Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
 
úterý 24. 1. 2017
ISSN 1212-9380
 

 

 
 
úterý 24. 1.
Bohéma

pondělí 23. 1.
Ohlédnutí
Sádlo nalezeno!
Všechno je pořád jinak

pátek 20. 1.
Trendy...
Může zadlužený stát půjčovat peníze?

čtvrtek 19. 1.
Ďáblova řiť

středa 18. 1.
Chudák Čapek

úterý 17. 1.
Osud člověka
Benzin a nafta nově

pondělí 16. 1.
Ohlédnutí
Záhada ztraceného sádla
Blbeček, debil, blbeček

pátek 13. 1.
Alsaský hrnec
Co na ženách nikdy nepochopím

 
 
 Geeklandia Romana   Staňka
 Dag Jeger a jeho web
 CharismaSeeker
 magazín Click!
 Malý zápisník Víta Blahy
 Neviditelný pes
 Reflex
 Ricarderonův blog
 Server Tomáše Bobka
 Ubytování v Alpách
 Vážky Dana Bárty

H u d b a

Kapely:
 Dan Bárta
 Docuku
 Fleret
 František Kop Quartet
 Gothart
 Hradišťan
 Ilustratosphere
 Janis Joplin Revival
 Jan Kořínek & Groove
 J.A.R.
 Jarret
 Koňaboj
 Led Zeppelin Revival
 Moberg Ensemble
 Professor
 Robert Balzar Trio
 Roman Pokorný Trio
 Skandovat Oranž
 Svatý pluk
 Trombenik
 Vesna Cáceres
 Vinohradský quintet
 Vladimír Mišík
 Vlasta Redl
 XXL Blues Band

Kluby:
 Akord
 BlueNight
 Blues Sklep
 Bordo
 Joe´s Garage
 Matrix
 Popocafepetl
 Retro
 Rock Café
 Rybanaruby
 Vagon
 XT3

 
 


 
Citát týdne
Trestní zákon tohoto státu nestíhá někoho za propagaci ideologie, nýbrž za propagaci konkrétního hnutí.
Vl. Herman, soudce

Bohéma (Recenze), 24. 1.

Od nového seriálu na ČT1 jsem si sliboval hodně, ale výsledek stojí za starou belu. Scénář je dobrý, znamenitý, ale tvůrci zjevně neviděli ani jeden film pro pamětníky. Já jsem jimi odkojen, takže do reálií mám co mluvit. Opravdu nestačí jen změnit účes, vlny u žen, ulízanou patku u mužů. Dlažební kostky ani dobová auta nepomůžou.
    Totálně selhala výprava, zejména kostýmy. Tehdejší příšerně široké kalhoty pánských obleků se záložkou, kde puky při střetnutí s chodcem mu amputovaly nohu, byly vedle podivně vypasovaných sak se širokými rameny a klopami tak významným prvkem nejen kvůli střihu, ale kvůli tuhé látce, patrně tvídu. Nejčastěji v barvě sůl a pepř, pokud nešlo o večerní oděv.
    Byť obleky pánů byl (někdy) střiženy dobově, měkká poddajná látka a splývání přes botu bylo totálně mimo retrorealitu. I dámské oblečení bylo většinou mimo. Jak to, že to nikdo neví? Co poradci? Nebo co obětovat deset minut a podívat se na filmy z té doby?
    Stylizace postav (spíše její absence) je ještě horším problémem. Jedině Vlasta Burian (a s přivřením očí Zdeněk Štěpánek) prošel. Stačila jednoduchá vizuální úprava a jemně naznačená typická dikce a byl tu Burian jako vyšitý. Marvan bída, a Oldřich Nový – tragédie. Ani podoba, ani sebeméně jednoduše vystižená dikce. Tak bych ho zahrál i já... Málo známé postavy režisérů a scénáristů nepodobou nerušily, protože jen znalci vědí, jak vypadali. Mluva byla celkově podceněná – ještě já jsem se učil vyjmenovaná slova s infinitivem „-ti“...
    Opět – ve starých filmech je jasně slyšet nejen zastaralý infinitiv, ale také jiné řazení slov a dobové výrazy. Když jsem zavřel oči, atmosféra té doby byla v háji. Vždyť rok 1938 a 1968 se od sebe v interiérech skoro nelišily.
Já jsem se v ději naprosto neorientoval, a pokud se postavy neoslovovaly, byl jsem ztracen.
Ohlédnutí (A týden uplynul), 23. 1.

* Nechápu tahanice kolem Epopeje: podmínil Mucha přesun obrazů do Prahy zajištěním/výstavbou vhodných prostor nebo obrazy Praze odkázal? – co vlastně řeší soud? * Tržby registrované za prosinec 2016 pomocí EET stouply proti roku 2015 o 100 % – já bych být Babišem nejásal, protože bez EET se příjmy dostanou do evidence se zpožděním; počkejme na leden. * Policie si stěžuje, že rychlá auta na stíhání řidičů moc žerou – to je problém ten benzin naúčtovat provinilci? * Podle amerického ekonoma, nositele Nobelovy ceny, je euro mrtvé: „možná se bude muset zrušit, aby se EU zachránilo“ – věc k zamyšlení. * Radní Prahy 1 se zřejmě nudí, a tak vymysleli pro restaurace jednotnou uzavírací dobu kvůli snazšímu hlídání nočního klidu – patrně by bylo povinné odcházet jednotně před koncem provozu, aby se lidé na ulicích vyskytli organizovaně najednou. * Jakýsi jihoamerický drogový boss, jeden z nejbohatších lidí na světě, byl po útěku z vězení na motorce půldruhého kilometru dlouhým tunelem dopaden poté, co vyjednával s filmaři o natočení svého životopisu – ješitný blbeček. * Sežeňte si páteční MfD a článek o Obamovi od M. Vodičky – mediální mana a živá voda v jednom. * Na Nově radili, že flešku máme odpojovat bez dotazu, prý si s tím systém poradí – žádný systém si neporadí při jejím vytažení při přenosu, čemuž lze zabránit jen mechanicky. *
Sádlo nalezeno! (Editorial), 27. 1.

Pondělí. Den D nezačal dobře. V čase domluveného příjezdu instalatéra jsem dostal SMS, že se o hodinu opozdí. Z hodiny byly dvě. Měl jsem opravdu velice pokleslou náladu. Pak už se to rozjelo, začal a skončil až po sedmé večer. Ukázalo se, že záležitost není tak jednoduchá, jak si myslel, ale společně jsme došli k jakémus takémus výsledku.
    Problém byl v tom, že ze spodu nepřístupný odpad není nijak upevněný, takže při pokusu zasunout do něj trubku doprovázelo znatelné pružení. Pokud by se to dole rozpojilo, byl by malér, protože se tam nedostanu. Naštěstí mě napadlo, aby s trubkou pootočil, a protože to nešlo, bylo zřejmé, že katastrofa je zažehnána. Kontrolu je ovšem nutné provést.
    Instalaci se dokončit nepovedlo, protože hodně času zabraly korekce původních plánů s ohledem na drobné nesrovnalosti. K nim patří i to, že odpadní trubku instalatér uchycoval ke zdi objímkami, které udržují od zdi distanc asi dva cm, a v místě křížení s vodovodními trubkami se opět kvůli objímkám odstup ještě zvětšil. Tak centimetry naskakovaly a pračka se do přesně vymezeného prostoru nevešla.
    Kdyby mi řekl k mým představám, že tam bude ještě potřeba místo na to a to, změnil bych je. Během prací už moc možností nebylo. Po jeho odchodu jsem prořízl dno linky tak, abych získal čtyři cm pro pračku, další získám, až sám pryč ty úchytky a nahradím je jinými. Protože je všechno v plastu, moc možností k nápravě nemám.;;
Úterý. Ráno začalo podobně. Pán se dostavil opět o dvě hodiny později, protože nakupoval dodatečný materiál. Delší dobu zápasil s napojením vody, protože fitinky prosakovaly. Používal teflonovou pásku, nějakou silnější, snad pětkrát spoj přetěsňoval. Týž problém se pak opakoval při napojení ohřívače. Nechápal jsem to. Zlatá koudel. Odpoledne jsem už musel víc hlídat. Například omylem chtěl napojit teplou vodu tak, že udělal uzavřený obvod, bez napojení na ohřívač.
    Chápu, že on jako odborník vidí instalaci jinýma očima než já, ale já zase mám představu, jak chci co použít a jak využít maxima toho, co tam je. Napojení na mosazný přívod od vodoměru bych řešil využitím stávající koncovky u umyvadla, kterou bych přes šroubení a téčko vedl vodu praktickou pancéřovou hadičkou k umyvadlu a plastem k sprše. On mosaznou trubku přefikl a dal do řezu téčko s odbočkou pro sprchu. Sice zachoval stávající připojení na umyvadlo, ale dvakrát musel napojovat mosaz, čímž se asi hodinu zdržel. Navíc zapomněl dát uzavírací ventil na původní přívod, jak jsem chtěl, je jen v nové větvi ke sprše.
    Bylo už po šesté, když jsme se dostali k napojení na sprchu a ohřívač. Tam pro změnu nainstaloval vypouštěcí ventil jiný, než jsem chtěl a než měl být – použil uzavírací, který nesmí být mezi pojistným a ohřívačem. To vyřeším odmontováním páčky, ale že ho měl dát přes téčko s pojistným, to už nenapravím. Práce s plastem má totiž jiné postupy než při spojováním fitinkami se závitem. Vznikne nerozebíratelné spojení, které sám bez patřičných nástrojů nepředělám.
    Společně jsme nasadili box na vaničku a napojili odpad. Box je sice úžasná věc, ale navržený je špatně. Dáte-li ho do rohu, nemůžete k odpadu a s 80kilovou věcí se špatně šoupe. Zejména když ho podložíte, jako já, kvůli sklonu odpadu. Bohužel jsem nemohl podložení udělat z jednoho kusu, aby se sunulo i s boxem. To patří mezi budoucí dodělky.
    Pak konečně došlo na příčku. Ukázalo se, že kusy jsou o centimetr vyšší, takže se muselo řezat. Jak k tomu došlo, těžko říct. Úpravu udělal na chodbě, protože uvnitř jsme se už nehnuli. Instalace příčky byla v jedné části snadná, v druhé to vázlo. Ukázalo se, že ani podlaha, ani strop, nejsou úplně rovné, takže jejich napojení mělo asi centimetrový schod. Museli jsme nižší část podložit a současně posunout od zdi, aby se to srovnalo. Nakonec se povedlo. Skončili jsme v devět. Hodnocení řemeslníka: pečlivost 100 %, praktičnost provedení 80 %, estetika 60 %, kreativita 50 %.
    Zbytek je na mě: dosmontovat linku, box (uchytit na vaničku horní konstrukci s dvířky), olištovat příčku, vrátit zpět odmontované lišty se zásuvkami, přemontovat vypínač světel tak, aby se dalo samostatně rozsvítit v předsíni a pokoji (stávající vypínač rozsvítí všechna světla najednou), umístit a ukotvit pračku, protože kvůli jinému řešení křížení vody a odpadu mám o pět centimetrů místa míň, atd. atd.
    To však už jsou detaily na pár hodin. Hlavně že mám teplou vodu (večer jsem se poprvé osprchoval). Předsíň 2,75x1,55 m pojme všechna zařízení, v pokoji 2,75x3,65 m bude jen gauč, peřiňák, stůl, dvě židle a televize a bedny, možná křeslo. Možná skříňka pod oknem, pokud se prádlo nevejde jinam. Takže střed a přístup k oknu bude volný.
Středa. Ráno jsem uklidil a vyhodil odpad po instalaci a odjel na kontrolu k ornitoložce. Ta mi pochválila košili (zapínání na patentky je rychlejší při svlékání, ale vousáči je neocení – do té horní lezou vousy a tahá to), ale to bylo kromě toho hlavního, proč jsem tam šel, poslední spokojenost s výsledky. Inu, můj stroj už má (nej)lepší léta už za sebou.
    Pak jsem sedl na vlak, ani si nevšiml, že do tichého oddílu. Za nějakou dobu mi zavrněl telefon a než se rozezvonil, vzal jsem to a cosi řešil. Pak jsem si četl. Za chvíli vstal mladík sedící přede mnou a napomenul lidi za mnou za hlasitý hovor. Bavili se tlumeně, ale přesto ztichli. Dělal jsem, že tam nejsem. V tichém oddílu se nesmíte bavit nahlas ani při nástupu a výstupu, což už je buzerace. Samozřejmě že hlášení vlakového rozhlasu nahlas je.
    Jakýmsi zázrakem jsem za tři hodiny a něco vystoupil v Kyjově. Zašel jsem ještě do Lidlu a stihl přímý bus na grunt, protože řidič se na nástupišti zakecal. Takže od nástupu v Praze do výstupu v Miloticích to trvalo i s nákupem 4:15.
    Sádlo se našlo! Nějakým omylem jsem ho považoval za sklenici s medem, který zcukernatěl a podobá se barvou sádlu. Tak jsem sklenici šoupl do police s příslušnými ingrediencemi a při hledání nadále považoval za med, jenž byl shodou náhod ukrytý za ní. Kdybych nehledal něco třetího, protože med používám málokdy, sádlo by tam časem zoxidovalo. To bych si nikdy neodpustil. Na fotce je sádlo a med vedle sebe. Kdo poznám, co je co, dostane za odměnu chleba s vynikajícím domácím kachním sádlem.
    Večer jsem si na kanálu CS film dal českou hudební komedii z roku 1962 „Dva z onoho světa“ s Oldřichem Novým v dvojroli bratrů, jednoho našince, druhého Amerikána. Nevím proč byla v programu uvedena jako „málo nápaditá hudební komedie“. Proč „málo nápaditá“? Kolik dnešních filmů bude za 50 let, pokud vůbec kultura bude něco takového uznávat, „hodně nápaditých“, když už to příliš často není ani dnes? Na tu dobu byl film odvážný až běda.
    Nechápu a neuznávám tuto retronadřazenost, vysmívání se technickým a společenským zaostalostem – z pohledu dnešní doby. Bude snad někdo tvrdit, že dnešní nagelovaní manekýni či otylé osmnáctky přetékajícně napěchované do kalhot s pasem těsně nad... tím, čím často myslí, jsou na věky ukázkou pokroku ve vkusu?
Čtvrtek. Ráno jsem vstával neochotně, mrazy nepovolují a já jsem byl líný topit v kamnech do rána. Budu muset sáhnout po dubových zásobách, jedině tvrdé dřevo vydrží. V poledne jsem odjel nakupovat a něco vyřídit. Auto nastartovalo po týdenním stání v mrazech poněkud neochotně, ale spolehlivě. Ještě jsem zajel do sklepa zamíchat víno, veltlína kvasí, pořád kvasí. Při zapnutí světla sklepa vypadl jistič, po nahození zhaslo světlo v presovně, ale ve sklepě svítilo – záhada.
    K obědu jsem se dostal až kolem třetí. Udělal jsem si italské špagety, jakési drahé, ale nebyl jsem spokojený. Už při vaření se mi jevily spíše nudlovité: velice brzo změkly. Uvnitř však byly tvrdé, al dente ani náhodou. Ve výsledku vznikl jakýsi slepenec, ač byly promaštěné tukem. Příště raději osvědčené české za třetinu ceny.
    Večer opět CS film, tentokrát Pět milionů svědků (1965) s hereckým výkvětem té doby. Ten už si z televize pamatuju. Kouzelná byla postava podroušeného novopečeného otce v podání L. Munzara, který si coby dva dny slavící nic nepamatoval, ale podnapilost mu dovolovala říkat to, co by jinak neprošlo. A opět J. Tříska, v roli režiséra málo obsazovaný O. Korbelář.
Pátek a víkend. Opět samá technika. Tablet, který používám jako zdroj Wi-Fi pro počítač, mi oznámil, že je přebitý. Jak to? Přece má zařízení proti přebití chránící. Jenže to zřejmě při současném nabíjení a používání není v provozu a tablet se tak přebije. Pak jsem to dokonce někde našel. To je takový problém v takové situaci vydat varování? Každý prd to hlásí, toto ne. Ostatně zařídit nepřebíjení i v této situaci nemůže být nijak drahé.
    Počítač na gruntu poslední dobou, nehledě na problémy s viry(?), často padal, i několikrát denně. Přičítal jsem to pevnému disku, zejména po zničení MBR při jednom pádu. Omyl! Dočetl jsem se, že je dobré udělat test paměti, ale ne windowský (ten prošel), leč externí, doporučovaný, spuštěný před zavedením systému. A hle: druhá paměťová banka chrlila desítky tisíc chyb. Nikdy mi paměti neodešly, disky ano. Nechal jsem test běžet celou noc a šel navštívit kamarády, kde jsem zármutek spláchl dobrým vínem a zajedl přinesenými kachními prsy francouzské provenience.
    V sobotu ráno jsem test ukončil a nabootoval. Systém mi však ohlásil, že patrně není legální, načež po kontrolním bootování přitvrdil a pravil, že není legální. Netušil jsem, co mě čeká. Netušil jsem, jaký je problém zjistit legálnost OS. MS web neudělal nic než trapnou osvětu a výhodnost kupovat OS přímo od MS. Prostě jsem nenašel stránku, na níž bych zadal kód licence a dověděl se, jak jsem na tom.
    Centrum akcí tvrdilo, že Windows nejsou aktivní a klíč tam nebyl vypsaný. Opakoval jsem restart, nic. Aktualizace nefungovaly a ty nainstalované tam byly jen z malé části. Poslední záchranou byl proklínaný bod obnovy. Protože jsem stáhl a zkoušel jakousi aplikaci z webu MS ohledně pravosti OS, bod obnovy se udělal a naštěstí zafungoval. Po resetu byl OS aktivní a měl uvedený kód. Akorát zmizelo nastavení spořiče obrazovky a pozadí plochy, které už běží takto přes rok. Tuto záhadu rozhodně řešit nebudu...
    V neděli se nedělo celkem nic, až na minidegustaci u Šidlen. Nedával jsem žádné víno, takže se pochlubit mohu jen vyváženým hodnocením. Z 26 vzorků jsem měl mimo rozptyl pěti bodů jen dva vzorky, mimo plus mínus tři body jen čtyři. Jinak byly mezi deseti degustátory místy rozdíly až nebetyčné. Rýnské ryzlinky a hibernaly, jež dominovaly, byly vesměs velmi povedené.
    Pochlubit se můžu jinou komoditou: na prestižním koštu v Mikulčicích jsem získal stříbrný diplom za vínovici 2014! Hodnotilo se 1493 vzorků 50bodovou stupnicí. Druhá vínovice (2015) dostala 41 bodů, grappa jen 33, ale z toho mě hlava nebolí s ohledem na neznalost parametrů této pálenky u nás.
    Obrázky: ukázka vlivu zateplené půdy – vlevo grunt, vpravo sousedé bez zateplení, pražské úpravy před a po, takto „moderně“ vypadá na ČT24 „dokument“, skrznaskrz zamrzlý sud s vypouklým dnem a ptactvo pod krmítkem po jeho vyzobání.
Všechno je pořád jinak (Meditorial), 23. 1.

Klaus má absolutní veto“, zněl podtitulek na webových Lidovkách ve zprávě o letošním davosském fóru. Nemá. To, že pořadatelé „vyhlásili“ veto na jeho účast kvůli názorovým neshodám, neznamená, že Klaus má veto. Kdyby ho měl, a to ke všemu absolutní, to by se účastníci divili...
    Média si nevědí rady s trestem Manninga (Wikileaks). Prý mu Obama trest "zmírnil" poté, co si větší část odseděl. Jenže Obama ho/ji Manning omilostnil (propustí ho v květnu) a větší část z uložených 35 let si odsedět nemohl ani náhodou, protože seděl jen šest let! S ohledem na změnu pohlaví bych trest spíše překvalifikoval – činu se nedopustil jednotlivec, ale organizovaná skupina.
    Aféra kolem společného oběda předsedy Vrchního soudu advokáta přiměla T. Sokola k zamyšlení (středeční LN), jaká je vlastně pozice advokátů. Podle stávajících pravidel proti ní nelze namítat, ani eticky. Ministr spravedlnosti si soudce pozval na pohovor, mluví se o kárné žalobě. Mají se snad tito lidé vzájemně vyhýbat, opustit restauraci, přejít na druhý chodník, nezdravit se, nemluvit spolu?
    Zprávu, že povstalci ničí v Palmýře památky z 2. století, vyvrátil v páteční ČT24 už ráno pozvaný odborník. Jde o repliky z 50. a 60. let minulého století, protože až na pár kamenů se nic nezachovalo. Škoda na dobře zdokumentovaných památkách je tedy finanční. To ovšem ČT24 nezabránilo původní zprávu vysílat po celý den.
    Za uši tahá neznalost novinářů v používání zvratných verzí sloves postoupit, vyzvednout, převzít, vyslechnout, projít atd. Stejně jako místo centrum říkají epicentrum, protože to zní učeně, cpou zvratné „si“ všude. Přitom je více než evidentní rozdíl mezi „projít peklem“ a „projít si peklem“.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání