Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
 
pátek 27. 1. 2012
ISSN 1212-9380
 

 
středa 25. 1.
Spojka 5/5

úterý 24. 1.
Swingers 1/3

středa 18. 1.
Spojka 4/5

úterý 17. 1.
Čarodějky se nevdávají

středa 11. 1.
Spojka 3/5

 
 
pátek 27. 1.
Problém?
Investor leští zbroj

čtvrtek 26. 1.
Sociální karta
Vysokoškoláci
Před 11 lety

středa 25. 1.
Akademická faleš?
Zeptej se táty
Před 11 lety

úterý 24. 1.
Jepičí aféra
Před 11 lety

pondělí 23. 1.
Ohlédnutí
Terminologická naděje
Mediální vliv

pátek 20. 1.
Jak se vám líbí?
Otázky a odpovědi
Formulace
Causa vrtěti Wolfem
Před 11 lety

čtvrtek 19. 1.
Prsní implantáty
Sčítání
Ještě jednou o potravinách a cenách
Před 11 lety

středa 18. 1.
Přestávky bez přestávek
Počítač spasitel
Darda
Před 11 lety

 
 
 Geeklandia Romana   Staňka
 Dag Jeger a jeho web
 Gurmán
 CharismaSeeker
 Jak sbalit ženu
 magazín Click!
 Malý zápisník Víta Blahy
 Neviditelný pes
 Nezávislý film
 Reflex
 Ricarderonův blog
 Server Tomáše Bobka
 Start Zwentendorf
 TotEM
 Ubytování v Alpách
 Vážky Dana Bárty
 Z kuličky prd

H u d b a

Kapely:
 Dan Bárta
 Docuku
 Fleret
 František Kop Quartet
 Gothart
 Hradišťan
 Ilustratosphere
 Janis Joplin Revival
 Jan Kořínek & Groove
 J.A.R.
 Jarret
 Koňaboj
 Led Zeppelin Revival
 Moberg Ensemble
 Professor
 Robert Balzar Trio
 Roman Pokorný Trio
 Skandovat Oranž
 Svatý pluk
 Trombenik
 Vesna Cáceres
 Vinohradský quintet
 Vladimír Mišík
 Vlasta Redl
 XXL Blues Band

Kluby:
 Akord
 BlueNight
 Blues Sklep
 Bordo
 Joe´s Garage
 Matrix
 Popocafepetl
 Retro
 Rock Café
 Rybanaruby
 Vagon
 XT3

 
 







cwxxxxxxxxxxxxxxxxx
Last Minute zájezdy






 
(Citát týdne)
Skutečnost je dobrá jen pro lidi bez fantazie.
skladatel Petr Hapka

Problém? (Poznámka), 27. 1.

Problém s definováním nadstandardů ve zdravotnictví je mimo mé chápání. Zdálo by se, že to není problém, protože jde o totéž jako u ubytování čí zájezdů. Jenže opak je pravdou. Problémy vznikají z toho, že seznam se má aktualizovat jednou ročně. Ministerstvo proto zařazuje na seznam i to, co by se mohlo během roku objevit, čímž vznikají zmatky. Nebylo by lepší aktualizovat seznam podle potřeby?
Investor leští zbroj (Komentář), 27. 1.

V Lidovkách se pravidelně objevuje nezáživný sloupek Diář investora. Tuhle jsem se do něj začetl a žasl jsem (19. 12. 2011).
    Jakýsi odborník předložil text o dívce, která je mladá, svobodná a velmi bystrá, vystudovala filozofii a během studií se intenzivně zajímala o diskriminaci, sociální spravedlnost a účastnila se protijaderných demonstrací. Otázka zní, která varianta je pravděpodobnější? Dotyčná pracuje jako pokladní versus pracuje jako pokladní a je aktivní feministkou.
    Správná je prý varianta druhá, zatímco volba první je důkazem stereotypního myšlení. A víte proč? Protože je "logické", že ta druhá je specifičtější, užší, zatímco první je obecná. Dotyčný expert dokonce tvrdí, že je matematicky méně pravděpodobná.
    Možná je pravděpodobnější i fyzikálně či biologicky, rozhodně je zjevné, že ten pán neví, o čem mluví. A to jde o hlavního ekonoma ČS! S pravděpodobností nemá zaručeně tato úloha nic společného, ba dokonce ani s logikou, se kterou je zmíněný pán na štíru.
    Jistě, dá se odvodit, že užší výběr zahrnuje méně možností, tudíž menší šance, ale to se týká množinového přístupu. V žádném případě ne existujících souvislostí v úloze. Dívka pár let po škole bude mnohem "pravděpodobněji" (samozřejmě matematicky), v případě, že dělá po absolvování filozofie v pokladně, pokračovat ve svých aktivitách, které ji "logicky" naplní, což se o profesi pokladní říct nedá. Až se vdá, změní místo a pořídí si děti, možná od nich upustí. bude-li naplněna novými příležitostmi.
Sociální karta (poznámka), 26. 1.

Pochyby vzbuzuje obhajoba tvrdící, že karta přináší klientům komfort. Příjemci sociální dávek, předpokládám, komfort očekávají až na dalších místech. Takhle mají další kartu, která má jediný výběr zdarma, to je veškerý komfort.
    Když příjemce kartu ztratí a nebude mít 240 korun na novou, třeba v proto, že čeká na další dávku, bude se to dle zástupce ČS přítomného na tiskovce řešit "individuálně", jinými slovy Spořitelna nemá pro tuto situaci pravidlo. Může "individuálně" kartu odmítnout vydat, což bude pro příjemce fatální. Čekal bych odpověď typu "bude-li mít na účtu postačující hotovost, bude karta vydána a poplatek stržen následně".
    Karta sociálních dávek tedy ani v dalších parametrech komfort nezvyšuje.
    Jediné, co zvyšuje, je sebevědomí ministra Drábka, který dosud nefungující systém (počítače kolabují, data se nenahrávají, dávky se vyplácejí všem, kdo požádají s tím, že přezkum následně rozhodne, kdo bude vracet), který nepovedený a nepřipomínkovaný systém označuje za dobře fungující. Připomíná tak našeho nejspokojenějšího ministra, který je dle některých současně naším nejlepším, jakého školství kdy mělo.
Vysokoškoláci (Komentář), 26. 1.

Pražák, bydlící již více než půl života v malém pohraničním městečku, podlehl touze podělit se o své myšlenky. Jsou mnohdy kontroverzní a rád se pustí do debaty s případnými oponenty.
Abych nebyl podezříván z podjatosti předesílám, že proti vzdělání nic nemám, naopak. Sám mám vzdělání jen středoškolské, leč vysokoškoláků, alespoň těch, kteří skutečně vlastní pílí dosáhli tohoto vzdělání na solidních vysokých školách, si velmi vážím. Neboť i ze středoškolských studií vím, jaké „buňky“ musí mít člověk na to, aby penzum znalostí vstřebal, a pak u zkoušek (neřku-li v životě) uplatnil.
    Také mám jakous takous představu, jaký je profil národa, co se týče vloh ke studiu. Myslím, že i tady platí Gaussova křivka, že tedy nejvíce je lidí průměrných a k nižší či vyšší schopnosti úspěšně studovat se počty snižují.
    Proto mě velmi překvapila informace, kterou jsem si přečetl v sobotních Lidovkách v rozhovoru s profesorem Cyrilem Höschlem. Že totiž u nás více než 60 % populačního ročníku jde na vysoké školy. Na Slovensku a v Polsku je to dokonce 80 %. Sám profesor Höschel dvě třetiny populačního ročníku nastupujícího na Vysoké školy považuje za tak akorát.
    Nevím, není to tak trochu pragocentrický pohled? Tam, kde se soustřeďuje nejvíce vysokých škol, výzkumných ústavů, ústředních úřadů a generálních ředitelství, je snad takový počet vysokoškolsky vzdělaných lidí potřeba. Ale Česko není jen Praha a velká města. A z vlastní zkušenosti pobytu a práce v malém městě vím, že uplatnění vysokoškoláků není až tak velké.
    V závodě, kde jsem pracoval, byli ze 120 zaměstnanců tři inženýři, a to počítám i majitele. A přesto fabrika šlape. A tak je to myslím plus minus ve všech menších a středních výrobních závodech, které nemají vlastní výzkum, vývoj a konstrukci. A předpokládám, že i v těch velkých závodech nebude polovina vysokoškoláků. Podobné to bude asi i v zemědělství.
    Hovoří se o útlumu průmyslu a zemědělství a o přesunu pracovních sil do terciární sféry, pod kterou si představuji cestovní ruch, pohostinství, opravárenství a servis čehokoli, kadeřnictví a celou další paletu služeb, dopravu a logistiku (a jistě by se našly další obory). Je tam potřeba tolik vysokoškoláků? Konec konců ani každá pošťačka, pracovnice u přepážky v bance, účetní nebo úřednice nemusí mít vysokoškolské vzdělání, aby perfektně zvládala svou práci. Myslím, že i ve zdravotnictví netvoří vysokoškoláci, tj. převážně lékaři, většinu zaměstnanců.
    Znovu se ptám, potřebujeme tolik vysokoškoláků? Sám profesor Höschl přiznává, že v Německu (které já pokládám za velmi vyspělou zemi) nastupuje na vysoké školy asi 35 % populačního ročníku. To považuji za přiměřené. (Může se namítnout, že za totality bylo proti vyspělým zemím u nás málo vysokoškoláků a je to třeba dohnat. Ale dohnat stůj co stůj tím, že půjdou na vysoké školy i ti, kteří na to objektivně nemají? Nižší náročností studia? To snad ne!)
    Ale dejme tomu, že opravdu ty dvě třetiny vysokoškoláků, které preferuje profesor Höschl, se objeví na trhu práce. A budou požadovat pracovní zařazení adekvátní svému vzdělání. Bude tolik pracovních míst? Nebudou nakonec muset vzít za vděk i pracovním (a platovým!) zařazením středoškoláků? Budou chtít dělat u pásu v automobilce, sedět u šaltru na poště, roznášet polévku v hospodě nebo řídit kamion? Proto přece nestudovali. Ale někdo tu práci bude muset dělat.
Jan Hajský, jan.hajsky@volny.cz
Před 11 lety (Deníček), 26. 1.

Texty z knižně vydaného deníčku Gentleman miluje mlčky z doby před 11 lety. Někdy jsou zajímavě aktuální.
Lídrem 4k byl zvolen po dvoudenním maratónu jednání lidovec C. Svoboda, ačkoli se očekával unionista Kühnl. KDU však tvrdě trvala na tom, že to bude někdo od ní. A ČTK se sekla a před půl devátou večer nedočkavě oznámila, že lídrem se stal Kühnl: to jsou ty zprávy napsané předem. (–) Vozíčkářům musí jejich porouchaný elektrický vozík nejprve prohlédnout lékař!!! a vyčíslit předběžnou cenu opravy. Spolu s dalšími podobnými akty a potvrzeními pak oprava trvá měsíce. Podle úředníků pojišťovny je samozřejmě všechno v pořádku, prý jde o drahé pomůcky. Jestlipak mají ti posudkoví lékaři aprobaci "mechanik elektrických vozíků"? (–) Nejen v EU existují magoři určující, jak má komu co chutnat, být barevné a rozměrné. V USA zjistili, že díry v sýru typu ementálu jsou "moc velké"! Je tam prý moc vzduchu a málo hmoty. A stanovili na díry normu. Americká ementálská díra musí mít místo 11/16 – 13/16 palce průměr jen 3/8 palce, tedy poloviční velikost. Dementní argumenty, že se takhle jí moc vzduchu a málo sýra, nejsou bohužel vlastní jen Američanům. I někteří z našich tázaných občanů tvrdili, že je v dírách moc vzduchu (podle jedné paní dokonce "kyslíku"). Achich, achich.
Akademická faleš? (Glosa), 25. 1.

Protesty studentů a profesorů proti připravované reformě vysokých škol nečekaně napadl a shodil premiér Nečas. Podpořil tím nepřímo ministra Dobeše, který s akademickou obcí nemůže najít společnou řeč.
    Argumenty Nečase jsou podivné: návrhy nejsou dopracované, nemají paragrafové znění, nebyly projednány vládou... jsou zkrátka nehotové a protestovat proti nim je tedy dětinské. Ještě mohl dodat, že máme počkat na schválení zákona poslanci a senátem.
    Dost mě tím Nečas zaskočil. Protesty vysokých škol jsou decentní a přiměřené, stejně jako povědomí o návrzích. Není přece třeba čekat na finalizovanou podobu v případě, že už návrh obsahuje zjevně rozporné a nevhodné prvky. Nemusím vařit guláš z masa, které je zkažené, abych zjistil, že guláš není k jídlu.
    A že se přidal Klaus, to mnozí považují za jeho konzistentní projev, ale není tomu tak. Nehotovost a nepřipravenost návrhů, pokud lze soudit dle publikovaných výhrad (původně rozumně definované parametry školného se neuvěřitelně rozplizly) a Dobešových vyjádřeních (on školné nezavádí, jen určuje, že bude nula až deset tisíc, ať si každá škola vybere...) vede logicky k výhradám.
    Klausovo zjednodušení a výroky o falešných akademických svobodách si nic jiného než další kritiku nezaslouží. To už je kompetentnější v hodnocení vlivu lidí na globální oteplování a možnosti ho ovlivnit žádoucím (neznámým) směrem.
Zeptej se táty (Ze života), 25. 1.

Tuto útlou knihu jsem si koupila až po smrti Jana Balabána. Mediální vzkříšení a hysterie mne zaujala.
    Začaly tehdy prázdniny. V tu dobu mám pocit, že stihnu cokoliv.
    Útlá kniha mi ale dala zabrat.
    Opakovaně jsem ji odkládala, jako bych se bála do šedobílého příběhu začíst.
    Po čtyřech měsících jsem příběh tří sourozenců, loučících se s otcem, s retrospektivou do dětství, dospívání, vlastních soukromých dramat, přece jen dočetla.
    Cítila jsem se "vysátá" a dojatá.
    Nejde ani tak o umírání cizího otce, ale o smrt každého z nás, o smrt našich nejbližších, o prázdnotě po jejich odchodu. A to nevratné odcházení Jan Balabán pochopil. Jeho kniha nám může otevřít oči. Rodinné vztahy musíme posilovat i za cenu nepohodlí a ztráty času, dokud to jde.
DD
Před 11 lety (Deníček), 25. 1.

Texty z knižně vydaného deníčku Gentleman miluje mlčky z doby před 11 lety. Někdy jsou zajímavě aktuální.
I v Kalifornii poukazovali odpůrci stavění elektráren na to, že spotřeba elektřiny bude klesat: ale ona nečekaně stoupla o čtvrtinu přes veškeré ohánění se úsporami a moderními technologiemi. A teď elektřina není… Takže si dejme pozor také. (–) O zatím neschválenou metodu léčení rakovinných nádorů podvazováním je takový zájem, že někteří politici se už "neformálně" zajímají, jestli by nemohli někoho v neexistujících pořadnících předběhnout. (–) Britští vědci smějí klonovat buňky embrya pro léčebné účely. Takže aspoň pro tkáně a orgány svitla naděje. Samozřejmě někteří lidé křičí, že i embryo má svá práva. A nemocný člověk ne?
Jepičí aféra (Glosa), 24. 1.

Problém s exekucí majetku Prahy sice média náležitě amatérsky rozmázla rozpitváváním prodeje Karlova mostu. nicméně to podstatné naštěstí nezapadlo: nepřiměřenost toho aktu. Mluvčí exekutorů sice snaživě blábolila cosi o předběžnosti toho opatření a psychologickém nátlaku na dlužníka, ale to bylo jen takové slohové cvičení.
    Podstatné je, že byla porušena zákonem nařízená přiměřenost a posloupnost vymáhacích aktů, jimiž je obstavení účtu a z něj stržení dluhu, což v případě Prahy jistě zafunguje. Takhle je zjevné, že jde buď o mstivé ukázání silných ramen, protože stát se enormní moc exekutorů snaží omezit, nebo o politické půtku na pražském magistrátu.
    Dvěstětisícová opomenutá faktura, máme-li věřit zápletce, za to opravdu nestála.
    V každém případě je nejvyšší čas zatnout exekutorské zpupnosti tipec.
Před 11 lety (Deníček), 24. 1.

Texty z knižně vydaného deníčku Gentleman miluje mlčky z doby před 11 lety. Někdy jsou zajímavě aktuální.
"Budoucnost už přišla. Včerejškem počínaje naše soukromé videotéky zoufale zastaraly." To je titulek a věta z komentáře zoufale zastaralého experta M. Zvěřiny k uvedení prvního filmu na Internetu. Za hodinu až dvě (v USA, u nás déle) si stáhnete film a můžete si ho prohlížet 24 hodiny. A jasnozřivci hned blábolí o zániku videoték. (–) Nový zákoník práce nařizuje volno po 4,5 hodinách práce a zaměstnavateli určil povinnost jeho evidence! Navíc zaměstnanec musí v době přestávky opustit pracoviště. U lidí pracujících doma tak bude muset zaměstnavatel do výkazu napsat třeba "odešli na chodbu". Budou muset hasiči přestat hasit? Teoreticky ano.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání