Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
 
pátek 18. 10. 2019
ISSN 1212-9380
 

 
pátek 25. 1.
HeToo

 
 
pátek 18. 10.
Lidstvo
Jak jsem četl...

čtvrtek 17. 10.
Když dva dělají totéž

středa 16. 10.
Koloběžka nejen na chodníku

úterý 15. 10.
Vlasta Chramostová – herečka, disidentka, bojovnice?

pondělí 14. 10.
Ohlédnutí
Burčákový státní smutek
Gott mit uns

neděle 13. 10.

sobota 12. 10.

pátek 11. 10.
Turecké hospodářství
Jak uctít Mistra

 
 


 
Citát týdne
názor J. Hutky – smutný konec člověka, který neunesl, že je jen tím, kým je

Lidstvo (Glosička), 19. 10.

Čím dál častěji si kde kdo bere lidstvo do huby a hájí jeho zájmy.
    Takže lidstvo:
  • není jednočlenný organismus,
  • nemá subjektivitu ani právní, ani jinou,
  • nemá zástupce ani představitele,
  • nemá odpovědnost,
  • se nemůže rozhodovat,
  • nemůže konat,
  • nedělá chyby,
  • nemůže být vinno
  • nemá zásluhy
  • nikomu nic nedalo ani mu nikdo nic dát nemůže
    Nechte lidstvo být.
Jak jsem četl... (Poznámka), 18. 10.

Psychiatr J. Matis byl vyhozený za názor na Gretu z vedení dětské sekce České psychiatrické společnosti ČLK i z ministerské komise pro reformu psychiatrie a čeká ho disciplinární řízení.
    Mj. mu vytýkali neprofesionální „diagnózu na dálku“, jenže o své nemoci mluvila jak Greta, tak o ní psali její rodiče na Wikipedii. Matis trvá na svém. Jeho názory sdílí i řada lékařů: „Jen na rovinu řekl, co si stejně polovina psychiatrů myslí – že se kolem autistických dětí dělá zbytečně velký cirkus a že za ním stojí velký byznys. Akorát to nikdo z nás neřekne nahlas, protože je to profesní sebevražda.
    Jiný pohled na klima a roli Grety je zatím nepostižený. Pak mějte názor...
Když dva dělají totéž (Glosa), 17. 10.

Při psaní úterního medailonku Vl. Chramostové jsem pozapomněl na několik faktů. Dost nevkusná mně přišla lingvistická „analýza“ (cituju) jejího jména během tryzny od D. Prachaře: „V tom jméně je obsažena vlast, chrám a most. To je dost neuvěřitelné.“ To tedy je, opravdu.
    Napadlo mě: nedej Bůh, aby umřel Pavel Kohout – to bychom se z toho zvencli. Většina má jasno: Kohout=svazák a propagátor komunismu, Chramostová=disent a diskriminace. Jenže tak jednoduché to není a nebude. Poválečné opojení postihlo oba dva asi nastejno (a nejen je dva), Chramostová nenatočila jen Spalovače mrtvol, ale i řadu prorežimních agitek, žen soustružnic a dalších charakterních rolí.
    Prozřeli asi tak oba ve stejné době, ani to jinak nešlo. Jenže zatímco Chramostová se věnovala spíše umění, Kohout s jinými nesl kůži na trh před a po roce 1968, spoluzakládal Chartu 1977. Jeho konec nastal rychle, v roce 1969 byl vyloučen, z čeho jen šlo. Chramostová hrála do roku 1972.
    V roce 1978 Kohouta se ženou vynesli za hranice, aby se nemohli vrátit. A uložil si – pro mě sympatické – pokání: nevzal po návratu do vlasti ani jednu funkci, politickou ani kulturní, a veřejně se nevyjadřoval. Nemám na to morální právo, říkal. I česko-rakouský divadelní festival dělal z pozice vídeňského intendanta.
    I sečtělí a vzdělaní lidé dodnes Chramostovou adorují a Kohouta odsuzují. Jsem náramně zvědavý na posmrtné pocty, až přijde jeho čas. To bude křiku! Do Národního ho skoro jistě nepustí, Vinohradské se asi bude cukat, možná Žofín to unese a nepotopí se hanbou.
    Účtovat, to my umíme. A odpouštět také – jak se nám tedy chce. Chramostová je i v Cibulkových seznamech, nerozporuje to. Jak říká Šiklová, byla v "těžké situaci a je třeba to pochopit".
    Jistě – ale podle čeho se pozná, kdy „to“ pochopit je třeba a kdy není?
    Aktualizace: "Když jsme zjistili, že je to krvavý podvod a že jsme sloužili jako krvavá opona zločinu, měli jsme tři možnosti: zastřelit se, nebo skočit z okna, nebo se s tím ztotožnit a říct si, že na tom budeme doživotně vydělávat, nebo si říct: Kristepane, co jsme to zavinili, co s tím provedeme?" P. Kohout
Koloběžka nejen na chodníku (Komentář), 16. 10.

Ministerstvo dopravy omezilo rychlost elektrických koloběžek na 25 km/h a zakázalo jejich provoz na chodnících. S křížkem po funuse a blbě. Pravidla pro provoz jsou známá už léta a elektrifikace je ještě zpřísnila. Elektrokoloběžka není nijak specifikována, přestože se od klasické koloběžky liší: je poháněna motorem trvale, nebo vůbec ne. Při rychlosti 6 km/h se elektromotor odpojuje, jenže... Podobně jako u elektrokola se omezení dá nastavit na vyšší hodnotu. V provozu podle pravidel tedy jedete na motor jen při nízkých rychlostech, při vyšších máte práci ztíženou, protože motor klade odpor, jako u kola.
    EU vymyslela limit pro kola na 25 km/h, ačkoli běžně se jezdí i bez motoru mnohem rychleji, takže toto nařízení je nesmyslné, typicky úřednické. A v nabídce jsou běžně koloběžky s rychlostí 45 km/h! Existuje kategorie kol se stejným limitem, ale pak se podle zákona jedná o motocykl, který musíte přihlásit, pojistit povinným ručením, dostanete značku, techničák atd. atd. A pozor: musíte mít řidičák na malé motocykly a nesmíte na cyklostezky.
    Společné mají elektrické verze kola a koloběžky jediné: nepatří na chodník! U kola se to běžně ví (a ignoruje), ale u koloběžek je to překvapující: na obou prostředcích mohou na chodník jen děti do 10 let. I další požadavky mají kola a koloběžky společné – výbavou počínaje a výstrojí konče. Včetně přileb pro lidi do 18 let. Na cyklostezkách je, a to se taky neví (tudíž nedodržuje), rychlost omezená na 30 km/h.
    Velký rozdíl je mezi jízdou ve městech a na venkově. Tam se po chodnících jezdí poměrně běžně. Není tam takový provoz a je to bezpečnější. Hlavně však jsou lidé mnohem ohleduplnější a žádný cyklista se nechová na chodníku jako hovado, jak je to vidět v městech, kde se cyklisté domnívají, že mají právo přednostní jízdy.
    Verdikt ministerstva je tedy polovičatý a sporný. Pokud totiž nesplňují uvedené požadavky (plus podivné omezení výkonu motoru na 1 kWh, tedy výrazně větší než u kol, kde je běžně třetinový až poloviční), zákon na ně podle ministerstva „pohlíží jako na motorová vozidla. V takovém případě pak nesmí ani do pěších zón, jejich uživatelé by navíc měli mít řidičské oprávnění.“. Paráda.
Vlasta Chramostová – herečka, disidentka, bojovnice? (Úvaha),
15. 10.
Chtěl jsem včera umýt nádobí, ale pro slzy jsem nemohl. V ČT24 tak krásně mluvili o Vl. Chramostové, nejen o mimořádné herečce, ale hlavně o mimořádném člověku, který má být nám všem za vzor. Až jsem se z toho rozplakal...
    Nic ve zlém, ale:
  • a) do roku 1972 pilně hrála v desítkách filmů (52), tedy za komunistického režimu (o tom se stydlivě mlčí, filmy se uvádějí bez vročení)
  • b) její role v kauze herečky J. Štěpničkové, jejíž kolegové z Vinohradského divadla pro ni požadovali trest smrti za pokus o útěk na Západ, není dosud úplně vysvětlená
  • c) podepsala spolupráci s StB – prý chtěla hlavně hrát a nevěděla, co ta spolupráce znamená
  • d) příkladným způsobem, se ve svém životě vypořádala se všemi uvedenými kotrmelci a klopýtnutími – bodejť, kdo jiný než hříšník ví, jak se nejlíp vyzpovídat!
  • e) její podpis spolupráce s StB nebylo nic divného, pro komunisty (taky byla) to bylo téměř v popisu práce, ale ona to pak napravila (D. Kroupa, ČT24)
  • f) celý život prokazovala, že nebyla jen herečkou, ale že jí záleželo na společnosti...
    Možná i proto se pak v disentu zaměřila na charakterní role a tak ráda citovala ty nejušlechtilejší pravdy sepsané jinými. Asi aby část ulpěla i na ní...
    Dvojí metr je v tomto případě eufemismus a to, co společnost /média předvádějí, je hnusné a bezohledné vůči ostatním, kteří taky chtěli za minulého režimu dělat svoje povolání. Ti, co tu zůstali, aniž by podepsali a spolupracovali, jsou dehonestováni jinými jako pasivní kolaboranti a tento postoj je označován za národní vlastnost pohodlných zbabělých Čechů žijících pod heslem „Smrádek, ale teploučko“.
    Pořád lepší než „Smrad a arogance“.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání