91-50-24
(Téma),
23. 5.
Nejde o míry anorektické modelky. Jedná se o počet mrtvých, který postupně
oznamovala mluvčí soudního lékařství v Oklahoma City po tornádu, které
devastovalo město. Další důkaz posedlosti "včasným" informováním na úkor
věcnosti. Je to zjevně celosvětový fenomén, být za každou cenu in.
Jak to vidí recenzenti 1/2
(Úvaha),
23. 5.
Recenzenti filmů se dělí na několik skupin. Jedni se vytahují encyklopedickými
znalostmi, další prozrazují děj, třetí upozorňují na to, že Moskva hraje
Prahu nebo naopak, další vědí, jak měl film vypadat... Pomálu je těch,
kdo ději věnují povinný odstavec a ve zbytku se věnují recenzi, potažmo
kritice tak, aniž byste při sledování filmu měli v paměti, co přijde a
proč.
Nevím, proč O. Štindl věnuje v recenzi filmu Zlomené
město (LN 25. 4. 2013) půlku místa líčení děje. To mám obdivovat, že si
ho pamatuje, ačkoli jde o slátaninu? Zbytek jsou kritizované střípky opět
děje! Špatný výbuch, nelogický střih, pachatelovy chyby při páchání činu...
Štindl to dělá ostatně pořád, včetně jím oblíbeného vyzrazení pointy (jinak
by ji nemohl kritizovat).
Spáčilová zastupuje styl "vím". Ví, že Budapešť
hrála Karlovy Vary, že Tom Cruise v Mission Impssible se v Praze dostal
z Hradu na Vinohrady způsobem, který topologie města n neumožňuje a podobně.
Jaksi jí uniká, že jde o film, nikoli o dokument. U zahraničních filmů
samozřejmě mlčí, neboť že Berlín ve filmu hraje Mnichov nebo Drážďany,
natož že Boston zastupoval Madrid nebo Washington samozřejmě nepozná. Jinými
slovy: honí si triko, jak je chytrá, čímž prokazuje, že o filmu jako takovém
neví nic.
Shodou okolností v těchže Lidovkách má recenzi i
A. Prokopová, světélkem naděje v recenzích. Nepovedený horor na omleté
téma Záhada Hory mrtvých dějově zvládne v jednom odstavci a ve zbytku pomocí
indicií a hodnocení dělá svou práci. Světélkem proto, že zřejmě kvůli béčkové
ambici filmu zmíní detailněji konec filmu, takže všichni vědí, že poslední
čtvrthodinu zabere honička s nevalnou kvalitou.
Potíže s komunisty
(Komentář),
23. 5.
Pražák, bydlící již více než půl života v malém pohraničním městečku,
podlehl touze podělit se o své myšlenky. Jsou mnohdy kontroverzní a rád
se pustí do debaty s případnými oponenty.
Nemám teď na mysli potíž se členy KSČM v parlamentu či v krajských
radách. Mám na mysli bývalé členy KSČ, kteří po roce 1989 z KSČ vystoupili
a svým dalším životem prokázali, že jsou platnými a spolehlivými články
i dnešní svobodné společnosti. Když nic jiného, je jim to častokrát při
různých příležitostech připomínáno. Znáte přece ten bonmot: neexistuje
bývalý komunista jako neexistuje bývalý černoch.
Jedním z nich je i nynější ministr obrany Vlastimil
Picek. Členem KSČ byl od roku 1977 do roku 1990, od té doby je nestraník.
Ministrem obrany se stal, aniž by těm, co ho do funkce navrhli a jmenovali,
bývalé Pickovo členství v KSČ vadilo. Leč toto bývalé členství ho dostihlo
v momentě, když z titulu své funkce předával vyznamenání někdejším odpůrcům
komunistické diktatury.
Magazín Pátek, příloha LN, oslovil několik známých
osobností, aby se k vhodnosti toho, aby členům třetího odboje předával
ocenění bývalý člen KSČ, vyjádřili. A všichni to unisono označili za nevhodné.
Padaly i názory, že se jedná o absurdní divadlo, nesmírné znehodnocení
celého obřadu, či že je otázka, zda bývalý člen KSČ má vůbec zastávat funkci
ministra, premiéra nebo prezidenta.
Dochází k paradoxní situaci. Na internetové stránce
se píše: Každý může v životě udělat hloupost a není vždy nutné, aby
mu jeho chyba byla připomínána po celý zbytek života. Platí to i o odsouzení
za trestný čin. Každé odsouzení se zapisuje do rejstříku trestů. Výpis
z rejstříku trestů je např. při hledání práce standardním požadavkem na
žadatele o přijetí do zaměstnání. A pokud je ve výpise uvedeno, že dotyčný
byl v minulosti odsouzen, může to být problém. Konec citátu.
Hlava VI tr. z. v § 105 uvádí podmínky zahlazení
odsouzení. Podle délky odsouzení je nutno po výkonu trestu vést řádný život
nepřetržitě po dobu nejméně 1 až 15 let, podle délky odsouzení přičemž
15 let je to tehdy, když se jedná o odsouzení k výjimečnému trestu. U běžných
trestů, kdy se jedná o odsouzení k odnětí svobody nepřevyšující 5 let je
tato doba 5 let. A v § 106 se praví, že bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí
se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. V praxi to znamená, jako by trestný
čin nespáchal, neboť bylo-li by mu spáchání dokázáno, byl by nepochybně
odsouzen.
Jak známe své politiky, kterým je dnes okolo šedesáti
let? Víme co dělali, když jim bylo dvacet, třicet? Tehdy byli neznámými
lidmi. A je možné, že některý z nich mohl tenkrát být odsouzen za krádež,
zpronevěru či podvod. Ale požádal o výmaz trestu (nebo se na něho vztahovala
některá z dávných amnestií), trest mu byl zahlazen a trestní rejstřík má
čistý.
A představme si, že by se takový politik stal ministrem
vnitra. A z titulu své funkce vyznamenával vzorné policisty. Třeba i toho,
který ho před čtyřiceti léty zatýkal. Rozhořčoval by se nad tím někdo,
jako nad ministrem Pickem? To víte, že nikoli, neboť by nikdo o dávném
prohřešku ministra nevěděl. A pamětník, který by do světa roztruboval,
že ministr seděl, by mohl být popotahován za urážku na cti s poukazem na
čistý trestní rejstřík ministra a jeho právo hledět na něj jako na netrestaného.
O co hůř je na tom ministr Picek. Že v KSČ byl,
ví spousta lidí a on to ani nezapírá – přišlo by se na to. Je na tom tedy
hůř než zločinec se zahlazeným trestem, byť nikomu nic neukradl, ani jinak
nezákonně se nechoval.
Jak z toho ven. Třeba speciální amnestií. Členům
KSČ, kteří ze strany odešli nejpozději v roce 1990 a od té doby se nijak
v KSČM ani dalších podobných organizacích neangažují, a žijí žádným životem
demokraticky smýšlejícího občana, by bylo bývalé členství zahlazeno a pohlíželo
by se na ně, jako by nikdy v KSČ nabyli. Požívali by tady stejných práv,
jakých může požívat každý bývalý zločinec. Alespoň ministr Picek by si
to jistě zasloužil.
Má to ale háček. Kdoví kolik bývalých členů KSČ
by pod dojmem vzestupu levicových sil v naší zemi o takový výmaz stálo.
Konec dobrý?
(Glosa),
22. 5.
TOP 09 a ODS se nesnášejí už přes míru. Situace v Praze to názorně
dokazuje. Topka nemá ani kouska cti v těle, když jim partner nestojí za
tom, aby mu oznámila svůj úmysl vypovědět koaliční smlouvu. Nechají to
na náměstkovi Hudečkovi primátora Svobody, aby v televizní besedě onen
záměr prokecl.
Následně TOP 09 opravdu smlouvu de facto vypoví
a podmiňuje uzavření nové tím, že získá post pražského primátora. Uvažuje
bezostyšně o spolupráci s opozicí. Bez ohledu na politiku je pro mě takové
jednání nepřijatelné a zklamání z partaje, kde je Schwarzenberg a "čistí"
starostové a nezávislí, bezbřehé. Dlouho to netrvalo a z topky je sračkoidní
strana jako každá jiná.
Takhle se nejedná.
Konopný paskvil
(Poznámka),
22. 5.
Legalizace konopí pro léčebné účely je vskutku povedená taškařice.
Po letech čekání jsme se dočkali dalšího legislativního paskvilu, jehož
jediná hodnota je v samotné existenci. Konopí není a nebude. protože pěstovat
si ho lidi nadále nesmějí a dovézt ho ze zahraničí je nemožné.
On totiž nikdo s údajným dodavatelem, Holandskem
nejednal, jinak by se zjistilo, že tam mají exportní limity, jež by stačily
na procento u nás potřebných. O měsíční ceně ve výši průměrného důchodu
netřeba diskutovat.
Takže chrabří poslanci se budou prsit, jak našim
nemocným pomohli, aniž ti by si konopí jen lízli. Budou muset dál na černo
konopí pěstovat a vystavovat se úspěšně vykázaným zásahům ze strany státu.
Posedlost ochranou lidí je někdy, spíše čím dál častěji, jediné, co od
státu můžeme čekat.
Všechno je jinak
(Glosa),
21. 5.
Sice máme mít jiné starosti, ale věnujme se kozám. Omlouvám se ČT a
nakopal bych iDnes a další do iPrdele. Jde o amputaci prsou A. Jolie.
Originál
jejího článku obsahuje tento odstavec:
Once I knew that this was my reality, I decided to be proactive
and to minimize the risk as much I could. I made a decision to have a preventive
double mastectomy. I started with the breasts, as my risk of breast cancer
is higher than my risk of ovarian cancer, and the surgery is more complex.
Na iDnes
však stojí:
V okamžiku, kdy jsem zjistila, že se tato skutečnost týká
mě, rozhodla jsem se být aktivní, abych co nejvíce minimalizovala vznik
rakoviny. Jelikož je u mne větší pravděpodobnost vzniku rakoviny prsu než
rakoviny vaječníků, rozhodla jsem se pro oboustrannou preventivní ablaci
prsů. Tento zákrok je také mnohem komplexnější.
Takže přeložili mastectomy jako ablaci. Rozdíl je asi
takový jako mezi odstraněním zubního nervu a zubu. Tím se opět potvrdila
bulvárnost tohoto média, které preferuje rychlost a senzacechtivost před
informováním.
A další "seriózní" zdroje se řadí za ní:
-
Hollywoodská hvězda Angelina Jolie podstoupila z preventivních důvodů oboustrannou
mastektomii, tedy odstranění prsů. (Lidovky.cz)
-
Více než 40 let poté, co prezident Nixon vyhlásil válku proti rakovině,
si prominentní herečka Angelina Jolie nechala uřezat prsy. (Blisty.cz)
-
Hollywoodská hvězda Angelina Jolie se dobrovolně rozhodla pro chirurgický
zákrok, při kterém si nechala preventivně odstranit obě prsa. (E15.cz)
-
Hollywoodská herečka Angelina Jolie si nechala kvůli obavě z rakoviny odstranit
obě prsa. (Ceskatelevize.cz – omluvu beru zpět)
-
Poté, co americká herečka Angelina Jolie oznámila, že si nechala kvůli
hrozbě rakoviny prsu odstranit obě ňadra, vzrostl u nás nebývale zájem
o pojištění proti tomuto onemocnění.
-
a další, méně seriózní, o bulváru nemluvě. (Novinky.cz)
Už se ani neptám, jak někdo může s informačními prostředky,
které má k dispozici, páchat takové hovadnosti. Desítky "profíků" píšou
o amputaci prsou, aniž by se podívali na primární zdroj, který mají na
dosah snadněji než kdy jindy. Kdepak, mají ho u prdele.
Pokud v tom ovšem není záměr. Uřezat prsa přitáhne
víc než odoperovat mléčné žlázy. Teď mají AJ vzít vaječníky. A co vaječníky
– vezmou jí i dělohu a pindu jí zašijou a Brad jí bude lehávat u nohou
s vakuovou pumpou...
Vždyť je to úděsné: jsme líní jak vši, máme plnou
hubu toho, jak snadné je žít v informační společnosti, a přitom se necháme
tak snadno tahat za nos.
Co když opravdu Slunce obíhá kolem Země, desce spočívající
to na hřbetech čtyř slonů stojících v obří mramorové míse?
Šest postav hledá autora
(Poznámka),
21. 5.
Ubohé je "pátrání" po tzv. autorovi amnestie. Je jím z definice VK,
který to i prohlásil. LN to sice oslabují tím, že neříká "celou" pravdu,
neboť podle Jakla sháněl prezident argumenty. To samozřejmě jen ukazuje,
že redaktoři LN neznají význam slova autor (samozřejmě znají, ale dělají,
že ne, jen proto, aby se Lidovky mohly vytahovat, že "už" 19. ledna "znaly
pravdu"...). Ostatně také Klaus uvedl, že se o amnestii radil.
Takže jak vznikl mýtus, že neříká pravdu? A co divného
na tom, že se v říjnu loňského roku zajímal o fakta? To si snad máme myslet,
že správně autorsky obsah a text amnestie vzniká prvního ledna dopoledne?
|
|