, abych se mohl postavit na patřičnou misku vah. Mohu však využít toho, co umím – analyzovat data a tipovat na pravděpodobný průběh.
    Zdá se nepochybné, že příčinou (kýženou?) odvolání byl dokument o Maříkově pracovišti, vysílaný televizí. Z dokumentů na webu je patrné, že Petráček Maříka nabádal, žádal, ba mu to uložil, aby vysílání dokumentu zastavil. První indicie v neprospěch Petráčka je, že to popírá. Mařík vystupoval v dokumentu „kriticky“, líčil peripetie při budování nového robotického pracoviště pod ČVUT.
    Za Maříka se postavila řada kolegů, někteří dali výpověď, Petráček v televizi (3. 9.) uváděl, že tuším šest z osmi děkanů(?) odvolání podpořilo (7 přítomných z 11 členů sněmu robotického pracoviště bylo proti a žádali o důvody). Na dotaz, co je o tom přesvědčilo, samolibě odvětil, že na to už odpověděl. Ani na opakovanou výzvu o pozadí výtek na Maříka nereagoval jinak. Pro mě další indicie jeho nedůvěryhodnosti. Vysoká škola není Petráčkova a veřejnost má právo se vědět o pozadí rozhodování. On totiž dosud nikdo neví, co přesně se za zdmi ČVUT odehrávalo.
    Sám dokument (vysílaný kouzlem nechtěného v rámci projektu GEN – Galerie elity národa) může obsahovat podle Maříka sporná místa, ale jde o časosběrný dokument, takže to ani jinak nejde. Hlavním problémem budou, zdá se, peníze. Robotické pracoviště získalo spoustu grantů a zahraničních pracovníků, Mařík sám vede soukromou firmu (ale už roku 1996), takže dohadovat se může leckdo o lecčems (Mařík uvádí, že svou firmou zpočátku rozvoj pracoviště částečně podporoval bezplatným pronájmem prostor).
Horká kaše (Aktuálně), 18. 9.

Před chvílí (půl dvanácté) se ukázalo, že akce 50 syrských dětí je partyzánština europoslankyně Šojdrové. Nebyla přinejmenším ani projednána se stranami v opozici, které ani ex post netuší, co je obsahem té iniciativy. Jak na to přišla, s kým jednala, je to požadavek EU nebo gesto dobré vůle, nebo předvolební cirkus?
Boj o piedestal (Glosa), 18. 9.

Na počátku byl status, nikoli můj, ale Miloše Čermáka:
Co všechno se muselo s touhle zemí stát, aby bylo pro hlasy ve volbách výhodný tvrdit, že kašleme na SIROTKY?
    Rozpoutala se vražedná diskuse.
    Posléze se objevil další status, od Pjeer van Ecka:
Kde byli všichni ti altruisté, když kvůli ropnému embargu zemřelo 1M iráckých dětí?
    A co na to já?
    Kvůli evidentně 50 předvolebním dětem se dojímáme, srovnáváme s Winstonem, kálíme si na hlavu (prostřednictvím hlav jiných) a taháme si triko, jací jsme humanisté. Tehdy (Irák) nám to bylo u prdele, pokud jsme o tom vůbec věděli. Najednou máme bílé andělské košilky a svatozář a kdo jen naznačí své pochyby, je přibíjený na vrata.
    Nic nikomu nebrání vzít si syrské dítě domů. Ba dokonce nic nikomu nebrání vzít si české dítě z českého prostředí českého ústavu či domova domů (samozřejmě pomíjím naplnění právních a jiných podmínek). Což tak tu ušlechtilost, která z některých najednou tryská jako gejzír na Islandu, obrátit tímto směrem. Přece nebudeme pomáhat jinde a jiní u nás. Nebo si naše děti žijící mimo rodiny nezaslouží lepší život?
    Podle všeho řada diskutujících neví, kde se nápad vzal, proč zrovna 50, co-kde-proč. O to horečnatěji usilují o to, aby se svým názorem dostali co nejvýš...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání