 | |
 |
Všechno se vykecá
(Téma),
18. 5.
Naděje na zlepšení poměrů v této zemi, oživená utajením operace Rath
a spol., skončila. Ve včerejší MfD se objevila decentně chlubivá fráze
"podle policejní žádosti o vydání Ratha k trestnímu stíhání, jejíž obsah
MfD zná, se...". Jak to, že příprava akce byla utajena a vyšetřování běží
v klasických děravých kolejích, kdy média vědí vše? Do háje se vším.
|  |
 |
Nesmyslný zákon
(Komentář),
18. 5.
Naprostou šílenost v ochraně dětí vymysleli naši zákonodárci. Od prvního
dubna musí lékařský zákrok, který není bezodkladný, posvětit písemně oba
rodiče, pokud dítěti není 18 let. Stačí, že by mohl pacientovi podstatným
způsobem uškodit. Tato vágní formulace vede k tomu, že někteří zubaři odmítají
bez spolupodpisu dělat tzv. "krvavé zákroky", praktičtí lékaři chtějí podpis
i při očkování, třeba vitamíny pro posílení imunity. Platí i pro odběr
krve.
Jenže to není všechno: plná moc druhého rodiče se
neuznává! Musí se proto dostavit osobně. Nikoho nenapadlo, že rodiče nejsou
pořád spolu. Nemyslím předrozvodové stavy, ale služební cesty, práce mimo
bydliště, dlouhodobé pobytu v zahraničí, ale i hospitalizace v nemocnici.
A protože ne vždy víte při návštěvě lékaře, co se bude dít, stane se, že
místo ošetření dostanete formulář, který musíte přinést vyplněný a podepsaný,
jinak má váš potomek smůlu.
Máte dítě u babičky a potřebuje nějaký zákrok? Neexistuje.
A má-li dítě poručníka, jsou komplikace neskutečné.
Přitom jak se zdá, o problému všichni věděli, jak
tvůrci, tak kritici. Teď ho ministr řeší, ale to si mohl ušetřit.
Nové není lepší
(Poznámka),
18. 5.
V besedě o nové podobě zpravodajství Události (LN 14. 4. 2012) nezaznělo
nic nového: podle ČT je všechno v pořádku a změny jsou pouze k lepšímu.
Pokud jde o chození moderátorů, akorát vznikl problém, že se musí hlídat,
jaké mají boty. A u žen dokonce, jaké mají nohy! Kvalita nohou je tedy
v přímé závislosti s kvalitou zpravodajství – to je úžasné.
K tomu přidávám poznatek, že besedující, ať novináři
či televizáci, se vyjadřovali jako prasata. Co věta, to halda ukazovacích
a takacích zájmen: "Mám trochu pochybnosti o tom konceptu (...) moderátoři
nakonec musí odmoderovat ty zprávy, musí se na to připravit, ta reportáž
asi nikdy nebude..." či "Já nehodnotím ani internetové stránky podle grafiky,
ale jestli tam najde ten obsah, který hledá. Ale kdyby tu seděl někdo,
kdo o tom mluví odborným jazykem, tak by vás přesvědčil, že je to vlastně
pěkné."
Proč to korektoři nezcivilizovali? Nebo Lidovky
už korektory nemají?
Kypr a výlety 1
(Dovolená),
18. 5.
Podařený výlet do vodního parku byl v režii DD, která hbitě naskočila
do prvního busu, který se jí zamlouval. Po půlhodině jízdy na východ park
nikde a my někde, neznámo kde. Když se po levé straně objevil místní trh
a nějací lokálně vypadající občané vystoupili, DD iniciovala totéž. Ani
jsem nestačil hlesnout, že nikde nevidím zastávku.
Prošli jsme trh, který byl naprosto turistických
atrakcí prostý. Nabídka zahrnovala vše, od zeleniny a ovoce přes boty a
místní uzeniny po nabídku blešího trhu. Jali jsme se především hledat zastávku
zpět. Já jsem logicky navrhoval vrátit se na silnici, po které jsme přijeli,
DD iniciativně vyrazila do kopců. Záhy zastávku našla, ale bus jel neznámým
směrem.
Já jsem se zatím usadil v příjemné kavárna dřevem
vybavené, na plasty si pořád nezvyknu. Angličtina nezabrala, servírka byla
z Rumunska a uměla rumunsky a řecky. Trochu uměl jeden host a další přes
ulici v jiné kavárně. Takže jsme objednávku halekali po náměstíčku.
Pak se vrátila DD, dali jsme si víno a šli hledat
zastávku. Došli jsme na silnici a tam jsem se zeptal zaručeně kompetentního
člověka: muže v oranžové vestě, an dirigoval dopravu. Zjistili jsme, že
jsme kousek od letiště, časy odjezdů jsme znali z knížečky, takže tentokrát
už v klidu jsme se vrátili na trh. DD si koupila zaručeně pravou japonskou
panenku (s barbieovským kukučem), já dvě cínové konvičky "very old".
Zachtělo se mi ochutnat místní klobásky. Muž nabídl
ochutnávku a po souhlasu nacpal do tašky asi dvě kila pochoutky. Vyjádřil
jsem nesouhlas, ubral polovinu, po krátké iteraci jsme skončili na čtvrt
kile. Podobně to dopadlo s jehněčí slaninou. Nakonec stejně přihodil o
oběma ještě polovinu, aniž změnil už dohodnutou cenu. Byl to kšefstman,
zboží nabízel, leč nevnucoval. I u jiných obchodníků to tak dopadlo, při
nezájmu dali pokoj.
Fotky: bleší trh,
kobercové auto, kavárna
s Rumunkou, ještěrka, typická
kyperská pec, kterou mám v plánu postavit
na zahradě.
Vrtěti Smetanou
(Komentář),
18. 5.
Muž nacházející se v krizi středního věku, neochotný smířit se s
typicky českým pojetím svobody, řeší svou potřebu vyjádřit se k dění kolem
sebe rejpavým psaním a pošťuchováním.
Z řidiče, který přimaloval tykadla politikům na plakátech, je mediální
hvězda a vzor všech ctností. Přičemž, pokud vezmeme v potaz, že alespoň
základní formy demokracie zde opravdu fungují, má máslo na hlavě především
on sám. Helsinský výbor, kdy paní Šabatová odhaduje myšlenky soudkyně (!),
Liga lidských práv, ministr Pospíšil chystá stížnost k Nejvyššímu soudu,
a tak dále, a tak dále. Kupodivu, nikdo nejde bod po bodu jednotlivých
námitek a nesnaží se na ně podívat bez emocí, čistě racionálně.
Za prvé, podjatost soudkyně, manželky politika Langera,
měl namítnout sám obžalovaný. Svého práva nevyužil, tedy je zbytečné to
neustále zmiňovat. Navíc se soudkyně vcelku rozumně snažila změnit rozsudky,
aby k vězení nedošlo, o tom dále.
Za druhé, Smetana nebyl odsouzen do vězení, ale
k zaplacení škody, což učinil, a ke sto dnům veřejných prací, které odmítl.
Soudkyně zašla tak daleko, že mu nabídla náhradu ve formě domácího vězení,
což je spíše formální záležitost, které pan Smetana opět odmítl. Tedy až
ve třetí fázi se náš hrdina dostal do situace, kdy byl odsouzen k vězení
na sto dnů.
Na jedné straně mě děsí, že za takovou blbost lze
zavřít člověka do vězení. Stejně tak mě ovšem děsí naprosté pohrdání ze
strany pana Smetany zákony naší země. A do třetice, děsí mě aktivity různých
ochránců lidských práv, to nemají na práci nic jiného, než řešit jednoho
člověka, který se rozhodl, že půjde proti všem?
Pokud se chtěl pan Smetana stát mučedníkem, budiž
mu přáno, podařilo se. Jestli to byla hloupost či frajeřina, to ví jen
on sám. Reportéři měli svých pět minut slávy.
A dál?
Korupční spravedlnost
(Téma),
17. 5.
Ve včerejším Rudém právu se jeho komentátor A. Mitrofanov nechal slyšet,
že boj proti korupci bude věrohodný až tehdy, když budou provinilci pocházet
ze všech stran, nejen z ČSSD. S tímto nesmyslným názorem není bohužel sám.
Jak si vůbec tuto "korupční solidaritu" představuje? Budeme losovat?
Pravidla hry
(Glosa),
17. 5.
Opět se mediálně víří náš národní postoj ke Kaplického projektu knihovny
na Letné. V Itálii otevřeli muzeum Ferrari, postavené podle jeho návrhu,
a naši patolízalové nadšeně vřeštěli o neúctě Čechů k velkému architektovi,
kterého si všude jinde váží. Pravda, italská stavba vznikla až po jeho
smrti. Smrt umělce často zvyšuje jeho hodnotu a obdiv mas, včetně odborných.
Nebudu dlouze polemizovat, jen bych rád věděl, proč
v případě Kaplického jsme nuceni jeho obdivovateli a našimi sráči do vlastního
hnízda obdivovat něco, co se prostě ne všem líbí. Proč ten automatický
předpoklad, že návrh knihovny je geniální a zejména proč ta snaha obejít
porušení pravidel při vyhodnocení soutěže?
Jak to, že nikdo z těch, kdo volají po čistotě a
průhlednosti výběrových řízení, zarputile mlčí k faktu, že Kaplického návrh
porušil zásadní požadavek na umístění knih a k tomu, že slovutná mezinárodní
komis toto porušení blahosklonně přehlédla? Kaplický tak de facto soutěžil
ve své kategorii sám, ostatní byli automaticky vyloučeni.
Kdyby v zadání bylo, že podmínky lze volitelně ignorovat,
měli by všichni stejné šance. Takto adorace ještě žijícího tvůrce zapříčinila,
že projekt nezahubili zavilí malí Češi, ale Kaplického kumpáni a ti, kdo
měli dbát na korektnost soutěže. Malí jsou právě oni.
Výzva k neposlušnosti, ženský úhel pohledu
(Ze života),
17. 5.
V úvodu jen základní informace. Nejsem žádná sufražetka (pochopitelně
hlasovací právo nezpochybňuju), výchova katolická (co paměť sahá), příznivce
tradiční rodiny (realita je však jiná).
Vzhledem k nekončícím debatám na téma postavení
ženy v katolické církvi a na základě článku v Katolických novinách jsem
se nechala vyprovokovat k této úvaze. Vídeňská arcidiecéze podle článku
požaduje nejen zrušení povinného kněžského celibátu, významnou účast laiků
v církvi, ale i svěcení žen.
Celibát – někteří označují celibát za tradici
(luteráni díky němu vznikli). Tradicí je dle mne malování vajec na Velikonoce.
Tradice není zkostnatělost. Proč nezrušit celibát (mnišský celibát pouze
u římskokatolické církve)? Kněz je přece člověk se svými potřebami, tužbami,
myšlenkami. Zrušení celibátu nechápu jako povinnou výzvu k ženitbě, ale
jako možnost. To, že je někdo schopný kněz, přece neznamená, že nemůže
být schopný manžel, otec.
Mám kolegu, katolíka, otce pěti dětí, empatického,
vyrovnaného muže. Byl by daleko lepší kněz s rodinnou zátěží než teoretik
na modlitbách. Existence určitých povahových schopností neovlivní celibát.
Je vůbec celibát v souladu s Biblí?
Účast laiků – katolická církev zažívá úbytek
věřících. Je čas se zamyslet a otevřít se laikům (otázka je ovšem, kdo
je laik). Nikdo nechce měnit Desatero, základní myšlenky zůstávají.
Svěcení žen – proč ne? Tradiční úloha ženy
se mění. Patriarchát je přežitek, matriarchát je k ničemu. Je třeba se
navzájem respektovat. Bez ohledu na pohlaví, orientaci. Proč se tvářit,
že ženy nejsou. Upřímně: nevidím žádný problém ve svěcení žen. Nebudou
davy nadšených farářek. Ve svém okolí ani žádnou takovou ženu neznám. Čeho
se bát? Je třeba jasně definovat, proč ne. Nelze neustále jen negovat,
je na čase otevřít katolickou církev diskusi, ukončit přetvářku.
Zrušení celibátu a svěcení žen není tím, co by církev
ohrozilo, daleko víc ji ohrožují sexuální aféry kněží (zejména zneužívání
nezletilých), přístup např. k antikoncepci, homosexuálům... Je jí připisováno
rovněž šíření sexuálně přenosných infekcí atd. Římsko-katolickou církev
neohrozí „Výzva k neposlušnosti“, naopak může jí prospět.
DD
Ještě jednou odbory
(Komentář),
17. 5.
Pražák, bydlící již více než půl života v malém pohraničním městečku,
podlehl touze podělit se o své myšlenky. Jsou mnohdy kontroverzní a rád
se pustí do debaty s případnými oponenty.
Komentáře k demonstraci odborů neutichají ani v květnu. Příkladem může
být článek Václava
Rrambouska na Neviditelném psu 4. 5. Ale brojení proti odborům může
být dvojsečnou zbraní, je-li pisatel zaslepen, nedá-li si věci do souvislostí
a neuvede také jednání jiných lobbistů. V posledním odstavci pisatel uvádí,
cituji:
„Odbory tedy nejsou ničím jiným než zvláštní lobby
a usilují o totéž, co každá jiná lobby, tedy o dosažení zvláštních výhod
– v jejich případě vyšších mezd. Jako politická síla jsou pak přinejlepším
sociálně demokratickou, ale spíše komunistickou pátou kolonou v demokracii,
protože boří její základní princip, že totiž jeden volič má jeden hlas.
Neboli že všichni občané jsou si rovni. Odboráři však mají být rovnější.“
Kdo je tedy lobbista? Člověk, který se snaží buď
argumentací, přemlouváním nebo – a to spekuluji – nabídkou různých výhod
od nějaké sinekury po igelitku s bankovkami, získat poslance pro hlasování
pro zákon, který lobbistovi, nebo skupině, kterou zastupuje, získá určité
výhody.
Rozdíl je jen v tom, že odboráři, aby jejich hlas
byl alespoň slyšen – a jak se zatím ukazuje nikoli akceptován, ale pouze
kritizován – se musí sejít v mnohatisícovém davu, lobbista s výše uvedenými
nabídkami či igelitkami může být jenom jeden. Ne nadarmo je lobbista synonymem
mafiána. A tak ať se na mě nikdo nezlobí, když shora uvedenou citaci mírně
pozměním:
„Lobbisté usilují o dosažení zvláštních výhod pro
skupiny, které zastupují, od myslivců až po podnikatele v „zeleném“ byznysu.
Jako politická síla jsou přinejmenším podnikatelskou, ale spíše mafiánskou
pátou kolonou v demokracii, protože boří její základní princip, že totiž
jeden volič má jeden hlas. Neboli že všichni občané jsou si rovni. Skupiny
zastupované lobbisty však mají být rovnější“.
To jen jako námět pro ty, kteří na odbory plivají
jedovaté sliny, ale opravdové lobbisty chtějí pouze regulovat zákonem,
který určí, že poslanec má oznámit, se kterým lobbistou se setkal. Ovšem
nikoli už oznámit jakou nabídku či jak naditou igelitku od něj dostal.
Stejné nenávistné kritice jako odbory by měl být podroben každý lobbista,
působící na poslance v zájmu skupiny, kterou zastupuje.
Protože pak už vůbec nezáleží na tom, kolik která
strana dostala hlasů kvůli svému programu a slibům, ale kolik poslanců
bylo ovlivněno lobbisty.
Boží mlýny domlely
(Aktuálně),
16. 5.
Rath zjevně skončil. Samozřejmě mu to přeju. Jenže to neznamená, že
moje libido převáží. Včerejší akt bylo zajímavé sledovat z hlediska postojů
ČSSD. Zprvu se zdálo, že se připojí k loajální Rathově mluvčí a označí
hejtmanovo zatčení za politicko policejní akt zvůle.
Sobotka "my sociální demokracie" se sice zpočátku
snažil uplatnit s argumentem, že začala předvolební kampaň, leč během dne,
evidentně jsa informován, začal brzdit a Ratha v podstatě odepsal. Podivný
požadavek, aby policie informovala, co proti Rathovi má, nahradilo záhy
volání po tom, aby se Rath vzdal všech funkcí. Takový posun není u Sobotky
ani zdaleka běžný.
Večer v televizi bylo velkou satisfakcí sledovat
oranžového Zaorálka, který i přes barvy sinal, až zesinal. Chabě přešel
do protiútoku a pateticky volal po stejně důkladném vyšetření i jiných
kauz, samozřejmě na straně koalice. To omílal do nekonečna.
Pokud jde o Ratha, zřejmě si myslel, stejně jako
jiní, že je nedotknutelný. Jen Napoleon si může myslet, že pro něj neplatí
pravidla. V době zvýšeného volání po potírání korupce se nechat korumpovat
dělají jen lidé bez zpětné vazby. Jestli bude politika bez Ratha lepší,
těžko soudit. Hodilo by se to.
I když... Zaorálek se zajímavě uřekl: Sobotka se
snažil se s Rathem spojit. Co to má znamenat? Jak se může někdo
soudný snažit spojit s člověkem, který je zadržený a vyslýchaný?
Jestli se Sobotka "snažil" spojit s Rathem, musel vědomě zkoušet nelegální
cesty a kontakty, známosti, ochotné policisty či detektivy nebo státní
zástupce. Nevím, jak komu, ale mně to přijde děsivé...
Kypr a ekonomika a hotely
(Dovolená),
16. 5.
Pořád si musím připomínat, že Kypr nerovná se Řecko. Jak došlo k tomu
stavu, kdy Turecko v roce 1974 obsadilo třetinu ostrova, se ještě dostaneme,
ostatně se to dá najít zajisté na webu. Kypr v žádném případě není Řecko
co do mentality lidí. Sice mají 13. platy a důchody, starají se doteď o
uprchlíky ze severu, ale tím to zjevně končí.
Export činí čtvrtinu importu, což je vražedné, navíc
turistický průmysl tvoří vydatnou část, leč přesto Kypr prosperuje. Aut
je tam více než lidí, a nejsou to žádné šunky. Státní zaměstnanci si žijí,
plat 3-5 tisíc eur, důchod 60 % nejvyššího platu, k tomu jednorázový bonus
z příspěvků od zaměstnavatelů zvíci 150-200 tisíc eur. Pěkné. 
Zdravotnictví je zdarma, tedy skoro. Platí pro běžné
návštěvy u lékaře, pobyt v nemocnici začíná na 150 denně, tedy opět eur!
Lze se samozřejmě připojistit, ale... Ráj s odpovědností sama za sebe.
Dosti ekonomiky. Ubytování bylo poněkud schäbig,
hlavně ale v duchu amerických hotelů z dávnější doby, kdy topení topilo,
jen když jste tam hodili cent. Německé hotely jedou teplotně na minimum
a topení se spustí během cesty výtahem na pokoj. Na Kypru se elektřina
do zásuvek zapne až tehdy, když odemknete a strčíte klíč do speciálního
otvoru. Že byste si dobili mobil či notebook během nepřítomnosti, to ani
náhodou.
Je to na jedné straně praktické. Nehrozí nebezpečí
odchodu a ponechání zapnutého spotřebiče. Pokud nějaký šťoura pátrá, jak
je to s ledničkou, jednoduše: má svůj okruh. Placený.
S řeckou společností má Kypr společný nesmysl v podobě tenkých rour
místo kanalizačních trubek. Nechápu to. Nechápu, jak může někdo nutit lidi,
aby hovny opatlaný hajzlpapír házely do kyblíku vedle WC.
Stačí, že záchod je ve stejné místnosti jako sprcha.
I tento zvyk je na zastřelení! To je řešení pro jednoho, ale nabourává
soužití dvou i se sebevíce milujících partnerů. Chodil jsem v noci. Vyvinul
jsem speciální technologii zavinovací komprese použitého papíru do kuličky
velikosti (a tvrdosti a pružnosti) golfového míčku (rád bych věděl, z čeho
je ve skutečnosti dělají).
V Unii dle mých představ se jezdí vpravo, WC není
společné s koupelnou a mísa pojme tolik papíru, kolik je potřeba. Naštěstí
se mi upravila stolice tak, že jsem papír skoro nepotřeboval. Akorát šišky
občas nedokázaly zahnout do půlcoulového potrubí a musel jsem jim domlouvat.
A za internet chtěli 7 eur za 90 minut! Za ty peníze
byly dva gintonicy v irish pubu naproti s Wi-Fi zdarma.
Fotky: strom, na nějž lidé věší kapesníky.
Stojí u díry v zemi, kde je zázračná voda,
jež uzdravuje oči. Akorát je tam tma a DD do ní aktivně šlápla. Pak říkala,
že na jedné noze už nemá kuří oka. Na stromě byly také dámské kalhotky.
Co v tomto případě prokouklo, netuším. Archeologické naleziště v dolním
Pafosu: sloupy a oblouk.
Mešita v horním Pafosu. Kostel
tamtéž. Ještě jeden – právě tam byla moje malá řecká svatba.
Nejhorší auto bylo porsche. Je libo kýbl?
A modré dveře do léta.
Nesouhlasím
(Poznámka),
16. 5.
Dopis čtenáře, který rozebral JP, je klasickou ukázkou dnešních problémů,
a nejen dnešních. Ukazuje, jak dnes lidé přemýšlejí a uvažují a je to právě
to, čeho se já bojím. Jsme na šikmé ploše a sami si ji ještě nakláníme
podobným nesmyslným generalizováním.
"Režim mě po 43 letech poctivé práce vyhodil
pro nadbytečnost..." – nikoli, režim nikoho nevyhodil. Dotyčného pána
propustil zaměstnavatel, protože pro něj neměl uplatnění. Kdyby zaměstnával
ty, které nepotřebuje, nebyl by zaměstnavatelem, ale sociálkou, a za nějakou
dobu by zavřel podnik a propustil všechny.
"Rozkrádání nedávno prosperující republiky"
– pán si nevidí na špičku nosu, Od roku 1989 se nepřetržitě bavíme o korupci
a rozkrádání a pláčeme nad tím, kam se poděly zlaté české ručičky a prosperující
prvorepubliková ekonomika zničená komunisty. Nelžeme si do kapsy, že jsme
"nedávno" byli prosperující. Nebyli a "rozkrádalo" se neustále. Jenže ti
rozkrádači sem nepřišli z Marsu, jsou to našinci.Takže stejně jako máme
vládu a politiky, jaké si zasloužíme, máme i takové rozkrádače.
"Skákání zoufalých lidí z oken a pod vlak"
je nehorázná generalizace hodná Rudého práva a jak vidno, moc se nad ní
ani JP nepozastavil. Nehorázná a nebezpečná, za chvíli s tím přijdou politizovaní
odboráři (proč nikomu nevadí, že odbory se nestarají o práva zaměstnanců,
ale staly se politickou silou diktující, co se má jak dělat a s kým?).
Žádné reformy bez ohledu na stav ekonomiky u nás i za hranicemi, řecká
mentalita odboráře zasáhla naplno.
Podobně se mně dotýká lkaní nad tím, jak v našem
milém policejním státě bylo čisto a krásně. Tak už vážení konečně volte
komunisty a mějte ten prosperující policejní stát!
Souhlasím s jediným: Vyplácení odměn je opravdu
necitlivost a neomalenost státních úředníků, ale i privátních firem, které
tím poštvávají občany proti sobě. Z ekonomického hlediska jde o promile
v rozpočtu, dopad je pouze a jen morální.
Dopis, se kterým lze jen (ne)souhlasit
(Skeptik),
16. 5.
aneb přestaňme s mrskačstvím a namažme si pod kolenama!
Na počátku byl dopis.
Chápu, že ten člověk je naštvaný, i já jsem silně naštvaný. Ale pán dle
mě motá hrušky s jabkama a dělí je celerem (mohl jsem si vzít jakýkoliv
jiný text, běhá jich po netu hafo a všechny jsou na jedno brdo, zde je
to IMHO pěkně shrnuto ...).
Myslím, že do dnešního marasmu montovat čarodějnické
procesy a inkvizici je takříkajíc "off topic". Kdo tu koho zkouší jako
čaroděje – totiž aplikuje slavné postupy ze známého "Kladiva"? Zkoušky
byly mj. takové: svázaný se hodil do vody a pokud se neutopil, tak se jako
čaroděj/nice upálil(a). Nebo se házeli(y) ze skály, pokud neuletěli(y),
byli(y) nevinní(é). Jasně, že je tady dneska v česku bordel jak v tanku,
ale už jsme dál (než ve středověku, ale ne třeba od první republiky, prostudujme
knihovny přátelé, počteme si Durycha, Čapka nebo i Havlíčka).
Dnes jsme opravdu dál, máme o p r a v d u demokracii.
Můžeme si postěžovat, psát, blogovat, stíhat, dávat podněty, napadat a
kandidovat, koalovat, přebíhat a lobbovat a nikdo nám netahá jazyk z huby
rozžhavenými kleštěmi. Ani nemusíme kvůli víře za hranice, jak musel chudák
Komenský a statisíce dalších.
I když jsem tvrdý kritik současného vládního režimu,
musím zde říct: Dost! Dost toho sebebičování, jak nic není možno udělat
a jak je všechno špatně. ano, tato vláda je suverénně nejhorší, nejpokleslejší,
jakou jsme nejspíše od roku 89 měli. Míra korupce je velká. reformy jsou
amorálně nevyvážené, zaměřené jednostranně na "prostý lid" a nikoliv dovnitř
systému ..
Ale je tu rozdíl! Jsme svobodní a nejsme ovce. Tak
přestaňme bečet! Přestaňme míchat hrušky s jabkama a začněme jednat. Bolestínství
nám chleba nezlevní a peněženky nenaplní. vzpamatujme se a přestaňme se
sami ghettoizovat. Nikdo nás nenakládá do dobytčáků jako v letech 38-45,
nikdo nás nenakládá na valníky jako kulaky a neodváží na kraj okresu s
uzlíčkem a šlus. Nikdo nás neodsouvá z bydliště do "země otců".
Myslím, že nejhorší je mentální vězení, kde vězeň
a bachař jsou jeden a tentýž a jmenovatel jednání je strach. Toto nedopusťme.
Myslím, že si zasloužíme lepší osud... Musíme se o něj pokusit. Vždycky
budu kritizovat, co ke kritice je, ale nikdy současnou slabou demokracii
nevyměním za silnou ruku, za příslib snadného, rychlého a konečného řešení,
za "pořádek a klid k práci".
Inteligentní národ přeci zvládne chaos, jenž nevyhnutně
jde ruku v ruce se svobodou. Najdeme sílu k přijetí svobody i s její sestrami
angažovaností a odpovědností?
Proč druhý pokus?
(Poznámka),
15. 5.
IZIP skončil, chystá se nový projekt mající propojit počítače lékařů
a pojišťoven.
Prý bude jiný, protože umožní výměnu informací o
pacientech mezi lékaři, zatímco IZIP poskytoval primárně pacientovi VZP
informace o čerpané léčbě a sekundárně výměnu informací o něm.
To je typicky úřednické lhaní a vymlouvání. Jestli
systém něco dělá primárně a něco sekundárně, není problém přehodit tato
označení, stejně jako údaje pro VZP lze bezevšeho doplnit údaji pro všechny
zdravotní pojišťovny.
IZIP nebyl nefunkční, jen nebyl povinně využívaný.
Výhrady vůči němu byly dvě: dělá to privátní firma a slouží to jen VZP.
Žádnou věcnou jsem nezaznamenal.
Kypr a doprava
(Dovolená),
15. 5.
Jezdí se tam vlevo, jde konec konců o bývalou britskou kolonii. Problémy
s jízdou vlevo jsou často bagatelizovány, prý si zvyknete. Moje pouze druhá
zkušenost praví, že nikoli. Ani jako chodec jsem nezískal ten správný reflex,
a v zamyšlení už vůbec ne. Je to jako klávesnice QWERTY a QWERTZ, tedy
principiální. 
Vím, že mnozí se vydávají za flexibilní a tvrdí,
že jízda vlevo a záměna klávesnice je pro ně hračkou. Já osobně bych je
jako zaměstnavatel nebral na důležité funkce vyžadující kombinaci rutinního
a tvůrčího přístupu.
Kypr je, tedy jeho "řecká", jižní část, velmi dobře
vybaven dopravou, kterou tvoří autobusy. Vlak skončil někdy po roce 1950.
Autobusy jezdí trsovitě, tedy z jihozápadního Pafosu severním směrem. Chybou
je, že neexistuje horizontální provázání, takže mezi dvěma místy desítky
km vzdálenými se nechytíte. Specifikem je, že na zastávkách nejsou jízdní
řády. Ty nejsou ostatně nikde. Seženete jen časy odjezdů z konečných, zbytek
si musíte dopočítat. A nezapomenout, že vaše zastávka je na opačné straně
ulice...
Řidiči jsou velmi tolerantní. Nerozhodí je ani pět
auta parkujících v zastávce, ani auto v křižovatce u dvojité žluté, nic.
Jedině když nemůžou projet, tak troubí. Světelný panel nad řidičem ukazující
den, datum, čas a teplotu, ale nikoli příští zastávku, nikdy nefungoval
úplně. Teplotu neberu, zbytek se sešel max. ve dvou hodnotách.
A pár fotek: omlouvám se, ale památky si většinou
nepamatuju, takže tahle je z Pafosu,
tato z Pegei (10 km severně), moře s
klínem a vrak lodě.
Ta kdysi ztroskotala, přetáhli ji sem a po deseti letech ji teprve zlikvidují.
Proč to je tak, nevím. A vinice: opravdu,
rozdílnost je zřejmá. Kyperská vína jsou zajímavá a představa, že kromě
retsiny tam nic není, je lichá. Naopak: retsinu jsme sehnali jen v jednom
marketu, a to jeden druh. Zlaté Řecko.
A maják u Pafosu.
Ten se mi líbil, protože je kromě z moře vidět skoro odevšud i z
pevniny...
Odboráři a daňové ráje
(Kacíř),
15. 5.
Pan Hajský ve svém příspěvku Jenom odboráři jsou škůdci státu? zhodnotil
pozici a ničím neodůvodněnou moc odborových organizací v nátlaku na politicky-finanční
chod našeho státu. Neopomněl však zdůraznit i pohled na ty, kdož tvoří
zisk, ale tento se snaží optimalizovat či přesouvat ke zdanění do daňových
rájů…, což považuje za stejnou, ne-li větší pohromu pro národní hospodářství.
Nechci polemizovat s různými úhly pohledu, nedá
mi však, trochu optiku vidění reálného dění přiostřit. Jde-li o odbory
a potažmo všeobecné „frflání“ nespokojených zaměstnanců (tedy proletariátu),
pak nechápu stále jednu jedinou, zato marginální, věc: Pokud zaměstnanci
chtějí všemožnou nedotknutelnost ve smyslu, aby museli být zaměstnáni za
vyšší mzdy a zaměstnavatel je nemohl jen tak propustit, potom mi logika
selhává nebo mi uniká něco zásadního.
Přece pokud zaměstnavatel nesežene práci (odbyt),
z čeho asi tak bude firmu provozovat a zaměstnancům hradit jejich výplaty,
odvody za ně a daně za ně do státní kasy? Když kde nic není, ani smrt nebere,
jak se krásně říká? Pokud mám jako zaměstnavatel (podnikatel) přežít, musím
v době ekonomické nepřízně snižovat náklady na provoz, abych vůbec firmu
udržel a mohl platit alespoň zbývajícím zaměstnancům výplaty a státu daně
a odvody.
Nepřipadá mi na tom nic nepochopitelného. Pokud
budou odbory a zaměstnanci trvat na nesplnitelných (protože nepružných)
podmínkách, nadějí se jedině toho, že nebudou mít práci vůbec…a s napřaženou
rukou si půjdou ke státní kase pro dávky v nezaměstnanosti. Na to, aby
jim erár platil tyto dávky, musí mít z čeho.
Pokud budou podnikatelé nuceni své firmy v důsledku
toho, že v nich nemá kdo pracovat zavírat (nebo v důsledku toho, že trh
se mění každým dnem a ne každý den je posvícení, neb i prodělek je někdy
výdělkem, jak říkají staří moudří), potom netuším, kde stát vezme peníze
na podporu nezaměstnaných…když mu nebude mít kdo platit daně, aby jich
takto mohl použít.
Vz tah zaměstnavatel a zaměstnanec je spolu se státním
útvarem uzavřený kruh a jsou to spojité nádoby. Jeden bez druhého a třetího
nedají ani ránu – rozuměj nepřežijí. Zaměstnanci tomu však stále jaksi
nechtějí rozumět. Nechápu proč. Podnikatel je jenom člověk, který není
neomylný a může kdykoliv tak, jako vydělávat, i prodělávat, nebo zkrachovat.
Takový je zákon trhu, zákon světa a zákon zákonů, na kterých svět stojí.
Druhým aspektem je nechuť těch všech vydělávajících
(tedy ne jen podnikatelů, ale i zaměstnanců!), platit státu daně, protože
stát je nejhorším hospodářem a o tom nemusíme snad vůbec diskutovat. Takže
nejen podnikatelé, ale i zaměstnanci hledají, kde a jak optimalizovat svoje
zisky, aby nemuseli za svoji schopnost posílat peníze do černé díry, která
jim nikdy zpět nevrátí adekvátní protislužbu za jimi placené služby (které
ovšem nefungují dle představ toho, kdo si ty služby platí). Zde jde o nemožnost
svobodné volby, kde a za co si chci zaplatit. Daně prostě platit musíte,
ať se vám to líbí, nebo ne. Nakolik je to spravedlivé, je neřešitelná otázka
nemající rozumnou odpověď.
Co se týče odchodu podnikatelských struktur do daňových
rájů, myslím, že se tato záležitost silně přeceňuje. Ano, souhlasím, že
státní kasa přichází o daně, ale jen ty přímé. Je nutné si uvědomit, že
peníze, zdaněné v daňově přívětivějších destinacích, se stejně utrácejí
v místě pobytu podnikatele, a to je převážně tam, kde se zdržuje. Tam se
nakupuje a tam stát dostává svůj dvacátek z DPH, svůj čtyřicátek ze spotřebních
daní atd. Myslím si, že ještě větší zlo, než daně přímé, jsou právě tyto
daně umělé. Daně, jimž se vyhnout nemůžete, chcete-li v tomto světě existovat
a žít.
A nakonec ještě doušku. Zaznamenal jsem nevoli,
že se nedodržují zákony, na nichž jsou společnosti postaveny, když tyto
zákony vznikly a vznikají dlouhodobým konsensem společnosti na tom, jak
by měla společnost fungovat tak, aby její účastníci (voliči), byli spokojeni.
A že tyto zákony si vlastně tvoříme sami. Hrubý omyl. Už jste někdy viděli,
aby si občané sami dělali zákony?
Nikoliv, zákony dělají zákonodárci, a to my, občané,
tedy rozhodně nejsme. Pokud se nám nějaký zákon nelíbí, nelze ho zrušit.
Pokud nevezeme zbraně do rukou a nepůjdeme dělat revoluci = převrat. Což
je zase, dle zákonů daných zákonodárci, protizákonné. Takže kde je jaké
řešení?
|
|
