Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
 
pátek 29. 7. 2016
ISSN 1212-9380
 

 

 
 
pátek 29. 7.
Kolik co kdy stojí
Až se nás...

čtvrtek 28. 7.
Buďme na sebe hodní
Pravidla bez pravidel

středa 27. 7.
Jaderná úložiště

úterý 26. 7.
Nový don Quijote

pondělí 25. 7.
Ohlédnutí
Záhada 18. krabice

pátek 22. 7.
Stěhování národů

čtvrtek 21. 7.
Zlatí homosexuálové

středa 20. 7.
I velcí blábolí
Něco je špatně

 
 
 Geeklandia Romana   Staňka
 Dag Jeger a jeho web
 Gurmán
 CharismaSeeker
 Jak sbalit ženu
 magazín Click!
 Malý zápisník Víta Blahy
 Neviditelný pes
 Nezávislý film
 Reflex
 Ricarderonův blog
 Server Tomáše Bobka
 Start Zwentendorf
 TotEM
 Ubytování v Alpách
 Vážky Dana Bárty
 Z kuličky prd

H u d b a

Kapely:
 Dan Bárta
 Docuku
 Fleret
 František Kop Quartet
 Gothart
 Hradišťan
 Ilustratosphere
 Janis Joplin Revival
 Jan Kořínek & Groove
 J.A.R.
 Jarret
 Koňaboj
 Led Zeppelin Revival
 Moberg Ensemble
 Professor
 Robert Balzar Trio
 Roman Pokorný Trio
 Skandovat Oranž
 Svatý pluk
 Trombenik
 Vesna Cáceres
 Vinohradský quintet
 Vladimír Mišík
 Vlasta Redl
 XXL Blues Band

Kluby:
 Akord
 BlueNight
 Blues Sklep
 Bordo
 Joe´s Garage
 Matrix
 Popocafepetl
 Retro
 Rock Café
 Rybanaruby
 Vagon
 XT3

 
 


 
Citát týdne
Milujeme svobodné volby, ale nenávidíme ty, které jsme v nich zvolili.
St. Křeček, zástupce ombudsmanky

Kolik co kdy stojí (Otázka?), 29. 7.

Otázka po ceně Chovancova bytu (a dříve jiných nemovitostí jiných politiků) je vytrvale kladena tendenčně. Jedna věc je cena běžná, druhá cena odhadní a konečně cena, za kterou lze dotyčnou nemovitost koupit či prodat. Nechápu, co je na tom tak těžkého? Cena přece není nic exaktního, jednoznačně definovaného.
    Ukazuje to příklad z Brna, kde se licituje o pozemek, na kterém se má stavět městský okruh. Město majiteli nabídlo jiné pozemky, odhadově dvakrát „hodnotnější“, ale on je nechce a žádá jiné, které zase přijdou nepřiměřené městu.
    Jenže majitel logicky trvá na tom, že se musí zohlednit příjem, který má z toho, že mu přes pozemek vede silnice a tramvajová trať a on z toho má pravidelné příjmy. To je přece něco, co nelze pominout. Město však trvá na svém a připravuje vyvlastnění.
    Takže cena není jen vyjádřením hodnoty, ale také potřeb a zájmů. A nejhorší je, že to každý ví. Je totiž jedno, prodáváme-li psa, auto, byt nebo kontinent.
Až se nás... (Glosa), 29. 7.

Naši potomci se prý nás budou ptát, co jsme dělali pro miliony Syřanů, kteří museli uprchnout ze země, či tam zůstali, ale bez domova, a pro ty statisíce zabitých. Tvrdí to redaktor LN P. Kain. Nebudou se ptát, pokud jim to všem potomek Kaina nebude nesmyslně cpát do hlav.
    Proč by se nás měli na to ptát? Ptali jsme se my rodičů, co udělali pro miliony deportovaných Rusů a tisíců cizinců zavlečených do gulagů? Co udělali pro miliony násilně stěhovaných lidí? Pro miliony vyvražděných v koncentrácích? A ptali se snad oni rodiče, coby děti, svých rodičů atd. atd.?
    Na co si to Kain hraje? Kdo mu dal právo posuzovat skutky naše (i jeho – co udělal on pro ty Syřany?) a mravokárně poučovat? Píše „my“ a myslí „já ne“, protože kdyby ne, musela by ta otázka přibít k zemi.
Buďme na sebe hodní (Glosa), 28. 7.

Zavražděný francouzský farář doplnil prakticky každodenní násilné události ve Francii a Německu posledních dní. A co vychvalovaná západní společnost dělá? Nic.
    Kromě bezzubých prohlášení, že cílem těch akcí je vnést neklid do našich řad a že se nedáme, kromě pseudoracionálních prohlášení, že je třeba se smířit s realitou a žít s ní, kromě nebezpečných prohlášení o nutnosti smířit se kvůli větší bezpečnosti s omezením demokratických svobod (samozřejmě ne pro útočníky, ale pro ty ohrožované), se neděje nic.
    Ono se také nic moc s takovou dít nemůže. Nelze proti něčemu bojovat a současně to omlouvat a chápat. Za všechno mluví prohlášení církevních činitelů, že zavraždění kněze je tragédie, ale nesmíme se dát cestou odplaty. Musíme zůstat stejní, nesmíme opustit hodnoty jako svoboda, úcta k jedinci či křesťanství.
    Nejde o útoky vyšinutých jedinců. Ti jsou jen tykadly. Jde o souboj civilizací. A v boji, kdy jeden bojuje nefér a druhý ctí pravidla, má šanci kdo asi?
Pravidla bez pravidel (Poznámka), 28. 7.

Nehoda na Orlíku, kdy vodní skútr zabil dívku na pramici, vyvolala řadu diskusí a jako většinou se mluvilo o něčem jiném. Ignorovalo se, že na vině byl jeho řidič. Když se na silnici stane smrtelná nehoda, taky se neřeší otázka, jestli mají/smějí auta po té které silnici jezdit? Proto nemá smysl hledat další zákazy a omezení. Vůl pojede jako hovado kdekoli.
    Někde jsem četl, že skútr patří na moře, protože tam je místa dost. Větší hloupost jen tak nenajdete. Dotyčný zjevně nikdy moře neviděl, neslyšel o smrtelných úrazech jak plavců v místech, kde už nebyly bóje, či vynořivších se potápěčů zasažených projíždějícím člunem.
    Přitom i zde jsou stanovená pravidla, jak se chovat – jak pro plavce, surfaře, potápěče aj. tak pro jezdce na rychlých strojích. Taky podle všeho zbytečně.
Jaderná úložiště (Glosa), 27. 7.

Diskuse o jaderných úložištích už trvají roky a přístup všech je pořád stejný. Stát to nedokáže lidem vysvětlit ani nastolit pravidla, lidi se iracionálně bojí záření a na vysvětlování neslyší. Oblíbená fráze o zodpovědnosti a zanechání zdravého prostředí dětem v tomto případě kulhá, jak to jen jde. Bránit úložišti je krátkozraké a sobecké. Elektřinu brát, to ano, ale podílet se na jejím čerpání, to ne.
    Je to ryze odborná záležitost a jako taková se má brát. Poplašné zprávy a „právo“ obcí nesouhlasit vyjdou nastejno: nemají tady místo. Referendum už vůbec ne. O daních se taky nereferenduje...
    Rozhodovat mají technické parametry úložiště. K nim patří jak spolehlivost, tak zabezpečení. Pokud se ukáže, že ideální místo ze všech bezpečnostních a realizačních důvodů je na Letné, holt bude tam. Nejde přece o žádnou skládku s jedním plotem, nejde o místo vystavené prvnímu klukovskému dobrodružství.
    Dotčené obce mají jediné právo, jímž je právo na finanční kompenzaci. Všechno ostatní, zejména nekomplikovat průzkum a eventuální stavbu, je jejich povinnost. A ty obce, které využívají jakési podivné aktivistické organizace Calla hájící jejich „zájmy“ by neměly mít ani to právo na kompenzace. Calla se akorát zviditelňuje a její program zabránit ložišti kdekoli, mluví sám za sebe.
    Odpor proti ukládání paliva je ukázkou neznalosti, malosti a sobeckosti. Už teď se vyhořelé palivo ukládá v meziskladech na území elektráren. Z hlediska bezpečnosti je mnohem méně chráněné, než kdyby bylo v podzemí. Zvláštní, že to nikomu nevadí. Možná by Calla a jí podobní mohli protestovat i proti těmto provizorním úložištím, aby to bylo zajímavé. Jenže to by o problematice musela něco vědět...
    Úložiště jsou nesmírně dlouhodobou záležitostí, jejich budování a ukládání se dožijí dnešní maturanti. Ti, kdo o tom rozhodují, ať politici či obce, musí uvažovat v horizontu, na který nejsou zvyklí, a způsobem, jenž jim rozhodně není vlastní – hodně nad rámec volebního období. A občané by se neměli nechat vést jako ovce k postojům, jež neprospívají dětem jejich dětí ani náhodou.
Nový don Quijote (Glosa), 26. 7.

Jeden náš spoluobčan se už od dětství pustil do boje se státem. Od svých 14 let absolvoval několik sporů, typicky šlo o využití práva na informace, což je v pořádku. To právo je zaručeno ústavou a není omezeno věkem.
    (ne)Přidělení zákaznické karty České pošty, jeho nejnovější spor, je jiný problém. Kupodivu se hocha zastala i ombudsmanka Šabatová, což je na pováženou. Je zjevné, že nejen dotyčný, ale ani ona nechápou, co je a co není právní nárok.
    Zmíněná zákaznická karta nabízí různé výhody, jak už to bývá, ale pošta v podmínkách vydání má minimální věk 15 let. Jiné karty či výhody mají zase jiná kritéria. U bank typicky stanovený minimální pohyb na kontu, iks placení kartou aj. Nikoho by nenapadlo tyto podmínky zpochybňovat.
    Proč tedy mladého kverulanta někdo nepoučí, že zákaznická karta má podmínky dané vydavatelem, nikoli zaručené ústavou? Neexistuje něco jako právo na slevu, výhodu, benefit.
    Otázkou, kterou nikdo neřeší, je dopad takových sporů na psychiku mladíka. Už dva roky se zabývá touto činností, vzhledem k věku a snadnosti učení se bude zajisté ve srovnání s vrstevníky (a nejen jimi) daleko vpředu. Předčasně vyspělé dítě. Mladý šachista, hudebník, skladatel... Racionálně to nevysvětlím, ale intuitivně rozdíl cítíme. Geniální mladistvý matematik je už za hranou, kdo je někdy viděl v televizi, poznal jejich odcizení.
    Mladistvý notorický stěžovatel je na nejlepší cestě si osvojit vidění světa, které ho zdeformuje. Patrně bude slavit mnoho dílčích vítězství. Pyrrha taky jedno významné utrpěl...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání