Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
 
čtvrtek 29. 9. 2016
ISSN 1212-9380
 

 

 
 
čtvrtek 29. 9.
Kdo je volí?
Podle peří poznáš ptáka
Bezr nebo Janda?

středa 28. 9.

úterý 27. 9.
Důraz na detail
Nabubřelost
Kaplického knihovna

pondělí 26. 9.
Ohlédnutí
Keramika
Problém významu

pátek 23. 9.
Pozdní couvání
Pořádek za každou cenu

čtvrtek 22. 9.
Neuvážená výjimka
Zbytečná představa
Zika a migranti

středa 21. 9.
Chudáci ženy
Jeruzalém

úterý 20. 9.
Bublina praská
Růže zvána jinak voněla by stejně

 
 
 Geeklandia Romana   Staňka
 Dag Jeger a jeho web
 CharismaSeeker
 magazín Click!
 Malý zápisník Víta Blahy
 Neviditelný pes
 Reflex
 Ricarderonův blog
 Server Tomáše Bobka
 Ubytování v Alpách
 Vážky Dana Bárty

H u d b a

Kapely:
 Dan Bárta
 Docuku
 Fleret
 František Kop Quartet
 Gothart
 Hradišťan
 Ilustratosphere
 Janis Joplin Revival
 Jan Kořínek & Groove
 J.A.R.
 Jarret
 Koňaboj
 Led Zeppelin Revival
 Moberg Ensemble
 Professor
 Robert Balzar Trio
 Roman Pokorný Trio
 Skandovat Oranž
 Svatý pluk
 Trombenik
 Vesna Cáceres
 Vinohradský quintet
 Vladimír Mišík
 Vlasta Redl
 XXL Blues Band

Kluby:
 Akord
 BlueNight
 Blues Sklep
 Bordo
 Joe´s Garage
 Matrix
 Popocafepetl
 Retro
 Rock Café
 Rybanaruby
 Vagon
 XT3

 
 


 
Citát týdne
Dříve měli rodiče více dětí, dnes má jedno dítě více rodičů.
L. Westphalová, právnička

  
Kdo je volí? (Politika), 29. 9.
Občas se ptáme, kdo volí ANO, Okamuru, Stop islámu a podobně. Ve studentských volbách s více než 31 tisíci hlasujícími uspěli nejvíc celkem přirozeně Piráti, ale pak bylo ANO, Přímá demokracie, Úsvit, Ne ilegální migraci... Z jiných uspěla TOP09, ČSSD, ODS a další dopadly bídně.
Podle peří poznáš ptáka (Komentář), 29. 9.

Proběhl první duel kandidátů na úřad prezidenta USA. A já jsem konečně pochopil přírodní výběr. Nikdy mi nebylo jasné, proč ptáci řvou jak zběsilí a lákají tak samičky k páření. Nejhlasitější vyhraje, ačkoli to nemá souvislost s jeho genetickou kvalitou. Caruso ani Gott nemají natolik lepší předpoklady pro život jen proto, že nejlíp zpívají (zpívali). Barevnost peří, různé výrůstky atd., jimiž se prosazují úspěšní jedinci, jsou jen pozlátko. Tak proč to tak v přírodě je?
    Volba amerického prezidenta je ikonická záležitost. Pluky poradců zkoumají úhel otočení hlavy, výšku židle, teplotu v místnosti. Diváci sledují mrkání, pohled na hodinky, kapky potu, sykavky, elegantní umístění ruky do kapsy... Jak to proboha souvisí s kvalitou kandidáta? Na co si tu společnost hraje? Nejmocnější politik světa se vybírá stejně iracionálně jako menu v restauraci.
    Zvítězí ne ten nejlepší, což ostatně nelze prakticky zajistit. Zvítězí nejlepší kašpárek, mluvka, vtipálek, demagog – vlastnosti odpovídající hlasitému zpěvu a barevnému peří ptáků. V rukou takových jedinců je osud světa, to mějme na paměti. Nijak nežehrám a nestěžuju si. Je to ostatně jedno. Podobně jako globální klima se i společenské jevy řídí naštěstí čímkoli, jen ne zbožným přáním a odhlasované pravdě kvalifikovanou většinou.
    Zvolený politik není nejlepší – to totiž ani měřit nejde.
Bezr nebo Janda? (Glosa), 29. 9.

Nejde o dělení sympatií. Bezr je kritik, lehce zakomplexovaný, což je dnes patrně jediná devíza, jíž kritici disponují. Dřív kritici byli ne snad lepší, ale věděli, o čem píší, protože zhusta také tvořili. Mohli tak sice promítat do kritik jen své nerealizované ambice, ale aspoň základ měli odborný. To se dnes prakticky nevidí a kritika by si mohla podat ruce s tou socialistickou. Tam také každý věděl, co autor měl udělat.
    Janda je hudebník. Nic proti Olympiku nemám, ale na koncert bych nešel. Ale podívám se rád na sál plný asi pěti generací, jak nadšeně zpívá s sebou. Myslím, že Jandovi to musí dělat dobře. Takže mi je celkem jedno, proč se Bezr do Jandy pustil (LN 9. 9.), ani jsem to nečetl (páteční vydání nekupuju). Bezr psal o jakémsi podle něj neprávem méně úspěšném muzikantovi, přičemž se navezl do komerčního Jandy „tahajícího za nitky showbyznysu“ (Jandova citace).
    Janda se zdravě nasral, a to se mi líbí. Je pravda, že když psi štěkají, karavana jde dál, ale kdo chce psa bít, nemusí hledat karavanu a může se pustit do akce. Velkorysost je vlastní lidem s nadhledem a noblesou, bohužel právě jen ti ji ocení, takže vlastně si hrají jen mezi sebou a na svém písečku. Hovadu a buranovi jsou jemné finesy vybraného bonmotu obsahujícího jemnou urážku naprosto cizí.
    Takže Janda vyzval Bezra, aby se do 14 dnů buď omluvil, nebo svá slova doložil. Pak ho bude žalovat. A skončil vybraně: 26 let po sametu svádět svůj neúspěch na bolševika je nejapné. Času ukázat, co v kom je, bylo dost.
Důraz na detail (Glosa), 27. 9.

Specifikum ženského přístupu a vidění světa, tak často a vehementně popíraného, stejně jako rozdílu mezi muži a ženami, znamenitě dokládá věta z jednoho receptu: Vychladlou paštiku zatížíme například konzervou fazolí.
    Vidíte to? Muž napíše „konzervou“, protože je naprosto jedno, jakou. Není třeba dělat studie dokazující, že nezáleží na tom, čím paštiku (ti odvážnější to zobecní na jakýkoli podklad) zatížíme.
    Žena naproti tomu nejen uvede, jaká konzerva, tedy jaký obsah je pro zatížení nejvhodnější, ale je o tom přesvědčena a ze své pravdy neustoupí. A může to být nositelka Nobelovy ceny...
Nabubřelost (Poznámka), 27. 9.

Setkání unijní sedmadvacítky v Bratislavě budiž několikanásobným mementem. Budou se mj. stavět další ploty, za což před rokem Maďarsko ostatní pilně kritizovali, Lucembursko požadovalo dokonce jeho vyloučení.
    A dnes? Bulharsko bude stavět plot, ale nikoli za své, jako Maďaři, ale za vydatný příspěvek tří miliard korun od Unie a vyslání jednotek na ochranu hranic. Ta se nakonec stala zásadním a hlavním výsledkem setkání. Vnější hranice se uzavřou.
    Jestlipak někdo řekne „sorry, před rokem jsme udělali chybu“?
Kaplického knihovna (Názor), 27. 9.

Knihovna nestojí nikoli kvůli národní povaze, ale proto, že národ byl tehdy v názoru na stavbu rozpůlený. Jan Kaplický zemřel, tím pádem je konec. Zástupce za tvůrce není a řeči „my to postavíme jinak“ neberu vážně.
O Kaplického Národní knihovně rozhodly jiné okolnosti než názor lidí. Zdá se, že věc nebyla dobře zorganizovaná. Kdyby tehdejší ředitel Národní knihovny víc myslel na to, jak zapojit nejvyšší politiky, aby mohli stříhat pásku, byl by možná úspěšnější.
Nedovedu si představit, že by ve Francii vznikly národní budovy bez politické podpory.
Josef Pleskot, architekt
Ohlédnutí (A týden uplynul), 26. 9.

* Každá desátá Češka prý byla znásilněna, zjistil jakýsi průzkum – pokud tomu tak je, mělo by se stát víc, než to jen konstatovat (nebo výzkum kriticky přezkoumat). * Na Slovensku je 200 legálních pálenic, což je dost málo, akorát to vyvažuje počet nelegálních: 30 tisíc – jak to je asi u nás? * Nemá cenu stavět ani využívat spalovny, protože se čím dál víc třídí a ony tento odpad, prý, neumějí spalovat – dává to smysl? * Čtvrtina francouzských muslimů se odmítá integrovat, zejména ti mladší – ale kdo by se tím trápil... * Po výbuších papiňáků politici chvatně prohlašovali, že nejde o mezinárodní terorismus, po pár dnech to připustili – proč to dělají, když prd vědí? * Babská rada: rum nejen urychlí vaření brambor, ale dokonce i masa (jedlá soda taky) – co mají společného rum a jedlá soda? * Herecký pár Pitt+Joliová oznámil rozchod – prý Pittovi vadila humanitární posedlost Angely, která ze skoro každé mise dovezla nové dítě k adopci. * Podle analýz patří Babišovi 1-30 % mediální trhu, záleží na typu média a pokud jde o přihrávání zakázek, není ani jediný případ (Čapí hnízdo je před nástupem do funkce) – vypadá takto dominantní vliv? * Hru Její pastorkyňa, uvedenou na Vinohradech, kritik z MfD pochválil, kritička z Lidovek pohaněla – tak to má být. * Lodníci pracující v Holandsku mají podle výjimky z roku 1974(!) odvádět daně u nás (jinak v místě výkonu práce) a mají tedy doplácet až statisíce – podle ministerstva, které to taky nevědělo, je to v pořádku, jak jinak. * Dvě pětiny Britů neumějí na mapě najít Londýn, pouze jedna šestina najde Birmingham – jak vidět, biflování opravdu není k ničemu. * V létě vznikla mezinárodní iniciativa klimaskeptiků Clexit, cílem je boj proti extrémnímu pojímání boje s klimatem – je to dobře už jen kvůli vyvážení postojů. * Není mi jasné, co na odmontování a namontování křídel na dopravní letadlo může trvat dva roky (každá operace) – letadlo už nepoletí, protože skončí v muzeu. *
Keramika (Editorial), 26. 9.

Pondělí. Nastal čas posbírat to, co uzrálo, tedy hrozny. Ptáci se do chorobami zkoušených třapců pustili, vosy letos naštěstí ne, ale nebylo nač čekat. Na gruntu to šlo celkem rychle, úroda tak poloviční. Prim jakž takž, ostatní skoro nic. Pak jsem pokračoval u Šidlen, kde hibernal před sklepem ještě šel, ale za sklepem to byla bída.
    Většina hroznů byla buď uschlých, nebo nahnilých. Nemělo cenu je dávat do kvasu, takže jsem je rovnou na místě probíral. Vedlejším účinkem byly odpadnuté kuličky, které šly s sebou, takže nějaký ten litr moštu zůstal na zemi. Trvalo mi to skoro tři hodiny, nakonec jsem namlel jen jednu přepravku, asi 30 kilo. Vylisoval jsem odhadem 25 litrů šťávy, takže o deset míň než loni.
    Posbíral jsem všechno, loni se směska povedla, letos ji bohužel neobohatím chorvátem, protože se mi neurodil. Všechno – tramín jsem samozřejmě nechal, ten celkem odolal, dvacítka by ho mohla být. Zbytek hroznů budu muset dokoupit.
    Večer jsem se uondán podíval akorát na Rapla, kterého Spáčilová strhala. Není to sice žádný skvost, ale má atmosféru a nehraje si na umění. Spáčilové vadí, že používá tradiční postupy – a co by chtěla v době takové nadprodukce? Jaké nové postupy a klišé se dají objevit a vlastně proč? Seriál je pohádka, tam se také moc inovátorského neděje, a je to snad špatně? Kromě ústřic existuje i prejt s bramborem a zelím. Jsou snad ústřice kvalitnější?
    Hudební velikáni 18. a 19. století psali často komerci na objednávku panovníka, nejen “opravdové umění“ – možná psali jenom tu komerci, protože z toho žili. Že dnes nábožně posloucháme skladby a díla, která jsou často jedno jako druhé, vypovídá spíše o kvalitě nás... A jestli kriminálka v Jáchymově jezdí Landroverem nebo oktávií je mi u prdele (terén ostatně nahrává spíš tomu prvnímu). Na kvalitu žádného seriálu to nemá vliv, i kdyby ho psalo tisíc Spáčilových.
Úterý. Asi jsem zvítězil pro letošek nad krtky. Už několik dní dali pokoj. Několik desítek polínek různých průměrů trpělivě zatloukaných do jejich děr podle všeho vykonalo své a na elektrický proud dopravený do země pomocí odizolovaných drátů nemuselo dojít.
    Po delší době jsem řešil problém s počítačem. Našeptávač adres v Outlooku z ničeho zapomněl všechny uložené adresy. Moc jich tam nebylo, protože jsem nenašel, kde jsou uložené a přímo v aplikaci samozřejmě není nástroj, který by to řešil. Nebavilo mě znovu čekat, až se naplní, a zapátral jsem. Adresy jsou uložené v souboru, k němuž se jako běžní uživatelé nemáte šanci dostat, podobně jako je tomu s místem na ukládání fotek, videí, hudby a dokumentů.
    Nejen dostat, ale ani změnit jeho umístění. Je například v C:\Documents and Settings\[User Profile]\Application Data\Microsoft\Outlook\RoamCache, přičemž některé ze složek jsou skryté. Taková je pravá tvář Windows. Ne pomáhat a chránit, ale komplikovat a ohrožovat.
Středa. Zvítězil jsem nad baterií. Nebylo to tím, jak mi napsal jeden čtenář, že to neumím, ale jak se ukázalo, mosazný nátrubek byl zdeformovaný. Mosaz je na rozdíl od litiny měkčí a starý instalatér, již dlící na nebesích, s ním silově pracoval jako s litinovým. Čelisti hasáku vykonaly své. Mě se už tenkrát moc nezdálo kombinování mosazi a litiny, zejména tam, kde je instalace nepřístupná. Na mé obavy před lety došlo, jak jsem už psal. Dal jsem si záležet na namotání koudele (páska by to nezvládla), pečlivě jsem ji promastil motorovým olejem, a drží.
    Uspěl jsem i v přilepení odlepených plastových krytů podběhu alfy. Sice to nešlo hladce, protože přes veškeré reklamy na úžasná lepidla držící muže za boty přilepené na stropě to tak není. Tvrdím to se vší odpovědností! Lepivost 150, 300 či 500 a skoro okamžitá přilnavost jsou jen iluzí. Jo, rovný povrch a rovné lepené části, prosím (ale tam stačí obyčejné lepidlo, ne za dvě stovky). Jakmile je tam pnutí, nerovná plocha, museli byste lepené plochy zajistit a držet do alelujá.
    Nové úžasné lepidlo posléze zdeformovalo vytláčecí pistoli, patrně čínská provenience, takže jsem ho nanášel ručně, provizorně fixoval lepicí páskou (metr opravdu neudržím v přítlaku). spoje se sice od sebe poněkud vzdálily, ale lepidlem použitým jako tmel jsem škvíru zamázl.
    Přes den se počasí střídalo, stříhal jsem keře, shraboval vytrhané a vystříhané zbytky rostlin, jež vznikly nedělní činností DD, naložil na kolečka, ale už neodvezl. Začalo pršet, sice jen krátce, ale znatelně se ochladilo. Večer jsem odjel do sklepa, zalil matolinu pro grappu trochou burčáku, aby se kvašení rozjelo a nechytlo špatný směr, stočil jsem odkalený mošt ze směsky (je ho 25 l, o deset míň než loni) a jel domů. Do tepla. No, tepla... Jak se léto pěkně protáhlo, tak se kupodivu dům ochlazuje a uvnitř je jen 20. V zimě, když se topí, je to pocitově dost, ale teď ne.
Čtvrtek. Zjistil jsem, že můj renovátor, před rokem pořízený, je v pořádku. Marně jsem podle popisu hledal díl k upevnění nástrojů, a on byl přímo na něm! Jak se někdy nevyplácí dodržovat pravidla... Zajel jsem do Hodonína reklamovat výtlačnou pistoli a uspěl jsem. Reklamátor byl zjevně uondaný a když jsem mu ukázal, že i ta nová nefunguje spolehlivě, vzdal to. Koupil jsem si pořádnou, s hliníkovou trubkou. Zato jsem nekoupil zlevněný akušroubovák, byť stál méně než repase baterií mého starého. NiCd zjevně nejsou to pravé.
    Natřel jsem barvou lepidlo ve spáře přilepeného krytu podběhu, protože bílá moc svítila. To, co vypadalo na chvilku, nakonec představovalo restaurátorskou mravenčí práci na kolenou a nanášením barvy po centimetrech. Tím jsem ukončil kosmetické úpravy auta pro tento rok. V zimě ještě zrenovuju poškrábané disky s letními gumami.
    Večer jsem s dlouho rozhodoval, jestli mám jet do UH, kde hrálo trio rakouského pianisty (W. Fischbacher), českého bubeníka (V. Déczi) a amerického basisty (S. Clark). Byli jsme domluvení s DD, ale každého z nás přepadla z různých důvodů únava. Nakonec jsem na poslední chvíli vyjel a udělal jsem dobře. První polovinu jsem sice proklimbal, ale druhou jsem už zvládl. Pánové hráli vydatně a krásně. A dlouho – dvě hodiny čistého času.
    Obdivoval jsem pianistu ve skladbě, kdy hrál celou dobu výrazný několikatónový motiv, měnil se jen akord. Protože měl řadu syntezátorů, myslel jsem původně, že spustil smyčku, ušetřila by mu práci. Mohl, asi by se to nepoznalo. Hrál přesně a čistě (ta přesnost měla zajisté drobné odchylky, ale pořád to působilo líp než stroj). Většinou pravou rukou. Jenže pak jí začal hrát melodii a motiv přehodil na levačku. Pro odborníka to zjevně nic není, ale laik žasne.
    Poprvé od koupě auta jsem jel delší trasu, jinak jezdím jen po okolí. Musím říct, že i kdyby se teď ukázalo, že to byla špatná koupě, za ten zážitek z jízdy to stálo. Je to něco, co jsem ještě v autě nezažil, protože jsem si toho nevšímal. V Miloticích už zaplaťpánbu všichni vědí, že mám Alfu (asi čtvrtou v obci), takže divení a komentování ustává. Nicméně všichni říkají, že by si ji nekoupili. A já důstojně mlčím a neříkám, že to, co mají oni, bych si taky nekoupil...
Pátek a víkend. Při snídani jsem tradičně sledoval ČT24 (snižuje chuť k jídlu, takže hubnu) a zaslechl něco, nad čím zůstává rozum stát (v mém věku už jenom rozum...). Jeden muž vlastní les u Vrbětic, toho času obšancovaný a nepřístupný kvůli výbuchu skladované munice. Už dva roky se dohaduje se státem, protože si na koupi vzal úvěr a ten musí splácet. Dva roky se jedná a stát nebyl s to vyřešit nejen odkupem lesa či náhradou, ale ani vyřešením povinnosti splácet, například splácet to zatím za něj. Občan nezaplatí včas státu pokutu a ten po něm vyjede jak slepice po flusu, ale naopak je to v pohodě. Zlínští politikové, blíží se volby – což z toho udělat nějakou pomocí aspoň lákadlo pro voliče?
    Nahlédl jsem do seriálu o češtině, který je v MfD. Zakázal jsem si to po podobném z Lidovek. Bylo to o psaní čárek, tedy jedné z nejtěžších disciplín. Ani redaktoři se s tím nepopasovali, když u psaní čárky po jako a jež, která se řídí stejným pravidlem, každou spojku rozebrali zvlášť, i když jinými větami.
    V sobotu jsme s DD a L´s objeli v rámci víkendu otevřených galerií ateliéry několika umělců ze Slovácka. Původní program se smrskl, protože část otvírala až v neděli, kdy v Miloticích byl Trh produktů řemesel. Zvládli jsme tři. Veselský Groš byl nejvynalézavější ve vymýšlení ptákovin, hroznolhotský Benedík má pěknou keramiku a tamtéž sídlící Pavlica je jedním z posledních litografů. Kámen (jistý druh vápence) se už desítky let netěží, protože není kde, zásoby mezi umělci nejsou nekonečné a tvorba je nesmírně pracná. Na obrázku je přes sto let starý kámen s etiketami z té doby.
    Pak jsme ještě zajeli do Radějova, kde je proslulá růžová zahrada – růže se mi na mobilu moc nepovedly, až na tuto. Po návratu jsme zašli pod Šidleny posedět s kamarády u burčáku a vína.
    V neděli jsme zavítali na zámek, kde na trhu už byly mraky lidí, kteří pilně obcházeli stánky se vším možným, zejména s jídlem a pitím. Po hodince jsme se jeli projet a na oběd, vrátili jsme se na hudební pohádky známého kyjovského souboru. Kocour v botách byl znamenitý, pěvecké výkony kocoura a kouzelníka vynikající. DD pak odjela domů, já jsem ještě poseděl a popil s kamarády ze soboty. Počasí nám přálo, což bylo hlavní.
    Protože jsou noci chladnější, je v domě zima, ale topit je ještě zbytečné. Kdysi jsem koupil za dvě stovky v bazaru staré topidlo, se spirálami navinutými na keramických válečcích. Zapnul jsem ho do sítě a hle, dvě spirály jedou. Krásně to topí, svítí, šamotový obal se nahřeje a je hned teplo.
    Fotky z Grošova ateliéru: Sněhurka s trpaslíky v duchu Stalinova pražského pomníku, auta, rozverné dámy, spermabanka, žena-trakař, Zuzana v lázni, sami jistě poznáte, oč tady jde, a konečně dvanáctiválcový motor Alfa Romeo.
Problém významu (Meditorial), 26. 9.

V pondělní ČT24 jsem zaznamenal ve zkratce asi toto: „V Číně začal soud s aktivistkou X. Ptám se naší zpravodajky, jak probíhá. – Soudy v Číně trvají několik dnů, takže zatím nic nevíme.“ Vskutku profesionální práce. Kdo čekal, že čínské soudy rozhodují na rozdíl od ostatních většinou za den, je zklamán.
    „Nová epidemie. Češi mají chatrné kosti“, pravil titulek na pondělní titulce Lidovek. Znejistěl jsem – to existuje nákaza, která vyvolává řídnutí kostí? Kupodivu nesmyslné použití slova epidemie nepochází od negramotných novinářů, ale od ředitele organizace, jež poskytuje domácí péči. Hlavně se jim nedostat do rukou.
    Naši vědci nejmenší nanomagnet neobjevili, ale vymysleli a zkonstruovali/vyrobili, jenže to je pro novináře příliš složitý lingvistický problém.
    V zahraničí se německá strana AfD, která německé politice pěkně zatápí, často tituluje nelichotivými přívlastky populistická, extrémně pravicová, xenofobní aj. Němci už to řeší, ale u nás, aby lidé věděli, s kým mají tu čest, se přílepky dál používají. Co kdybychom říkali „Mladá fronta, Babišův nástupce deníku Socialistického svazu mládeže“?
    Od 1. září neplatí v EU zákaz halogenových žárovek, jak se v médiích uvádí. Zákaz se týká jejich výroby a dovozu a uvádění na trh, smějí se však doprodávat zásoby, a to až do roku 2018. Tato drobnost médiím unikla, jako ostatně běžně mnoho dalších detailů. Opojení zkratkou je pro novináře smrtelné – skoro. Podobně je to se zákazem plastového nádobí ve Francii: platí až od roku 2020, přesněji má platit...
    Páteční příloha MfD se jmenuje Rodina a téma je tedy jasné. Tentokrát bylo zaměřené i na znalost jazyků u nás, jako příklad posloužila Lucka Vondráčková. Málokdo prý podle redaktorky A. Bartošové je vybaven jako ona: domluví se německy, španělsky čte a anglicky dokonce sní. Je opravdu tak výjimečná?
    Nevedlo se zlínskému reportérovi J. Kvasničkovi, když v reportáži o výrobci letadel Let Kunovice, nyní Aircraft, mluvil jako o 40 let staré firmě. Pak poznamenal, že zaměstnanci, ač na nucené dovolené, jsou solidární, přestože mají druhé nejnižší platy v republice. Ty má ovšem Zlínský kraj a nijak nesouvisejí s těmi, které berou lidi v podniku.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání