Paradoxy bionafty
(Glosa),
30. 7.
Když nedávno Klaus vetoval zákon o přidávání biosložek do paliv, rozpoutal
mediální aféru. Zemědělci lkali, že nebudou mít co pěstovat (zřejmě nic
jiného neumějí), třetí nejbohatší Čech, Babiš, protestoval, že do výroby
biopaliv investoval masivně na základě "lživých" argumentů. Tuším se chtěl
snad i soudit...
Nedávno vyšla příloha HN věnující se energetice
a její součástí byl i článek problematice biopaliv se věnující. A je to
čtení zajímavé – ukázka:
"Podle údajů DOE, uveřejněných prof. Pimentelem z Cornell
University, USA (podzim 2001), však výroba jednoho galonu etanolu z kukuřice
(obsahuje 23 kWh) v geografických podmínkách podobných našim vyžaduje vydat
práci 39,3 kWh. Je tedy energeticky ztrátová a jistý ekonomický efekt může
v našich zeměpisných šířkách přinést svým výrobcům pouze při velkých dotacích
a silně pokřivených daňových pravidlech.
Pro větší názornost lze říci, že například výroba jednoho litru
bionafty u nás vyžaduje dovoz ~ 1,2 litru těžené nafty. Výrobou bionafty
tedy paradoxně nejen nenahrazujeme naftu, ale naopak urychlujeme čerpání
jejích podzemních zásob."
Další střípek pohledu, který koriguje svatozář kolem
přínosu biopaliv pro životní prostředí. Snad se pomalu konečně bude moci
říkat, jak to doopravdy je.
Ti malí zlobí
(Poznámka),
30. 7.
Slovensko se zdráhalo splnit závazek předchozího premiéra o své účasti
na půjčce Řecku a záchranném fondu pro případ, že se další země dostane
do nekontrolovaných dluhů. Vyjelo po něm zejména Německo, až zupácky, když
jeho přední představitel špidlovsky prohlásil, že neexistuje prostor pro
jednání o jiné variantě postupu.
Právě to Německo, které před lety stálo spolu s
Francií aktivně na pokraji budoucích problémů, když velkopansky opakovaně
porušovalo závazek o míře inflace. Tak ať teď drží laskavě hubu! Kromě
toho je trapné apelovat na závazek předchozí vlády, příkladů, kdy trvat
na jeho dodržení novou vládou je nepřijatelné nejen pro zemi, ale i její
sousedy, by se našlo dost. Slovensko nakonec couvlo a s výhradou částečně
ustoupilo.
V podobné situaci jsme my, když se bráníme jakýmsi
bankovním opatřením, která mají vytvořit fond pro řešení problémů bank,
které se nechovají, jak mají. Toto plošné opatření se našim bankéřům nelíbí,
protože cestou pochybných snadných zisků nešly a nehodlají cpát peníze
těm, které postupovaly lehkovážně, aniž by jejich vedení dostalo přes prsty.
I v tomto případě se ozvaly hlasy, že máme – my
malí - držet hubu a krok, samozřejmě i z našeho hnízdečka. Společnost je
ohrožována ne těmi, kdo remcají, ale těmi, kdo z předposranosti remcat
nehodlají.
Založte si konto...
(Komentář),
30. 7.
Muž nacházející se v krizi středního věku, neochotný smířit se s
typicky českým pojetím svobody, řeší svou potřebu vyjádřit se k dění kolem
sebe rejpavým psaním a pošťuchováním.
Vrcholný průnik reklamy, češtiny a angličtiny, aneb jazykový paskvil
sponzorovaný jednou z velkých bankovních institucí.
Aneb: "Založte si í-en-dží konto na í-en-gé tečka
cé zet."
Nemohlo by se přece jen obnovit to koupání v koších
ve Vltavě? Měl bych jednoho adepta ...
Školné
(Glosa),
29. 7.
Kolem zavedení školného na vysokých školách se nedávno vedly hektické
diskuse. Připomíná mi to situaci kolem poplatků ve zdravotnictví. K nejhloupějším
argumentům patřily teze o zdravotnictví zdarma, teď je to právo na vzdělání
a podobně.
U školného je situace horší, protože studenti začínají
organizovat protesty a petice. Přitom málokdo ví, jak by to vlastně mělo
vypadat, ale samotné slovo působí na lid obecný jako rudý hadr býka. Včetně
(ir)acionálnosti reakce.
Člověk by řekl, že školné je zase nějaké české specifikum.
Tvrdí se, že školné znepřístupní vzdělání chudším vrstvám. Když jsem před
40 lety studoval ve Vídni, bylo školné 2000 šilinků na semestr. Koho to
tak moc zajímá, jistě si zjistí, kolik by to bylo dnes. Oběd v menze stál
tehdy 35 šilinků...
Na Blistech najdete článek Deset
důvodů, proč nezavádět školné. Začal jsem ho číst, ale nedočetl. Rozsah
napovídal, že ho psal grafoman, obsah, že levicový. Přesto snad mohu i
jako laik svůj názor vyslovit.
Je třeba definovat, co to vlastně školné bude představovat
- přece už teď není studium zadarmo - k čemu budou peníze sloužit. Jaký
bude systém úlev pro méně majetné - ani teď přece nemůžou mít všichni všechno.
Remcá snad někdo, že nemá peníze na počítač a internet? Přitom oboje je
pro (vysoko)školáka dnes nutností. Jestlipak se někdo ozve s tím, že mít
internet patří mezi základní lidská práva (a dokonce vysokorychlostní).
Pokud budou existovat půjčky, jaké budou, na co budou, kdy se budou splácet
a jak.
To všechno se teprve tvoří a nechápu, jak někdo
- studenti zejména - vůbec mohou protestovat? Vědí vůbec, co chtějí? Vědí,
co nechtějí, státními maturitami počínaje.
Ostatně jak znám naše politické a společenské niveau,
považuju za pravděpodobné, že ke školnému nedojde. Sice se studium po všech
stránkách podraží, ale protože to nebude školné, doplatí na to především
ti méně majetní.
Mezitím, co to píšu, se vyjasnily parametry školného
co do získání půjček a splácení. Myslím, že opravdu není důvod protestovat
proti tomu, že stát studentům půjčí peníze, které budou muset začít splácet
až tehdy, dosáhnou-li průměrného příjmu. Jinak školné zaplatí stát. Sice
to nahrává těm, co na studium či uživení sama sebe nestačí, lhostejno z
jakých důvodů, takže jde v podstatě o sociální síť, ale to je detail. Podstatný,
ale neřešitelný.
Samozřejmě odpůrci školného nadále brojí proti a
pokřikují cosi o tom, že bude problém stanovit exaktně průměrnou mzdu a
nastavit návaznost splácení na ni, o tom, že dlužník může přijít pak o
místo a nemá z čeho platit. To je klasika daní neznalostí – školné musí
nejprve nabýt podoby zákona a ten po schválení musí být opatřen prováděcí
vyhláškou. To vše pak vyústí v nějakou podobu, dobrou neb špatnou.
Jenže to hrozí každému zákonu, o tomu o bezplatné
lékařské péči, bezplatném školství či právu na práci.
Nevím, jak kdo, ale já nepředkládám, že by dnešní
vysokoškoláci měli tak mizivé ambice, že by se hodlali spokojit s platem
jen průměrným nebo mírně nadprůměrným. Pokud ano a pokud je současně nabyté
vzdělání a profese uspokojuje, je to samozřejmě něco jiného. Ten zbytek,
předpokládám, míří daleko výš.
Cipky kralovny Anny
(Krajánek),
29. 7.
Autor žije 42 let v Kanadě.
Nie som privrzencom chemikalii, a pesticidov, ale s tymto som nemal
silu (ani sancu) vyhrat.
Tieto navonok nevinne pekne rastlinky
(zvane Queen Anne's Lace) su vlastne divoky petrzel. Nechuti to konovi,
krave ci srnam. Jedneho dna som si dal zalezat a pocital som, kolko semienok
moze byt na jednej rastlinke. Bol som priam (ne)mile prekvapny, ked som
sa dopocital nad 1200. 
A tak som vzdal v pokore prijal osud, siel k pultu
v polnohospodarskom ksefte a kupil 10 litrov chemikalie zvanej Round-Up.
Je to vraj hormon, ktory rastlina vstreba a dostane nezvladnutelny pud
rast, a svoj rast v podstate nezvladne - chcipne. Spolocnost Monsanto predava
malicke flasticky uz v spravnom riedeni za 10 dolarikov. Koncentrat, co
sa riedi 1:50, je 10 litrov za 120 dolarov.
Po siestich rokoch sa citim ako vitaz, uz nelozim
po kolenach, nemlatim do pody tazkym a ostrym sekacom, nezberam na jesen
bohaty kalich semien. Horky to kalich! Vdaka Panu, semena maju tendenciu
sa drzat pohromade, cela rastlina zostane na mieste. A tak strane a okolo
ciest su nadherne vybielene, a postupne sa barva strati a na jesen sa vsetko
stmeli v jednu vysusenu hnedu paletu. Mimo kazdo tyzdennej kontrole a sekani
travy poctivo nicim a udrzujem "status quo".
Musim ale konstatovat, ze nikdy nevyhram boj proti
nasledkom slnka, dazda, vetra, snehu. Teraz konecne rozumiem a chapem tie
siraky a klobuky rozlicnych tvarov po centralnej Amerike, v Indonezii,
Azii. Moje prenadherne vrata na budicke u zahrady
vydrzali 5 rokov. A to i napriek najlepsom nasledovani navodu napustit
drevo najprv 25% rozriedenym lakom, potom 10%, a treti nater 100%. Ale,
mam to zaujimave, nie je cas na nudu.
Mimochodom, uz su zverejnene regule, co a kedy sa
moze lovit, je to priam stedre, a par tyzdnov v oktobri mozem (ak mam spravne
stitky) ulovit sest druhov zvere. A na to konto som si urobil kalendar-graf.
Idea je z grafu, co som videl, ked som studoval kreslenie. Napoleon tiahol
na Moskvu, a dlzka/sirka pasu znazornovala, ako sa jeho armada 780 000
muzov dostala na 70 000, ktory sa plizili naspat do Francie. Kazdej zveri
som udelil patricnu farbu a pasky kryju dni len od zaciatocneho dna po
konecny. Skratka 10. septembra konci moja cinnost na zahrade a v dielni,
a sedim a bdim a cakam.
Tym, ze sa lesy priam hemzia zverou, urcite nebude
zapotreby trpiet do posledneho novembra. Nemal som sancu zachytit troch
srncov naraz, skoda. Bolo to prekvapenie i
pre mna, doteraz som v lete videl maximalne jedinca.)
Frank, Creston, Britska Columbia
Třaskavá nálož v koaliční smlouvě
(Komentář),
29. 7.
Pražák, bydlící již více než půl života v malém pohraničním městečku,
podlehl touze podělit se o své myšlenky. Jsou mnohdy kontroverzní a rád
se pustí do debaty s případnými oponenty.
Jistě se pamatujete na aféru kolem zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem.
Je to už víc než deset let, co byla postavena, aby oddělovala obyvatele
rodinných domků od činžáků, které obývali občané s mizivými hygienickými
návyky, žijící mezi hromadami nepořádku a špíny, ze které se šířil zápach.
Navíc podle svého způsobu života neuznávali noční klid a rámusem otravovali
ostatní poblíž bydlící občany. Snad se dopouštěli i drobných krádeží.
Přestože stavba byla deklarována jako oddělení nepřizpůsobivých
občanů od těch, kteří ctí klid a pořádek a nikdy jsem nečetl ani neslyšel,
že by padlo slovo o separaci Romů nebo Cikánů, už během stavby zdi spustili
obyvatelé činžáků povyk, že stavba zdi je rasistický počin. A k nim se
přidali salónní humanisté typu Petra Uhla, kteří samozřejmě neměli nejmenší
ponětí, co je to sdílet takové sousedstvo.
Tím, že obyvatelé oněch činžáků, tropící onu velmi
mírně řečeno neplechu, spolu s Petrem Uhlem & spol. spustili v souvislosti
se stavbou zdi povyk okolo rasové diskriminace Romů, ačkoli nikdo před
tím o Romech nehovořil (jen o nepřizpůsobivých občanech), de facto sami
přiznali, že právě Romové jsou ti, kteří dělají rámus, špínu a nedbají
hygieny. Nakonec byli stavitelé zdi ukřičeni a zeď byla zbourána.
V koaliční smlouvě jsem četl následující věty: „Výplata
sociálních dávek bude striktně vázána na zajištění řádné docházky dětí
do školy. Podpora v nezaměstnanosti bude vázána na aktivitu nezaměstnaného.
Stejně tak výše dávek hmotné nouze bude odstupňována podle aktivity.“ Dokonce
se hovoří i o tom, že kdo pobírá sociální dávky a je zároveň neplatičem
nájemného o část dávek přijde. Ministr Drábek k tomu dodal: „Dnes
může být exekuována mzda a exekuce se nemůže týkat sociálních dávek. Tohle
prostě chceme srovnat“.
Jsem přesvědčen, že špatná docházka dětí do školy,
nízká nebo žádná aktivita při hledání práce a neplacení nájemného jsou
jevy jdoucí napříč rasovým spektrem naší společnosti. Ale zrovna tak jsem
přesvědčen, že v romské komunitě jsou tyto jevy nejčastější.
Co se stane, až po uzákonění takového omezení sociálních
dávek o ně začnou přicházet Romové? A ani to nemusí být převážně Romové.
Ale Romové budou nejvíc křičet o rasové diskriminaci, přestože se zákon
bude týkat všech občanů bez rozdílu rasy. A budou mít mocné zastánce –
salonní humanisty, Evropskou Unii a State Department USA, který každoročně
ve zprávě o stavu lidských práv kritizuje Českou republiku kvůli diskriminaci
romské menšiny.
Ustojí tyto tlaky vláda?
Nepochopení
(Komentář),
28. 7.
Jakási baba ze strany pro rovnost pohlaví (Strana rovnosti šancí) se
tuhle v ČT rozpálila do běla nad požadovaným výdajem armády na zbraně s
vyhřívanou pažbou. Tato dáma hřímala, jak je možné vyhazovat peníze pro
libůstky vojáků.
Tady se názorně ukazuje laicismus požadavku na ženy
v politice. Když něčemu nerozumím, těžko to pochopím. Ostřelovač bez vyhřívané
pažby ztrácí v jistých situacích silně na použitelnosti.
Věci ABL
(Poznámka),
28. 7.
Včerejší vystoupení uječeného skřeta, ministra Bárty, v Událostech,
bylo k pláči. Nebyl ani v nejmenším schopný odpovědět na otázku, jestli
považuje přítomnost pěti bývalých čelních zaměstnanců bezpečnostní agentury
ABL ve vládě na postech ministrů a náměstků.
Místo toho pištěl cosi o tom, že ABL je naprosto
transparentní, že to není bezpečnostní agentura, protože dělá i jiné věci,
a že proč si média nevšímají jakého člověka, o němž nebyl s to říct, proč
by se o něj někdo zajímat měl.
To si ještě s veřejnými Věcmi užijeme. Zlatí lidovci.
Jak jsem se rozbrečela
(Ze života),
28. 7.
Na svůj první nepřetržitý pláč si vzpomínám matně. Bylo to v nemocnici
před pětatřiceti lety, kdy mi trhaly v černé komůrce "dvě ženy" nosní mandli.
Rodiče mi, zřejmě pro vzpomínku, nechali svoje fotky u lůžka. A tak jsem
ve volném čase držela jejich fotky a brečela a brečela a brečela a brečela...
asi bych brečela dodnes, nebýt sestřičky, která promáčená fotky vrátila
rodičům a mě přeložili na dětské. Tam už bylo hodně veselo.
Další významnější pláč si pamatuju z pískoviště,
kdy jsme si hráli na olympijské hry a já sem byla reprezentantka NDR. "Němci
byli okupanti," řekl mi můj starší a chytřejší bratranec, v tu chvíli sportovec
SSSR. Dala jsem mu facku a běžela brečet domů. NDR se tudíž neumístila.
Pak jsem brečela nejen radostí po porodu (D byla
podobná dědovi a měla šelest), decentně jsem obrečela první školní den
obou dětí.
Přišly pohřby a po nich období, kdy už mi brečet
nešlo. Několik let. Proto jsem další pláč přivítala s úlevou. Nebyl nijak
významný, přesto mne uklidnil.
Naposled jsem se rozbrečela nečekaně o víkendu. Naprosto nekontrolovaně
a hystericky. Naštěstí beze svědků, jen internet a tancující žid, přeživší
holokaust. Nedovedu vysvětlit proč mne ten klip tak dojal, ale třeba je
nás uřvaných víc.
DD
Vaří čtenáři
(Recepty),
28. 7.
Paštika bez vaření II
půl kila drůbežích jater,
čtvrt až půl litru mléka,
100 - 150 g slaniny,
cibule,
2 žloutky,
125 g másla,
200 g masa (zbytky hotového jídla),
50 g strouhanky,
koření podle chuti,
lžíce koňaku nebo rumu.
Játra zalejeme mlékem, necháme naložená několik hodin, pak odblaníme.
Namáčení do mléka lze vynechat. Slaninu nakrájíme a vyškvaříme, přidáme
jemně pokrájenou cibulku a necháme ji zesklovatět. Přidáme játra, okořeníme
a podusíme do měkka. Ke konci přidáme nakrájené maso. Do misky dáme podušenou
směs, máslo, žloutky, strouhanku, alkohol a rozmixujeme. Konzistenci doladíme
vodou či mlékem. Směs dáme do misek a necháme ztuhnout.
Poslal tuším VVS, ale nejsem si jistý.
GD
Zbytečná ochrana
(Poznámka),
27. 7.
Protikuřácký zákon doznal změny, na nekrytých zastávkách kouřil lze.
Tedy i na nástupištích železničních stanic. Je to hloupost, protože to
smrdí stejně a vajgly se zase budou válet všude. Restauratéři musí opatřit
povinně své podniky samolepkou s vyznačením kuřácké orientace. To je samozřejmě
kravina, každý pozná, když tam vleze, na čem je. Jsou kuřácké, kde kouř
nevadí, jsou nekuřácké, kam bych nešel. Takové vodění za ručičku z nás
dělá dementy.
To ostatně jsme, protože týž stát, který tabákové
výrobky vyrábí a těží z nehorázných daní, současně kouření postihuje. Tomu
říkám rafinovanost. Lidem něco podstrčit, tahat z nich peníze, pak je za
to postihovat s tím, že je musí chránit před sebe sama – tož to tedy přesahuje
moje chápání.
Poslanci-odpůrci kouření jsou na můj vkus příliš
mesiášští, plni ušlechtilých prohlášení. Prostě nás budou chránit, ať chceme,
nebo ne, ale navíc jen tehdy a v těch oblastech, které si sami vyberou.
Zase pršelo!
(Víkend),
27. 7.
Takže jak vypadal závěr minulého týdne. Na DD dopadl náročný týden,
takže jsem ji ráno zavezl na vlak s tím, odpoledne se sejdeme v L, nakoupíme
a přejedeme do B, odkud se já sólo vydám do Velké a DD se dospí a ráno
přijede. Do Velké jsem dorazil před sedmou, zaparkoval za kostelem a vydal
se do válcového mlýna na výstavu. Vernisáž už skončila, v zahrádce hráli
Kubíci, seděly a zpívaly Marcelky.
Prošel jsem mlýn, spatřil několik zajímavých děl jako tohoto hydrocefala,
velkoformátové plátno s mnoha výjevy
a vznášející se andělku. Marcelky jsem
na letošních slavnostech viděl poprvé a naposledy.
Byl čas posunout se do areálu, protože se blížil
začátek očekávaného pořadu o pálení kořalek "Juro, vypal to!". Cestou mi
bylo jest projít kolem domu Petra Kubíka, kde jsme spolu tradičně popili
kořauku a vedli řeči. Petra bolí noha a od každého známého vyžadoval, aby
slíbil, že mu půjde na pohřeb. Měl jsem podmínku: pokud tam taky nebude,
nepřijdu. V areálu dobíhal ještě předchozí pořad, i usadil jsem se pod
pódiem a sledoval cvrkot. Pomalu jsem nasával zadrhávající až synkopový
horňácký styl hraní a zdravil se se známými. Páleničářská
scéna byla dlouhá, leč nikoli zdlouhavá a spočívala v tom, že kromě ovoce
se pálilo postupně všechno, co se na scéně šustlo.
Po jedenácté večerní program skončil a na scénu
se vrátila cimbálka M. Hrbáča, nasáčkovali se diváci a začalo se zpívat.
Asi po půl hodině se začalo blýskat, následovaly mocné kapky a začalo pršet.
Část lidí se, včetně muzikantů, nacpala do
místnostní za pódiem, určených pro vystupující, část pod nedaleký stan,
zbytek ke stánkům a část odešla. Noc hudců tedy ohrožena nebyla, hrálo
se a zpívalo, popíjelo, zatímco venku vytrvale pršelo. Po druhé ranní jsem
se vydal na cestu k autu, ale ještě mě čekala zastávka u Petra Kubíka,
kde byla a zpívala tlupa lidí pod návratím a pak u Jagošů, kde v zahradní
restauraci hrála další sestava muzikantů.
Asi ve tři jsem promočený došel k autu, vlezl dovnitř a při usínání zaznamenal,
že déšť ustal. "Poležím si a vrátím se," byla moje poslední myšlenka.
Nevrátil. Probudil jsem se až v sedm. Bylo vidět,
jak tělo týrané nezvyklými vedry uvítalo ochlazení a déšť. Coural jsem
po návsi, kde už vyrostly stánky a čekal, až se uvaří ranní polévka. Počasí
dávalo tušit to, co jsem nechtěl vědět: že večer bude mokrá varianta, tj.
program v kulturáku. To není ono, horňácké jsou nejlepší tím, když jsou
venku, kdy se z nich stane všelidová zábava v tom nejlepším slova smyslu.
DD se ozvala až před polednem. Spala 12 hodin a měla toho taky dost. Akorát
jí to vyšlo stihnout odpolední pořad na Fňukalovém, já jsem se ještě na
hodinu lehl do auta.
Po poledni jsem ji vyzvedl na zastávce, podívali
jsme se do válcového mlýna a odtud na zahradu, kde záhy začal pořad věnovaný
legendárnímu primášovi Jarkovi Miškeříkovi. Tento odpolední blok uvedl
kdysi v život Tonda Vrba a i když se ho letos účastnil pouze jako účinkující,
je dobře, že pořad ustál nepřízeň některých lidí – prý odlákával lidi od
hlavního programu, nehodil se a kdesi cosi. Byl pravda, a je, takový neformální.
Ostatně i J. Miškeřík takový byl, takže vzpomínka na něj byla všechno jen
ne pietní. Bavili se diváci i účinkující.
Ve vzpomínkové knize je tento Miškeříkův rodokmen.
Když jsme odcházeli, začalo pomalu mrholit. Před
mlýnem jsme si dali vařené koleno a poslechli si opět Kubíky. V hospodě
sedělo pár skinů a brblali něco o Cikánech; doufám, že pochopili, že s
touto notou ve Velké neuspějí a nanejvýš dostanou na budku. Ještě jsme
zašli na výstavu zahrádkářů, kde byli papoušci
a jiná havěť, nakoupili na jarmaku pár nesmyslů a učinili zásadní rozhodnutí,
že pojedeme na grunt. Přispělo k tomu i to, že za měsíc tam budeme se sborem
vystupovat, takže – snad – nám bude počasí přát a nočního zpívání na Hůrce
si užijeme za sucha. Auto u kostela nedošlo úhony jako loni, postihlo to
vůz přede mnou (propíchlá guma) a za mnou (vypuštěné kolo). Někteří lidi
prostě jsou jiní.
Cestou se rozpršelo pořádně, v M jsme se zastavili
u J+ L, abych vyzvedl opravovaný hliněný akt, který jsem chtěl poglazovat
a dát na zahradu. JL se obával, že se mu v peci rozpadne, já jsem mezitím
objevil lak barvy pálené hlíny a rozhodl jsem se, že akt zatmelím a vypálení
nahradím nátěrem. Ještě večer jsem začal, výsledek uvidíte za týden.
V neděli po poledni DD odjela, majíc nějakou povinnost
v B, já jsem chvíli šukal na gruntu, načež jsem jel na vernisáž plastik
z proběhlého sochařského sympózia. Tam jsme s JL chvíli koketovali s myšlenkou
zajet do Kuželova na závěrečný program Horňáckých, ale počasí, které na
půlhodinku vypadalo příznivě, se opět zhoršilo, tak jsme zajeli do Šidlen
zkontrolovat vinohrad a víno. Zkouška sboru byla dřív, protože zpívání
na blížících se slavnostech bude dost, k tomu přibyla veselá scénka, ve
které jsem neunikl třem větám. To zase bude tréma.
|
|
